Protisvětlo. Škola světla Jana Pohribného MQEP - zhodnocení

Přinášíme další zhodnocení vašich fotografií ze seriálu Škola světla Jana Pohribného, MQEP. Tentokrát se týká tématu 7. dílu, kterým bylo "Protisvětlo“. Za úkol bylo: "Vytvořte nevšední snímky, kde tvary, náladu, barvy atd. významně ovlivní protisvětlo.“

Když hodnotím fotografie svých studentů, ale i kolegů – profesionálů, zejména u tématu produktové a studiové fotografie, nezřídka bývám překvapen, jak málo využívají potenciálu protisvětla. Kontralicht, jak se také vžilo německé označení protisvětla ve fotografickém žargonu, je skvělým prostředkem k zdůraznění tvaru, odpíchnutí fotografovaného objektu od pozadí a jak jsem už napsal ve svém článku, významně napomáhá k prostorové iluzi snímku. Napomáhá však zejména k oživení fotografie. Vysoké jasy kontur, prosvícené kapky vody, listů, oparu, kouře atd. navozují dojem probouzející se záře, vnitřního světla, kterým jsou fotografované náměty nabité.

Na vysokém počtu zaslaných fotografií je vidět, že jeho podstatnou roli pro světelnou stavbu fotografie vnímá i řada z vás, byť ne každý si ví rady s technickým zvládnutím často vysokého kontrastu scény, který zákonitě při snímání protisvětla vzniká. A přirozeně nestačí jen nafotografovat něco proti slunci nebo jinému zdroji světla. Důležitý je záměr, kompozice, okamžik a smysluplné využití tohoto druhu světla.

Až na pár výjimek jste se zaměřili na přirozené sluneční protisvětlo v přírodě, krajině a jejích detailů. Zajímavé výsledky ovšem nabízí i umělé světlo, zvláště tam (kupř. doma, v ateliéru), kde si ho můžete sami upravit, nasměrovat… Nicméně příroda je dobrá učitelka, takže poznatky a zvládnutí protisvětla použijete třeba později i ve studiu. Jedním z nich např. může být fotografování v protisvětle, kde v záběru je i jeho zdroj tj. u řady vašich fotografií slunce. To je přirozeně mnohanásobně jasnější než další prvky v záběru a přesahuje možnosti i těch nejlepších senzorů, takže pokud neuděláte vícenásobnou expozici, kdy budete exponovat také minimálně jednu expozici na světla, bude slunce zcela bílé tedy bez kresby. Problém většiny zaslaných fotografií, kde je v záběru slunce, ovšem nespočívá v této absenci kresby (informací) v nejvyšších jasech, ale ploše kterou tato bílá zabírá v obraze. Bílá, jako nejjasnější část snímku, přitahuje naší pozornost a tak se nejprve náš zrak soustředí na toto místo a pak teprve na hlavní námět snímku.

Podívejte se např. na tuto fotografii Svítá od DaHo, kde je zajímavě využito slunce k prosvětlení výparů stoupajících ze země. Náš zrak ovšem prvotně strhává a ruší extrémně jasná (a příliš velká) plocha slunce. Pokud by autor použil např. více rozdílných expozic a následné složení v HDR, bílá plocha slunce by byla daleko menší a méně rušivá.

DaHo: Svítá

Jde tedy o proporce a poměr těchto nejvyšších jasů, vůči ostatním prvkům v obraze. Slunce může být tedy zcela bílé (a je to vzhledem k jeho jasu i docela logické), ale nesmí v obraze zabírat příliš velkou plochu a odvádět tak příliš pozornost. Vtipně se tohoto problému zhostil(a) rla­cike na foto Zatmění, kde slunce a jeho zakrytí (zatmění) míčem je ústřední dominantou snímku. Je jen škoda, že druhá postava dospělého nemá ruce trochu v jiné poloze, neboť je celá forma postavena na siluetě a výrazném kontrastu scény.

rlacike: Zatmění

Optimálním řešením, kdy je slunce v obraze je jeho minimalizace, jak ukazuje např. snímek Východ slunce nad Oltáříkem od Petr Nový 3, kdy autorovi pravděpodobně pomohlo již zmíněné snímání do HDR (dobrou službu by v tomto případě udělal i přechodový neutrální filtr), ale také menší intenzita a zabarvení vycházejícího slunce, které zalévá i svou zlatavou září ranní mlhy a popředí snímku.

Petr Nový 3: Východ slunce nad Oltáříkem

Protisvětlo je i skvělým pomocníkem při snímání detailů flory a fauny. Osvětlená křídla přistávajícího dravce od Michaely F, odhalují úžasnou aviatiku i tvar, ale celkově nám světlo vypráví mnohem zajímavější příběh než kdyby fotografka snímala dravce v bočním světle nebo světlem v zádech.

Michaela F: Při západu slunce

Podobně se na celkové náladě, ale i tvarech plující labutě podílí protisvětlo u snímku Josefa Ducháče, kde navíc díky nízké cloně se na pozadí projevují rozostřené světelné body jako efektní bokeh. Umístění labutě takřka do zlatého řezu ještě umocňuje soustředění diváka na její krásu.

Josef Ducháč: Labuť velká (Cygnus olor)

Rozostření pozadí a popředí (tedy využití tzv. lokální ostrosti) a kapek ranní rosy v protisvětle vytváří již vizuálně přitažlivý zmíněný bokeh i u řady detailů lučních květin jako např. od Pavly Hladíkové V mechu ukrytá, kde hraje roli i dobře volená jednoduchá chromatičnost snímku s akcentem odlišné barvy kvítku.

Pavla Hladíková: V mechu ukrytá

Na příbuzném principu zaostření pouze na strukturu a siluetu květiny a redukovanou škálu barev je postavena také foto Vlado Hurajta Jarné kvetinky II.

Vlado Jurajt – tjaruh: Jarné kvetinky II.

A ocenil bych rovněž poeticky laděné Koníky v trávě od Martina Jelena, kde je rozostření pozadí a popředí vystavěno takřka impresionisticky.

Martin Jelen: koníci v trávě

Třpytivou atmosféru nabízí také silueta rybářů s lodí přes lesknoucí se hladinu vody od Josefa Ducháče, ovšem nejvyšší jasy postrádají jiskru. Jsou poněkud zašedlé, jakoby hodnoty nastavení bílé byly nesprávně posunuty anebo se autor snažil přepaly a nedostatečnou kresbu ve světlech dodatečně “napravit” snížením jasu…

Josef Ducháč: Ve vodě

Opačným problém doprovází jinak poutavý snímek dětí, které si hrají na Bílou paní od Petr52. Kontrasvětlo skvěle dotváří atmosféru patrně hradního prostoru, kde se akce konala, ale malinko nás ruší přepal ve světlech – zejména osvětleného čepce vlevo, který, podobně jako již zmíněné slunce, poutá možná až příliš pozornost. Absolutní bílá je i u kontury přípustná, ale měla by to být pouze tenká linie, světlo na okraji předmětu či postavy.

Petr52: Bílé paní

Specifické postavení může ovšem mít využití absolutně bílé, pokud jde kompozice založené na kontrastu černobílé nebo vyjádření pocitu čistoty prostředí, jako je tomu u zajímavého snímku od alikal87 Sen o tanečnici. Je to princip již řadou proslulých fotografů exploatovaný (u nás vytvořil kupř. tímto stylem výrazné fotografie Pavel Mára nazvané Roušky), ale velmi vděčný zejména pro fotografii siluet ženského těla, kde bílá jakoby pohlcuje kontury těla.

alikal87: Sen o tanečnici

Na závěr jsem si ponechal přeci jen převažující téma krajiny, kde fotografové odlišným způsobem uchopili krásu protisvětla.

Déšť či vodní sprška z vodopádu prosvětlená paprsky slunce tvoří hravý závoj na snímku Voda a světlo od Jasmíny. Rozzářené kapky na objektivu, které obvykle v záběru ruší a snímek rozostřují, vybízejí k pozorování nového souhvězdí nad řekou.

Jasmína: Voda a světlo

Letos budeme asi mít hodně příležitostí znovuobjevovat krásy a tvary naší rodné země… A Montypeter nám svým Zeleným vlnobitím připomněl, že není nutné jezdit za fotogenickými tvary krajiny až někam třeba do Toskánska. Nízké sluneční světlo ideálně “olizuje “ hřbety krajinných vln, jejichž síla tkví opět v jednoduchosti, jak kompoziční, tak tvarové či barevné.

Montypeter: Zelené vlnobití

Výrazně dramatičtější, umocněné ještě černobílým řešením, je vlnobití od Petra Nováka-Morice nazvané Poryvy na vrcholcích (1). Odlesky protisvětla na namrzlých závějích vytváří opravdovou iluzi lesknoucího se rozbouřeného oceánu jehož atmosféru skvěle dotváří nízká mlha, skrze níž se dere světlo Slunce nebo snad Luny? Fantazie má prostor a to svědčí o výjimečné fotografii. Blahopřeji.

Petr Novák-Moric: Poryvy na vrcholcích (1)

Gratulujeme!

VŠECHNY VAŠE FOTOGRAFIE NA TÉMA „PROTISVĚTLO“

8. díl Školy světla Jana Pohribného na téma DIFUZNÍ SVĚTLO naleznete ZDE.

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Atropina
    Atropina
    26.05.2020 21:28

    Vítězný snímek se mi moc líbil už při prohlížení soutěžní galerie mi utkvěl v paměti. Opravdu působivá fotografie, gratuluji vítězi.

  • Petr Novák-Moric
    Petr Novák-Moric
    27.05.2020 09:46

    Velice mně potěšilo, že byla v takové konkurenci vybraná zrovna moje fotka. Děkuji za hodnocení a za poučné komentáře k fotografiím zveřejněným v tomto díle Školy světla Jana Pohribného.

  • Montypeter
    Montypeter
    30.05.2020 19:33

    Děkuji za zhodnocení a fajn článek s krásnými fotkami.
    Gratulace k prvnímu místu a klobouk dolů - fotka je velice zajímavá a pěkná !
    Zdravím a přeji všem krásné světlo :-)

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace