Fotografování západu Slunce

Na Šumavě mám několik míst kam chodím čas od času fotit západ Slunce. Jsou to místa na kopcích, kde stojíte zhruba ve výšce obzoru. Jedním z těchto míst je Huťská hora na okraji Kvildských plání. Je to místo s nádherným rozhledem na druhou nejvyšší horu Šumavy Roklan. Vedle této hory zde vidíte celé panorama přes Poledník až po Ostrý. V období zimního Slunovratu zapadá Slunce v blízkosti Roklanu (jihozápad). V době jarní a podzimní rovnodennosti na západě (v blízkosti hory Poledník). V červnu pak na severozápadě, kdy zapadá nad horami mimo hraniční hřeben.

Znalosti místa západu Slunce mi umožní naplánovat vhodné popředí.

Pak nastává ta hlavní loterie. Jak bude západ vypadat, zda-li bude co fotografovat.

Je trochu paradoxem, že znečištěné životní prostředí, zejména množství prachu prospívá pěkným fotografiím. Prach pohlcuje část světla a v důsledku lomu světla se zvětšuje množství červených paprsků. Jaké asi musely být západy Slunce v letech 1883–4 po výbuchu sopky Krakatau? Jasné dny, zejména po období dešťů, kdy je vzduch čistý, nejsou vzhledem k vysoké intenzitě světla vhodné pro fotografování zapadající sluneční koule. Fotografování většinou připadá v úvahu až když Slunce zapadne za obzor. Většinou mám raději polojasné počasí, kdy mraky v kombinaci se zapadajícím Sluncem působí velmi dobře. Někdy se vyskytne ještě jedna zrada. Tou je pruh smogu nad obzorem. Ne vždy lze odhadnout. V případě, že obsahuje velké množství prachu, může zcela pohltit přímé sluneční paprsky. Pak Slunce nezapadne za skutečný obzor ale za tento mrak prachu.

I když je západ pokaždé jiný, většinou tyto snímky soutěže nevyhrávají. Je to prostě krásný kýč. Asi můj nejlepší snímek z Huťské hory je z letošního března. Fotografoval jsem ze stativu časem 1/15 s, f11. Expozici jsem určil bodovým měřením jasné oblohy ve výšce Slunce vlevo. Zónové měření ukazovalo 1/15s, f16.

Některé další informace najdete v článcích Jak fotografovat krajinu a Sluneční světlo.