Kombinované světlo - výzva i pro zkušené fotografy. Škola světla Jana Pohribného MQEP 15. díl

V pořadí již 15. díl oblíbené "Školy světla od Mistra Jana Pohribného" doplňuje předchozí díly a bude věnován vztahům mezi dvěma i více odlišnými druhy světel. Na několika příkladech si ukážeme, že i kombinace různých druhů světel může být na vybavení nenáročná, ale přitom velmi efektivní. A pokud zvládáte práci s denním světlem a rozumíte tomu, jak využít správně i světlo umělé, nebude pro vás tento díl náročný. Nejpovedenější řešení Jan Pohribný vybere a zhodnotí v samostatném článku.

ekračování tradičních žánrů, prolínání s jinými výtvarnými obory a snaha o osvobození od zažitých postupů je v současné fotografii stále běžnější. Nejen z těchto důvodů stále častěji fotografové opouštějí svá studia a realizují své nápady v reálném prostředí za daného světla, ale využívají k tomu i technické, zejména světelné vybavení, které bylo dříve doménou práce ve studiu. Na několika příkladech si ukážeme, že i tato kombinace různých druhů světel může být na vybavení nenáročná, ale přitom velmi efektivní. A pokud zvládáte práci s denním světlem a rozumíte tomu, jak využít správně i světlo umělé, pak by pro vás nemělo být složité nalézt či korigovat optimální vztah mezi dvěma i více odlišnými druhy světel.

S příručním bleskem za noci i za dne

Znám mnoho fotografů, zejména dokumentaristů, kteří odmítají pracovat s příručním bleskem, tímto patrně nejužívanějším zdrojem umělého světla, i ve složitých světelných podmínkách. Dávají přednost autenticitě, danému světlu i za cenu vysokých kontrastů, za využití extrémní citlivosti či dokonce pohybové neostrosti. Bleskové světlo vnímají jako vetřelce, který skutečnost přetváří, zplošťuje a situaci někdy zbytečně “zmrazí”. Rozumím jejich argumentům i přesvědčení a obdivuji mnohé fotografie, které takto vznikají. Přes to považuji příruční blesk za docela kreativní nástroj, s kterým si můžete vypomoci nejen tam, kde je málo přirozeného světla.

Zkuste použít ploché neprostorové nasvícení i na jiné objekty kupř. architekturu, stroje, postavy apod. jako záměr, kdy chcete potlačit 3D iluzi a objemy a převést vše do plochy, do takřka malířské či grafické podoby. Zajímavé výsledky dosáhnete v kombinaci s denním nebo jiným světlem, které by mělo být však o něco slabší a nepodílí se podstatně na modelaci objektů, tak jako při tradičním Roztocko- únětickém masopustu.

Potlačte prostor, potlačte objem

Jednou z již zmíněných „nectností“ příručního, a zejména vestavěného, blesku bývá ploché, neplastické světlo, které tento zdroj vydává, neboť bývá zpravidla připevněn na těle fotoaparátu a směřován takřka v ose objektivu (foto 1a, 1b). V určitých situacích, např. při fotografování portrétu, módy nebo aktu, však můžete toto ploché nasvětlení využít k potlačení různých nedokonalostí pleti nebo ke zvýraznění základních linií těla, tváře, očí a rtů, zvláště když takové světlo ještě mírně rozptýlíte pomocí rozptylných nástavců, minideštníků a jiných pomůcek, které můžete na blesk nasadit a které jsou dnes běžně dostupné, případně si je můžete vyrobit sami. Podmračený den, zatažená obloha nebo podvečer jsou k vytváření “kulis” a odhalování nevšedních fragmentů města apod. ideální. Bleskem můžete obnažovat městská zákoutí i v noci, ale prostor, kam již váš blesk nedosvítí, se bude postupně utápět ve tmě. Vyzkoušejte si ovšem oba přístupy, zjistíte, jestli vám víc vyhovuje prostor, který je bleskem jen zdůrazněn (tj. okolní prostředí nasvícené ambietním světlem bude cca o 2–3 expoziční stupně tmavší) nebo zcela jasně oddělen od reality (ambientní světlo je víc než o 4 EV slabší než bleskové světlo).

Nejjednodušším difuzérem je do tvaru lichoběžníku zastřižený papír, který připevníte k horní ploše příručního blesku (foto 2a, 2b), který nakloníte vzhůru pod úhlem cca 75° (u většiny moderních blesků lze horní část s výbojkou naklánět i otáčet). Světlo blesku se odrazem od bílého papíru rozptýlí o něco více, než u blesku natočeného přímo na objekt, navíc část světla se může ještě odrazit např. od stropu místnosti, kde fotografujete, a tím dosvětlí část scény za portrétem a částečně se uplatní jako modelující světlo shora. Technika nasměrování blesku vzhůru (foto 3a, 3b) a využití odrazu od stropu (pokud není příliš vysoký a je pokud možno bílý) je velmi rozšířená, neboť tak dosáhnete rozptýleného světla odrazem od stropu, které je tím, že dopadá shora, mnohem plastičtější než přímé světlo. Řada blesků je navíc vybavena malou bílou odrazkou, kterou lze vysunout nebo dokonce tzv. sekundárním bleskem (např. Metz 58 AF-2), které lze použít jako doplňkové světlo prosvětlující stíny. Základním předpokladem využití takového nasvětlení je dostatečný výkon blesku a výdrž baterií – světlo odražené od stropu je pochopitelně mnohem slabší než v případě blesku natočeného přímo na objekt a budete pravděpodobně muset využít jeho vyšší kapacitu nebo zvýšit citlivost senzoru (filmu).

Blesk jako proporční nebo hlavní světlo?

Příruční bleskové světlo se dobře uplatní k prosvětlování stínů, zejména když pracujete v protisvětle a chcete nejen vidět do tváře modelky, ale zvládnout i vysoký kontrast, který v protisvětle obvykle vzniká. Světlo si samozřejmě můžete upravit difuzéry a jinými nástavci, jak již bylo zmíněno. Zpravidla se budete snažit přiblížit hodnotě, kterou naměříte na pozadí nebo na té partii, kterou budete chtít mít prokreslenou. Soudobé digitální kamery a blesky jsou navíc natolik sofistikované a propojené (měření expozice přes TTL, synchronizace úhlu záblesku se zorným úhlem objektivu atd.), že vše probíhá takřka automaticky. Nespoléhejte se však zcela na automatiku a nastavte si expozici a výkon blesku dle vašich potřeb. Automatika blesku (v režimu fill-in = výplňové světlo) má často tendenci srovnat intenzitu prosvětlení popředí s pozadím. Vy však můžete podpořit hierarchii a logickou skladbu intenzit jednotlivých světel. Pak by asi partie (pozadí, kontura objektu) nasvícené protisvětlem měly zůstat jasnější než objekt, který prosvětlujete – to ale neznamená, že nejvyšší jasy ponecháte přepálené. Buď výkon blesku o 1/3–2/3 EV snižte nebo ještě lépe upravte expozici na pozadí manuálně a naopak expozici naměřenou na pozadí o 1/3–2/3 EV prodlužte.

Blesk se spot nástavcem mi pomohl prosvětlit tvář modelky, která by byla jinak utopena ve stínu…

Mnohem efektnější a v reklamní, módní i reportérské praxi hojně rozšířená bývá podexpozice = ztmavení pozadí a tedy, de facto, využití blesku jako hlavního světla. Ztmavení někdy potlačuje nežádoucí detaily na pozadí, zvýrazňuje sytost oblohy a snižuje extrémně vysoké jasy na pozadí. Stačí nezávisle na automatice blesku změnit čas závěrky na kratší časy; neplatí při použití automatické vysoce rychlé FP (Focal Plane mód) synchronizace blesku, se kterou lze pracovat s bleskem i při extrémně krátkých expozicích časech (1/1000 s apod.), ale za cenu ztráty intenzity blesku. Zkracování expozičního času za účelem ztmavení pozadí je limitováno nejkratší expozicí, při které je závěrka kamery (lamely) plně otevřena, nazývá se také X-sync blesku. (Současné digitální zrcadlovky mají synchronizaci při čase 1/250 s, starší a klasické fotoaparáty synchronizují při 1/90 s, někdy i delším čase.) Bude-li správná expozice pro pozadí např. 1/90 s při cloně f/11, pak při zkrácení expozice na 1/250 s dojde ke ztmavení pozadí takřka o 1,5 EV. Blesk však prosvětluje váš objekt správně s ohledem na nastavenou clonu. Mnohem silnější efekt podexpozice pozadí můžete vyzkoušet při užití zábleskových světel (nebo výkonných HMI lampách), které mají výrazně vyšší výkon a které jsou, za podobných podmínek, schopny přesvítit i slunce a vytvořit ze dne večerní náladu.


Expoziční rozsah mezi stíny a jasy přesahuje
takřka 10 EV. Stíny nejsou prokreslené,
světla jsou přepálená


K dosažení výraznějšího ztmavení pozadí
by zkrácení expozice nestačilo, proto
bylo nutné přiclonit objektiv o 1EV -
výkon blesku se automaticky zvýší
o +1EV, a expoziční čas zkrátit na minimum
tj. 1/200s. Pozadí je proto podexponováno
(ztmaveno) tedy o 1+1,5 EV =
2,5 EV.


Expozice je upravena podle pozadí
a popředí (tvář s maskou) je prosvětlena
externím bleskem s rozptylným nástavcem
v režimu fill-in. Celá scéna tak vyhovuje
expozičnímu rozsahu běžného
senzoru či filmu.

Zastavený pohyb

Při fotografování nočního čínského velkoměsta mne obklopila tíseň z přemíry mrakodrapů, dálničních komunikací a připadalo mi, že obyčejný člověk je v té betonové, byť všemi barvami svítící, džungli poněkud ztracen. Pomocí příručního blesku, který jsem opatřil zeleným filtrem, jsem „zastavoval“ náhodné kolemjdoucí, kteří se, díky kombinaci dlouhé expozice (kamera byla na stativu) a blesku, barevně i prostorově prolínají se svým městem.

Opakem kombinace krátké expozice a blesku při intenzivním denním světle bývá expresivně působivé využití záblesku v průběhu delší expozice (tzv. slow sync), zvláště fotografujete-li pohybující se objekty v nepříliš silném přirozeném nebo umělém osvětlení. Pozoruhodných výsledků lze docílit při expozicích 1/30 s a delších. Při příliš dlouhých expozicích, cca přes 1/2 s, může být pohyb natolik rozmazaný, že vnímáme jen účinek záblesku – záleží však na rychlosti, jakou se objekt pohybuje. Při delších expozicích než 1/30 s se také k pohybu objektu přidává i přirozený pohyb kamerou, kterou asi tak dlouho neudržíte ve stejné pozici, a proto s pohybem počítejte nebo jej dokonce záměrně zdůrazněte a zvyšte tak dynamiku záběru (viz. podkapitola Kamera, jako malířský štětec). Kombinace záblesku a jiného světelného zdroje přináší někdy neobvyklé míchání barevné teploty světel, kterými je nasvětleno prostředí, a míst, kam dopadá blesk barevně vyvážený jako denní světlo (více viz další podkapitola o barevném vyvážení kombinovaného světla). Pro stanovení správné expozice v případě, kdy mícháte světlo prostředí s bleskem, nezapomínejte, že se oba zdroje sčítají. Protože však blesk většinou nasvětluje jen část scény, hlavního protagonistu apod. (např. tanečníky v popředí), bude součet záblesku a ambientního světla důležitý patrně jen v tomto místě. Zpravidla zkracuji výkon blesku o 1/2–2/3 EV (u blesků s měřením TTL nastavte kompenzaci automatického výkonu o tuto hodnotu) a stejně základní expozici „na scénu bez blesku“ mírně, cca o 1/2 EV podexponuji – zkrátím expozici. Můžete se však rozhodnout, že chcete hlavní motiv více zdůraznit a prostředí potlačit; pak ponechte sílu blesku na normální výkon a zkraťte expozici o celý expoziční stupeň (např. z 1/8 s na 1/15 s) nebo i více. Vaší prioritou může být samozřejmě i prostředí či objekt v pohybu a bleskem chcete jen naznačit, mírně akcentovat nebo zastavit některou z jeho částí. V takovém případě postupujte opačně: exponujte normálně a stahujte pouze výkon blesku.

Tradiční masopustní průvod masek mezi Roztokami a Úněticemi u Prahy zachycený pomocí příručního blesku a delších podvečerních expozic vzhledem k nízké hladině ambientního světla. Synchronizace blesku a závěrky na první lamelu.

Relativně důležitým rozhodnutím, které při tvorbě těchto dynamicky působivých fotografií (velkou oblibu nacházejí nejen mezi některými dokumentaristy, ale i módními a čistě výtvarnými fotografy), musíte udělat, je nastavení synchronizace závěrky s bleskem (nastavuje se zpravidla v Custom functions v Menu digitální kamery). Ponecháte-li nastavení synchronizace blesku jako normální, tj. tzv. na první lamelu, bude blesk odpálen ihned pootevření závěrky, čímž v kombinaci s delší expozicí bude pohybující se objekt nejprve zmrazen zábleskem (bude ostrý) a potom bude zaznamenán jeho pohyb, tj. ostrý objekt se zobrazí za pohybově rozmazaným objektem, tedy proti směru pohybu. Nastavíte-li však synchronizaci blesku na druhou lamelu, pak záblesk nastane až těsně před uzavřením závěrky a bleskové světlo zastaví obraz až na konci zaznamenaného pohybu způsobeného delší expozicí, což působí logičtěji než první případ.

Relativně dlouhou expozici 1/6s, kvůli nízké hladině večerního osvětlení, jsem doplnil zábleskem na první lamelu a záměrným “švenkem” kamerou ve směru pohybu hokejistů “našeho národního týmu”.

Cvičení: Použijte kombinaci příručního blesku a delší expozice k vyjádření exprese a zároveň i zdů­raznění ústředního námětu snímku, tak jak bylo popsáno v závěrečné části tohoto dílu.

Své fotografie vkládejte do galerie „KOMBI­NOVANÉ SVĚTLO“ až do 15. 8. 2021. MgA. Jan Pohribný MQEP poté nejpovedenější fotografie vybere a zhodnotí v samostatném článku. Těšíme se :)

     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram