Picos de Europa II

V tomto díle fotocestopisu z Picos de Europa se podíváme do jejich západní části. Zajímavá je určitě oblast Covadonga, zvláště v okolí ledovcových jezer Lago de la Ercina a Lago de Enol, která je také východištěm turistických cest. Vysokohorská turistika zde není tak náročná jako v centrální oblasti Picos.

Turistickým magnetem oblasti Covadonga, v západní části Picos de Europa, jsou ledovcová jezera Lago de la Ercina a Lago de Enol. Je to nejvíce navštěvovaná oblast v Picos a i na přelomu října a listopadu tu bylo hodně turistů. Vydat se sem v srpnu může znamenat, že 12 km dlouhé serpentiny, které k jezerům vedou, jsou pro automobilovou zácpu zavřeny. Neplatí se zde žádný poplatek.

Kolem jezer najdete množství cestiček, kde se lze procházet a fotit. Je tu veřejné tábořiště, což dělá z tohoto místa výhodné východisko pro turistické cesty a přechody. Vysokohorská turistika je v západní části méně náročná než v centrální části Picos. Pro naše fotografické choutky bylo důležité, že během přejezdu k jezerům pořádně sprchlo a ochladilo se. Konečně zmizel ten nepříjemný bílý opar od moře, který kazil většinu fotek a ani polarizační filtr příliš nepomáhal.

Naše trasa

jezero Lago de Enol – Refugio de Vegarredonda (1500 m n. m.) – vyhlídka Mirador de Ordiales – jezero Lago de Enol.

Je to vyloženě nenáročná trasa. Začíná i končí u jezera. Tam i zpět trvá 6–7 hodin.

První třetina vede po silnici (dá se zkracovat přes louky), pak mírným stoupáním dojdete za 2 a půl hodiny k Refugio de Vegarredonda. Cestou míjíte typické kamenné salaše se střechami z volně skládaných bobrovek, pasoucí se krávy, otevírají se pohledy na královnu Picos masív Peňa Santa de Castilla s nejvyšším vrcholem 2593 m.(Pozn. Jak již víte z prvního dílu králem je Naranjo de Bulnes a tím opravdu je!). Od chaty pokračujete po strmější kamenité cestě na vyhlídku Mirador de Ordiales (1 hodina). Zde se pod vámi objeví 1 kilometr hluboký sráz a údolí Valle de Angón. Zpět k chatě je třeba jít zase po stejné stezce. Bohužel jsme již neměli čas na přechod od chaty kolem masivu Peňa Santa de Castilla do Cainu, který trvá 8–10 hodin a doprava zpět k jezerům by byla problematická.

Ubytování v oblasti jezer

Pobyt na horských chatách je v listopadu na rozdíl od sezóny možný i bez objednání.
Chata Refugio de Vegarredonda má 68 míst na spaní (nocleh za 1000 Pts), možnost večeře a snídaně či dalšího občerstvení po celý rok. Prvního listopadu byla vzhledem k její lehké dostupnosti téměř obsazená.

Zaujala mě večeře na horských chatách v Picos. Je vskutku pro zdatné vyhládlé horolezce! Vyzkoušeli jsme ji dvakrát, má celkem 4 chody. Nejprve dostanete předkrm, tím může být polévka, chleba s paštikou – kolik sníte. Po prvním hlavním chodu, například rizoto s kuřetem nebo špagety je dobré nechat si místo na druhý hlavní chod – ryba, popřípadě husí stehno na ananasu. Všeho do sytosti. Kdyby někdo měl málo, na závěr je zákusek: kompot, puding,…k tomu jsem se „neprokousala“. Celé osazenstvo má prostě to samé a moc se o tom nediskutuje.

U jezer jsou velká tábořiště, kde můžete kempovat zdarma (maximálně 3 noci). Nemáte tu k dispozici vodu ani toalety, poblíž jsou však chaty.
Prvního listopadu (v noci bylo na nule) se tu objevilo asi 20 stanů.

Fotografování v Picos

Picos jsou španělské Dolomity s ostrými rozeklanými štíty. Na rozdíl od italských, kde v údolích najdete penziony, velkokapacitní hotely, asfaltové autostrády, jsou Picos dosud krajem mnohem méně zasaženým civilizací. Jsou zde typické kamenné stavby s volně sklávanými bobrovkami sloužící jako útulky pro lidi i zvířata. Úžasně zapadají do koloritu strmých horských srázů. Ti, kteří je obývali a stavěli, měli k těmto horám hluboké pouto. Tohle všechno nějak fotograficky vyjádřit, zejména když není moc času, je pěkně náročné. Nepříjemný byl lehký mlžný opar, který byl způsoben kombinací moře a jasného počasí, v této oblasti typický.

Celkově jsme za 6 dní naexponovali 9 filmů. Fotografovali jsme na pro nás tradiční Fuji Sensia II ISO 100, Kodak Elitechrome 100, jednou jsme nasadili Kodachrome 64. Vybavení, které jsme vláčeli: Minolta 800si opět tradičně spolehlivá, objektivy Tokina 28–70/2,6–2,8, makroobjektiv Sigma 105/2,8EX a telezoom Sigma 135–400/4,5–5,6, stativ Manfrotto s kulovou hlavou. V úzkých údolích by se uplatnil objektiv se super širokou perspektivou, který se zatím nevešel do rozpočtu. Makroobjektiv se uplatní hlavně na jaře, kdy tu naleznete pestrou vápencovou květenu. Dosud nikde jsme neviděli stádo 32 kamzíků. Pokud se vám je ještě nepodařilo pořádně vyfotografovat, Picos a nějaké “dlouhé sklo“ jsou ta pravá kombinace.

Povídání o centrální oblasti, zejména o okolí horského krále Picos – Picu Urriellu, najdete v předcházejícím díle Picos de Europa I.