Jak fotografovat noční zářící oblaka NLC

Noční zářící oblaka neboli NLC, z anglického nocturnal luminescent clouds nebo také noctilucent clouds lze u nás fotografovat od konce května do začátku srpna. Vznikají až v mezosféře ve výškách 50 až 85km nad zemí. Fotografové si je často pletou s vysokou oblačností troposféry. V článku najdete nastavení expozice i časosběr.

Noční zářící oblaka – časosběr

V časosběru vidíte troposférickou oblačnost, která vystupuje k hranicím stratosféry v první části videa a noční zářící mraky. Ty se často pletou.

Co jsou noční zářící oblaka NLC

Noční zářící oblaka se někdy nazývají mezosférika. Jsou zcela něco jiného, než běžné oblaka, která se nacházejí ve spodním vzdušném obalu, který se nazývá troposféra. Ta končí přibližně ve výšce 16 až 18km nad zemí. Oblačností, se kterou si lidé často pletou NLC jsou různé typy oblaků Cirrus v nejvyšších vrstvách troposféry.

Nad troposférou od 18km až do výšky kolem 50km se je stratosféra. Zde lze zejména v polárních oblastech a v Antarktidě pozorovat tzv. perleťová oblaka. Perleťová oblaka se mohou vyskytnout i v horských oblastech, kdy silný vítr přes hřeben vysoké hory vyžene vlhkost až do stratosféry. V Česku však bohužel tento jev není pozorovatelný alespoň pokud vím. Součástí stratosféry je známá ozónová vrstva, která nás chrání před účinky UV záření.

Ještě výše pak leží mezosféra. O této části naší atmosféry se ví relativně málo. Balóny monitorující počasí létají níže a družice na oběžné dráze jsou zase výše. Nachází se zde velké množství prachu z meteoritů a díky tomu i železa. Tento prach hraje důležitou roli při vzniku NLC. Tvoří jádra, kolem kterých se formují ledové krystalky nočních zářících oblak.

Další informace naleznete také zde.

Kdy a kde lze fotografovat noční zářící oblaka NLC

V mezosféře panují velmi nízké teploty kolem –90°C. je zajímavé, že nejnižší teploty zde vznikají v období, kdy jsou u povrchu Země naopak teploty nejvyšší. To znamená od května do srpna na severní polokouli a od listopadu do února na jižní polokouli. Tím, že se vzduch u povrchu hodně zahřeje, začne stoupat a expandovat, čímž se ochlazuje. Občas je toto proudění v důsledku rozdílu teplot tak silné, že se vlhkost dostane z troposféry přes stratosféru až do mezosféry. Teploty v mezosféře pak dosahují až extrémních –130°C.

Vzhledem k poloze Slunce vůči zakřivení Země po západu nebo před východem Slunce se noční zářící mraky NLC nejčastěji pozorují na severní polokouli od 45 do 70-té rovnoběžky.

Jak potvrdit NLC

Na internetu najdete řadu snímků, o kterých autoři tvrdí, že se jedná o NLC. Ve skutečnosti se jedná o oblačnost v nejvyšších vrstvách troposféry. Mezosférika, noční zářící mraky se však nacházejí o 50km výše. To znamená, že mraky musí mít přibližně stejný tvar v případě, že je ve stejnou chvíli pozorujete z míst od sebe hodně vzdálených.

Libor Hašpl 3. července 2021 vyfotografoval noční zářící mraky u rybníka Hradištko nedaleko Velkého Oseku u Kolína ve středních Čechám.

NLC s rybníkem Hradišťko, Velký Osek, Autor Libor Hašpl

Canon EOS 5D Mark IV, objektiv Canon 24–105mm f/4 L IS II USM, ohnisková vzdálenost 31mm, clona f/6,3, čas 20s, ISO 160s, čas 21:38

Stránky Libora Hašpla s řadou výborných fotografií najdete zde.

My jsme spolu s účastníky In­tenzivního kurzu fotografování číhali na NLC od přibližně 21:45 na Šumavě. Vystoupali jsme na vrchol Šibeničního vrchu nad Kašperskými Horami. První známky NLC jsme začali pozorovat přibližně kolem 22:00 jako nevýraznou oblačnost nad severozápadním obzorem. Postupně začaly být NLC vice patrné s tím, jak se Slunce začalo dostávat ještě níže pod obzor. Velký Osek a Kašperské Hory jsou od sebe vzdušnou čarou vzdálené zhruba 150km.

NLC z Kašperských Hor, Šumava

Sony A7 Mark III, objektiv Canon 24mm f/1,4 L II přes redukci, clona f/1,4, čas 1/5s, ISO 1250, crop, pro orientaci vpravo na obzoru je vidět červené světlo vysílače na Svatoboru nad Sušicí 

Zároveň jsem vyfotografoval i větší detail NLC makroobjektivem 100mm.

Detail struktur nočních zářících mraků NLC 3. července 2021

Sony A7 Mark III, objektiv Canon 100 mm f/2,8 L IS II přes redukci, clona f/2,5, čas 0,3s, ISO 1000, crop, fotografováno v 21:30

Když porovnáte můj snímek a snímek Libora Hašpla, vídíte, že se jedná o stejnou strukturu NLC. Vypadá stejně, přestože jsme byly od sebe vzdáleni 150km, protože mraky se nacházejí ve výšce kolem 80km.

Expozice pro fotografování nočních zářících oblak

Pro fotografování NLC lze použít rúznou expoziční strategii. Noční zářící mraky většinou sedí v jednom místě. Struktury ledových krystalů se však pohybují. Jde o to, jak chceme tyto struktury zachytit. Je to podobné, jako když fotografujeme třeba proudící vodu v divoké řece.

Libor zvolil střední hodnotu clony f/6,3, expoziční čas 20s a nízkou hodnotu ISO 160. Díky tomu má ve snímku méně šumu a pohyb struktur zprůměroval 20s. Já jsem naopak otevřel clonu obou objektivů tzv. na plnou díru, zvýšil hodnotu ISO na 1000. Tím jsem zkrátil expoziční čas. Šlo mi o větší rozlišení struktur v mracích. Použil jsem tělo Sony A7III s menším rozlišením 24Mpix proti Canon EOS 5DSR s rozlišením 51Mpix. Ten mi tolik nevadí v astrofotografie, kde lze snímky odšumět, protože Země rotuje stále stejnou rychlostí. V případě nepravidelně vibrujících NLC to samozřejmě nejde. Sony A7 Mark III šumí skoro o dvě clony méně než starší zrcadlovka Canon EOS 5DSR, která je jinak výborná.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

Jiří Hlísníkovský mi poslal snímky NLC z Grůně v Beskydech pořízené 5. července v loňském roce.

NLC v Beskydech

Fujifilm XT-20, objektiv EF 200mm f/2,8 t.j. 300mm FF, clona f/4, čas 6,5s, ISO 320, Autor Jiří Hlísníkovský

Jiří zde použil nastavení někde uprostřed mezi mým snímkem ze Šumavy a snímkem Libora ze středních Čech. Zároveň přitáhl NLC teleobjektivem. Porovnávat samozřejmě nemůžeme, neboť se jedná o jiné NLC.

Kolor stitching | 24 pictures | Size: 21543 x 7833 | Lens: Standard | RMS: 4.96 | FOV: 360.00 x 130.91 ~ 24.55 | Projection: Spherical | Color: LDR |

Panorama NLC v Beskydech pro prohlížeč 360 stupňů. Google, Autor: Jiří Hlísníkovský

Ta žlutá tečka uprostřed je vycházející Měsíc na jihovýchodě. Z toho je vidět, že 5. července 2020 se jednalo o mimořádně rozsáhlý útvar nočních zářících mraků, který sahal od severu až končil až na jihozápadě. Sever je přibližně v místě sloupu. NLC jsou nejsilnější na severozápadě, což je obvyklé pro pozorování po západu Slunce.

Závěr

Noční zářící oblaka jsou unikátním jevem letní noční oblohy. V našich zeměpisných šířkách jsou vzácné. Nebuďte zklamání, když se tu noc neobjeví. Já jsem letos NLC vyfotografoval na šestý pokus v ideálním období kolem letního slunovratu. Jiří i Libor rovněž čekali na silné NLC hodně dlouho. Všechny ty západy však byly nádherné a stály za námahu vyšplhat někam na kopec nebo naopak k vyrazit k vodě. Přejeme hodně štěstí a radosti s fotografováním nočních zářících oblak!

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Fotografování polárních září
Fotografování polárních září

Fo­to­gra­fo­vání Au­rora bo­re­a­lis ne­boli po­lární záře na Is­landu. Is­land leží upro­střed au­ro­rár­ního ob­louku naší pla­nety, takže má velmi dobrou prav­dě­po­dob­nost vi­di­tel­nosti po­lární záře i při re­la­tivně sla­bých vý­ro­nech slu­neč­ního vě­tru. Sedm let starý člá­nek o fo­to­gra­fo­vání po­lár­ních září jsem ak­tu­a­li­zo­val o nové fo­to­gra­fie a nové po­znatky, jak fo­to­gra­fo­vat po­lární záře. 

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram