Dotvořte scénu dalším světlem, Škola světla Jana Pohribného MQEP 16. díl

Paleta kreativních možností, kterou jsem stručně nastínil v předešlém díle o využití příručního blesku v kombinaci s jinými zdroji světla, se vám ještě více rozšíří, rozhodnete-li se pracovat s vybavením, které dříve patřilo výhradně do arzenálu studiových fotografů nebo filmařů. Stále razantněji a svobodněji s ním dnešní fotografové vyrážejí do exteriéru, do krajiny, mezi moderní architekturu nebo do zcela nezvyklých lokací: továren, opuštěných domů ale i obyčejných vesnických zákoutí.

Reklamní fotografie “Dědova mísa” (design studio Olgoj Chorchoj) patří v mé tvorbě k náročnějším realizacím v autentickém prostředí. Základem instalace i prosvětlení skleněných objektů jsou speciální světla zapůjčená z Křižíkovy fontány v Praze, která lze umístit pod vodu. Světla jsem upevnil na stativy, aby směřovala kolmo vzhůru a na ně položil tabule skla, na nichž mísy stojí, což dává snímku pocit, že po hladině lehce plují. Abych mohl fotografovat při svítání (= nižší intenzitě denního světla) a dosáhl tak viditelnosti světla z lamp pod vodou (obyčejné žárovkové světlo cca 300W), musel jsem celou instalaci připravit navečer a asistent byl u rybníka celou noc “na stráži”. Před svítáním jsem ještě napnuli silný vlasec mezi stromy a velký stativ na světla umístěný v rybníce (mimo záběr) a na něj zavěsili další dvě mísy, které se nad vodou vznáší. První ranní paprsky slunce prosvítily nečekaný efekt- odpařování vody na povrchu hladiny (díky rozdílu teplot vzduchu a vody), který si pro mne krajina s únětickým rybníkem „vyrobily“. Naštěstí jsem byl připraven včas.

Záblesk ve slunečním světle i při zatažené obloze

Foto: Ztracen v Pekingu… 

Kombinace přirozeného slunečního světla a záblesku zleva. Chcete-li vytvářet dokonale prokreslené a světlem zajímavě modelované snímky v exteriéru, máte samozřejmě řadu možností, jak světelně i technicky situaci řešit a mnohdy vystačíte s denním světlem a nástroji (odrazky, zrcadla atd.), které jsme si již popsali v jedné z úvodních lekcí. V okamžiku, kdy však chcete sluneční světlo využít jako protisvětlo, nebo jen doplňkové (proporční) světlo, potřebujete dostatečně výkonný zdroj světla, který by se ujal role hlavního, modelujícího světla. Čím je scéna rozsáhlejší, tím nároky na výkon světla stoupají. Nepředpokládám, že budete chtít nasvítit třeba celou katedrálu, ale pro portréty nebo celé postavy je pro takový úkol asi nejvhodnější zá­bleskové zařízení. Popsali jsme zde varianty zábleskových zařízení, z nichž do exteriéru jsou určeny především dnes stále více cenově dostupnější bateriové generátory, ale bude-li nablízku zdroj el. proudu nebo máte k dispozici kvalitní benzínový generátor, pak vám nic nebrání využít i běžné zábleskové hlavy. Svým výkonem dokáže (použijete-li alespoň kompaktní generátor o výkonu 500 Ws) „přesvítit“ z menší vzdálenosti sluneční světlo a jeho krátký záblesk nebude nutit modely mhouřit oči, jak by tomu bylo při přímém slunci nebo při nasvícení např. silným trvalým světlem typu HMI. Barevná teplota záblesku je shodná s teplotou slunečního světla, ale vy ji můžete pomocí filtrů i změnit dle potřeby a vašeho záměru.

