Fotografujeme vesmír zrcadlovkou: zima I

Jaké objekty hlubokého vesmíru fotografovat se zrcadlovkou nebo bezzrcadlovkou v zimě? Inspirace pro fotografy s teleobjektivy i dalekohledy. Králem noční oblohy v zimě je Orion se svou Velkou mlhovinou a dalšími ikonickými vesmírnými objekty. Je to však i sezóna nádherných H-alfa mlhovin jako Rosetta nebo Kalifornie a hvězdokup jako M35 nebo M37. Připravili jsme pro vás nový třídílný seriál  o objektech zimní oblohy fotografovatelných zrcadlovkou z naší zeměpisné šířky.

V novém třídílném seriálu jsem připravil přehled fotografií 13 objektů hlubokého vesmíru, které můžeme u nás vidět na zimní obloze a které se mohou fotografovat zrcadlovkou nebo bezzrcadlov­kou. Snímky jsem pořídil s Canon EOS 6D modifikovaný, Canon EOS 5DSR nebo Sony A7 Mark III

Do prvního dílu seriálu jsem vybral vesmírné objekty v souhvězdí Orionu (Velkou mlhovinu M42/M43, reflexní mlhovinu M78, emisní mlhovinu Plamínek NGC 2024 s IC434 a temnou mlhovinu Koňská hlava, mlhovinu Běžícího muže NGC1977). K tomu jsem přidal známé a jednoduše fotografovatelné Plejády M45.

Technika 

S fotografováním vesmírných objektů jsem začal s objektivy 100mm f/2,8, 70–200mm f/2,8 a 300mm f/2,8 s konvertorem 2× a cestovní montáží Vixen Polarie. Jako jediný dalekohled mám dnes refraktor doublet se dvěma skly a s ohniskovou vzdáleností 980mm při cloně f/7 od firmy APM. Ještě před dalekohledem jsem získal těžkou astronomickou montáž SkyWatcher EQ6-R. Nikam daleko ji nepřenesete, unese až 20kg, ale když ji přesně nastavíte, dokáže pomocí GOTO rychle najít vesmírné objekty, což je s kapesní, čistě mechanickou montáží typu Vixen Polarie a dlouhým teleobjektivem strastiplná akce. Pro každé fotografování musím montáž přesně ustavit. Praxe je klíčová pro přesnost, rychlost ustavení a přesné vedení. Jakmile to zvládnete, fotografujete a zároveň si užíváte nádhernou oblohu a prostor nad hlavou. Zjistíte, že solidní a hlavně přesně ustavená montáž je pro fotografování často důležitější než dalekohled nebo objektiv. Vesmírné objekty jsem fotografoval stejnými fotoaparáty, jako používám pro všechny ostatní fotografické žánry doma i na cestách – Canon EOS 6D mod, Canon EOS 5DSR a bezzrcadlovku Sony A7 Mark III.

K fotografování objektů hlubokého vesmíru používám zrcadlovky a bezzrcadlovku typu „ full frame“. Není to však samozřejmě podmínka. Naopak mnohem obvyklejší jsou v astrofotografii zrcadlovky a bezzrcadlovky s menšími sensory. Jsou mnohem levnější a při modifikaci tolik nekrvácíte. Zároveň prodloužíte ohniskovou vzdálenost a budete fotografovat ve středu pole dalekohledu. V bazarech a z druhé ruky je dnes získáte velmi levně pod 10.000 Kč.

Pokud však podobně jako já jste hlavně fotograf, chcete spíš nový fotoaparát na žánry, které vás zajímají. Pro astrofotografii s dalekohledem a vše ostatní v „profi“ kvalitě jsou vynikající například tyto bezzrcadlov­ky:

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

V astrofotografii je klíčové zpracování a úprava fotografií. Protože z vesmírných objektů na sensor vašeho fotoaparátu dopadne jen velmi málo světla, budou jednotlivé snímky vždy plné šumu. Ten je náhodný a proto lze odstranit průměrováním více snímků. Pak teprve nastávají další úpravy. Pokud používáte Lightroom, Photoshop nebo Zoner, astro-fotky vás přinutí více se naučit to, co tyto programy umí.

Noční obloha v zimě

Asi hlavním problémem fotografování zimní oblohy v našich zeměpisných šířkách je věčně zatažená obloha. Ale když se pak vyjasní, je to o to lepší. Noc je v zimě dlouhá a můžete stihnout vyfotografovat hned několik objektů. Nízké teploty jsou výhodou pro nechlazené sensory zrcadlovek nebo bezzrcadlovek. Každých 8–10°C snižuje šum přibližně o 50%. Na druhou stranu se zase rosí či zamrzají přední čočky objektivů či dalekohledů, což za teplé letní noci řešit nemusíte.

Seznam objektů

  • Plejády M45 (1. díl)
  • Velká mlhovina v Orionu M42/M43 (1. díl)
  • Mlhovina Běžícího muže (Running man nebula) NGC1977 (1. díl)
  • Emisní mlhovina Plamínek (Flame) NGC 2024 a mlhovina Koňská hlava Barnard 33 (1. díl)
  • Mlhovina M78 v Orionu (1. díl)
  • Mlhovina Kalifornie NGC 1499 (2. díl)
  • Mlhovina Rozeta (angl. Rosette) NGC 2237 (2. díl)
  • Vánoční strom a Kuželová mlhovina NGC 2264 (angl.. Christmas tree a Cone nebula) (2. díl)
  • IC 405 Mlhovina Flaming star (hořící hvězda) (2. díl)
  • Otevřená hvězdokupa M35 (3. díl)
  • Otevřená hvězdokupa M37 (3. díl)
  • Dvojitá hvězdokupa NGC 869 a NGC 884 v Perseu (3­. díl)
  • Barnardův oblouk v Orionu (3. díl)

Plejády jsou otevřenou hvězdokupou, kterou snadno vidíme prostým okem. Plejády jsou dobře vidět i na nočním snímcích širokoúhlými objektivy. Někdy se jim také říká Sedm sester, i když napočítáte šest jasných hvězd. Ve skutečnosti otevřenou hvězdokupu tvoří kolem 3000 hvězd. M45 je od nás relativně blízko: 440 světelných let. Plejády jsou tvořené mladými žhavými hvězdami. Proto je pro ně charakteristická modrá barva. V okolí hvězd je mezihvězdný prach vytvářející reflexní mlhovinu.

Souhvězdí: Býk (Taurus)

Velikost: 110 obl. minut

Zdánlivá magnituda: 1,6

Jak fotografovat

Plejády M45 patří k nejčastěji a také nejsnadněji fotografovaným vesmírným objektům. Nádherná reflexní mlhovina v okolí Plejád se ukáže až při delších expozicích. Světlo žhavých hvězd se rozptyluje o mezihvězdný prach a vidíme pak modré mlhovinky. M45 jako nejjednodušší DSO (angl. deep space object) doporučuji jako první volbu, pokud nevlastníte žádné vybavení. Stačí vám krátký teleobjektiv. Musíte počítat s tím, že hvězdy se rozmažou rotací Země. Omezení délky expozičního času je zmíněno v článku Mléčná dráha a nastavení expozice.

Pro fotografování tak, aby se projevily reflexní mlhoviny, stačí malá cestovní montáž typu Vixen Polarie a teleobjektiv s ohniskem cca 300 mm kvůli detailu. Mlhovinám však dá plně vyniknout prodloužení expozičního času.


Otevřená hvězdokupa Plejády M45

Canon EOS 5DSR, refraktor APM 980mm f/7, reduktor Riccardi 0,75×, expoziční čas 18× 3min

ISO 1600, montáž Skywatcher EQ6-R, autoguider

Pro srovnání ještě snímek s fotoaparátem a cestovní montáží Vixen Polarie

Plejády M45

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 300mm f/2,8, clona f/2,8, čas 30s, ISO 3200,

cestovní montáž Vixen Polarie, složeno z 10-ti expozic

Souhvězdí Orionu

Orion je v našich zeměpisných šířkách králem zimní oblohy. Orion uvidíte i na rovníku a jižní polokouli. Obsahuje jedny z nejzajímavějších mlhovin pro začínající astrofotografy. Souhvězdí Orionu jako celek je atraktivní objekt pro širokoúhlou astrofotografii. S objektivem ohniskové vzdálenosti 100mm a s „full frame“ fotoaparátem s větším rozlišením již uvidíte jednotlivé objekty hlubokého vesmíru, na které se pak zaměříme s teleobjektivem nebo dalekohledem na astronomické montáži.

Souhvězdí Orion

Canon EOS 5DSR (bez modifikace), objektiv Canon 100mm f/2,8 L IS, clona f/2,8, 

3×3min expozice s Vixen Polarie, ISO 1000, fotografováno na Šumavě v místě s tmavou oblohou

Velká mlhovina v Orionu M42/M43

M42/M43 považuji za nejkrásnější vesmírný objekt pro fotografování na severní polokouli. V Messierově katalogu je Velká mlhovina rozdělena na dva objekty s označením M42 a M43. Jedná se o difúzní mlhovinu. To znamená, že obsahuje části reflexní a emisní. V reflexní mlhovině světlo hvězd prochází a láme se v oblacích mezihvězdného prachu. V emisní mlhovině se mezihvězdný plyn, kde většinou převažuje vodík, rozžhaví tak, že sám začne zářit. Tak vznikají tolik fotograficky oblíbené, červeně zářící vodíkové mlhoviny, kvůli kterým “fanatičtí” astrofotografové strhávají originální tyrkysové filtry ze sensorů zrcadlovek. Velká mlhovina je rodištěm nových hvězd v jádře mlhoviny, která je od nás relativně blízko (1344 světelných let).

Souhvězdí: Orion

Velikost: M42 85×60 obl. minut, M43 20×15 obl. minut

Zdánlivá magnituda: 4,0

Jak fotografovat

M42/43 je ideální objekt pro teleobjektivy s ohniskovou vzdáleností od 100 mm. Budete však potřebovat malou cestovní montáž, jinak se veškeré detail rozmažou.

Výřez ze snímku souhvězdí Orion

Canon EOS 5DSR (bez modifikace), objektiv Canon 100mm f/2,8 L IS, clona f/2,8, 

10×2min expozice s Vixen Polarie, ISO 1600

Ve výřezu s objektivem ohniskové vzdálenosti 100mm již vidíte dost dobře detail ve Velké mlhovině. Centrum mlhoviny, kde z hustých oblaků mezihvězdného prachu vznikají nové hvězdy, je mnohem světlejší než okraje. U detailnějších snímků budete muset fotografovat jádro mlhoviny zvlášť, neboť zrcadlovky nemají na tak velký rozsah jasů dostatečný dynamický rozsah.

Velká mlhovina M42/M43 a nad ní mlhovina Běžícího muže (angl. Running man nebula) v Orionu

Canon EOS 5DSR, refraktor APM 980mm f/7, reduktor Riccardi 0,75×, expoziční čas 25×2min,

ISO 1600, montáž Skywatcher EQ6-R, autoguider, fotografováno v březnu 2021 v Kašper­ských Horách

Musel jsem pak počkat až do listopadu 2021, abych Velkou mlhovinu prozkoumal s modifikovanou zrcadlovkou.

Velká mlhovina M42/M43 a nad ní mlhovina Běžícího muže (angl. Running man nebula) v Orionu

Canon EOS 6D mod, refraktor APM 980mm f/7, reduktor Riccardi 0,75×, expoziční čas 45×2min, 

ISO 1600, montáž Skywatcher EQ6-R, autoguider

fotografováno v říjnu a jádro v listopadu 2021 v Kašper­ských Horách

Pozn. M43 s temnou mlhovinou leží v horní levé části Velké mlhoviny, je napojená do jádra

Mlhovina Běžícího muže (Running man nebula) NGC1977

Reflexní mlhovina v sousedství Velké mlhoviny M42/43. Hlavním zdrojem světla je horká hvězda 42 Orionis a další velké hvězdy. V centru mlhoviny je dobře viditelná tmavší oblast, která připomíná svým tvarem pohybující se lidskou postavu.

Souhvězdí: Orion

Velikost: 40×25 obl. minut

Zdánlivá magnituda: 7

Jak fotografovat

NGC1977 již díky svým rozměrům a slabému jasu vyžaduje dalekohled a astronomickou montáž, aby bylo možné nasbírat dostatek světla. Pro fotografování lze použít jak modifikovanou tak obyčejnou zrcadlovku. Jinak “běžícího člověka” neuvidíte. Podobně jako u Velké mlhoviny není modifikovaná zrcadlovka podmínkou. S klasickou zrcadlovkou budou barvy více do modra.

Mlhovina Running man NGC1977

Canon EOS 6D mod, refraktor APM 980mm f/7, reduktor Riccardi 0,75×, expoziční čas 45×2min, ISO 1600, montáž Skywatcher EQ6-R, autoguider

Emisní mlhovina Plamínek (Flame) NGC 2024 a emisní mlhovina IC434 s temnou mlhovinou Koňská hlava Barnard 33

Ikonická Koňská hlava je ve skutečnosti malá temná mlhovina s označením Barnard 33, jejíž temné prachové částice vytvářejí siluetu koňské hlavy před velmi jasnou emisní vodíkovou mlhovinou s označením IC434. V těsném sousedství je emisní mlhovina Plamínek (angl. flame nebula) NGC2024, která svým tvarem s hnědými žilkami připomíná plamen.

Souhvězdí: Orion

Velikost: 90×30 obl. minut (celý útvar NGC2024 a IC434 dohromady)

Zdánlivá magnituda: 7,3

Jak fotografovat

NGC2024 září jasně červeně. Jednoznačnou volbou je proto modifikovaná zrcadlovka na H-alfa. IC434 a NGC2024 považuji za hraniční v případě fotografování s objektivem s ohniskem 300mm s konvertorem 2× na astronomické montáži bez autoguideru (přístroj pro korekci chodu montáže, aby byla dostatečně přesná pro dlouhé expozice). Koňskou hlavu jsem takto vyfotografoval jako tmavý zub v IC434. 

Mlhovina Plamínek NGC2024 (nahoře) a emisní mlhovina IC434 s Koňskou hlavou Barnard 33 (dole)

Canon EOS 6D mod, refraktor APM 980mm f/7, reduktor Riccardi 0,75×, expoziční čas 20×2min30s, ISO 1600, montáž Skywatcher EQ6-R, autoguider

Pozn. Mezi mlhovinou NGC2024 a IC434 leží velmi jasná hvězda Orionova pásu Alnitak (teplota povrchu této hvězdy je 30000K vs. Slunce 5000K), pomocí které tyto mlhoviny velmi jednoduše najdete . Nad Końskou hlavou je na fotografii možné rozeznat malou modrou reflexní mlhovinu NGC2023 s hvězdou uprostřed, která ji prozařuje.

Mlhovina M78 v Orionu

M78 je největší reflexní mlhovina na celé obloze. O mezihvězdná mračna se rozptyluje světlo ze dvou relativně málo jasných hvězd 10-té magnitudy. Byla objevena již v roce 1780, kdy ji Charles Messier zahrnul do svého katalogu.

Souhvězdí: Orion

Velikost: 8×6 obl. minut

Zdánlivá magnituda: 8

Jak fotografovat

Přestože lze M78 rozeznat již na snímku objektivem 100 mm, pro rozlišení detailů potřebujete velký dalekohled s dostatečně velkým průměrem přední čočky – aperturou nad 120 mm. Vzhledem k tomu, že M78 je reflexní mlhovina, která září hlavně v modré oblasti, stačí vám běžná zrcadlovka/bez­zrcadlovka bez modifikace. Na prvních snímcích jsem viděl obláčky kolem dvou hvězd. Pro zprůměrování a roztažení histogramu však vystoupí temná mračna a zjistíte, že M78 je také moc krásná, jako vše ve vesmíru.

Reflexní mlhovina M78

Sony A7 Mark iii, refraktor APM 980mm f/7, expoziční čas 35×2min30s, ISO 1600, montáž Skywatcher EQ6-R, autoguider

O fotografování dalších objektů hlubokého vesmíru zrcadlovkou v příštím díle seriálu.

Pro FA plánuji napsat články pro čtyři roční období na naší noční obloze jako inspiraci, jaké vesmírné objekty lze v našich podmínkách fotografovat s relativně jednoduchou technikou a fotoaparáty, které tady na FA vlastní většina čtenářů.

Pro ty, kteří se více zajímají o vesmír a jeho fotografování, doporučuji web astro.cz. Zde najdete inspiraci a informace od profesionálních odborníků v oboru astronomie včetně fotografií. Tento web provozuje Česká astronomická společnost

Velmi dobrým zdrojem je i web astrofotky.cz­Sem dávají své fotografie začínající i pokročilí astrofotografové. Není to galerie se zpětnou vazbou jako ta naše na FA, takže si jednotlivé výsledky musíte vyhodnotit sami. Hodně autorů zde fotografuje specializovanými chlazenými astronomickými kamerami s různými typy dalekohledů a používá software PixInsight pro zpracování. Za nádhernými fotografiemi je většinou mnoho hodin strávených fotografováním jediného objektu a následné hodiny při zpracování. Myslím si, že ze začátku je lepší vyzkoušet co nejvíce vesmírných objektů, i když je nevyfotografujete dokonale. Na tzv. osahání mlhoviny, galaxie nebo hvězdokupy vám stačí i relativně krátké expoziční doby fotografování, do jedné hodiny. Když vás nějaká mlhovina nebo galaxie chytne za srdce, vrátíte se, a zkusíte ji vyfotografovat s co nejvíce detaily a už se získanými zkušenostmi.


Sony Alpha A7 III lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
Canon EOS R6 lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
Nikon Z50 lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram