Test profesionální digitální zrcadlovky Nikon D2X

Čip, vyvážní bílé a měření expozice

Asi nejdůležitější částí každého těla digitální zrcadlovky je snímací čip. V případě fotoaparátu Nikon D2X je jím snímač CMOS o rozměrech 23,7×15,7mm (formát APS-C u Nikonu označovaný písmeny DX) a rozlišení 12,4 megapixelů. Maximální rozměry snímku jsou pak 4288×2848 obrazových bodů. Výsledné soubory lze ukládat ve všech třech obvyklých formátech a to jak v JPEG, tak i v NEF (12 bitový RAW bez komprese či s kompresí) a v nekomprimovaném formátu TIFF, případně i ve dvou různých formátech současně. Snímky jsou kompatibilní s Exif 2.21, DCF 2.0 a DPOF. Citlivost čipu lze přitom nastavit v ekvivalentu ISO v rozmezí 100 až 3200 v krocích po 1/3 EV. A tady se dostáváme k dalšímu důležitému parametru – jak je na tom Nikon D2X se šumem při jednotlivých citlivostech? Na to nám odpoví další série testovacích snímků.

Napřed se podívejme na produktovou fotografii, na které je samotný snímací čip. Na následujícím snímku je již obvyklá testovací noční scéna. Snímek je složen ze dvou stejných polovin, přičemž jediný rozdíl je v použitém nastavení vyvážení bílé barvy. Levá strana je při nastavení na automatické vyvážení a pravá je při nastavení na předvolbu kalibrovanou na žárovkové světlo. Snímek je opět možné stáhnout v plném rozlišení, kromě složení ze dvou polovin je také zcela bez úprav, velikost je cca 4,5 MB. Dále jsem pořídil sérii testovacích snímků při citlivostech 100, 200, 400, 800, 1600 a 3200 ISO (tentokrát již bylo vyvážení bílé nastaveno pouze na automatiku). Z výsledků jsem opět udělal 100% výřezy, jednou z lépe exponované části noční scény a jednou z tmavých partií. Následně jsem je opět složil do přehledného srovnání. Kromě jednotlivých citlivostí jsem nakonec ještě přidal výřez ze snímků pořízeného na maximální citlivost, ale ještě s aktivovanou funkcí automatické redukce šumu.

Z ukázky lépe exponovaných partií je zřejmé, že výsledky jsou až po citlivost ISO 1600 vynikající. Až při citlivosti ISO 3200 se vyskytuje nárůst šumu a pokles saturace snímku, což se však obojí viditelně zlepší při aktivaci redukce šumu. Podívejme se ale již na výřezy z méně exponovaných částí, kde je šum na přechodu od prudkého světelného zdroje po tmavé pozadí vždy jasně viditelný. I zde se ale situace opakuje a od ISO 100 až po hodnotu ISO 1600 je výsledek velmi dobrý a nárůst šumu jen velmi mírný. Znatelnější nárůst (a pokles saturace) je opět zřejmý až při nejvyšší možné citlivosti ISO 3200. Výsledku je opět možné pomoci aktivací redukce šumu.

Nyní se ještě vrátím k ukázce, která je složena ze dvou stejných snímků odlišných jen různým vyvážením bílé barvy. Z výsledku je zřejmé, že automatické vyvážení (pomocí kombinace 1005 pixelového hybridního RGB snímače, obrazového snímače CMOS a externího snímače) sice funguje dost slušně, ale výsledek by vzhledem k použitým technologiím mohl být přeci jen ještě o něco lepší. Manuální nastavení bílé je možné realizovat předvolenými hodnotami (5 nastavení) nebo manuálním změřením s možností 6 kroků s jemným doladěním a případně lze hodnotu nastavit také přímo v Kelvinech, výběrem z 31 hodnot. Využít se dá i bracketing vyvážení bílé v sérii 2 až 9 snímků s možností nastavení po krocích 10, 20 a 30 MIRED.

Měření expozice je možné ve 3 obvyklých režimech. Asi nejčastěji využitelný je systém 3D Color Matrix Metering II realizovaný 1005 bodovým RGB snímačem. Druhým režimem je měření se zdůrazněným středem, kdy je 75% citlivosti měření soustředěno na střed pole a v uživatelských funkcích lze také nadefinovat velikost této středové kruhové plošky na průměr 6, 10 nebo 13 mm. Nechybí ale ani přesné bodové měření z 3mm plošky (což jsou cca 2% celkové plochy snímku), kterou lze navíc svázat s aktivním zaostřovacím bodem, takže systém měří pouze v místě, kam zároveň i ostří.

Závěrka a práce s bleskem

Elektronicky řízená štěrbinová závěrka s vertikálním chodem umožňuje aparátu využití expozičních časů v rozmezí 1/8000 až 30 vteřin a také trvale otevřenou závěrku v obvyklém režimu B. Synchronizační čas blesku je 1/250 vteřiny, přičemž je ale možné využít i zábleskový režim vysokorychlostní synchronizace AUTO FP High-Speed Sync, kdy lze použít časy až do maximální rychlosti závěrky 1/8000 vteřiny.

Moderní blesky Nikon SB-600 a SB-800 (D2X je ale funkční i se staršími modely blesků Nikon) plně využívají také nový zábleskový režim i-TTL, kdy je zužitkována také informace o barevné teplotě záblesku, která se přenáší do těla aparátu a využívá se k dosažení přesnější věrnosti barev. K dispozici jsou ale i režimy s prioritou vzdálenosti, manuální režim, blokace zábleskové expozice a modelovací osvětlení stroboskopickým zábleskem. Synchronizovat lze i s dlouhými časy nebo až na poslední lamelu závěrky. Pro náročné uživatele lze využít i systém bezdrátového odpalování systému více nezávislých zábleskových jednotek, které je ještě dále možné rozdělit do 3 skupin.

AF, celková rychlost a funkce

Autofokus je postaven na bázi TTL modulu s fázovou detekcí Multi-CAM 2000 AF (jeho pracovní rozsah je –1 až +19 EV při ISO 100 a teplotě 20°C), který využívá 11 AF snímačů, z nichž je 9 křížových. Využívat je lze v několika režimech. Základním je samozřejmě možnost manuálního výběru jednotlivého AF bodu, případně skupin bodů sloučených po 3 nebo 4 bodech. Pro fotografování pohyblivých objektů je výhodný režim dynamického AF, kdy systém sleduje fotografovaný objekt a jestliže se přesune mimo zvolený AF bod, tak automaticky zajistí jeho správné zaostření sousedním AF bodem. Posledním režimem je dynamický AF s prioritou nejbližšího objektu, kdy systém automaticky použije ten AF bod, kde zjistí objekt v nejkratší vzdálenosti od objektivu.

Zvláště při fotografování rychle se pohybujících objektů je důležitá rychlost snímání. Nikon D2X umožňuje maximální rychlost série 5 snímků (lze ale v případě potřeby i manuálně zpomalit na 1–4) za vteřinu a to v nepřetržité sérii až 17 snímků ve formátu RAW nebo 22 snímků v nejvyšší kvalitě JPEG. Snímač lze také nastavit na ořezový faktor x2,0 (vyznačeno rámečkem na matnici nebo lze použít speciální menší matnici, která je v ceně přístroje), čímž se sníží rozlišení na 6,8 megapixelu. Zvýší se tím však rychlost systému až na 8 snímků za vteřinu a to až do série 29 snímků RAW nebo 35 snímků v nevyšší kvalitě JPEG. Tato funkce je výborně využitelná především pro fotografování velmi rychle se pohybujících objektů na velkou vzdálenost.

Funkce jako korekce expozice, vícenásobná expozice, samospoušť, bracketing a spousta dalších, které jsou u digitálních zrcadlovek běžné snad ani nemá smysl rozebírat. Podívejme se proto podrobněji pouze na méně obvyklé zajímavosti. K nejzajímavějším patří možnost využití bezdrátového síťového rozhraní WT-2/2A s protokolem PTP-IP umožňující funkci Capture Control pro dálkové bezdrátové ovládání aparátu z počítače a také pro bezdrátový přenos snímků přímo do počítače. Volitelné rozhraní a jeho připojení k aparátu najdete na ukázkových snímcích.

Další lahůdkou je fakt, že k aparátu lze pomocí volitelného propojovacího kabelu MC-35 připojit přijímač GPS a zaznamenávat k jednotlivým snímkům i informaci o nadmořské výšce, zeměpisné délce, šířce a času UTC (Coordinated Universal Time). Tuto funkci jistě ocení nároční cestovatelé, výzkumníci či přírodovědci.