Jsem šťasten, že se neživím fotografií
Dnes v sekci fotorozhovory přinášíme povídání s Miloslavem Druckmüllerem, který se fotografii věnuje přes 20 let. Své jméno si získal v oborech astrofotografie a vysokohorské fotografie.
Spolu s Miloslavem Druckmüllerem listujeme jeho webem a
vybíráme z astrofotografií, které bychom mohli nabídnout čtenářům
Fotoaparátu…
MD: Toto je fotografie Baileiho perel, která není z astromomického hlediska
příliš atraktivní, ale esteticky zajímavá…
MD: Toto je zajímavý obrázek, který vznikl složením naší fotografie z 21. 6. 2001 a fotografie pořízené z družice SOHO, která monitoruje slunce a která má také koronograf. Družice je milióny kilometrů od Země v Lagrangeovém bodě Země – Slunce. Modrý obrázek patří úpické hvězdárně a zbytek je z družice. Družice v podstatě tu modrou část nevidí, protože místo měsíce musí mít nějakou clonu. Na cloně dochází k ohybu světla, k difrakci, která tuto část úplně zdevastuje.
MD: Jedná se o fotografii pořízenou při úplném zatmění měsíce u nás 16. 5. 2003
Jste jeden z mála, kteří na našem území nejenže dokázali
zaregistrovat polární záři, ale dokonce jste ji i vyfotil. Jakou vlastně
máme šanci v ČR vidět a fotografovat polární záři?
MD: Obecně malou. Já jsem první polární záři viděl až ve svých
47 letech, v roce 2001. Možná v období slunečního maxima ta šance zase
tak malá není. Je ale nutné mít kvalitní předpovědi a vybudovaný systém
varování. Než byly vypuštěny družice typu SOHO, které to hlídají, než
byl pochopen mechanismus polárních září, tak lidé žili v domění, že
u nás polární záře nejsou. Existuje několik málo výjimek z éry před
družicí SOHO, kdy polární záře u nás byly vidět. Jedna z nich je
datově velmi zajímavá. Poměrně mohutná polární záře byla
17. listopadu 1989.
Mohl byste poradit těm, kdo by chtěli polární záři
vyfotit?
MD: Šance postupně klesá, protože Slunce se dostává z maxima do minima.
Řekl bych, máme ještě rok na focení polární záře u nás. Nejlepším
řešením je někde na internetu se zaregistrovat na zasílání zpráv o tom,
že má být vidět polární záře. Podobnou službu snad nabízejí
i Instantní astronomické noviny (www.ian.cz).
Výskyt polární záře je velice krátkodobou záležitostí, protože
souvisí s výbuchy na Slunci. Pokud je sluneční výbuch, dá se
předpokládat, že do dvou dní bude polární záře.
Jak by se měla polární záře exponovat?
MD: Za prvé, co nejdále od městského osvětlení. Následky pouličního
osvětlení jsou katastrofální a navíc u nás tupl. Zákon o pouličním
osvětlení platí již rok, ale ještě nikdo jej nevzal v úvahu. U nás se
více než 60 procent energie vysvítí do oblohy. Pro zajímavost, obloha nad
Brnem je jasnější než nad Las Vegas. Je potřeba vyjet pryč od města
směrem na sever, protože záře jsou vidět většinou nad severním obzorem.
Za druhé lepší jsou filmy než digitály. Digitál je souměřitelný
s filmem při běžných, krátkých expozicích. Ale při dlouhé expozici,
například 1 minuta, mají digitální fotoaparáty nesrovnatelně větší
šum. Klasickému filmu je z hlediska šumu jedno, zdali se exponuje jednu
setinu nebo dvě hodiny. Zatímco u digitálu roste s dobou expozice šum.
Osobně bych doporučil film o citlivosti 800. Mám nejlepší zkušenosti
s Fuji, ale dalo by se použít ledacos jiného. Expozice by měla být 15 až
40, 50 sekund. Minuta je moc, protože polární záře se pohybuje.
Máte na focení krajiny svůj osobitý styl? Snažíte se nějak
odlišit od ostatních?
MD: Focení hor je úplně něco jiného než astronomická fotografie, protože
u hor jde o zážitek. Jedna věc je krajina a druhá věc je, že krajina je
pro mne vždy spojena s něčím. Člověk leze na nějaký kopec, chodí po
nějaké zajímavé oblasti nebo když jsme byli na Kamčatce, tak si vleze do
soptící sopky – čili k tomu má jakýsi vztah. Snažím se zachytit
prožitky, které člověk na horách má, takže se ani neohlížín na
stylovou stránku fotografie a snažím se co nejlépe zachytit představu
o tom, jak to tam vypadá. Fotím to hodně citem, i když, pokud to srovnám
se svojí ženou, tak o něco méně, než ona, protože není takový maniak
na techniku jako já. Často se dostane do situace, že se snaží vyfotit
něco, na co foťák nemá, co technika nedokáže zvládnout.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruzkuste radeji nejake praktictejsi tema, takoveto obecne hovory nad pivem jsou dost o nicem :(
Pekny clanek a skvele fotografie. Byl jsem na promitani snimku jeste na skole v Brne a dodnes vzpominam...
Pekny clanek. Pekne foto.
vzkaz pro dazz: "psáti stříbro, mlčeti zlato" snad rozumíš
Musim nesouhlasit s dazzem - po dlouhe dobe clanek, ktery jsem precetl jednim dechem, moc se mi libil.
Me se tento clanek libil hodne. 7+++
Výborný článek, zajímavé téma
Vynikající fotografie, ta sopka je famózní !
Výborný článek.
Tach těchto článků tu mohou být mraky ! Moc hezké.
Se zájmem jsem s článek přečetl a vůbec si nemyslím, že je o ničem !!!
Fajn počtení, článků o technice je tu až dost, ale o té lidské stránce moc ne, tak jedině vítám.
Nemůžu než souhlasit. Super článek!
To "psaní o ničem" je někdy ví c, než rádoby "psaní o něčem". Jen houšť...
Vynikající! Co se týče astronomické fotografie, produkuje prof. Druckmuller neskutečné věci. To samé platí ovšem o fotografiích z hor :-)))
Jo, ještě se dobře pamatuju, jak jsem skenoval pro úpickou hvězdárnu desítky diapozitivů 6x7 cm ze zatmění slunce v Angole. Bylo to na Nikonu LS 8000 a každý sken jsem dělal multiprůchodem kvůli dosažení vysoké denzity. Nastavení správného podání barev a udržení přesné roviny zaostření taky nebylo zcela triviální. Příprava kvalitních podkladů pro tento projekt mi dala docela zabrat :-)
S pozdravem
Ladislav Kamarád
skvělý článek! díky
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.