Test profesionální digitální zrcadlovky Nikon D2X

Úvod

Nová profesionální digitální zrcadlovka Nikon D2X je osazena snímačem typu CMOS s rozlišením 12,4 Mpix a rozměry formátu APS-C, který Nikon označuje písmeny DX. Z toho je zřejmé, že se tento výrobce do čipu o plných rozměrech kinofilmového políčka příliš nehrne a jistě k tomu má své důvody. Dá se to usuzovat i podle rozrůstající se nabídky speciálních objektivů, určených právě pro formát DX, kterými Nikon zatím jako jediný výrobce pokrývá i všechna myslitelná problematická širokoúhlá a superširokoúhlá ohniska. Nemá zde ale smysl řešit problematiku formátu DX versus Full Frame, o tom se vedou nekonečné diskuse a spory, které stejně nemají jednoznačný závěr, protože každému uživateli vyhovuje něco jiného. Podívejme se raději podrobněji na novou zrcadlovku v našem redakčním testu.

Tělo – mechanické provedení a ovládání

Tělo svými rozměry, provedením i celkovou koncepcí dává jasně najevo, že patří do nejvyšší kategorie profesionálních digitálních fotoaparátů. Design nese typické rysy nové řady aparátů Nikon a opět se na něm podílel italský designér Giorgetto Giugiaro. Samozřejmostí je celokovové a mimořádně mechanicky odolné (dokonce vodovzdorné) provedení těla z hořčíkových slitin. Jako většina podobných aparátů má i D2X tělo tvarované současně i pro vertikální úchop, včetně samostatné vertikální spouště, předního i zadního ovládacího kolečka a tlačítka AF-ON. Představu o mechanické konstrukci jistě zpřesní i velmi zajímavý ukázkový obrázek, na kterém je řez aparátem i s nasazeným superširokoúhlým objektivem AF-S DX Nikkor 12–24mm f/4 G IF-ED.

Ergonomické provedení těla je jako obvykle velmi vydařené a při klasickém i vertikálním držení padne do ruky jako ulité. Vzhledem k rozměrům 157,5×149,5×85,5 mm bude spíše vyhovovat uživatelům s větší rukou. Také hmotnost kolem 1 kilogramu (přesně 1.070 gramů bez baterie a paměťové karty) je také tak akorát a dává držení přístroje jistotu. Ovládací tlačítka, rollery i křížový volič jsou pak velmi logicky rozmístěna, dobře se ovládají a mají jasně rozeznatelné dotazy i jednotlivé polohy. Jsou také jasně a zřetelně popsány obvyklými ikonkami a zkratkami. Ovládání jako celek pak vychází z obvyklé koncepce aparátů Nikon a je velmi intuitivní. Každému, kdo už někdy pracoval s jakoukoli jinou zrcadlovkou Nikon, půjde ovládání i přes značné množství funkcí samo a to i bez použití manuálu.

Hledáček je poměrně velký a jasný, se zvětšením 0,86× s objektivem 50mm f/1,4. Tvoří jej pevně vestavěný pentagonální hranol v rovině oka a má vestavěnou dioptrickou korekci v rozmezí –3 až +1 dioptrie. Přímo na (výměnné) matnici je dobře viditelných všech 11 zaostřovacích bodů a hlavně 100% plochy snímku. Hledáček má dokonce vlastní uzávěrku očnice pro zamezení vniku parazitního světla při fotografování ze stativu – u levnějších zrcadlovek je tento problém nutno řešit samostatnou krytkou nebo nouzově zakrytím rukou. Pod a vpravo od matnice jsou umístěny dva stavové displeje se zelenými segmenty, zobrazující všechny myslitelné hodnoty a jednotlivá nastavení, včetně nastaveného vyvážení bílé, kvality obrazu, způsobu měření expozice, ale také nastavené citlivosti ISO na samostatné pozici, což je zatím i mezi zrcadlovkami spíše výjimka.

Další dva displeje, s možností podsvícení, najdeme na obvyklém místě pravé strany horního panelu a také na zadní straně. Také tyto displeje zobrazují všechny myslitelné nastavené hodnoty, včetně citlivosti ISO. Hned nad zadním displejem najdeme velký 2,5“ nízkoteplotní křemíkový TFT LCD monitor s 235.000 obra­zovými body a možností nastavení jasu bílého podsvětlení. Velmi praktická je také krytka LCD monitoru, která prakticky nemá vliv na kvalitu zobrazení, ale účinně zamezuje jeho poškrábání či poškození. Vpravo vedle monitoru je umístěn osmisměrný křížový volič pro pohyb v menu, ale také pro výběr zaostřovacího bodu a také čtyřpolohový přepínač režimů činnosti zaostřovacích polí. Ještě dále vpravo je masivně krytý slot pro paměťovou kartu, kterou v případě D2X může být CompactFlash typu I a II nebo disk Microdrive. Vlevo od monitoru a po obou stranách očnice hledáčku jsou další ovladače v podobě tlačítek. Vypínač celého přístroje je pak řešen obvyklým prstencem okolo spouště, čímž je dokonale snadno přístupný a svou intuitivní polohou ještě zúročuje mimořádně rychlý náběh celého přístroje, který činí pouhých 37 milisekund. Prstencem lze také ovládat podsvícení displejů. Hned nad ním je pak tlačítko MODE pro volbu expozičních režimů a tlačítko pro nastavení korekce expozice. Na hranolu je pak kolečko pro nastavení již zmíněné dioptrické korekce a také přepínač způsobu měření expozice. V přední části hranolu, kde u amatérských zrcadlovek nacházíme vestavěný blesk, je ukryté unikátní čidlo pro měření povahy okolního osvětlení, s jehož pomocí je například přesněji definováno vyvážení bílé barvy. Na přední straně nechybí obvyklé tlačítko pro kontrolu hloubky ostrosti, volič zaostřovacích režimů a kontrolka samospouště. Dále zde a na pravém boku najdeme několik gumou dobře krytých propojovacích konektorů pro připojení počítače (USB 2.0 High Speed), televizoru, externího zdroje, kabelového dálkového ovladače a externích studiových zábleskových jednotek. No a konečně na levé části horního panelu najdeme kombinovaný tlačítkový a kruhový volič pro nastavení automatické expoziční řady, snímacích režimů, režimů synchronizace zábleskové expozice a aretace ovládacích prvků.