Jsem šťasten, že se neživím fotografií

Dnes v sekci fotorozhovory přinášíme povídání s Miloslavem Druckmüllerem, který se fotografii věnuje přes 20 let. Své jméno si získal v oborech astrofotografie a vysokohorské fotografie.

Stativy Leofoto

Spolu s Miloslavem Druckmüllerem listujeme jeho webem a vybíráme z astrofotografií, které bychom mohli nabídnout čtenářům Fotoaparátu…

MD: Toto je fotografie Baileiho perel, která není z astromomického hlediska příliš atraktivní, ale esteticky zajímavá…

MD: Toto je zajímavý obrázek, který vznikl složením naší fotografie z 21. 6. 2001 a fotografie pořízené z družice SOHO, která monitoruje slunce a která má také koronograf. Družice je milióny kilometrů od Země v Lagrangeovém bodě Země – Slunce. Modrý obrázek patří úpické hvězdárně a zbytek je z družice. Družice v podstatě tu modrou část nevidí, protože místo měsíce musí mít nějakou clonu. Na cloně dochází k ohybu světla, k difrakci, která tuto část úplně zdevastuje.

MD: Jedná se o fotografii pořízenou při úplném zatmění měsíce u nás 16. 5. 2003

Jste jeden z mála, kteří na našem území nejenže dokázali zaregistrovat polární záři, ale dokonce jste ji i vyfotil. Jakou vlastně máme šanci v ČR vidět a fotografovat polární záři?

MD: Obecně malou. Já jsem první polární záři viděl až ve svých 47 letech, v roce 2001. Možná v období slunečního maxima ta šance zase tak malá není. Je ale nutné mít kvalitní předpovědi a vybudovaný systém varování. Než byly vypuštěny družice typu SOHO, které to hlídají, než byl pochopen mechanismus polárních září, tak lidé žili v domění, že u nás polární záře nejsou. Existuje několik málo výjimek z éry před družicí SOHO, kdy polární záře u nás byly vidět. Jedna z nich je datově velmi zajímavá. Poměrně mohutná polární záře byla 17. listopadu 1989.

Mohl byste poradit těm, kdo by chtěli polární záři vyfotit?

MD: Šance postupně klesá, protože Slunce se dostává z maxima do minima. Řekl bych, máme ještě rok na focení polární záře u nás. Nejlepším řešením je někde na internetu se zaregistrovat na zasílání zpráv o tom, že má být vidět polární záře. Podobnou službu snad nabízejí i Instantní astronomické noviny (www.ian.cz). Výskyt polární záře je velice krátkodobou záležitostí, protože souvisí s výbuchy na Slunci. Pokud je sluneční výbuch, dá se předpokládat, že do dvou dní bude polární záře.

Jak by se měla polární záře exponovat?

MD: Za prvé, co nejdále od městského osvětlení. Následky pouličního osvětlení jsou katastrofální a navíc u nás tupl. Zákon o pouličním osvětlení platí již rok, ale ještě nikdo jej nevzal v úvahu. U nás se více než 60 procent energie vysvítí do oblohy. Pro zajímavost, obloha nad Brnem je jasnější než nad Las Vegas. Je potřeba vyjet pryč od města směrem na sever, protože záře jsou vidět většinou nad severním obzorem. Za druhé lepší jsou filmy než digitály. Digitál je souměřitelný s filmem při běžných, krátkých expozicích. Ale při dlouhé expozici, například 1 minuta, mají digitální fotoaparáty nesrovnatelně větší šum. Klasickému filmu je z hlediska šumu jedno, zdali se exponuje jednu setinu nebo dvě hodiny. Zatímco u digitálu roste s dobou expozice šum. Osobně bych doporučil film o citlivosti 800. Mám nejlepší zkušenosti s Fuji, ale dalo by se použít ledacos jiného. Expozice by měla být 15 až 40, 50 sekund. Minuta je moc, protože polární záře se pohybuje.

Máte na focení krajiny svůj osobitý styl? Snažíte se nějak odlišit od ostatních?

MD: Focení hor je úplně něco jiného než astronomická fotografie, protože u hor jde o zážitek. Jedna věc je krajina a druhá věc je, že krajina je pro mne vždy spojena s něčím. Člověk leze na nějaký kopec, chodí po nějaké zajímavé oblasti nebo když jsme byli na Kamčatce, tak si vleze do soptící sopky – čili k tomu má jakýsi vztah. Snažím se zachytit prožitky, které člověk na horách má, takže se ani neohlížín na stylovou stránku fotografie a snažím se co nejlépe zachytit představu o tom, jak to tam vypadá. Fotím to hodně citem, i když, pokud to srovnám se svojí ženou, tak o něco méně, než ona, protože není takový maniak na techniku jako já. Často se dostane do situace, že se snaží vyfotit něco, na co foťák nemá, co technika nedokáže zvládnout.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Radek Mušálek
    Radek Mušálek
    01.09.2004 09:34

    Hezké počtení, smlsnul jsem si

  • msl
    msl
    01.09.2004 12:36

    diky

  • Radek Sustr
    Radek Sustr
    17.11.2004 10:43

    Osobne pana profesora Miloslava Druckmüllera znam. Byval jsem jeho student na VUT a musim rici,ze fotografie a skvela znalost zpracovani obrazu (zvlaste matematicka) nema konkurenci. Clanek je skvely a velice zajimavy,tak jak byly vzdy zajimave prednasky na skole. Timto bych rad pana profesora pozdravil, podekoval za predane znalosti a popral hodne novych zazitku ve fotografovani.

  • Petr Hrubý Čápisko
    Petr Hrubý Čápisko
    24.01.2005 20:37

    Hezké počtení. Mám CD s fotkami z cest a mohu potvrdit, že se jedná o vyjímečné fotky od vyjímečných lidí (Druckmullerovi)!

  • David Neturer Peštuka
    David Neturer Peštuka
    17.07.2005 15:59

    bezva rozhovor:) jednim, dechem

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (22)

Tisknout článek

Tip na článek

Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky
Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky

Ši­ro­ko­úhlé ob­jek­tivy ne­boli ši­ro­káče jsou mezi fo­to­grafy ob­lí­bené, ale ne vždy je snadné se mezi nimi vy­znat. Proto při­ná­šíme pře­hled nej­lep­ších ši­ro­ko­úh­lých ob­jek­tivů pro Ni­kon a Ca­non.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram
Setkani fotografu

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace