Test digitální zrcadlovky Konica Minolta Dynax 7D
Už je to tady, křičeli jsme kdysi na náměstí, ale nevěděli, co přijde. Tentokráte to trochu pozměníme. Opět můžeme zvolat „už je to tady“, ale dnes již víme, co přichází. Tedy alespoň v oblasti digitální techniky. Je to již nějaký čas očekávaná digitální zrcadlovka od firmy KonicaMinolta s označením Dynax 7D, s vestavěným stabilizátorem obrazu přímo na čipu. Více se o ní dozvíte v dnešním redakčním testu...
Úvod
Minolta se tím opět po několikaleté odmlce vrací opět na scénu mezi ostatní firmy vyrábějící DSLR. V pořadí je vlastně teprve třetí DSLR v prodeji a ty dvě předcházející měly navíc určitá omezení, i když ve své době byly revoluční a velmi kvalitní. Podívejme se trochu do historie.
Vývoj digitálního záznamu obrazu trvá již mnoho desetiletí. V sedmdesátých letech přišly první CCD snímače a v roce 1986 byla na PhotoKině představena SVB 90 (Still-Video-Back) vycházející z klasické zrcadlovky Minolta 9000AF, zaznamenávající obraz o velikosti 0,38 Mpix a koeficientem 2×. V následujících letech to byly další typy a v roce 1995 přišla na trh první DSLR Minolta RD-175 s rozlišením 1,75 MPix, která vycházela z klasické zrcadlovky Dynax 500. Snímky se však neukládaly na dnes používané karty, ale na PCMCIA pevný disk s kapacitou 131MB, což bylo asi 114 snímků. Měly velikost 1,4 MB a formát MDC (Minolta Digital Camera) a po překopírování do počítače a dekompresi měly cca 5MB. Výhodou byla možnost použití klasických objektivů, přepočtový koeficient pro ohnisko byl 1,5×. Druhou DSLR byla v roce 2001 Minolta RD-3000 s velikostí čipu 2,7 MPix, klasickým poměrem stran 3:2 a násobným koeficientem 1,5×. Vycházela typově z klasické zrcadlovky Minolta Vectis S1, která používala dnes již opomíjený systém APS (menší políčko negativu, rozměrem velmi blízké velikosti dnešních čipů DSLR), proto nešlo použít klasické objektivy, ale jen objektivy pro systém APS, u Minolty označované řadou V, koeficient byl také 1,5×.
V dalších letech Minolta v oblasti digitální techniky uváděla na trh „jen“ kompaktní přístroje, z nichž některé však velmi dobře konkurovaly i zrcadlovkám. Řadou Dimage 7 začala série přístrojů nazývané „kompaktní zrcadlovky“ a dospěla až k současné špičkové Dimage A2 s pevným zoomem 28–200mm s rozlišením 8Mpix a vestavěným optickým stabilizátorem, které má revoluční řešení v umístění stabilizátoru na čipu místo v objektivu. Možná je to tak trochu doménou Minolty, že nepřichází tak často s nějakou novinkou, ale když už s ní přijde, tak to stojí za to.
A také i u dnešní novinky, Dynax 7D, je i kromě jiných věcí hlavním trhákem optický stabilizátor AS umístěný na čipu a tím se pro uživatele otevírá veliká výhoda, využití stabilizátoru u všech objektivů řady Minolta Dynax i u objektivů od jiných značek kompatibilních s tímto bajonetem. A z vlastní zkušenosti mohu říci, a bude to ukázkou i dnešního testu, že pokud třeba dokážete oželet AF a ostřit ručně, tak pomocí redukce pro bajonet Minolta Dynax lze použít jakýkoliv objektiv, a to třeba i vlastní konstrukce.
Konstrukce a ovládání
Jak už napovídá název, konstrukce i ovládání velmi těsně vychází z klasické zrcadlovky Dynax7, která sama o sobě byla výborným výsledkem designu kombinovaného s praktičností a přehledností v ovládání fotoaparátu. Prostě bych řekl, že fotoaparát navrhnul fotograf :). Jako majiteli klasické zrcadlovky Dynax7 mi nedělalo žádné problémy okamžitě se sžít s ovládáním její „digitální sestřičky“, co patrně bylo i snahou konstruktérů, aby přechod či časté střídání klasického a digitálního těla nedělalo problémy v návyku na umístění jednotlivých ovládacích prvků. Tělo Dynax 7D je dostatečně robustní, z 99% stejné konstrukce jako Dynax7. Oproti klasickému tělu je zhruba o 5 až 10mm větší ve všech rozměrech. Je vyrobeno z hořčíkové slitiny s povrchovou úpravou plastu s matným jemně zdrsněným povrchem. Některé části, jako třeba madlo a zadní stěna pod levý palec jsou potaženy drsnou pryží. Přístroj tak dobře sedí v ruce a neklouže. Madlo, které ukrývá akumulátor, je dostatečně velké a jeho tvar dobře vyhovuje pro stabilní uchycení v levé ruce. Na rozdíl od Dynax7, kde prostor mezi madlem a objektivem byl trochu menší, prostor u Dynax 7D je dostatečně velký, takže určitě nebude činit problém lidem se silnějšími prsty.
Všechny důležité součásti, u kterých hrozí opotřebení, tzn. bajonet, závit pro upevnění na stativ, ale i třeba úchyty pro popruh jsou z kovu. Krytky připojovacích kontaktů, jako třeba kryt pro dálkovou spoušť a kryt pro USB kabel jsou konstruovány jako zasunovací dvířka a tím nehrozí jejich ztráta. Je proto trochu s podivem, proč kryt pro připojení blesku pomocí synchro kabelu a síťového napáječe je vyroben z měkké gumy, která působí velmi šetrným dojmem a kazí tak trochu dojem dokonalého propracování detailů. Druhou věcí, která se mi na konstrukci nelíbila a to ze stejného důvodu, že působí poněkud křehce, je pružina uvnitř madla. Její funkcí je držet akumulátor ve vymezené poloze a po uvolnění pojistky vysunout akumulátor kousek ven, aby šel rukou vyndat. Je vyrobena z tenkého drátu a ta v testovaném přístroji měla docela velké stoupání. Nevím jestli je to originální tvar nebo byla něčím či někým poškozena (natažena), ale působila velmi nepřirozeně a šetrně. Tyto dvě drobnosti byly jen malou vadou na kráse z jinak velmi dobrého pocitu kvalitního konstrukčního provedení a propracování i drobných detailů.
I když je výška těla větší než u klasického Dynax7, přesto při použití s většími a hlavně těžšími objektivy způsobí, že malíček pravé ruky už drží přístroj zespodu. Pokud chcete mít lepší oporu, výrobce nabízí vertikální grip VC-7D, jehož konstrukce a ovládání opět vychází z jeho klasického „brášky“ VC-7. Kromě spouště má další ovládání zajišťující dostatečný komfort pro fotografování na výšku, jako nastavení clony a času, aretaci expozice, přepínač AF/MF a synchro pro dlouhé časy s bleskem. Rozdílný je pouze způsob připojení gripu na tělo fotoaparátu. Na rozdíl od Dynax7, kde jste mohli nechat baterie v těle, protože připojení vertikálního gripu je přes zvláštní odsouvací dvířka, u Dynax7D musíte akumulátor z těla oddělat a dvířka nechat otevřena. Ta zapadnou do drážky v gripu. Tvarem je grip stejný, jen madlo je trochu mohutnější než vlastní madlo na těle přístroje. Povrchová úprava je obdobná. Rozdíl ve velikosti je zapříčiněn i tím, že ukrývá větší prostor pro náhradní baterie. Máte možnost kromě jednoho standardního akumulátoru NP-400 1500mAh, který je součástí dodávky, vložit vedle něj i druhý a nebo přes adaptér, který je také součástí balení, vložit 6ks tužkových baterií.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruTento test je prozatím prvním i když uceleným testem zrcadlovky Dynax7D. Je to z důvodu, že doba na kterou jsem měl zapůjčenou Dynax7D byla poměrně velmi krátká, a také jsme vám chtěli co nejdříve ukázat co tento fotoaparát dovede. V dohledné době bude navazovat volné pokračování, které bude zaměřeno na zkušenosti z dlouhodobého provozu a spolu s tím i testování dalších nových objektivů i objektivů kompatibilních.
"Všechny důležité součásti, u kterých hrozí opotřebení, tzn. bajonet, dráha filmu,..." to je mila chybicka. Je videt, ze ani digitalni vek neda zapomenout na nektere stare pravdy:-)))
Jo, přijít s tím o rok dřív, byla by to celkem bomba... Minolta holt zaspala.
máš Psendo pravdu, tohle je moje velká hrubka, hned zjednám opravu. díky ;o)
Je to bomba i teď a určitě si najde hodně příznivců a uživatelů
Jako věrný minolťák dynaxák slintám .) Snad jednou ...
Minolťáci: Jisté zákulisní info říkají, že již na veletrhu PMA by mohla být představena i levnější verze ....
Kapsa: jo, stejně tak jako u Nikonu a Canonu...
opravdu prvni test, jsem spokojen. Souhlasim, ze aby to byla uplna bomba, musel by mit cip 8 megacu, tohle je tak max. na A3. mam rad minoltu, doufam ze se jeste vice rozjede...
..dobrý článek, čárlí..:-)))
Petr
Díky za článek,ale. Mám dojem, že se Vám bez stabilizace dost třásla ruka!!! Mě se obvykle třese daleko méně a myslím, že nejsem příliš výjimečný. Znám takové, kteří bravurně udrží i 1/15. Většinou. Skoro bych řekl, že jste té neostrosti bez stabilizace někdy trochu pomohl. Omlouvám se za nařčení,ale mám z toho takový dojem.
Až se tobě třásti bude ruka, anti-shake čip ti syn urobí :o)
Minolta přichází s převratnými novinkami, plastovou dráhu filmu projíždějícího kolem čipu opravdu žádná firma nemá ;-)
To jsou jen srandičky, výborný článek, výborný stroj - škoda, že jsem Nikonista, fakt se mi moc líbí.
Nechci dělat žádné recenze a posudky (on každý hold je fanda pro jinou značku apod.), ale jen mohu potvrdit, že Anti-Shake je opravdu trefa do černého. Zkoušel jsem jen pár fotek (vlastním tělo teprve 6. den), ale se Sigmou 70-200/2,8 při 200 mm (ekv. 300mm) bych si 1/25 nemohl se svým klasickým Dynaxem7 dovolit.... a ani by mě to nenapadlo.
nezbývá mi, než říct, tak já vám to přeju, minolťáci ;o)
Jiří co ti také jíného zbývá že :o)
poměrem stran 3:2, stejným jako u kinofilmu.
Tomu nerozumím kinofilm má poměr stran 4:3 může mi to někdo vysvětlit?
mencius: Kinofilmove policko ma 36x24mm.... pokud to vydelim 12ti, tak mam potrebnych 3:2. Naopak bezny 2MPx digitak ma 1600x1200px, deleno 400 to dela 4:3....
Opravdu velmi dobrý článek! Ale pokud to bude mít nějaké volné pokračování, tak bych doporučoval důkladně otestovat přídavný blesk, neboť podle reakcí na jiných fórech je problém se správnou expozicí. Snad jen ještě jedno doplnění, citlivost 3200ASA jde nastavit pouze při manuálním režimu, v modu AUTO je maximum 1600ASA. Tedy abych byl přesný, tak mi se to nepodařilo, ale možná jsem gramlavý.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.