Dírková komora snadno a rychle

Na FotoAparátu.cz se občas věnujeme speciálním fotografickým technikám. Nyní se již po několikáté setkáme s dírkovou komorou, dozvíte se jaký formát zvolit pro dírkový fotoaparát, jak si dírkový fotoaparát vyrobit včetně návodu k získání "správných" fotografií. Samozřejmostí jsou příklady fotek včetně komentáře. Najdete zde odkazy i na další články o dírkové komoře.

Vlastnosti, volba formátu

Obr.1

Dírková komora, snadno a rychle
Článků s popisem světa Pinhole – dírkové komory bylo popsáno celkem dost, a to i zde na FotoAparátu. Když ovšem nadšený zájemce začne uvažovat, že by to chtěl zkusit v praxi, narazí na různé obtíže. Nejprve jak vyrobit jednoduše vlastní přístroj a jaký formát zvolit (tohle označení je sice velice nadnesené, ale dále si ukážeme, že může být docela výstižné), co pak s ním vyfotit, po úspěšné expozici pak problém zpracování negativu. Tímto článečkem bych rád ukázal cestu těm, kteří by to rádi zkusili, pokud možno bez větších investic a nadměrné složitosti, protože co kdyby to k ničemu nebylo, že…

Obr.2

Čím je dírko-fotografie specifická
Rozhodně svou nezaměnitelnou perspektivou, vzhledem k tomu že téměř nedochází k ohybu paprsků, přenos čar je lineární a navíc od celkem malé vzdálenosti, odpovídající ohniskové vzdálenosti kamery, je vše stejně ostré. Naopak dochází v případě plochého negativu k výrazné vinětaci, tato je ovšem opět zcela rovnoměrná, což je dáno úbytkem světla se vzdáleností mezi dírkou a negativem. Zachycený obraz samozřejmě není tak ostrý a kontrastní, na jaký jste zvyklí u klasických objektivů, na druhou stranu má nezaměnitelný půvab. Dlouhé expoziční časy umožňují zachytit dynamicky pohyb, nebo postup denního světla (obzvlášť u expozice na papír, kde může čas dosáhnout v místnosti i několik hodin). To například umožňuje „vymazat“ lidi ze záběru nebo je změnit v pouhé šmouhy. Naopak při troše snahy lze takto s trpělivým modelem fotit i portréty. Rozhodně nelze fotit makro, reportáž či rychlé sporty. Fotky mají zvláštní nádech nostalgie, což se dá vhodnou kompozicí a motivem zúročit.
Tato větev fotografie je mnohem víc záležitostí srdeční, než jiné způsoby zachycení obrazu, neboť pořízení fotky provází delší, pomalejší a někdy i pracnější cesta, to je však vynahrazeno pocitem, že i bez složité techniky lze udělat skvělé emotivní fotografie.

Obr.3

Volba formátu
Z vlastních zkušeností mohu potvrdit, že toto je výchozím bodem konstrukce dírkové kamery. Od toho se pak odvíjí jak způsob práce, tak i zpracování. Možností, jak už to tak bývá, je povícero:
  • Použít klasický fotoaparát, podmínkou je možnost sundání a nahrazení objektivu dírkou a možnost manuální expozice, je lhostejné, zda se jedná o analogovou či digitální kameru. Výhodou je snadné zpracování exponovaného materiálu v labu nebo na PC, snadná konstrukce – stačí do krytky bajonetu udělat otvor, na něj připevnit materiál s dírkou a je hotovo. Navíc je zajištěn transport filmu, závěrka, k měření expozice se fotoaparát rovněž hodí, pokud jí je ovšem vybaven. Nevýhodou je malý formát, který neumožňuje plné využití výhod dírkové komory, konstrukce daná výrobcem navíc omezuje úhel zobrazení – minimální ohnisková vzdálenost je pevně daná vzdálenosti krytky a filmu. Takto získané fotografie mohou být ovšem do jisté míry zklamáním, neboť k té pravé dírkové fotografii se pouze přibližují… Ne že by to nešlo, ale není to jaksi ono.
  • Starší měchový přístroj, nejlépe 6×9 cm. Tento se dá povětšinou pořídit v bazaru za minimální cenu, optika nemusí být funkční, použijete z něj jen základ, objektiv s měchem odstraníte a nahradíte destičkou s dírkou. V tomto případě už ovšem nemáte k dispozici závěrku (je součástí objektivu), zůstává pohodlný transport filmu, navíc konstrukce umožňuje využít plně výhodu dírkové komory, a to volbou odpovídajícího krátkého ohniska. Výhoda zpracování v labu zůstává, pro barevný film je to v amatérských podmínkách v podstatě maximum. Rozměr negativu je lepší, pro pravého nadšence je to ovšem ještě pořád málo… Navíc úcta k těm krásným starým strojům někomu nedovolí je takto zdevastovat. Jistě lze vyrobit i komoru pro tento formát vlastními silami, ovšem nároky na dílenské vybavení jsou větší.
  • Pravá dírková komora, postavena celá na koleně, umožňuje s výhodou použití velkého formátu negativu, což sice přináší komplikace při jeho výměně (i toto lze řešit, ovšem za cenu zvýšení nákladů), zpracování negativu je rovněž trochu komplikovanější, ale přesto v domácích podmínkách lehce realizovatelné. Formát doporučuji minimálně 10×15 cm, lépe 13×18, 18×24 je samozřejmě rovněž možné. Tento formát lze zpracovávat kontaktně (výsledná fotka 13×18 cm je sice relativně malá, ale postačující). Proč zrovna tyto formáty? V těchto rozměrech jsou na trhu jak ploché filmy (např. planfilmy Foma, velmi slušné) nebo fotopapíry, které jsou snadno dále zpracovatelné. Výhodou této konstrukce je naprostá volnost při volbě rozměru, ohniska i provedení, navíc výroba větší dírky i komory je nepoměrně snažší a méně náročná na přesnost. Odměnou za uvedené komplikace jsou fotky se spoustou detailů, polotónů a nezaměnitelným vzhledem.
></div
Obr.4 Obr.5

Z obrázků je celkem jasně patrný rozdíl v úhlu záběru mezi upravenou kinofilmovou SLR a „plnohodnotným“ formátem 13×18 cm. Navíc platí přímá úměra – čím menší formát pro shodný úhel záběru, tím menší průměr dírky. Dírka pod 0,2 mm se v amatérských podmínkách realizuje již obtížně, kvalita kresby a ostrost je sice u všech formátů zhruba stejná, proti tomu však stojí nutnost většího zvětšení z kinofilmu oproti větším rozměrům negativu 6×9 či 13×18 cm.
Pokud máte vybráno, vztahy pro zvolený formát, ohniskovou vzdálenost a rozměr dírky jsou popsány v článku na FotoAparátu.cz, odkaz zde. Optimální ohnisková vzdálenost je dána zhruba jako jedna třetina úhlopříčky negativu, základní formáty pro ty, kteří neradi počítají jsou v tabulce. Mimo kinofilmové SLR je úhel zobrazení cca 120 stupňů, u SLR je problém v konstrukcí vynucené ohniskové vzdálenosti, která zužuje úhel na 54 stupňů.

Formát negativu Ohnisková vzdálenost [mm] Průměr dírky [mm] Přepočtená clona Prodloužení času vůči f16
Kinofilm 12 0,15 f70 24×
Kinofilm SLR* 43 0,30 f150 90×
6×9 cm 30 0,25 f125 60×
10×15 cm 50 0,32 f160 100×
13×18 cm 70 0,38 f190 140×
18×24 cm 85 0,41 f210 170×

* tato vzdálenost je dána konstrukcí SLR a platí pro SLR Pentax, u jiných značek se může mírně lišit, což nemá téměř žádný vliv na velikost dírky
 ></div

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Ten jehož šíři nelze změřit
    Ten jehož šíři nelze změřit
    13.05.2004 11:08

    Ahoj Péťo, výborný článek sepsaný tak, že jsem to pochopil i já jako technický antitalent ;-) Až budu mít víc času (kdy to nastane ? :o)), tak bych to rád zkusil taky...

  • Petr Žwak 1
    Petr Žwak 1
    13.05.2004 11:27

    Vasku, je to otazka chvilky, krabici od bot urcite doma nejakou mas, fotopapir taky, tak jenom tu dirku, a to je pro chlapa tveho formatu preci hracka... Horsi jsou potom nasledky, kdyz se ti to nedejboze povede :)

  • Ten jehož šíři nelze změřit
    Ten jehož šíři nelze změřit
    13.05.2004 12:17

    :o) tak krabic od bot pár mám...no jo, asi se fakt bojím toho, že se mi to povede a Nikona pak hodím ze skály ;-)

  • Petr Žwak 1
    Petr Žwak 1
    13.05.2004 12:23

    Tak to te mohu uklidnit, nikona jsem ze skaly nehodil (zadneho nemam) ale stale casteji sebou taham s pentaxem tuhle krabici - stativ taham stejne, tak uz zas tak velky rozdil neni...

  • Taffey
    Taffey
    14.05.2004 00:49

    Ahoj Petře, tak obohacující článek jsem už dlouho nečetl. Ani tady, ani nikde jinde. Moc díky. Taffey.

  • Tomáš Peltan pelt
    Tomáš Peltan pelt
    14.05.2004 17:48

    Nebylo by pro upevnění ke stativu snazší/levnější udělat si rychloupínací destičku (ze dřeva, překližky nebo u krabice od bot stylově z několika vrstev tvrdého kartonu) a tu pak přilepit přímo na komoru? Pokud se vždy používá stativ, tak je to imho nejpraktičtější řešení.

  • Tomáš Peltan pelt
    Tomáš Peltan pelt
    14.05.2004 20:39

    Jeste dotaz - jake presne rozmery ma ten planfilm? Jsou uvadene rozmery presne, nebo jsou jako u papiru se stejnym znacenim (12,7 x 17,8 = 13 x 18)?

  • Petr Žwak 1
    Petr Žwak 1
    18.05.2004 08:09

    Pelt: prislo mi jednodussi dat tam tu redukci, nejsem pak vazany na jednu velikost stativove desticky a muzu pripadne pouzit i jiny stativ nez vlastni :)
    Rozmer z hlavy nevim, musim premerit, ale pokud si matne vzpominam, pri kontaktnim kopirovani byl negativ stejne velky jako papir (Foma RC 13x18)...

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (13)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram