Joshua Tree NP, California, USA

Na dolním konci státu Kalifornie, poblíž Los Angeles, se rozkládá v nadmořské výšce cca 1000 m tento svérázný národní park, který je klasickým příkladem pouště amerického jihozápadu. V roce 1994 došlo ke změně statusu z National Monument na National Park a tím ke vzniku vlastního, více chráněného, parku. Celé území se skládá vlastně ze dvou nezávislých ekosystémů. Z východní strany je to Colorado desert, což je méně známá část parku. Západní část zabírá mnohem drsnější a také výše položená Mojave desert. Obě tyto pouště tvoří na rozloze cca 789 000 acrů (cca 320000 hektarů) jedinečné místo, které v roce 2003 navštívilo 1 260 000 lidí. Dostat se sem je poměrně jednoduché i pro obyčejného turistu, který když nemusí nevystupuje z auta. Z Los Angeles trvá cesta pomalou jízdou zhruba tři hodiny a můžete si vybrat celkem ze tří hlavních vstupů, z nichž asi nejoblíbenější je západní, ze stejnojmenné vesnice Joshua Tree, kde jsou také poslední příležitosti cokoliv zakoupit, včetně benzínu. Ale proč tedy lidé váží cestu třeba na víkend kamsi do hor a do pouště, když existují určitě příjemnější místa?

Joshua tree ( Yucca brevifolia )

Ačkoliv se to nezdá, důvodů je hned několik, ale ten hlavní je zvláštní “strom“, který se stromem někdy ani nedá nazvat. Tento druh juky se vyskytuje pouze na několika místech v Kalifornii a nikde jinde. Největší koncentrace je hlavně zde v parku, ale Joshua tree naleznete také například v San Bernardino Mountains, nebo částečně v Death Valley. Samotný název stromu vznikl údajně proto, že jeho tvary připomínaly postavu ze Starého zákona, poněkud zvláštní, ale budiž. Dorůstá až pětimetrové výšky a v této přes léto vyprahlé pustině sužované 40 stupňovými vedry jsou jeho dužnaté kmeny a větve jednou z mála větších zásobáren tak potřebné vody pro přežití místních živočichů a rostlin. Asi nejlepší období pro návštěvu parku je v dubnu a v květnu, kdy je jediná šance v roce vidět poušť rozkvetlou a ještě není takové horko. Ovšem pozor, to ještě neznamená, že se vám to podaří. Záleží totiž na mnoha faktorech jestli něco pokvete, hlavně pak na množství srážek přes zimu. Letos se to údajně povedlo až po dvou letech, kdy návštěvníci měli na květy smůlu. Kdo by však čekal nějaké orchideje, je vedle. Květ Joshua tree je sice veliký, ale poměrně nenápadný. Má nažloutlou barvu a skládá se z mnoha malinkatých kvítků, které “voní po houbách“ a vše dohromady tvoří jakýsi hrozen.

Zajímavé je také, jak dochází k reprodukci této rostliny. Celou akci má na starosti jen jeden jediný malinkatý motýl, nebo spíš můra, která posbírá pyl a naklade vajíčka do květu. Později se vylíhnou larvy, které zde pobývají, než se stanou novými motýli. Květy se přemění na malé zelené tobolky se semeny a je tak zajištěna další budoucnost stromu, ale také tohoto malého živočicha. Je to klasický příklad vzájemné a křehké harmonie, která v přírodě existuje a v tomto případě by asi jeden druh bez druhého vyhynul. Tyto semeníky jsou také příčina podivného tvaru stromu, když totiž v poslední fázi opadají, zůstanou po nich na větvích tvrdé stopky, díky kterým nemůže větev pokračovat v růstu svým původním směrem a tak si najde jinou cestu. Díky tomu pak vypadá Joshua poněkud divně a chaoticky rostlá.
Můžete najít opravdu nejrůznější tvary a mutace od krásných vzrostlých stromů až po zakrslé pokřivené keře, které vypadají spíš jako taková hříčka matky přírody. Místy je v hlavním údolí koncentrace stromů tak veliká, že tvoří skoro hustý les, jinde naopak rostou velmi roztroušeně a opuštěně. Každopádně to vše spolu se skalisky a horami na obzoru dává dohromady nezapomenutelnou scenérii, jakoby z jiného světa.

Ostatní flóra a fauna

Občas se stane, že si lidé pletou strom Joshua a Mojave Yucca, což je poměrně podobná rostlina, která ovšem nedosahuje žádných velkých rozměrů. Má trochu odlišný květ a hlavně se nepovažuje za strom.

Dalšími oblíbenými zástupci pouštní květeny jsou především kaktusy, jichž zde roste několik druhů. Mezi nejznámější patří rozhodně Mojave mound cactus se svými krásně červenými květy, nebo také Grizzly bear cactus. Ovšem neobyčejné místo vytvořil Cholla cactus ve východní části parku. Je zde na malém prostoru několik stovek těchto rostlin, které jinde v parku neuvidíte.

Právě proto snad byla tato část pojmenována Cholla cactus garden a je to opravdu výstižné přirovnání, navíc když napříč mezi kaktusy vede malý trail, podobný chodníčku na vaší zahrádce. No a kousek opodál směrem na východ se vyskytuje největší množství velice svérázné rostliny Ocotillo.

Z jednoho místa v zemi jakoby trčely zelené stonky až do výše cca 5 metrů. Ve správný čas, a pokud jsou splněny již zmiňované předpoklady, můžete na koncích těchto stonků spatřit krásné červené květy a vypadá to pak, jako by byl Ocotillo ověšen červenými pentlemi. Další zvláštností tohoto národního parku jsou palmové oázy, kterých je zde k vidění celkem šest. Doslova jako ostrovy v oceánu kamení a vyprahlé pouště působí tato místa, která jsou většinou posazena na dně malých kaňonů. Jsou hlavním útočištěm pro některé z obyvatel jakými jsou třeba divoký králík nebo Kangaroo Rat, což je takový malý poskakující hlodavec. Ovšem mezi nejznámější živočichy obývající tuto pustinu patří bezesporu kojot, který svou přítomnost dává najevo každou noc hlasitým vytím. Při troše štěstí můžete narazit také na různé druhy ještěrek, chřestýše nebo tarantuli, která není životu nebezpečná, ale její kousnutí může být velice nepříjemné a může způsobit nemalé komplikace. Proto se většinou doporučuje větší opatrnost při chůzi ve volné přírodě a není dobré se vydávat mimo značené trasy a traily. Bohužel většina zde žijících druhů jsou noční tvorové a spatřit je bývá velice těžké.