Jsou zrcadlovky mrtvé?

Je to přes deset let, kdy na trh přišel koncept moderní bezzrcadlovky. Fotografové, novináři i hobbysté od počátku vedli zuřivou debatu na téma, který koncept je lepší a který má před sebou zářnější budoucnost.

Zkraje byla odpověď zřejmá – bezzrcadlovka je chudý příbuzný DSLR (digital single lens reflex, digitální zrcadlovky), který se vzdává celé řady výhod zrcadlovky ve jménu kompaktnosti. Výhodami DSLR byla myšlena šířka systému příslušenství, optický hledáček, ergonomie, rychlost ostření a výdrž na baterii. Toho všeho se fotograf, který uchopil do ruky první Panasonic G, Olympus PEN nebo Sony NEX (atd.) zříkal, aby byl jeho fotografický přístroj menší, než běžná zrcadlovka. A zpočátku byly také rozměry jediné, na co se u nich výrobci zaměřovali.

První se toho konceptu chytily značky, které měly problém udržet krok s „velkou dvojkou“ Canon a Nikon. Značky Olympus, Sony, Samsung i Panasonic (dokonce i Leica) měly, ač na to je dnes snadné zapomínat, své řady zrcadlovek, se kterými se snažily proniknout na trh, který si velké duo (spolu s menším Pentaxem) rozdělilo mezi sebe. Úspěchy byly střídavé, ale vesměs nepřesvědčivé, ač si všechny značky našly své publikum. Jakmile se tak technologie zejména senzorů a displejů dostala na úroveň, kdy bylo možné z fotoaparátu vynechat zrcátko a přestat se tak vázat na často starobylé systémy (z dob filmu), byly tyto značky mezi těmi, kdo naskočily na loď jako první, ve snaze rozparcelovat si nový trh dříve, než si ho velká DSLR dvojka vůbec všimne.

Po letech, kdy hrály mirrorless fotoaparáty druhé housle, se to najednou začalo dařit. Kupříkladu jedna nejmenovaná značka ve svých firemních prezentacích začala vyzdvihovat nejen technologie, ale i tržní podíl, kdy se jim v některých segmentech a zemích dařilo prodávat více přístrojů, než jisté jiné značce srovnatelných zrcadlovek. Tehdy si toho nového trhu doopravdy všimli i Canon s Nikonem a pustili se do něj celou svou technologickou i marketingovou silou (byť ani jednomu první pokus příliš nevyšel).

Technologie také pokročily. Kdo posledních deset let nad bezzrcadlovkami mával rukou jako nad méněcennými přístroji najednou zjistil, že nová bezzrcadlovka, kterou zkusil, ostří ve skutečnosti rychleji, ne pomaleji než jeho pár let stará zrcadlovka! A že není pravda, že je na ni málo objektivů. Naopak, těch nových bylo víc a byly často lepší, protože zrcadlovkáři byli v některých případech odkázáni na skla původem z 80. či 90. let! A elektronický hledáček? Je nyní stejně velký a ostrý a v praxi stejně rychlý, jako ten nejlepší optický, ale vidíte v něm i nastavení expozice. Co se stalo? Jsou bezzrcadlovky z ničeho nic lepší, než DSLR?

Ano, jsou, téměř ve všem, ale nestalo se to najednou. S každou generací se zlepšovaly, přičemž zrcadlovky zůstaly na tom svém. Jistě, i u nich se zvyšoval počet AF bodů, citlivost snímače či rozlišení videa, ale omezení dané konstrukcí zrcátka, technologie původem z 30. let 20. století, zůstávalo. Mechanika začala zaostávat za výpočetní silou, která fotoaparátům umožňuje snímat a ostřit neskutečně rychle, ale nemůže, pokud je mezi snímky potřeba mlátit zrcátkem, na kterém je navíc závislý AF modul, který používá odraz z něj. Ostření přes živý náhled (přímo senzorem) rovněž umožňuje používat inteligentní režimy, jako je sledování tváře či oka, rozpoznávání objektů pomocí strojového učení atd., což u klasického DSLR zaostřování nelze, nebo jen ve velmi omezené míře. Dobře je to vidět třeba u nejnovější a nejdražší zrcadlovky Canon, EOS 1DX III, která při klasickém snímání přes hledáček (a tedy přes zrcátko a PDAF modul) zvládá exponovat úctyhodných 16 sn./s včetně průběžného ostření, ale po trvalém vyklopení zrcátka a snímání přes displej (live view) s ostřením přímo pomocí senzoru, zvládá 20 sn./s a podle zkušeností z recenzí ostří rychleji a přesněji na pohyblivé objekty, navíc v celé ploše snímku. Proč tedy vůbec používat optický hledáček a staromódní AF modul pod zrcátkem?

V případě Canonu 1DX III je odpověď jednoduchá – při snímání jen přes live view vám brzy upadnou ruce. Ale v obecných termínech se na tuto otázku hledá odpověď hůř. Ano, proč to dělat?

Ač bych tady, jako stále ještě fanda zrcadlovek (využívám oba typy přístrojů), rád vypsal řadu argumentů pro, napadají mě jen tři a všechny jsou poměrně slabé:

• digitální hledáček žere baterii

Silnější z argumentů. Letmý pohled na výdrž srovnatelné DSLR a bezzrcadlovky ukáže, že klasika vydrží mnohonásobně déle – bezzrcadlovky zvládají typicky kolem 350 snímků\baterie (Nikon Z6), zrcadlovky i v řádech tisíců (Nikon D780 přes 2200 snímků/ba­terie). A to jsou jen laboratorní testy a ty zajímá jenom snímání – ve skutečnosti tráví fotograf spoustu času kompozicí či jen přenášením přístroje a v takovém případě zrcadlovka, vypnete-li displej, nežere takřka nic. Bezzrcadlovka, pokud ji při přenášení vyloženě nevypnete celou, stále saje baterii. I při kompozici musí běžet senzor a hledáček a klidně byste ji tak mohli vybít jen samotným koukáním se do ní, i kdybyste spoušť nezmáčkli ani jednou (pak nevím, proč jste si vůbec brali fotoaparát, ale budiž).

Jenže tlak na vývoj technologie baterií z jiných tržních segmentů (smartphony, notebooky, chytré hodinky, elektroauta…) se časem propíše i sem a jak se budou baterie zlepšovat, bude tato výhoda zrcadlovek stále méně a méně závažná. Jistě, i ony budou ze stejných technologií profitovat, bude-li je někdo ještě vyrábět, ale pokud se ocitneme v situaci, kdy bezzrcadlovka vydrží na baterii (cucám z prstu) 5 000 snímků a zrcadlovka 30 000, budeme se v druhém případě pohybovat ve zbytečných číslech pro většinu fotografů. Jistě, někdo to ocení, ale těch pár lidí neutáhne celý tržní segment.

Dobré je také podívat se na výdrž digitálních zrcdlovek v historii. Když přišel první Nikon D1, měl i přes (fyzicky) obrovskou baterii výdrž menší, než dnešní bezzrcadlovky (dobové recenze se shodují na cca 200 snímcích na jednu baterii, s náhradními bateriemi novější generace pak kolem 400).

Už nyní se situace u bezzrcadlovek zlepšuje, viz nedávno představený EOS R3. Sice výrobce zatím neuvedl všechny detaily, ale víme, že bude používat baterii z modelu EOS 1DX III. Vydrží na ní jistě méně, než zmíněná DSLR, ale snad dost na to, aby to stačilo i spoustě profíků. Konkurenční Sony A1 a starší A9 používají také lepší baterii, než předchozí bezzrcadlovky Sony a s battery gripem, kam dáte dvě, se tak už výdrž zrcadlovkám blíží, ač nabíjet dvě baterie je méně praktické, než mít jednu velkou.

Zkrátka, poslední relevantní výhoda zrcadlovek se, podle mě, stane časem irelevantní a ten čas se kvapem blíží. Zatím ale musíme dát zrcadlovkám důležitý bod.

• Pohodlí optického hledáčku

Optický hledáček nejen, že nežere baterii, ale je do něj zkrátka příjemnější pohled. Vidím v něm realitu, tak jak jsem zvyklý realitu vidět. Že fotka bude vypadat trochu jinak? No a co? Kdo má fotografování jako hobby a užívá si samotný proces, může ocenit, že mezi ním a fotografovaným subjektem není čip, procesor a OLED displej, aspoň já ano. Optický hledáček mě při kompozici uvolní, svítící digitální s jeho ikonkou baterie v rohu mě stresuje. Je to osobní pocit, ale věřím, že ho nemám sám. Díky klasickému hledáčku komponuji ve větším klidu, s lepším rozmyslem a více si to užívám. Ale můj dobrý pocit není dostatečně silný argument pro výrobce, který musí do svého portfolia investovat čas a vývoj.

Z focení na film mám také lepší pocit, než z focení na digitál. Proč? Protože je to pro mě hobby, hobby dělám raději, než práci, i když je obojí focení. Dokonce si užívám i tu nejistotu, zda fotka vyšla, dokud film nevyvolám. Ale spolehnout se na filmový foťák pro placenou práci bych dnes nechtěl a výrobci už také téměř žádné nové nenabízí. Časem tak asi dopadnou i digitální zrcadlovky. Menší výrobci (Olympus, Sony) je pustili už dávno, Canon a Nikon si to zatím můžu dovolit a Pentax jsou DSLR srdcaři, ale ani oni si nebudou moci dovolit živit ztrátovou divizi věčně.

Musím uznat, že z praktického hlediska je dnes elektronický hledáček prostě pro práci lepší – lze přes něj točit video (přes optický ne), vidím efekt stabilizace čipu, vidím expozici a barvy tak, jak budou, takže udělám méně technických chyb. Ale také si to méně užiju.

• Ovládání a úchop

Zpočátku, kdy byly bezzrcadlovky hlavně malé přístroje, trpěly na špatnou ergonomii kvůli malým gripům a nedostatkem ovládacích prvků. Pro všechno se muselo do menu.

Amatérům, na které cílily, to mohlo být jedno, ale pro profíky to nebylo to pravé ořechové. Další faktor byla nezkušenost výrobců, hodně experimentovali a ovládání se tak často lišilo řada od řady, model od modelu i u jedné značky. Srovnejte si to se zrcadlovkami třeba Nikon nebo Canon s jejich konzervativním, ale vyladěným ovládáním. To už se ale také zlepšilo a o profesionálně laděné modely není nouze a výrobci se snaží o kontinuitu mezi modely a generacemi. Příklad za všechny – podle fotek očekávaného EOSu R3 by se jeden snadno nechal zmást, že jde o zrcadlovku – má velký dvojitý grip a ovladače převzaté z velké části z top modelů značky. Jen to zrcátko chybí. Podobně to vyřešil i Olympus se svým E-M1X, nebo Nikon s ohlášeným modelem Z9, kdy se na kompaktní rozměry rezignuje a vše je přizpůsobeno ergonomii.

Pokud pracující fotografové, kteří dříve sahali po přístrojích jako řady Nikon D1-D6 nebo Canon 1D-1DXIII, přijmou za své fotoaparáty jako Sony A1 nebo Canon R3 (a další profesionálně laděné bezzrcadlovky), mají mirrorless fotoaparáty vyhráno, protože amatérský trh už mají pokrytý dobře.

• Bonus: čtvrtý důvod

Je tu ještě jeden důvod, proč vzít DSLR, který může mnohé fotografy zajímat. Nabídku objektivů jsme už zmínili a došli k závěru, že tohle přestává být problém. Sony a m4/3, spolu s Fujifilmem mají nativní nabídku objektivů velmi dobrou, protože měly na trhu náskok, Canon s Nikonem začali později a portfolio pilně ladí, byť každý začal trochu jinak. Leica, Panasonic a Sigma spojily síly a tak o objektivy nebude nouze (už teď není). Kde je tedy problém? V ceně! Ať už jste amatér, který má i jiné finanční starosti, než živit foto/video systém, nebo profík, který buď začíná, nebo ho tlačí jiné finanční okolnosti (pandemie…), zajímá vás, i jak levně se dají objektivy a příslušenství sehnat. A tam byly zrcadlovky ve výhodě kvůli více než 30-leté historii AF objektivů. Zkrátka, když chci třeba světelný telezoom, můžu si koupit starší, výběhový model, nebo dokonce z druhé ruky, třeba s pomalým AF ale opticky dostatečně dobrý za zlomek ceny, co stojí na (bez-)zrcadlovku nový. Nehledě na to, že k zrcadlovkám se mnoho překvapivě dobrých objektivů přímo dělalo v laciných, amatérských řadách, což je dnes pro výrobce nelukrativní segment kvůli tlaku smartphonů.

Ale než šetřivý čtenář bezzrcadlovky zavrhne, nechť ještě vyčká! S rozvojem PDAF ostření na čipu a nabídkou oficiálních i neoficiálních adaptérů se dostáváme do situace, kdy si zmíněný starší objektiv nasadíte i na novou bezrcadlovku a on bude ostřit stejně rychle, jako na vaší zrcadlovce. Vážně. Adaptér může být méně pohodlný (sestava je delší), ale funkční. Nejlépe fungují adaptéry přímo od výrobce, tzn 4/3 → m4/3, Sony/Minolta A → Sony E/FE, Nikon F → Nikon Z či Canon EF → Canon RF/M. Plus je zde mnoho neoficiálních „mezidruhových kříženců“, z nichž některé kombinace fungují lépe a jiné hůře. O haldách adaptérů k manuálním objektivům nemluvě. Takže jestli si doma „sušíte“ zrcadlovku jen kvůli tomu, zjistěte si, jak vaše objektivy fungují na nových tělech bez zrcátka, možná budete příjemně překvapeni. Časem, s příchodem nových modelů, jistě zlevní i současná generace nativních skel a plynule přejdete na ty, nebo vám vaše focení vydělá na ty nejnovější. To už je pak na vás.

Shrnutí

Řeknu to jednou větou: dejte mi bezzrcadlovku s výdrží a ergonomií zrcadlovky a možná nepohnu zemí, ale pohnu sebou a přejdu na ni. Zatím si držím oba systémy, bezzrcadlový na hrátky s manuálními objektivy (mám starší tělo* a AF nic moc) a zrcadlovku pro její výdrž a ostření s nativními DSLR skly. Možná to tak budu dělat ještě dlouho, ale možná taky ne, protože budoucnost fotoaparátů je bezzrcadlová, ať se mi to líbí, nebo nelíbí. Před pěti lety bych to ale ještě neřekl.

Pokud o tom někdo pochybuje, ať rozklikne třeba naší sekci Novinky nebo Fototesty a sleduje, kolik DSLR a kolik bezzrcadlových fotoaparátů se objevuje. Letos (2021 v době psaní článku) byl představen jen jeden model zrcadlovky, od tradicionalis­tického Pentaxu (K3 III). Má bohužel potenciál stát se posledními ve své řadě, protože jde o přístroj, který pravidelně dostává novou generaci až po několika letech. Za další čtyři roky, kdy by se dala čekat, už může být pro zrcadlovky konečná. Za lakmusový papírek budoucnosti zrcadlovek bych osobně počítal uvedení či neuvedení pátého modelu Canon řady 5D, který by se podle dosavadního kalendáře měl objevit někdy v blízké době, ale zatím je ticho po pěšině.

Mimochodem, je to v době psaní článku jen pár týdnů, kdy se bez větší fanfáry objevila v médiích zpráva, že Sony stáhlo ze svého webu všechny zmínky o řadě SLT (dříve DSLR) fotoaparátů Alpha bajonetu A (někdejší Minolta). Takže jeden systém si můžeme škrtnout, ač to asi nikoho nepřekvapilo.

Co myslíte vy, jsou před smrtí i ostatní DSLR systémy, nebo se mýlím? Napište nám do diskuse. Budu osobně rád, pokud se mýlit budu.

*)fotoaparátu