ZHODNOCENÍ, 11. DÍL, CO NEVYFOTOGRAFUJETE, TO NAMALUJETE ŠKOLA…

Přinášíme zhodnocení tématu zpracovaného na základě 11. dílu Školy barvy: CO NEVYFOTOGRAFUJETE, TO NAMALUJETE. Mistr Jan Pohribný MQEP vybral a zhodnotil v článku Vaše fotografie.

Zdá se, že s rostoucí náročností témat ubývá těch, co se s námětem chtějí “poprat” anebo opravdu moc nelze spolehnout na archiv a je potřeba fotografie opravdu pro daný úkol čerstvě vytvořit… Přes to jsem rád, že alespoň několik z vás se o to pokusilo a sestavilo příběh z třech i více fotografií. Vypravěčská (a symbolická) schopnost fotografie, zkoncentrovat do jednoho záběru často mnohem širší děj i časový úsek se ve vhodné následnosti a gradaci situace, myšlenky pak proměňuje v příběh, někdy více abstraktní, jindy velmi realistický s dokumentárními rysy.

Z toho zlomku příkladů bezesporu k tomu realističtějšímu přístupu patří reportážní fotografie z živého vánočního betléma od Petr52, kde je s citem naznačen vánoční příběh zrození Ježíška, oblíbený námět již od raného křesťanství, ale v novodobém pojetí jako společenská slavnost ba přímo divadelní představení. Trochu méně jasný je příběh od Lilia na pobřeží moře, kde asi nejzajímavějším je závěrečná fotografie Večerní mazlení, která takřka shrnuje vše, co naznačují předešlé dvě fotografie. Ani by tak nevadilo ono “mobilní”pojetí letmých záběrů na výšku, kdy zřetelně si autorka neláme hlavu s nějakým rovným horizontem, ale příliš dějově situaci nerozvíjí – zvláště foto dvojice sedící v moři se příliš na druhé a třetí foto od sebe neliší. Asi nejvyrovnaněji působí Příběh jedné sýkorky od Anassia i vzhledem k práci s barvou a akcentem na tzv. analogickou harmonii, o které tu bude brzy řeč. Jen se nemohu ubránit dojmu, že jde o takové hezké portréty našeho nejčastějšího opeřence, co přezimuje v našich krajích, ale děj se také přiliš nerozvíjí…

Andělské pomazání | Petr52

Nesu dar | Petr52

Ježíš, Maria a Josef | Petr52

Nádech moře | Lilia

Relax u modrého podnebí | Lilia

Večerní mazlení | Lilia

Příběh jedné sýkorky

Příběh s více symbolickým až groteskním významem připravil Fotolůzr, kdy docela invenčně propojil zdánlivě nesouvisející fotografie a zkusil svůj příběh opravdu ilustrovat v duchu dadaismu. Ten, jak známo, čerpal často z náhod a nečekaných setkání, které provokovaly kreativitu umělců. Po fotografické stránce je asi nejzdařilejší semafor s využitím lokální ostrosti a akcentu na zelenou, ovšem v působivém kontrastu k rozostřeným červeným světlům.

Dada | Fotolůzr

Asi tou nejabstraktnější a zároveň nejzajímavější cestou šel Jiří Kolář 1 ve své Etudě pro vejce, kdy rozehrál na několika kompozicích až zátiších zvláštní surrealistické představení. Trochu tu cítíme vliv J. Sudka, ale ještě více J. Funkeho a jeho avantgardního pojetí kompozice stejně tak hry světla a stínu, což je bezesporu jeden z klíčových prvků tohoto média.

Etuda pro vejce | Jiří Kolář 1