ZHODNOCENÍ, 12. DÍL, ŠKOLA BARVY JANA POHRIBNÉHO, PŘEMÝŠLEJTE BAREVNĚ

Asi většina čtenářů mé Školy barvy si po pročtení posledního dílu a zadání cvičení kladla otázku, co to ten Pohribný vymýšlí, co tím sleduje, jak tomu rozumět? A počet těch, kteří se do úkolu nakonec pustili tomu také odpovídá – nebylo to snadné cvičení… Vyjádřit pomocí slov některé základní rozdíly v chápání a uchopení barev není ani pro mne jednoduché ač v mnohém navazuji již na teorie odzkoušené zejména v malířství a aplikovatelné i pro médium fotografie či videa. Možná k lepšímu pochopení rozdílu mezi tím, co je impresivní a expresivní, sáhněme do historie, kdy vznikly umělecké směry těchto názvů. Např. wikipedie říká o expresionismu: Vznikl jako protiklad impresionismu a naturalismu tzn. odmítl umění zobrazující skutečnost i umění snažící zprostředkovat skutečnost pomocí dojmů. Jeho hlavním cílem je vyjádřit vlastní prožitky a vlastní pocity bez ohledu na jakékoli konvence. Pro zvýšení efektu prožitku často dochází k deformaci reality. Jako příklad si zde můžeme uvést proslulý obraz Edvarda Muncha Výkřik. Proti tomu francouzští impresionisté (Monet, Manet, Degas, Seurat atd.) stavěli na dojmech = impresi z malovaného námětu. Jako příklad konstruktivní funkce barev můžeme opět sáhnout do dějin umění a směrem, který označujeme jako konstruktivismus nebo geometrická abstrakce (Mondriaan, Malevič, ale i novodobější Vasarely, E. Kelly aj.), kde vedle tvarů hrají klíčovou roli vztahy barev.

Toto cvičení zřetelně nešlo úplně „vyhrabat“ ze šuplíku, ale bylo nutné o něm nejen přemýšlet, ale příklady skutečně se pokusit vytvořit, aby splňovaly pokud možno na jednom námětu 3 různé přístupy. Řada autorů pochopila však jeden námět, jako scénu, která se prakticky nemění. Změny jsou pouze v barvách – buď barevným nasvícením – to je ta lepší varianta, nebo postprodukční úpravou – to je ta horší, řekněme méně kreativní verze. Jeden námět je myšleno např. zátiší, které lze ovšem jak obsahem, tak kompozičně, aranží a samozřejmě barevností různě přizpůsobit požadovanému výsledku.

Tou nejjednodušší, ale také asi nejméně zajímavou cestou šel Petr52, kdy si opravdu pomocí postprodukce barvy upravil, ale nevyjádřil třeba příliš zřetelně konstruktivní vztahy barev. Podobně na to šla Milinkaa na sérii Teplá zima ač zde je cítit alespoň aktivní změna pomocí odlišného svícení, ale příliš zřetelný rozdíl mezi jednotlivými přístupy chybí. Asi nejzajímavější je poslední, konstruktivní verze, kde je to sice více postaveno na vztahu světla a tmy než barev, ale řadil bych jí více do expresivního vyjádření, právě záměrným potlačením té okolní reality.

Petr52 – Ditka

Petr52 – Ditka

Petr52 – Ditka

Milinkaa – Teplá zima – Impresivní

Milinkaa – Teplá zima – Expresivní

Milinkaa – Teplá zima – Konstruktivní

Postprodukční úpravou si také pomohl Jiří Kolář 1, ale podařilo se mu na námětu hudby v sérii Muzikanti poměrně hezky vyjádřit jednotlivé přístupy. Zvláště snímek exprese je zde zřetelným prožitkem autora.

Jiří Kolář 1 – Muzikanti - Impresivní

Jiří Kolář 1 – Muzikanti – Expresivní

Jiří Kolář 1 – Muzikanti – Konstruktivní

Naopak ze situací v realitě zajímavě těží jeptiška, zvláště impresionistický rozostřený pohled na Malou Stranu s rackem v popředí je náladou i kompozicí velmi vydařené dílo. Naopak expresi poněkud postrádám u barvy etnik, která je víc expresí jiného autora než fotografky, která tuto situaci „pouze“ zdokumentovala a dala by se přiřadit i do třetího úkolu o konstruktivní roli barev. K tomu autorka zaslala docela hezkou krajinu, kde by asi ani nemusel být ten fotograf a barvy pole, nebe atd. by vyjadřovaly tzv. analogickou harmonii.

jeptiška – Barvy města – Impresivní

jeptiška – Barvy etnik – Expresivní

jeptiška – Barevná souznění – Konstruktivní

Předmětný svět zaujal Majo Eliase v sérii Návraty, kde sice neoznačuje, co která fotografie zobrazuje (to by autor měl vědět…), ale bezesporu tu najdeme dvě zajímavé konstruktivní foto a) moderní zátiší, v monochromatickém provedení – oranžový šlehač ETa na stejně barevném pozadí a b) docela povedený teplotní kontrast v podaní CocaCola. Pouze na snímku nářadí postrádám jakoukoliv impresi nebo expresi, je to až deskriptivní popis, ale i tak se někdy vyjadřuje současné umění…

Majo Elias - Nedostupná

Majo Elias - Môžeš olízať

Majo Elias - Hračky

Zátiší od Anassia je velmi blízko oné představě vyjádřit odlišné přístupy na jednom námětu. Přes to se neubránila také „dodělávce“ v PC a vedle čisté imprese pomocí mírného rozostření, pomohla expresivitě posunem barev do solarizující zelené a konstruktivní funkci založené na barevné dominantě odbarvením ostatních předmětů takřka do mramorového vzhledu.

Anessia – Zátiší

Anessia – Zátiší

Anessia – Zátiší

K nejvydařenějším impresivně-expresivně-konstruktivním sériím patři Paprika od Rony Punch. Nejenže je to na relativně minimu vytěžené maximum, je to i zábavné. Pouze bych namítnul, že popisek „Protiklady se navzájem doplňují“ tak moc u zelené a žluté, které stojí ve spektru vedle sebe, úplně neplatí. Snad, že jedna je světlá, druhá tmavá, jedna má stopku, druhá ne, ale podstatou je dobrý nápad včetně těch grafických teček v obráceném barevném gardu.

Rony Punch – Paprika – Impresivní

Rony Punch – Paprika – Konstruktivní

Rony Punch – Paprika – Expresivní

Vítězem bych ale přeci jen viděl Atropinu, která předvedla dva přístupy. Jeden – Pocity – postavený na identickém námětu, kdy měnila výraz pouze barevným nasvícením. To může být do jisté míry diskutabilní neb by šlo jednotlivé přístupy docela snadno zaměňovat. Druhé řešení nazvané Komunikace je však mnohem jednoznačnější a také nápaditější a ukazuje co lze udělat již jen pomocí světla (tlumené v impresivní), stejně tak aranže (expresivní a konstruktivní) a lokálního zbarvení (konstruktivní).

Atropina – Osamělé snění

Atropina – Vášeň

Atropina – Souznění

Atropina – Beze slov

Atropina – Vnucování názoru

Atropina – Vlastní názor

Gratuluji!

Jan Pohribný, MQEP