 Fotografování pro Muzeum loutek v Plzni byla velká zábava i občas dřina. Do věžičky Západočeského muzea v Plzni, kde jsem se rozhodnul fotografovat loutku kominíka, jsem musel vynést také zábleskové světlo a velký rozptylný deštník, stejně tak stativ s ramenem, na kterém loutka visela. Kontrast mezi sluncem osvětlenou Plzní a takřka černou nenasvětlenou loutkou byl opravdu ukrutný. Bez pořádného prosvětlení, by snímek dopadnul jako zde ukázaná silueta. Ani HDR skládání více rozdílných expozic by moc nepomohlo, loutka by nepůsobila plasticky…

Tvůrčí práce nastává skutečně tam, kdy pracujete se svým modelem, objektem v zajímavém exteriéru, např. na ulici, za ostrého směrového světla. Pomocí deštníků, softboxu nebo odrazem od bílé desky můžete vytvořit měkké modelující boční světlo a použít denní světlo pouze jako protisvětlo, které především osvětluje prostor za modelem a nasvětluje logicky i konturu modelu. Poměr expozice na pozadí a výkonu blesku pak zkuste nejprve upravit do relativně vyrovnané hladiny, tj. clonové číslo pro expozici na pozadí (např. f/11), bude zhruba odpovídat clonovému číslu naměřenému na modelu během záblesku (pro tento účel je nejlépe pracovat s flashmetrem nebo expozimetrem, který je schopen měřit i záblesk, jinak musíte nastavení odzkoušet různými zkušebními expozicemi). 

Čas, pokud není kratší než nejkratší synchronizační X-sync čas pro závěrku kamery (viz předešlá lekce Blesk jako proporční nebo hlavní světlo?) je podstatný jen pro správnou expozici pozadí (partií nasvětlených sluncem). Nyní můžete opět použít triku popsanému v předešlém díle, kdy zkrátíte buď expozici (pokud byla výrazně delší než synchronizační X-sync čas, např. 1/30 s) nebo jednoduše zvýšíte clonové číslo, ale zároveň i výkon blesku, aby model byl správně nasvětlen i při více zacloněném objektivu. 

Bude-li rozdíl mezi denním světlem a zábleskem několik expozičních stupňů (EV), pak ztmavení pozadí může evokovat zvláštní večerní filmové až měsíční světlo a váš objekt vystoupí ještě zřetelněji do popředí.

Umělé světlo v exteriéru, které nasvěcuje ústřední motiv, někdy dobře funguje v situacích, kdy je ambientní světlo nevýrazné, ploché až pochmurné, jako např. světlo zatažené oblohy. Při použití více zábleskových hlav (nebo lamp s trvalým světlem) si pak můžete, obdobně jako při práci ve studiu, vytvořit nasvícení ústředního motivu z různých směrů (hlavní, protisvětlo, spot apod.), případně i dosvítit pozadí a další plány ve stavbě vašeho snímku a využít ambientní světlo jen k dokreslení nálady. S nasvětlováním mnoha zdroji světla však opatrně: váš snímek mnohdy získá přesvědčivost, když vámi vytvořené umělé světlo bude evokovat přirozené světlo, jako kdyby se protrhly mraky a scénu osvětlil pouhý paprsek slunečního světla… 

Photographer: Jan Pohribny, MQEP

Instalace objektu z ručního papíru v krajině pod Českým Středohořím před blížící se bouřkou, jsem dosvětlil halogenovou lampou napájenou z příručního generátoru.

Naopak důrazem na nezvyklé, umělé nasvícení a směr můžete zdůraznit netradiční pojetí námětu, vytvořit kontrast vůči prostředí, provokovat i podtrhnout komickou, dramatickou nebo dekadentní stránku vašeho záměru, jak často činí např. fotografové módy. A jestliže jste se rozhodli pro práci v exteriéru, pak prostředí, do kterého model umístíte, hraje velmi důležitou roli a nemělo by být pouhou kulisou. S tím úzce souvisí i využití výše uvedeného expozičního potlačení nebo zdůraznění daného prostoru a jeho světelná i barevná stavba.

Pomocí filtrů, volby filmu nebo nastavení vyvážení bílé (WB) u digitálu, se vám také nabízí úprava barevnosti jak nasvíceného modelu/objektu, tak pozadí. V exteriéru se přirozeně denní světlo barevně mění v závislosti na denní době a počasí, takže můžete kreativně využít i tento přirozený rozdíl mezi vyváženým nasvícením modelu a třeba podvečerním zmodrání krajiny. Vy však i za dne máte k dispozici tento efekt chladné nálady, když světlo blesků změníte např. pomocí oranžových filtrů na teplotu světla, jakou mají např. halogeny, a na kameře nastavíte vyvážení bílé právě na symbol žárovkového světla nebo použijete film pro umělé světlo (disponujete-li silnými halogeny, pak namísto zábleskového zařízení můžete zkusit tuto kombinaci bez obvykle doporučených barevně konverzních filtrů). Při vyrovnané expozici záblesku a na pozadí se budou barvy obou světel míchat a modrá barva denního světla (díky nastavení WB na umělé světlo) ovlivní částečně i zabarvení ústředního motivu nasvíceného blesky s filtry (případně halogeny). Rozdíl barevného vyvážení tedy více vynikne při (menší či větší) podexpozici ambientního světla (tj. pozadí).

Fotografie stylem „americká noc“ byla pořízena za plného denního světla, ovšem postavy v popředí byly dosvíceny výrazným podílem bleskového světla opatřeného oranžovým konverzním filtrem při nastavení WB fotoaparátu na žárovkové světlo.

Z příkladů v této škole je jistě patrné, že dávám přednost obrácenému nastavení vyvážení bílé tj. na denní světlo (nebo film vyvážený na denní světlo) ascény nejčastěji nasvicuji halogenovým nebo žárovkovým světlem (často pouze výkonnou příruční baterkou), které přináší efekt teplého, hřejivého světla, zvláště, když se míchá s namodralým podvečerním denním světlem. Stejný efekt lze aplikovat i na zábleskové zařízení nebo na příruční blesk: stačí jen příslušný zdroj světla posunout pomocí konverzního (oranžového) filtru z cca 5000 K na cca 3400 K.

Podobných změn barevného vyvážení nasvětlení pomocí foliových filtrů se nabízí celá řada (zkuste např. blesk „přeměnit“ na nazelenalé zářivkové světlo…). Ale každý takový experiment pečlivě zvažte, odzkoušejte, aby nezvyklá barevná kombinace denního a umělého světla nepůsobila příliš uměle a samoúčelně.

K porušení statického vyznění snímku jsem využil nepříliš silná halogenová světla (300 W) a tím dosáhl expozice 1 s, během níž byl model nejprve v klidu (cca 0,5 s) a potom v pohybu (cca 0,5 s).

Práce za snížených světelných podmínek v interiéru (ale stejně např. při nevýrazném světle vexteriéru) otevírá zde již rozebíranou možnost kombinace delších expozic (danou dle ambientního světla) a záblesku. Opět můžete experimentovat s využitím pohybové neostrosti a zastaveného obrazu s tím, že na rozdíl od příručního blesku nejen vidíte, co a jak nasvětlujete, ale paleta modifikace světla, jeho směrování bude asi mnohem bohatší. K dispozici máte i fázování pohybu, pokud nedisponujete blesky, ale např. pouze obyčejným halogenovým světlem. Vyžaduje to však expozice minimálně v délce 0,5 s, aby model měl dostatek času být v průběhu části expozice bez pohnutí a pak se pohnout. Volím proto pokud možno delší expozice (např. až 2 s), kterých dosáhnu např. zvýšením clonového čísla nebo užitím šedého (ND filtru), případně polarizačního filtru, abych získal 1 s času pro model bez pohybu a 1 s s pohybem. Směr pohybu musíte vyzkoušet dle vašeho záměru, ale pro přesnou synchronizaci jednotlivých fází nahlas počítejte, aby model věděl, kdy má být v klidu a kdy se pohnout. Tato technika vede k potlačení realistického zachycení zvoleného modelu/objektu (zkuste třeba uvést do pohybu předměty na vašem stole, ve vašem okolí…) a přidání dynamiky i rozměru plynoucího času do vaší fotografie.

Respekt k danému světlu?

Photographer: Jan Pohribny, MQEP

Jednou ze základních otázek, před kterou fotograf využívající kombinované světlo stojí, je rozhodnutí, zda se přizpůsobí některému z daných světel, nebo ještě více zdůrazní jejich, zejména barevné, rozdíly, (viz předešlá kapitola „Kombinované světlo“) nebo „vnutí“ scéně svoje nasvětlení.

Klasickým příkladem bývá fotografování architektury, kde si musíte často uvědomit, podobně jako u jiných výtvorů, které nefotografujete pouze pro sebe, že byste měli dbát na rukopis a záměr architekta a nesnažit se změnit existující světelné řešení prostoru, ale jen je světlem dotvořit tak, aby např. interiér byl technicky fotografovatelný – to obvykle znamená snížit kontrast, vystihnout barevnost apod. Na druhou stranu bude vaší ambicí prostor ukázat v co nejzajímavějším světle, úhlu a vystihnout náladu i genia loci, který zde mohl vzniknout nejen přičiněním architekta, ale také jeho uživateli a vaším výtvarným cítěním. A někdy dokonce chcete nebo jste požádáni o přetvoření vybraného prostoru, o proměnu (třeba nepříliš atraktivního místa) v něco, čím diváka překvapíte, šokujete. S iluzemi koneckonců pracujete ve fotografii neustále a zejména celá reklama je postavena na vytváření představ, že něco je dokonalejší než ve skutečnosti…

Photographer: Jan Pohribny, MQEP

Podvečerní světlo v kombinaci s umělým nasvětlením je vhodné např. u budov, které jsou prosklené a jejich prosvícením je teprve vidět vnitřní struktura, které za dne brání odlesky od skla. Bylo velmi zajímavé pozorovat proměny atmosféry komplexu u Paláce kultury ve španělské Valencii, navrženého proslulým architektem S. Calatravou, s přibývající tmou. Ta však paradoxně nenastala, protože světlo města se začalo odrážet od nízké oblačnosti a vznikla přeludná atmosféra „písečné bouře“.

Dosvětlujete-li si situaci sami, je pochopitelně plně ve vašich rukou, jak přizpůsobit lampy okolnímu světlu. V případě kombinace s denním světlem, která bývá nejčastější, je řešení hned několik a záleží, jakým zdrojem světla disponujete. U příručních blesků, zábleskového zařízení, HMI světel, či zářivek kalibrovaných na denní světlo prakticky nemusíte upravovat barevnost, neboť jsou vybalancovány na hodnoty standardního denního světla, obvykle na cca 5500 K. Při použití halogenových světel, která (jak již víte) vnímáme jako barevně daleko teplejší a barevná teplota (teplota chromatičnosti) jejich světla se pohybuje kolem 3400 K, je nutné zvýšit barevnou teplotu pomocí modrých konverzních folií, které se k tomuto účelu vyrábějí a např. ve filmových studiích jsou stále běžné. Znamená to sice ztrátu intenzity světla cca o 1–1,5 EV, ale světlo má charakter denního světla. Jenže denní světlo se v průběhu dne mění a jeho barevnost není konstantní. Při zatažené obloze může barevná teplota světla stoupat – jeho barva je chladnější (je zabarveno do modra), naopak při západu či východu slunce je barva světla mnohem teplejší, hřejivější (je zabarvena do žlutooranžova až červena). O situaci navečer, po západu slunce, kdy scénu ovlivňuje čím dál více odražené modré světlo z oblohy a barevná teplota světla proto stoupá až nad 8000 K, se ještě zmíníme. Abyste dokonale srovnali menší nebo větší úchylky v barevnosti vašich světel vůči dennímu světlu v nestandardní situaci, museli byste proměřit scénu drahým kolorimetrem a korigovat tyto odchylky jemnými korekčními filtry, které se však ve velikosti vhodné pro světla vyrábějí jen v omezené míře a nebývají běžně dostupné. Pokud je rozdíl teplot rozdílných zdrojů nepatrný (v řádu desítek Kelvinů) a světla se plynule mísí, pak lze barevné vyvážení doladit při finální editaci. Z tohoto důvodu připomínám jedno ze základních pravidel práce s digitální kamerou: nastavte vyvážení bílé dle zvoleného druhu světla, ale ukládejte vždy svá data v RAWu, aby bylo možné dodatečné upřesňující korekce provádět bez větších ztrát.

Problém začíná tam, kde rozdíl barevnosti mezi zdroji začne být mnohem vyšší nebo i těžko korigovatelný pomocí filtrů. Typickým příkladem je již zmíněné fotografování architektury, která je částečně nasvětlena instalovaným osvětlením (např. žárovkovým světlem) a z části denním světlem. Vaše rozhodnutí, na které světlo vybalancovat vyvážení bílé, by mělo být ovlivněno především tím, jaké světlo je pro váš záměr hlavní. Nemusí to zákonitě být světlo silnější, které osvětluje většinu prostoru, ale například to, které osvětluje důležité prvky, tvary architektury nebo nějaké podstatné detaily. Navíc můžete takové světlo podpořit, doplnit vlastními lampami vyváženými přibližně stejně jako světlo hlavní. Často je nutné dosvítit i některé tmavší partie, potlačit hluboké stíny, zvýraznit dominantní prvky. Dosvícení je důležité rovněž tam, kde osvětlení interiéru scénu rozbíjí (např. mnoho bodových stropních světel) nebo je nedostatečné a nenasvítí důležité partie vašeho záběru.

Univerzální řešení neexistuje, ale lze např. úspěšné aplikovat podobné pravidlo, jako u portrétu: pokud se významně na scéně podílí směrová světla (tj. v našem příkladu bodové žárovky), pak je dobré prostor dosvítit difuzním měkkým a nikoliv již dalším směrovým světlem, které může způsobit rušivé stíny od nábytku, doplňků apod. Jsou-li stěny a strop prostoru bílé, lze od nich odrazit a rozptýlit světlo vašich lamp. Podobně lze využít i deštníky a jiné změkčující nástavce. Všechny tyto lampy by však měly být pochopitelně mimo záběr a měly by evokovat přirozené světlo, které přichází jakoby z oken nebo jiného zdroje mimo záběr. V architektuře, ale i při fotografování jiných námětů v interiéru, by neměl jít nejsilnější zdroj světla od kamery, aby prostor netratil plasticitu. Vždy je vizuálně přitažlivější (viz stavba prostoru světlem), když nejsilnější světlo (cca o 1 EV než ostatní) nasvětluje zadní partie záběru (jestliže to neodporuje logice světelné skladby daného prostoru).. Pokud chcete do záběru zapojit zabudované osvětlení interiéru, pak musíte intenzitu světel přizpůsobit intenzitě osvětlení interiéru. Vždy tento poměr posuzuji hlavně vizuálně a citem, poměr jasů by neměl překročit hodnotu 1 : 4 ve prospěch osvětlení interiéru, které by jinak mohlo být přepálené či výrazně ovlivnit vizuální dojem a barevnost scény.

Photographer: Jan Pohribny, MQEP

Při fotografování interiéru byl slunečný den a hlavním světlem bylo tedy denní světlo, které ovšem zřetelně převýšilo stropní žárovkové světlo interéru. Podpůrné halogeny (rozmístěné jako na fotografii vlevo dole) jsem opatřil konverzním modrým filtrem k dosažení vyrovnáné teploty světla. Záběr je složen z 15 expozic posunem tiltshiftového objektivu vzhledem k nedostatku místa a metodou HDR k pokrytí širokého dynamického rozsahu.

Podvečerní případně ranní světlo, které je barevně chladné, zabarvené do modra, dovoluje delší expozice a dá vyniknout zdrojům, které architekturu nasvěcují. V našich zeměpisných šířkách ale netrvá příliš dlouho (cca 30–50 min. v závislosti na roční době a zeměpisné délce), jak si vysvětlíme v kapitole o luminografii. Po této době (nebo ráno před ní) je obloha příliš temná a za architekturou chybí prostor. Lze však dobře fotografovat ještě těsně po západu slunce (nebo ráno při svítání), kdy obloha může být barevná, ale není tak světlá, jako před západem slunce nebo dokonce za dne. Opět záleží na intenzitě nasvětlení budovy, zda je toto světlo vidět. Zpravidla čím později po západu slunce (nebo dříve před svítáním), tím více nasvětlení vynikne. Vždy je však nutné najít optimální vyvážení intenzity světla ambientního a světla, které nasvěcuje části budovy nebo kterým ho nasvítíte vy. Osobně čekám do okamžiku, kdy mi vizuálně poměr ambientního světla a nasvětlení budovy vyhovuje (tj. nasvícení je zhruba o 1–2 EV vyšší než ambientní světlo), a exponuji jednou na průměr těchto světel a znovu nejméně o 1 EV níže. V případě ještě příliš světlého nebe použiji techniku HDR, tj. tří rozdílných expozic k zachycení celého dynamického rozsahu fotografie případně ještě použiji přechodový šedý filtr ke ztmavení oblohy (záleží na tvaru architektury, abych neztmavoval její vrchní partie). 

Poličky „Překližka“ jsem fotografoval v lesíku nedaleko naší vesnice. V prvém případě (foto vlevo) jsem použil zábleskové osvětlení se směrovými reflektory k nasvícení nábytku a film nadenní světlo, neboť to odpovídalo danému ambientnímu světlu. Ve druhé ukázce (foto vpravo) jsou barvy lesa záměrně posunuté do modré užitím filmu na umělé světlo. Halogenová světla však nasvěcují nábytek, takže jejich barva se blíží originálu (pouze ve stínech se výrazněji uplatňuje denní = studenější světlo).

Praxe s prací na málo pružné inverzní filmy, kde každá expoziční (zejména ve světlech) i barevná chyba byla potrestána mnohem zřetelněji a bez přílišných šancí na dodatečné opravy i neznalost resp. neexistence techniky snímání do HDR, mne naučily ještě jiným, i když ve svém důsledku podobným trikům. Zejména využití dělené expozice, o které již byla a ještě bude řeč, je někdy řešením, jak spojit dvě rozdílné světelné situace. U architektury, krajiny a obecně denním (ambientním) světlem nasvícené statické scéně lze vrstvit expozice v různém světle na sebe (na jeden záběr). Abyste nemuseli exponovat dvě, tři, případně i více různých expozic na samostatné záběry a pak je skládat v počítači na sebe, je u filmu, především středo a velkoformátových kamer možné exponovat jednou např. při západu slunce optimálně na nebe a podruhé exponovat až třeba o hodinu později, kdy je ideální nasvětlení budovy, ale nebe už příliš tmavé. Tato technika je příhodná také tam, kde rozsvěcí budovu nebo i celé město nějaký automat reagující na úbytek světla, takže když máte optimálně zbarvené nebe, světla ještě nesvítí. Použijete-li digitální kameru, postup je naprosto identický, jen vytváříte samostatné záběry z každé situace a ty pak složíte dohromady (jistě jste přišli na to, že stejně lze postupovat i u filmu: dva, tři i více různě exponovaných identických záběrů musíte nejprve však nascanovat a pak v počítači složit dohromady). Zde je možná lepší použít skládáni ve vrstvách za pomoci masek než automatické složení v HDR, které by mohlo dynamiku jednotlivých expozic zbytečně zploštit.

Ledová sauna (vystavěná z kostek ledu) patří k zvláštnostem seveřanů, kteří jsou posedlí tradicí prohřívání těla i koupelí v ledové vodě. Halogenové světlo, kterým jsem ledový domek rozsvítil, by bylo proti ztemnělé zimní krajině při stejné délce expozice příliš silné a tak jsem ho po necelých 10 s během téměř 30s expozice vypnul. Vyvážení bílé jsem ponechal na denní světlo a tak dobře vynikl rozdíl „tepla“ uvnitř a zimy (bylo opravdu takřka –20 °C) venku.

Můžete se setkat i s obrácenou situací: z nějakého důvodu jste nestrefili optimální dobu, kdy poměr ambientního světla a osvětlení interiéru byly v rovnováze a nyní již osvětlení interiéru a různá doplňková a efektní světla přebíjejí výrazně světlo ambientní (např. o 4–5 EV), které navíc, s blížící se nocí, stále více klesá. Opět stačí proměřit hodnoty ambientního světla a osvětlení interiéru. Pak jen zbývá včas vypnout osvětlení interiéru (zjistěte si v předstihu, kde jsou vypínače), abyste se dostali na přibližně stejnou hladinu nebo jen do mírné přeexpozice (cca o 1–2 EV), akcentujete-li osvětlení interiéru. Naměříte-li, že správná expozice např. při cloně f/16 je pro ambientní světlo 25 s a pro osvětlení interiéru při stejné cloně pouze 2 s, pak cca po 2 až 4 s vypněte světla interiéru a nechte expozici „dojít“ na celkových 25 s v ambientním světle. Při fotografování na film samozřejmě nezapomeňte na prodlužovací faktor při dlouhých expozicích díky již zmíněnému Schwar­zschildovu jevu.

Neváhejte však experimentovat s rozličnými zdroji světla a zapojit i netradiční nastavení vyvážení bílé na fotoaparátu (ale opět se musím opakovat, že bude-li záběr v RAWu, můžete do barevnosti snadno zasahovat i v teple u vašeho počítače). Chcete-li podtrhnout bizarní nasvícení svého modelu, vytvořit tajemnou náladu, pak vybírejte nebo používejte jednotlivé lampy a lampičky, než celoplošné nasvícení. Znovu si uvědomte, jak je ve fotografii vedle světla důležitý stín, ale také barevnost, a co která barva symbolizuje, i jak se propojuje nebo naopak zápasí s jinou, většinou kontrastní barvou.

Cvičení: Výkonným zdrojem světla (může to být nejen zábleskové zařízení, ale dnes stále víc dostupná a výkonná LED světla, halogeny, zářivky atd.) nasvětlit váš námět (portrét, zátiší, detail apod.), který bude součástí scény, která je osvětlována denním (anbientním) světlem.

Své fotografie vkládejte do galerie „Výkonným zdrojem námět a denním světlem scénu" až do 14. 11. 2021. MgA. Jan Pohribný MQEP poté nejpovedenější fotografie vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se :)

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Přehledně: Nejlepší zrcadlovky
Přehledně: Nejlepší zrcadlovky

Ne­pře­berné množ­ství růz­ných mo­delů di­gi­tál­ních zr­ca­dlo­vek na­jdeme na čes­kém trhu, na­víc s často ne­pří­liš pře­hled­ným zna­če­ním. Po­tom se vý­robci ne­mo­hou di­vit, když zá­kaz­ník nemá po­nětí, jaká DSLR je pro něj ide­ální. Proto při­chá­zíme s pře­hle­dem, který při­nese světlo a po­může Vám s vý­bě­rem zr­ca­dlovky. Člá­nek je v říjnu 2021 ak­tu­a­li­zo­ván.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram