Širokoúhlá astrofotografie – 4. díl: Fotografujeme meteority (perseidy)

12. srpna v druhé polovině noci je teoretický vrchol meteoritického roje perseid. Pro fotografování potřebujeme místo s minimálním světelným znečištěním, Měsíc pod horizontem a především jasnou oblohu. Nastavení expozice je podobné jako pro fotografování Mléčné dráhy. Pokud váš fotoaparát neumí snímat časosběry, nezapomeňte na kabelovou spoušť tzv. intervalometr. Více v článku.

Co jsou meteority

Meteority jsou způsobeny drobnými částicemi prachu, které velkou rychlostí vstoupí do atmosféry a shoří. Tyto částice zanechávají komety při svých pravidelných průletech kolem Slunce. Obvykle obsahují velké množství železa a kovů, díky kterým hoří v atmosféře Země barevným plamenem. Tzv. sporadické meteority je možné pozorovat v průběhu celého roku. Pokud však chcete meteority fotografovat, musíte vyčkat na meteoritický roj, kdy v průběhu hodiny uvidíte na obloze mnohonásobně více meteoritů, než normálně.

Obr. Bolid pod Huťskou horou, Šumava

Canon EOS 5DSR, objektiv Sigma 14mm f/1,8, clona f/1,8, čas 20s, ISO 3200, sekvenční snímání v režimu časosběru, snímek jedním záběrem a s přisvíceným popředím

Připravil jsem si kompozici se starou třešní, Mléčnou dráhou a horou Roklan na obzoru. Asi po 15-ti minutách snímání vlétl do kompozice výrazný bolid, kde byl viditelný kouř při průletu atmosférou. Bohužel díky extrémně krátké ohniskové vzdálenosti není perseid tolik zřetelný, jako při pozorování prostým okem.

Nejznámějším a z různých důvodů nejčastěji fotografovaným meteoritickým rojem u nás jsou perseidy. Jejich původcem je kometa Swift Tuttle, která se vrací do blízkosti Země jednou za 133 let. Naposledy se objevila v roce 1992 a byla pozorovatelná prostým okem. Pásem prachu, který tato kometa po sobě zanechává, však Země prolétává každým rokem na rozhraní července a srpna. Částice prachu pak hoří v atmosféře naší planety. Další důležité meteoritické roje pozorovatelné na severní polokouli jsou uvedené v následující tabulce.

Z hlediska fotografování jsou důležité:

  • Výška radiantu nad obzorem
  • Intenzita roje
  • Vstupní rychlost
  • Období v noci

Co je radiant

Radiant je místo na obloze, ze kterého meteority zdánlivě vyletují. Roj je často pojmenován podle souhvězdí, kde radiant Perseid leží v souhvězdí Persea, radiant Leonidů v souhvězdí Lva atd.. Čím výše je radiant nad obzorem, tím větší je pravděpodobnost jasných meteoritů. Musíte však počítat s tím, že meteority jsou pozorovatelné téměř po celé ploše oblohy i v místech od radiantu velmi vzdálených.

Intenzita roje se vyjadřuje počtem meteoritů pozorovatelných na obloze v průběhu jedné hodiny. Často se jedná i o velmi malé meteority, které objevíte až na fotografii. V průběhu noci počet viditelných meteoritů značně kolísá. Dalším zajímavým faktem je poměrně přesné datum, kdy intenzita výskytu meteoritů mnohonásobně překročí průměr. Příkladem roje s velmi ostrým maximem výskytu jsou i známé perseidy. Zde se jedná o několik nocí kolem 12. srpna. Intenzita narůstá až desetkrát. Perseidy například doporučuji fotografovat každou noc od 11. do 13. srpna, neboť každý rok se doba maxima mění. Maximum bývá ostré. V místě s temnou oblohou pak můžete vidět výrazný meteorit prostým například každé dvě minuty. Fotoaparát, který zachytí i ty málo jasné, jich bude mnohem více.

Vstupní rychlost určuje, jak jasné meteority lze očekávat. Čím vyšší vstupní rychlost, tím rychleji hoří a více září.

Meteority jsou lépe viditelné v časech po půlnoci než před půlnocí. Proto jich vidíme více. Je to dáno natočením pozorovatele vůči rotaci země. Nad ránem padají do protipohybu, čímž se zvyšuje rozdíl rychlostí a tření o atmosféru je větší. Proto je světlo z hoření v atmosféře silnější.

Zásadními faktory jsou také fáze Měsíce a počasí. Každý rok je proto jiný. Nejvíce meteoritů vidíme v době novu. Za svitu Měsíce pak vidíme jen ty opravdu jasné.

Důvodem mnoha snímků perseidů je počasí. V létě je ve středních zeměpisných šířkách mnohem větší pravděpodobnost jasné oblohy než v zimě. Zatažená obloha je častým problémem fotografování geminid a kvadrantid, jejichž intenzita je vyšší než u perseid.

Fototechnika pro fotografováni meteoritů

Potřebujete:

  • Zrcadlovku nebo bezzrcadlovku
  • Širokoúhlý objektiv se světelností alespoň f/2,8
  • Pevný stativ
  • Intervalometr nebo režim časosběru v menu fotoaparátu

Jak fotografovat meteority

Meteority zahoří v atmosféře 1–2 vteřiny. Místo, kde se objeví, je nepředvídatelné. Nepřipadá vůbec v úvahu, že až uvidíte meteorit, začnete mačkat spoušť. Zásadní je volba ohniskové vzdálenosti objektivu. Čím kratší je ohnisková vzdálenost, tím větší úhel na obloze zaberete a tím větší bude pravděpodobnost, že do snímku vlétne meteorit. Nevýhodou však je, že díky větší ploše zabrané oblohy bude na snímku menší. Zároveň víme, že širokoúhlý objektiv při stejném clonovém čísle, zachytí méně světla, než objektiv s delší ohniskovou vzdáleností. Dobrou volbou je proto objektiv s ohniskovou vzdáleností 24mm ve světelností odpovídající f/1,4.

Canon 24mm f/1,4 L II

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

Tento objektiv je nejdražší, trpí poměrně silnou komou v rozích. Má však rychlý autofokus a výborně se hodí jako světelný objektiv pro reportáž.

Cenově přístupný je Samyang 24mm f/1,4

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

Sigma 24mm f/1.4 DG HSM ART

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

Doporučuji strategii připravit si kompozici s hlavním objektem v popředí a čekat, až do prostoru vedle něj vlétne meteorit. Spoušť ovládáme automaticky pomocí intervalometru obvykle nastaveného na sekvenční snímání nebo časosběrem ve fotoaparátu. V době vrcholu roje máte slušnou pravděpodobnost, že meteorit vlétne do míst, kam potřebujete. Někdy to však může obnášet i několik hodin sekvenčního fotografování. Pokud máte k dispozici dvě těla a stativy, můžete fotografovat dvě různé kompozice současně.

Obr. Perseida nad křížkem u staré Zlaté stezky z Bavorska, Zhůří, Šumava

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 24mm f/1,4, clona 1,8, čas 20s, ISO 3200, sekvenční snímání, popředí svíceno z boku LED světlem

Toto je moje oblíbené místo pro fotografování za různého počasí a ročních období. Nastavil jsem fotoaparát na oblíbenou kompozici a fotografoval v režimu časosběru s minimální prodlevou mezi snímky (1s). V roce 2018 nastal vrchol roje perseidů až 13. srpna. Meteorit vlétl do kompozice již po 10-ti minutách sekvenčního snímání.

Ostření a nastavení expozice je stejné, jako když fotografujeme hvězdy, jako bodové zdroje světla. To znamená, že zaostřujeme obvykle na nejjasnější hvězdy a dobu expozice volíme co nejdelší tak, aby hvězdy zůstaly bodovými zdroji světla (pozn. použít přibližné pravidlo 500/ohnisková vzdálenost). V praxi to znamená expoziční časy od 15 do 30s. Delší expoziční čas zvyšuje pravděpodobnost zachycení meteoritu. Bude však méně výrazný.

Obvykle se nedoporučuje používat větší clonová čísla než f/2,8, aby meteority byly na fotografii dostatečně viditelné. Silné bolidy, které jsou však vzácné, zaznamenáme i s f/4 nebo dokonce f/5,6. Při plně otevřené cloně může nastat opačný problém: ztráta kresby v nejsvětlejších místech a ztrátu barvy. Perseidy jsou krásně barevné. Začínají fialovou a končí zelenou.

Pro fotografování meteoritů je důležité zvolit místo s dostatečně temnou oblohou a ideálně i s malou leteckou dopravou. Při třídění fotografií budete muset určit, zda se jedná o letadlo nebo meteorit. Letadlo letí pomalu a vidíte ho na několika snímcích po sobě. Často jsou vidět červená světla na křídlech. Záludnější proto mohou být umělé družice. Nejlepším důkazem meteoritu je proto jeho barevnost (zelená a v místě konečného vyhoření fialová).

Skládání snímků s meteority

Fotografie je o okamžiku. Všechny předchozí snímky vznikly čekání na tento tzv. rozhodující moment. Zajímavé snímky však vznikají i vkládáním meteoritů nasbíraných v průběhu několika hodin nebo dokonce několika dní po sobě například do panoramatu krajiny. Jinou možností je udělat vícenásobnou expozici noční krajiny, kterou pak zprůměrujete pro snížení šumu a do tohoto snímku pak ve Photoshopu vložíte meteorit. V případě, že se rozhodnete vkládat snímky meteoritů, je třeba je vložit tak, aby vyletovaly z ústředníku, jehož poloha se v průběhu noci také mění v důsledku otáčení země.

Obr. Perseidy na Huťské hoře v době maxima kolem půlnoci 13. srpna 2018, Šumava

Canon EOS 5D Mark II, objektiv Canon 24mm f/1,4, clona f/1,8, čas 15s, ISO 3200, sekvenční snímání v režimu časosběru

Z 200 snímků jsem vybral snímky s výraznými meteority, které jsem posunul tak, aby zůstala zachována jejich poloha vůči Mléčné dráze a díky tomu a ústředníku v souhvězdí Persea, který leží mimo snímek téměř v opačné části oblohy.

Příklad snímku s panoramatem krajiny s geminidy v prosinci 2020 najdete v článku Foto­grafování geminid na Šumavě.

V letošním roce jsou pro fotografování perseid ideální podmínky, neboť nov Měsíce vychází na 8. srpna 2021. 12. srpna Měsíc zapadne ve 22:10, takže druhá polovina noci bude temná. Hlavním problémem však letos zůstávají mraky, neboť léto je mimořádně deštivé. Tradiční workshop fotografování Noční krajiny na Šumavě pořádáme často v období perseid.

Letos však na vrchol perseid vyrážíme v rámci fotoex­pedice na Kypr.

Na Kypru je v létě jistota stálého jasného počasí. Kypr leží na 35-té rovnoběžce. Jádro galaxie v souhvězdí Střelce, kde je Mléčná dráha nejkrásnější, proto leží výše nad obzorem než u nás. Na Kypru je vidět i celé nádherné souhvězdí Škorpióna s typickým ocáskem. Doufáme, že do tohoto pozadí spadne i nějaká pořádná perseida.

Další díly seriálu Širokoúhlá astrofotografie

Krátký, ale dobře napsaný článek o meteorech zde.

Pro více astronomicky zaměřené fotografy bude užitečná i hvězdářská ročenka i s odkazem na jednotlivé roje během roku.

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Širokoúhlá astrofotografie – 4. díl: Fotografujeme meteority (perseidy)
Širokoúhlá astrofotografie – 4. díl: Fotografujeme meteority (perseidy)

12. srpna v druhé po­lo­vině noci je te­o­re­tický vr­chol me­te­o­ri­tic­kého roje per­seid. Pro fo­to­gra­fo­vání po­tře­bu­jeme místo s mi­ni­mál­ním svě­tel­ným zne­čiš­tě­ním, Mě­síc pod ho­ri­zon­tem a pře­de­vším jas­nou ob­lohu. Na­sta­vení ex­po­zice je po­dobné jako pro fo­to­gra­fo­vání Mléčné dráhy. Po­kud váš fo­to­a­pa­rát ne­umí sní­mat ča­sosběry, ne­za­po­meňte na ka­be­lo­vou spoušť tzv. in­ter­va­lo­metr. Více v článku.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

FotoAparát.cz - Instagram