Fotografování zvířat v Kostarice

Kostarika je v tropické střední Americe rájem zvířat a láká zoology i amatérské přírodovědce. Koncentrace živočišných druhů je tak vysoká, že přivábí i mnoho fotografů ze všech koutů světa. Protože mám k latinské Americe blízko, příliš jsem se nerozmýšlel a lovit zvířátka na paměťovou kartu fotoaparátu jsem vyrazil i já.

Nároky na fototechniku

Tukan žlutoprsý Snail Kite ang.

V době digitálních zrcadlovek se fotografování zvířat usnadnilo i pro laickou veřejnost. Crop faktory digitálních zrcadlovek přiblíží i to nejvzdálenější zvíře a nad místem na paměťové kartě se nemusíte tolik rozmýšlet jako nad políčky založeného citlivého filmu. Z toho plyne, že pro majitele klasických fotoaparátů bude fotografování zvířat značně obtížnější.

Mnohem důležitější než tělo fotografické kamery je dobře zvolený objektiv. Pro fotografování zvířat ve volné přírodě (a to neplatí pouze v Kostarice) je nejvhodnější objektiv s minimální ohniskovou vzdáleností 300 mm. Ohniska 500 mm a 600 mm jsou samozřejmě lepší, ale bohužel zcela mimo rozpočet nás fotoamatérů. Z vlastní zkušenosti mohu doporučit, že nejlepší variantou je objektiv 400mm s minimální clonou f/5,6 na dlouhém konci. Tyto objektivy lze ještě snadno přenášet, aniž by vám upadla ruka. Protože je terén v Kostarice často náročný a bahnitý, je důležité hmotnost výbavy co nejvíce minimalizovat.
Veverka měnivá

Jak známo, objektivy pevných ohnisek jsou mnohem ostřejší a kresba pohlednější, ale pro cestu do tropů za zvířaty by měla jít honba za super ostrým snímkem stranou. Zoom objektivem v rozsahu 100–400mm zabijete několik much jednu ranou a v kombinaci s dalším drobným příslušenstvím získáte třeba i makroobjektiv. Jelikož pod mohutnými stromy bude světla vždy málo, ve výhodě budou majitelé objektivů se stabilizací obrazů (IS pro Canon, VR pro Nikon). Pokud se nebojíte vyzkoušet výrobky firmy Sigma, doporučil bych třeba objektivy s rozsahem 170–500 mm nebo 50–500 mm. Stabilizaci sice nemají, ale jsou levnější. Protože však má tento výrobce kvalitu objektivů hodně různorodou, je nutno vyzkoušet několik kusů. Je jedno, jestli používáte Canon nebo Nikon, ale asi nevhodnějším objektivem do Kostariky bude Canon EF 100–400mm IS L USM, který bohužel na Nikon nenasadíte.

Klasický stativ není do náročnějšího terénu příliš vhodný, proto bych doporučil spíše monopod. Jedná se však pouze o mé zkušenosti, někdo může mít návyky jiné a klasický stativ mu bude dobrým pomocníkem. Stejně tak výkonný externí blesk pomůže v temném pralese pořídit snímky, které byste se bez něj ani nepokoušeli vytvořit. Důležité je i větší množství baterií a pro ukládání nafocených snímků třeba externí databanka, do které můžete každý večer nahrát nafocená data.

S ptáky v deltě řeky Río Barú

Blízkost vody vždy láká žíznivé a hladové živočichy, to platí v Kostarice stejně jako na rozlehlých afrických pláních. Při pohledu na mapu Kostariky není problém si vybrat jednu z mnoha řek a na jejích březích nebo ještě lépe v jejím ústí sledovat a fotit bohatou faunu.

Do městečka Dominical v deltě řeky Río Barú jsem přijížděl pozdě odpoledne po nezpevněné cestě autobusem podél pobřeží Pacifiku. Za okénkem padala voda z mraků takovým proudem, že jsem se modlil, abych mohl být v suchém bezpečí co nejdéle. Náladu mi příliš nezkazila ani voda mírně protékající střechou autobusu, svou fotobrašnu jsem pečlivě hlídal na jednom z posledních suchých míst. Příliš mě nevzrušovala ani nejistota, kde strávím noc, a svoje touhy jsem zaměřil k jasnému ránu a zvířatům v hledáčku fotoaparátu.

Ráno jsem nemohl dospat a hned po rozednění jsem vyrazil pouze s fotonádobíčkem, v tričku a v plavkách, za faunou pacifického pobřeží. Z kostarických zvířat jsou jednoznačně nejčastěji k vidění zástupci ptáků. Hned při prvních krocích potkávám na keřích modré tangary a po několika snímcích se vydávám i na pláž, abych pořídil několik záběrů pobřeží za časného rána. Okolní zvuky zvířat mě však nutí vrátit se brzo na rozbahněnou cestu a do subtropické vegetace v její blízkosti. Netrvá dlouho a na nedalekém stromě pozorují kostarického datla, který se však mnohem více podobá našemu strakapoudovi. Nenechá se rušit rozděláváním monopodu v těsné blízkosti a dále hoduje na přezrálém ovoci. U stejného plodu se během půl hodiny vystřídají další čtyři zástupci kostarické aviofauny.

Volavka bělostná Kondor havranovitý

Za nedalekou ohradou ve vysoké trávě se pasou koně a v jejich těsné blízkosti je doprovázejí volavky rusohlavé. Fotografování to značně komplikuje, pletou se koňům stále pod nohy a ty v záběru mít nechci. Jsou ideální podmínky pro focení, příjemné ranní světlo, já pohodlně schován ve vysoké trávě, objektiv na monopodu a zvířátek tolik, že nevím, co fotit dříve.

Okolo osmé hodiny ranní městečko stále ještě spí a já vyrážím na druhou stranu k řece Río Barú nafotit nějaké volavky bílé. Po cestě mi na paměťovou kartu přibyly obrázky kondorů havranovitých, kteří se nechají z blízkosti fotit na cestách a nedaleko lidských obydlí.

Ledňáček,  Ringed Kingfisher ang.

Již v momentě, kdy poprvé zahlédnu řeku, spatřím na vyvrácených kořenech mohutného stromu sedícího ledňáčka královského, jak se spokojeně rozhlíží po hladině. Jsem od něho vzdálen asi 12 metrů a nervozita mi svazuje ruce a ačkoli mám fotoaparát v ruce a zapnutý, nemám příliš času. Je pouze mojí chybou, že před tím, než se více přiblížím, dělám pouze jeden snímek (bohužel po létech fotografování s klasickou zrcadlovkou, místem na paměťové kartě ze zvyku šetřím…). Když po dvou krocích pohlédnu do hledáčku podruhé, ledňáček už tam není. V Kostarice jsem ho spařil ještě několikrát, ale ten první záběr byl nejpovedenější, i když ne dokonalý.

Obrovskou výhodou fotografování ve střední Americe jsou podstatně kratší úletové (únikové) vzdálenosti volně žijících ptáků (a zvířat vůbec). Toho jsem využil zejména při fotografování volavek bílých lovících v mělké vodě řeky, přiblížit jsem se opatrně mohl rákosem do vzdálenosti 10 – 15 m, což je třeba u volavek na Třeboňsku nemožné.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Jiří Pirkl
    Jiří Pirkl
    25.05.2005 17:15

    já bych ty pralesničky tak černě neviděl měl jsem je nekolikrát na ruce a pokud ji nebudeš vyloženě dráždit nebo držet tak v poho........

  • Ondřej Prosický
    Ondřej Prosický
    Autor
    25.05.2005 18:31

    palic:
    Výstavu jsem chtěl už letos (na papíře to vypadá MNOHEM lépe), ale pak mi došlo, že to ještě nemám ucelené. Vodní ptactvo, šelmy nebo třeba krokodýli, no musím se tam v prosinci vrátit...
    Když seženu vhodné prostory pro výstavu, tak v březnu 2006.

  • Juraj Macko
    Juraj Macko
    26.05.2005 10:55

    Super článok Ondro...keby som nemal chorú manželku, okamžite vyrážam s tebou, za tých 2000USD to určite celé stojí....

  • Jiří Pirkl
    Jiří Pirkl
    26.05.2005 15:39

    článek je opravdu super tvé zkušenosti s monopodem utvrdili můj názor v jeho koupi. Chtěl bych se tě zeptat jestli v kostarice začíná v prosinci též období dešťů jako v Jižní americe a jestli si s tím monopodem na 100% spokojenej nebo by si po zkušenostech sáhnul po jiném.Předem dík za odpověď

  • Ondřej Prosický
    Ondřej Prosický
    Autor
    26.05.2005 16:59

    Jirka.P:
    OBDOBÍ DEŠŤŮ V KOSTARICE: zjednodušeně lze říci, že období sucha (tzn. tolik neprší...) je v lednu až dubnu. V prosinci také už tolik neleje a hlavně tam nejsou zástupy turistů (je i o něco levněji). Pro každý park je to trochu jiné a to by tam člověk musel být rok...
    MONOPOD:
    Neocenitelná věc. Klasický stativ nemí moc akční, i když pochopím třeba Rosťu Stacha, který si na osvědčené lokalitě u hnízda stativ rozloží. Ale při mém toulání přírodou, kdy mám na vyfocení zvířátka 5 - 10 vteřin, je monopod ideální. K monopodu mám koupený popruh a nosím objektiv+tělo+blesk+monopod stále na rameni, jsem tak vždy připraven. Když je možnost, lze s ním i delší dobu čekat na vhodný záběr. O je jeho malé hmotnosti (oproti stativu) na cestách ani nemluvím. Stoprocetní spokojenost a klidně bych jej koupil znova.
    ------------------------------------------------
    Moc děkuji všem za kladné přijetí článku!
    ------------------------------------------------
    Ondřej P.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (15)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram