Váranásí, reportáž

Naše desátá fotoex­pedice do Indie nevedla do hor. Chtěl jsem poznat Váranásí, nejstarší město světa na břehu posvátné Gangy. To byl jeden z cílů krátké fotoexpedice Fo­toinstitutu.cz – malé skupinky fotografů, kteří se se vydali za poznáním Indie, která je svými lidskými rozměry zcela odlišná od naší maličké zemičky.

Ve Váranásí se Vám trochu změní vnímání lidí. Lidí je tolik, že začnete cítit energii davů jako celku. Lidí, kteří zde uskutečňují svoji pouť ke svaté řece, aby smyli svoje hříchy a strasti. Pro některé, je to cesta poslední. Ve zdejším ghatu spalujícím ostatky lidí hoří věčný oheň stovky let.

Stražce věčného ohně, Burning ghat, Váranásí

Neočekávejte žádné věčné ohně ve stylu hrdinů válek pod gigantickými monumenty. Indie je ke vzniku a zániku života velmi pragmatická. Vždyť jde o nekonečný koloběh.

Váranásí jsem fotografoval se Sony A7III a většinu fotografií objektivem Sony FE 24–50mm f/2,8 G. Je to malý reportážní objektiv, který se hodí do davů. Váranasí je plné tváří, které v sobě nesou různé příběhy. Často proto využijete ohniskovou vzdálenost 50mm při plně otevřené cloně f/2,8.

Bůh je přísný

Bylo to jen letmé setkání v davu směřujícímu k řece. Snad mi odpustí mou troufalost.

Ráno řeka Ganga zahaluje Váranásí často do husté mlhy. Začíná další den.

Ranní rozjímání, Váranásí

Na břehu Gangy, Váranásí

Od svítání do pozdní noci je u břehu živo. Ranní koupel v posvátné řece nebo lodí na řeku.

Darbhanga Ghat z řeky Ganga, Váranásí

Brzy ráno se v pohřebním ghatu spalují mrtvá těla hlavně velmi chudých lidí, kteří si nemohou dovolit drahé dřevo.

Vnímání konce života je v Indii jiné než v Evropě. Pohřební ghat je plný absurdních postav. Muž přilbě mi připomínal spíše postavu z Hvězdných válek.

Kosmonaut v Pohřebním ghatu, Váranásí

V noci má Váranásí zvláštní atmosféru. Ani pozdě večer proudění davů neustává.

Když hledáte, objevíte člověka, který vystoupí z proudu

Bohaté lidi pohřbívají večer na střeše ghatu. Ti nejbohatší mají hranici ze santalového dřeva. Ženy nejsou přítomny, protože bůh Šiva nemá rád pláč.

Jako fotograf vyhledávám spíše krásná místa, lidi či přírodu. Zajímá mne naše planeta jako celek a její vztah k vesmíru. Proto rád fotografuji i hodně vzdálené světy. Váranásí a to co zde vidíte, vás povede k zamyšlení o různých věcech, souvislostech i o vás.

Proto na závěr dá téhle reportáže musí být fotka optimistická. Na naší planetě je pořád co objevovat a mít z toho radost.