Trojrecenze: nové širokáče Sony pro APS-C (10-20mm F4, 11mm F1.8 a 15mm F1.4)

Nedávno představená trojice širikoúhlých objektivů Sony 10-20mm F4, 11mm F1.8 a 15mm F1.4 prokázala, že výrobce nezanedbává krom full-frame ani svou APS-C řadu (A6xxx, ZV-E10). Jeden motorový zoom a dva světelné pevné objektivy by měly nasytit širokoúhlý apetit snad každého uživatele těchto přístrojů. Jestli i ten váš vám pomůžeme zjistit v dnešní trojrecenzi.

Bajonet Sony E/EF je sdílený systém pro full-frameAPS-C přístroje, což nese jak své výhody, tak nevýhody. Jistě, můžete nasadit cokoliv na cokoliv a pokryjete oba formáty jedním systémem objektivů, ale pokud výrobce nemyslel na dostatečné pokrytí širokého konce APS-C nabídky, příliš se neužijete širokoúhlou fotografii, protože co je na full-frame širokáč, bude na APS-C maximálně širší záklaďák.

Sony si tenhle dlouhodobý problém podobných sdílených APS-C/FF systémů zjevně uvědomuje a v současné době došlo víc, než k nápravě: hned tři objektivy pokrývající jak světelná pevná skla, tak zoom a to dokonce motorový:

K čemu je motorový zoom? O tom jsme se nedávno rozepsali v recenzi sesterského objektivu pro full-frame, Sony FE PZ 16–35mm F4 G. Ve zkratce: je to vhodnější pro video a umožňuje to kompaktnější rozměry. Obecně lze říci, že všechny tři objektivy cílí stejným dílem jak na fotografy, kteří využívají více foto-centrickou „šestitisícovou“ řadu, tak na filmaře a vloggery, kteří točí na videokamery ZV-E. Objektivy samozřejmě nasadíte i na full-frame těla Sony, nutný je pak samozřejmě patřičný ořez snímku.


A6400, 10–20/4 PZ a nový mikrofon ECM-G1: solidní kombinace pro vloggování

Pro potřeby recenze jsme využili 24MP tělo Sony A6400, ze zvědavosti a ve jménu fotografů stále využívající starší bezzrcadlovky Sony (NEX atd.) jsme je vyzkoušeli i na někdejším low-endovém 20MP těle A3000 bez fázového ostření. Pro zajímavost jsme objektivy nasadili i na 24MP full-frame A7 III.

Bez dalších řečí se nyní podívejme na to, jak jednotlivé objektivy fotí, jaké mají vlastnosti a kolik stojí:

Sony E 10–20mm F4 PZ G

První si na paškál vezmeme jediný transfokátor z trojice. Jedná se o objektiv s ekvivalentními FF ohnisky 15–30mm, na první pohled specifikacemi podezřele podobný existujícímu objektive Sony 10–18mm F4. Proč by výrobce nabízel dva takto podobné objektivy?

Tajemství se skrývá v designaci „PZ“. To značí powerzoom neboli motorový zoom. Podrobně jsme výhody a nevýhody motorového zoomu rozebírali v recenzi objektivu Sony FE PZ 16–35mm F4 G, což je obdobný objektiv pro větší full-frame formát. Smyslem powerzoomu je, že jeho pohyb (transfokaci) neovládáte přímo mechanicky otáčením prstence, ale pomocí prstence či páčky dáváte pokyny motoru, který pak ohnisko mění plynuleji, než by se to podařilo vašim prstům.

Plynulost nezajímá ani tolik fotografy, jako kameramany, kteří potřebují ohnisko měnit i v průběhu záběru a nechtějí, aby byl přechod trhaný či rozklepaný, což je přesně to, co se může stát při otáčení prstencem objektivu při natáčení z ruky.

Druhou výhodou, která může už zajímat i fotografy, je nižší váha a rozměry, kterých se dá odstraněním mechanismu klasického zoomu dosáhnout. Výrobce se tak chlubí, že jde o vůbec nejmenší objektiv ve své třídě (předpokládám, že je myšlena třída APS-C širokoúhlých zoomů).

