Test fotoaparátu Canon EOS 300 D

Úvod

Když v srpnu 2003 Canon oznámil model digitálního fotoaparátu EOS 300D, způsobil tím mezi odbornou i laickou veřejností malé pozdvižení. Digitální zrcadlovka na bázi úspěšného 6 MPix CMOS snímače známého z EOS 10D za cenu pod $1000? Během dvou měsíců se novinka objevila na pultech a my se nyní můžeme podívat, jak to vlastně dopadlo.

Tělo – konstrukce, provedení, ovládání

Tělo modelu EOS 300D vychází ze známého kinofilmového low-endového modelu EOS 300. Od analogového vzoru převzalo rozložení ovládacích prvků, ale jinak bylo zvětšeno a ergonomicky dále vylepšeno. Od svého většího digitálního bratříčka 10D se liší hned v několika věcech. Tou nejdůležitější odlišností je materiál použitý na jeho konstrukci; celé tělo je zhotoveno ze stříbrného plastu. I přesto působí robustním dojmem, nikde nic nevrže ani po čtyřech měsících používání. K mohutnosti výrazně přispívá velký grip potažený měkčeným plastem, díky němu přístroj výborně padne i do větší ruky bez sklouzávání malíčku a umožňuje pevné a bezpečné držení. Pro ještě lepší úchop Canon nabízí volitelný battery grip, který pojme dva akumulátory a je vytvarován i pro držení na výšku včetně nejdůležitějších ovládacích prvků a spouště.

Rozložení ovládacích prvků je až na výjimky provedeno s důrazem na ergonomičnost, vše důležité pro focení je v dosahu prstů pravé ruky. Nejprve se podívejme na zadní stranu. Té dominuje 1,8“ velký LCD displej se 118 000 pixely, stejný jako u 10D. Poskytuje jasný a barevně věrný obraz. Nad ním je černobílý stavový LCD displej, který zobrazuje základní údaje o expozici – čas, clonu, expoziční korekci, zbývající počet snímků, režim snímání, vyvážení bílé, stav baterie a rozlišení a kvalitu obrazu. Displej má možnost oranžového podsvícení, zapíná se tlačítkem napravo od něj. Vedle displeje jsou pod sebou seřazeny tlačítka na ovládání funkcí nepřímo souvisejících s focením – odshora dolů tlačítko pro vstup do menu, pro zobrazení informací o fotce a nastavení fotoaparátu, tlačítko pro skokové procházení fotek, pro přehrávání fotek a úplně dole tlačítko pro mazání. Na opačné straně od displeje, vpravo, se nachází čtyřsměrné tlačítko s prostředním potvrzovacím pro pohyb v menu, prohlížení fotek a pro přístup k nastavení citlivosti a vyvážení bílé a nad ním tlačítko pro nastavování kompenzace expozice. Zcela v pravém horním rohu zadní stěny najdeme poslední dvě tlačítka – levé slouží k uzamknutí expozice/zmenšení fotky a pravé je využito pro volbu zaostřovacího bodu/zvětšení fot­ky.

Při pohledu do hledáčku uvidíme na spodní straně zeleně svítící informace o nabití blesku, AE lock, parametry expozice jako je čas, clona a expoziční korekce a úplně vpravo zbývající počet fotek, které lze ještě uložit do vyrovnávací paměti bez nutnosti přerušit focení.
Na horní straně fotoaparátu se nachází kruhový volič fotografických režimů (režim hloubky ostrosti, plný manuál, priorita clony, priorita času, poloautomatika, automatika a kreativní režimy portrét, krajina, makro, sport, noční režim a režim bez blesku) a kolem něj páčka pro zapínání/vypínání fotoaparátu. Vpravo od voliče je tlačítko pro volbu režimu snímání (jedna fotka, sekvence, samospoušť), před ním, dobře dostupný pro ukazováček, je zasazený roller pro nastavování parametrů přímo souvisejících s focením a ještě před ním samotná spoušť. Ta je klasická dvoustupňová s dobře odlišenou fází namáčknutí od plného zmáčknutí. Přístroj disponuje také výklopným integrovaným bleskem i paticí pro nasunutí externího blesku.
Pohledu zepředu vévodí kovový bajonet pro objektiv, vlevo vedle něj spatříme pomocnou lampu pro redukci červených očí, vpravo tlačítko pro uvolnění objektivu a pod ním nešťastně umístěný spínač pro kontrolu hloubky ostrosti, který nelze zmáčknout bez nepřirozeného vykroucení palce nebo sundání ruky z objektivu.
Na levé hraně těla je gumová krytka a pod ní standardní konektor pro propojení s PC přes USB 1.1, výstup video-out a zdířka pro jack 2,5 mm kabelové spouště. Na pravé hraně jsou dvířka slotu pro paměťovou kartu. Zbývá nám ještě spodní strana, kde je pouze kovový závit pro uchycení na stativ a víko bateriového prostoru.

Snímač

Za objektivem, zrcátkem a závěrkou je skryto samotné srdce přístroje – 6,3 MPix CMOS snímač o rozměrech 22,7 × 15,1 mm (poměr 3:2), známý a osvědčený z dražšího modelu EOS 10D. Senzor je řádově větší než snímače v kompaktních fotoaparátech, i tak ale nedosahuje velikosti kinofilmového políčka, a proto je potřeba počítat s tzv. crop faktorem 1,6 x. To znamená, že objektiv s ohniskovou vzdáleností 100 mm se na EOS 300D chová jako objektiv 160 mm na kinofilmovém přístroji, co se úhlu záběru týká. Snímač disponuje citlivostí ekvivalentní ISO 100 až ISO 1600 a ukládá snímky v maximálním rozlišení 3072 × 2048 bodů ve formátu jpg (dva stupně komprese) nebo raw. Velikost výsledného souboru se pohybuje od 1 do 4 MB u nejkvalitnějšího jpg a okolo 7 MB u raw. Fotky jsou ukládány na karty Compact Flash typu I a II, lze tedy použít i disky IBM MicroDrive.

Objektivy

EOS 300D podporuje objektivy Canon a kompatibilní s bajonetem EF. Je tak možno využít širokého příslušenství jak od Canonu, tak od dalších výrobců jako je Sigma, Tamron a Tokina. Díky crop faktoru je potřeba násobit ohniskovou vzdálenost číslem 1,6, což může být problém hlavně u širokoúhlých objektivů, naopak u teleobjektivů je to výhoda.

Ostření, expozice

Fotoaparát je stejně jako 10D vybaven sedmibodovým zaostřovacím systémem fungujícím na principu měření kontrastu. Body jsou rozloženy do kříže – pět vodorovně a tři svisle, pouze středový ostřící bod je křížový. Oblasti ostření jsou na matnici vyznačeny malými tenkými rámečky, zaostření je signalizováno probliknutím červené tečky uprostřed rámečku a volitelně i akusticky, pípnutím. Bliknutí tečky oznamující zaostření lze hlavně proti světlému pozadí někdy přehlédnout.
K dispozici máme tři režimy autofocusu. One-shot je standardní způsob, kdy při každém namáčknutí dojde k aretaci zaostření, režim AI servo se hodí pro fotografování pohybujících se objektů – přístroj automaticky sleduje zaostřený objekt, předává si jeho polohu mezi jednotlivými ostřícími body a udržuje jej pořád v rovině zaostření. Poslední z možností je tzv. AI focus, při kterém fotoaparát sám rozhodne, který z předchozích dvou režimů použije. Bohužel je zde oproti 10D jedno velké omezení v tom, že tyto módy ostření jsou napevno přiřazeny k jednotlivým fotografickým režimům a nelze mezi nimi libovolně přepínat. Například mód AI servo je zapnutý pouze v režimu Sport, v ostatních režimech záleží na řídícím procesoru, jak se rozhodne. Na druhou stranu se automatika chová velmi korektně a předvídatelně, prakticky se nestane, že by ji zmátl průchod osoby před objektivem apod.
Tolik k ostření, nyní přejděme k expoziční automatice. Přístroj nabízí tři způsoby automatického měření expozice – Evaulative počítá expoziční hodnoty ze 35-ti segmentů rozmístěných po celé snímací ploše, Partial ze středového kruhu o ploše přibližně 9% snímače a pod pojmem Center weighted se skrývá měření se zvýhodněným středem. Naneštěstí stejně jako v případě režimů ostření jsou i jednotlivé režimy měření expozice napevno svázány s fotografickými režimy a není mezi nimi možnost svobodné volby. Ale i zde je na obranu nutno říci, že automatika pracuje velmi spolehlivě a fotografie jsou exponovány korektně.
Kompenzaci expozice lze nastavit v rozsahu –2EV až +2EV v kroku po 1/3, větší rozsah by nebyl na škodu. Závěrka pracuje s časy 1/4000 sec až 30 sec a umí i režim Bulb. Clonový rozsah závisí na použitém objektivu.
K dispozici je několik předvoleb pro vyvážení bílé plus ruční nastavení vyfotografováním bílé plochy, které pak lze uložit do paměti. Narozdíl od EOS 10D neumožňuje tento přístroj nastavit teplotu bílé přímo v Kelvinech.

Další funkce

EOS 300D je především fotoaparát, proto neumožňuje nahrávání videa, nedisponuje různými funkcemi pro úpravu obrazu jako je sépie, černobílý snímek, solarizace a podobně. Stejně jako každá pravá digitální zrcadlovka také neumožňuje focení přes LCD displej.
Ke zvláštnostem patří funkce pro snadnější čištění senzoru Senzor Cleaning, po jejíž aktivaci se sklopí zrcátko a otevře závěrka a tím se zpřístupní samotný senzor, není potřeba přepínat na Bulb a držet spoušť jako např. u Nikonu D100. Přístroj má také integrováno čidlo, které pozná, zda je fotoaparát držen na výšku a v tom případě automaticky otočí fotku. Při prehrávání snímků na LCD displeji umí fotoaparát blikáním zvýraznit vypálená místa.
Vestavěný blesk se vyklápí poměrně vysoko a tak minimalizuje výskyt jevu červených očí. I přesto fotoaparát obsahuje funkci na redukci tohoto jevu, ne však jak je zvykem pomocí předblesku, ale rozsvícením ostrého přídavného světla na přední straně. Bohužel přístroj neumí kompenzaci expozice blesku, což v některých případech hodně zamrzí. Interní blesk je využit i při ostření za zhoršených světelných podmínek, kdy krátkými záblesky osvětlí objekt a umožní automatice zaostřit i v úplné tmě.
Přístroj nepodporuje Mass Storage protokol, pro stahování fotek je nutno použít dodávaný software nebo externí čtečku. Ta je výhodnější i proto, že kvůli USB 1.1 je stahování fotek přímo z fotoaparátu velmi pomalé.

Balení, příslušenství

Součástí balení je kromě vlastního přístroje akumulátor BP-511, nabíječka, popruh na krk, kabely pro propojení s počítačem a televizí a CD s ovladači a softwarem Adobe Photoshop Elements 2.0, což je odlehčená verze nejpopulárnějšího grafického editoru. Pokud se rozhodnete koupit tzv. KIT, dostanete navíc objektiv EF-S 18–55/3,5–5,6. Tento objektiv je vyvinut speciálně pro EOS 300D a nelze jej použít na jiném modelu řady EOS.
Canon jakožto dlouholetý a zkušený výrobce fototechniky má co nabídnout i na poli příslušenství. To zahrnuje snad všechny myslitelné věci od cca 70-ti typů EF objektivů přes blesky, různé druhy hledáčků, battery grip, AC adaptér, pouzdra a brašny až po fototiskárny. Pokud by snad originální příslušenství nevyhovovalo, existuje mnoho třetích firem, zabývajících se výrobou doplňků pro modelovou řadu EOS.

Fotografování, kvalita snímků

Na následujících řádcích se mnohdy nevyhnu srovnání s kompaktními fotoaparáty. Podle svých zkušeností právě mezi nejvyšší řadou kompaktů, kam patří například Sony DSC-F828, Minolta A2, chystaný 8 Mpix Olympus C8080 WIDEZOOM a Canon PowerShot Pro1 a další a mezi EOS 300D se mnoho lidí rozhoduje. I když, uznávám, to není srovnání úplně fér.
Jak už bylo napsáno na začátku, přístroj skvěle padne do ruky a všechny ovládací prvky jsou tam, kde by je člověk čekal. Trochu problémy jsem měl jen při focení s fotoaparátem natočeným na výšku s nasazeným těžkým objektivem (Sigma 70–200/2,8 APO EX HSM, 1,2 kg), ale po dokoupení battery gripu se úchop i v této poloze radikálně zlepšil.
Testovaný fotoaparát se chová jako zrcadlovka se všemi jejími klady i zápory. Nejdůležitějším kladem je samozřejmě rychlost. V té si EOS 300D v ničem nezadá s analogovými zrcadlovými přístroji. Po necelých třech sekundách je přístroj připraven k fotografování, což je doba akorát tak potřebná na sundání krytky z objektivu. Pokud by se někomu zdála příliš dlouhá, nic nebrání tomu mít přístroj pořád zapnutý, spotřeba energie v zapnutém stavu je zanedbatelná. Ostření zvláště s USM objektivy je bleskové, nesrovnatelné s kompaktními fotoaparáty, samotná prodleva spouště je také velmi malá, takže přístroj je vhodný i pro focení rychlých dějů, reportáže apod. Fotoaparát má chytře vyřešené ukládání snímků do vyrovnávací paměti, přesun a zpracování dat probíhá na pozadí, takže nic nezdržuje a lze během toho dále fotografovat.
Pojďme se ale věnovat kvalitě snímků. První, čeho si na fotografiích ze všech D-SLR obecně všimneme, je, že jsou oproti snímkům z kompaktních fotoaparátů měkčí a mohou tak na první pohled působit neostře. Je to způsobeno nastavením softwarového doostřování, které je u kompaktů většinou mnohem agresivnější, což má za následek nepříjemné jevy jako jsou bílé kontury na kontrastních přechodech, zvýraznění šumu apod. I přes tuto relativní měkkost však dokáže EOS 300D zachytit až neuvěřitelné množství detailů, i po čtyřech měsících používání mě nepřestává příjemně překvapovat.

Díky velkému CMOS snímači jsou snímky při ISO 100 prakticky bez šumu i v tmavých partiích, čisté a s nádhernými jasnými barvami, charakteristickými pro tento senzor. Při vyšších citlivostech šum nepatrně roste až do ISO 400, kdy jsou fotky ale stále ještě použitelné bez softwarových úprav; teprve při ISO 800 a 1600 lze pozorovat zvýšený výskyt šumu. Velký snímač má i další výhodu oproti kompaktním přístrojům, lze mnohem lépe pracovat s hloubkou ostrosti, skoro tak jako u kinofilmových zrcadlovek.
Ještě bych se rád zastavil u setového objektivu EF-S 18–55/3,5–5,6. Ten je k tělu dodáván za příplatek a lze jej použít pouze s EOS 300D. Má totiž hlouběji do těla přístroje posunutou zadní čočku, což značně zjednodušuje jeho konstrukci, na druhou stranu kvůli tomu musel být upraven mechanismus sklápění zrcátka a z toho plyne jeho omezení pouze na EOS 300D. Za cenu 3000 Kč se rozhodně jedná o dobrou počáteční volbu pro toho, kdo nemá jiný vhodný objektiv; po přepočtu pokrývá nejpoužívanější rozsah ohnisek 28 až 90 mm, kreslí slušně ostře i na plnou díru a vykazuje jen malou náchylnost ke vzniku fialových kontur na kontrastních přechodech. A pokud někomu přestane stačit, vždycky je možnost přejít na 16–35/2.8L nebo 17–40/4.0L, ovšem za podstatně vyšší cenu.

Závěr

Canonu se povedl s modelem EOS 300D opravdu obdivuhodný kousek a svojí cenovou politikou přidělal vrásky mnoha marketingovým ředitelům konkurenčních firem. Za cenu dostupnou i široké veřejnosti nabídl plnohodnotnou zrcadlovku se špičkovou kvalitou obrazu a tím získal na svou stranu mnoho nových spokojených zákazníků.