Test fotoaparátu Sony Alpha A1

Objektiv – FE 135/1.8 GM

Alpha A1 si nejlépe rozumí s nativními objektivy Sony (byť dnes pro tento bajonet vyrábí i jiní výrobci) a to zejména s profesionální řadou GM (G Master). My jsme ji dostali s objektivem GM 135mm F 1.8 a tak napíšeme něco i o něm, to sklo si jistě zaslouží vlastní kapitolu.

Primárně portréťák, díky rychlému AF motorku a omezovači rozsahu ostření se GM 135/1.8 nezalekne ani akce. Pokud tedy takové ohnisko pro akční záběry využijete. Je dlouhé na reportáž a krátké na wildlife či řadu sportovních disciplín. Na druhou stranu, je to objektiv přesně v půlce rozsahu klasické 70–200, tedy svým způsobem univerzální krátké tele.

Portréty mu ale sluší nejvíc. Od clony 1.8 je ve středu obrazového pole ostrý jako břitva, rohy nejsou špatné a netrpí na žádné závažnější optické neduhy. S jedinou výjimkou, kterou zmíním dále.

Osobně mám pevné ohnisko 135mm na portréty asi nejraději, takže bych se s GM 135/1.8 rychle sžil. Jediná nevýhoda takto břitkého skla je snad jen to, že na fotce uvidíte každý pór, pupínek a vrásku, takže vám přibude práce s retuší, o které jste s horším objektivem ani netušili, že je třeba dělat. Některé „rodinné portréty“, které jsem objektivem za dobu testování pořídil, ani nemohu bez retuší pouštět dál (a s retušemi to pro technickou recenzi ztrácí význam).

Bokeh je krásně jemný a ač je objektiv vybaven asférickými členy, je bez viditelných „cibulových kroužků“ a nazval bych ho neutrálním. V kombinaci s jasnou kresbou v rovině ostrosti vytváří dobrý dojem prostorovosti.

Bokeh při F1.8 zblízka (portrét)	Bokeh při F1.8 z větší vzdálenosti

Bokeh při F2.8	Bokeh při F2.8

I přední bokeh vypadá ušlechtile (zde I jinak kvalitní objektivy často zklamou)

Kresba je vynikající. Objektiv je ostrý od plné díry, jak už jsem zmínil v odstavci o portrétech. I na 50MP je množství vykreslených detailů při F1.8 neuvěřitelné. Je to vidět na snímku níže:

A 100% výřez:

Zacloněno na F8.0, kresba zůstává vynikající od rohu k rohu, dál už bude trochu zlobit difrakce:

A 100% výřez:

Vinětace takřka neexistuje. Níže přikládám šedý frame vyfocený na F1.8. Vlevo je JPEG z fotoaparátu se zapnutou korekcí vinětace, vpravo RAW převedený v Imaging Edge s vypnutou korekcí vinětace. Vidíte rozdíl? Já ne:

Ani chromatické aberace objektiv nijak netrápí. Ukázka na F1.8, větve proti obloze:

Méně objektivu sedne makro, které ovšem od tohoto objektivu nikdo ani nečeká. Při nejkratší zaostřitelné vzdálenosti (0,7 m) je objektiv mimo své kresebné optimum a zvětšení je stále nízké (0,25×). To je ovšem u F1.8 portréťáku tak nějak samozřejmé. Zase na blízko dobře vynikne bokeh:

Jediné, co tedy lze testovanému sklu objektivně vyčíst, je chování v protisvětle. Ale i to je daň za vynikající světelnost; velký přední člen je magnet na reflexy. Podívejte se sami:

Závoj a reflexy v přímém protisvětle	Závoj v protisvětle, zdroj mimo záběr

Reflexy, zdroj světla mimo záběr

Jenže… na všechny tři snímky jsem měl sundanou sluneční clonu. Což je k objektivu, dodávanému s ní, trochu nefér. V prvním případě by clona na výsledku nic nezměnila, v druhých dvou by mohla závoj i reflex eliminovat (záleží na úhlu vůči zdroji světla). Takže s přihlédnutím k této vlastnosti objektivu – používejte clonu.

Autofokus byl díky lineárnímu motorku velmi rychlý a díky omezovači zaostřovací vzdálenosti se můžete v případě snímání vzdálenějších objektů vyhnout i zbytečnému přeostřování tam a zpět, kterému se i na podobně špičkovém těle občas nevyhnete, což celý proces zrychluje. Fajn je, že se objektiv nijak nevysouvá ani se na něm logicky nic neotáčí.

Stabilizace chybí, ale to nevadí – Všechny moderní bezzrcadlovky Sony ji mají v těle. Sony A1 disponuje stabilizací s deklarovanou účinností 5.5EV.

Objektiv je samozřejmě utěsněný.

Optická konstrukce: 13 členů v 10 skupinách, včetně XR, ED a super ED členů.

Váha a rozměry: 127 × 90 mm, 950 g. Závit pro filtr je 82 mm.