Nevýhody? Ale jistě, jsou, zejména menší pohotovost a zbytečná spotřeba energie z akumulátoru. Také chybí stupnice ohniska, zaostřené vzdálenosti či hyperfokální vzdálenosti, jako známe z mechanických objektivů.

V případě konkrétně tohoto objektivu pak také (v rámci miniaturizace rozměrů) chybějící stabilizace, což by mělo zajímat zejména majitele těl jako je Sony A6400, které zabudovanou stabilizaci nemají. Těla se stabilizací pak širokáč snadno ustabilizují i bes OSS. To nejspíš nesouvisí s motorovým zoomem, ale snahou o co nejkompaktnější rozměry; u širikoúhlých objektivů není stabilizace až tak stěžejní.

Design a ovládání

Objektiv je už na první pohled doslova drobný: rozměry 70×55mm a váha pouhých 178g jsou na širokáč opravdu malé. Přitom v ruce nepůsobí levně; bajonet je kovový, plasty použité na exteriéru působí pevně, objektiv disponuje utěsněním proti vodě a prachu a nechybí ani gumový kroužek na bajonetu. Pokud bych měl být hodně kritický, dovedl bych si zoomovací a zaostřovací prstenec představit pogumované, kdežto zde jsou z tvrdého plastu. Důležité je ale, že jejich otáčení je hladké, nehlučné a s rozumným odporem.

Na objektivu najdeme krom zmíněných prstenců ostření a zoomu (oba jsou elektronicky párované) ještě posuvník zoomu, který můžeme využít místo prstence a jedno programovatelné tlačítko (ve výchozím stavu AF stop). Co zde není, je prstenec clony, jako známe z jiných objektivů Sony.

Z příslušenství je možné nasadit tulipánovou bajonetovou clonu (ALC-SH169) a do 62mm závitu zašroubovat libovolný filtr či jinépříslušenství.

Při zoomování ani ostření se zvenku nic neotáčí ani nevysouvá. Lineární AF motor je tichý a tudíž vhodný i pro video.

Optická konstrukce

Sestavu tvoří 11 členů v 8 skupinách, z toho 2 ED, 3 asfércké a 1 asférický ED. Optika není stabilizovaná. Clona je sedmilamelová se zaoblenými lamelami a zavře se až na hodnotu odpovídající F22.

Praktické testy:

Autofokus

AF je velice svižný a tichý a protože jde o objektiv optimalizovaný pro video, tak ani „nedýchá“. O co jde? Při ostření na různé vzdálenosti dochází u většiny objektivů k mírné změně ohniska, která se projeví jiným ořezem snímku při zaostření na blízko a do nekonečna. Jedná se o tak drobnou změnu ohniska, že fotografovi nebude nejspíš nijak vadit a ani se jí nevšimne, ale na pohyblivém záběru by mohla být viditelná. Proto se objektivy pro video snaží tuto nectnost omezit.

Sony PZ 10–20 je takový objektiv. V kombinaci s rychlostí a tichostí AF se mi opakovaně stalo, že jsem si myslel, že mám AF vypnutý, protože jsem namířil čočku do krajiny, zmáčkl spoušť do půlky a ono se nic nestalo. Tedy stalo, rozsvítila se zelená ikonka zaostření, ale protože fotoaparát zaostřil rychle a nevydal přitom žádný zvuk (pípnut bylo vypnuté) a scenérie na displeji (který má dost nízké rozlišení na to, aby jemné nuance v ostrosti snímku zobrazil) se ani nehnula, myslel jsem, že neostří, dokud jsem si zelené tečky na displeji nevšiml. Takže autofokus za jedna.

Kresba, ostrost

10mm:  

Sony E 10-20mm F4 PZ G Sony E 10-20mm F4 PZ G�
Sony E 10-20mm F4 PZ G
okraj roh střed

20mm:

Sony E 10-20mm F4 PZ G Sony E 10-20mm F4 PZ G
Sony E 10-20mm F4 PZ G
okraj roh střed

Kresba je velmi dobrá na všech clonách krom těch nejvyšších. Při 10mm je roh nejostřejší při F5.6 a střed F5.6–8. Od clony 11 je viditelná difrakce, která fotografii degraduje při F22, což je tedy clona, které bych se vyhnul. Obecně je roh/okraj trochu slabší, než střed, ale to je normální. Může to být (u mirrorles objektivů obecně) zdůrazněno silnými softwarovými korekcemi, na to se podíváme dále. Ale je to v normě a ani rohy nejsou kresebně špatné.

Barevné vady

Na fotografiích s aplikovaným profilem se nikde žádné barevné vady prakticky nenacházejí (viz výřezy výše), ale to není žádný div – software dnes umí divy. Nicméně tím jsem se nenechal odradit a pohledal trochu hlouběji – vzal jsem snímky na plně otevřenou clonu (kde by měly případné vady být nejzřetelnější) a veškeré korekce natvrdo vypnul v RAW konvertoru. Výsledek na obě krajní ohniska přikládám níže:


10mm, 100% výřez
20mm, 100% výřez

Jak je patrno, barevné vady jsou dobře korigovány už samotnou optikou, což je třeba pochválit – po jejich softwarových korekcích totiž často zbývají zbytečné artefakty, kterých jsou tak snímky ze Sony 10–20/4 PZ prosty.

Zkreslení, vinětace

Objektiv, podobně jako většina moderních objektivů pro bezzrcadlovky spoléhá na optické i elektronické korekce. Digitální korekce v podobě profilu objektivu je uplatněna i na RAW soubory, takže nekorigovaný snímek nemáte šanci vidět, pokud v nějakém programu korekce násilně nevypnete. Důvod to dělat v praxi žádný není, ale nás to zajímá zkrátka proto, že digitální korekce mohou fotografii zbytečně znehodnocovat, pokud jsou příliš drastické (zejména jde o snížení ostrosti v rozích snímku).


Ohnisko 10mm, zkreslení a vinětace, JPEG vs nekorigovaný RAW

Ohnisko 20mm, zkreslení a vinětace, JPEG vs nekorigovaný RAW

Objektiv spoléhá na digitální korekce na obou ohniscích dost, ale stále v normě pro bezzrcadlovkové objektivy. Delší konec je v tomto směru lepší, než ten krátký, který má poměrně výrazné komplexní soudkové zkreslení.

Protisvětlo, odlesky


I se sluncem přímo v záběru najdeme na fotce jen několik málo „lens flares“ neboli odlesků. Dobrá práce! Antireflexní vrstvy fungují, jak mají, ale jistě jim pomáhá i kombinace krátkého ohniska a nízké světelnosti (malá plocha čoček).

Video

Jak vypadá plynulost zoomu ve videu se podívejte zde:

Bokeh, asférické kroužky

Bokeh si se širokoúhlým objektivem o světelnosti F4.0 příliš neužijete, ovšem při snímcích zblízka se dá nějaký vykouzlit, viz snímek níže:

Asférické („cibulové“) kroužky jsou pak vada bokehu, která se vyskytuje u objektivů s asférickými čočkami, jak jsme popsali v tomto článku. Sony má ovšem technologii na jejich minimalizování, ale u „levných“ objektivů se přesto mohou vyskytnout. V případě 10–20/ PZ G jsem jejich náznak identifikoval, ale nic významného:


Asférické „cibulové“ kroužky v bokehu

Závěr

Objektiv Sony 10–20mm F4 G PZ je kompaktní, ostrý širokáč s motorovým zoomem, se všemi klady a zápory z toho vycházejícími. Kdo točí video, pro toho je jasnou (a u Sony jedinou) volbou, pokud vyžaduje širokoúhlý zoom pro video optimalizovaný. To samé pro hybridní práci, kde je nutné jak točit, tak fotografovat. Pro fotografy, kteří video příliš či vůbec nepotřebují, je volba složitější, protože tací mají výběr větší a různé optimalizace pro video je nemusí ke koupi nalákat. Přesto i pro ně nabízí 10–20/4 pár výhod, nad nimiž rozhodně netřeba ohrnovat nos: zejména jsou to kompaktní rozměry, ale i celková optická kvalita a rychlost AF. Daní bude chybějící stabilizace, menší pohotovost motorového zoomu a vyšší spotřeba energie z akumulátoru.

Galerie

(najetí myší ukáže expoziční údaje, první kliknutí zvětší do lightboxu a kliknutí na odkaz pod náhledem zobrazí plné rozlišení)







Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram