Za měsíčního světla a nízká hladina světla. Škola světla Jana Pohribného - zhodnocení

Přinášíme zhodnocení tématu "Za měsíčního světla a nízká hladina světla" ze seriálu Školy světla Jana Pohribného MQEP, díl 5: "V tomto hodnocení si dovolím spojit dvě témata, která na sebe bezprostředně navazují a v lecčems se de facto překrývají. Do nízké hladiny světla však spadají i snímky z interiérů, za umělého osvětlení resp. za zdánlivého nedostatku světla, s kterým si fotograf musí občas tvůrčím způsobem poradit."

Světlo Luny je jedním ze zdrojů velmi nízké hladiny světla, sotva několika luxů, ale přes to, jak je vidět i z některých zaslaných snímků, může působit, že je to světlo intenzivní. Ba dokonce někdy je divák zmaten, zda-li se dívá na záběr pořízený za denního nebo za měsíčního světla. Přirozeně samotný Měsíc je častým námětem mnoha fotografů nebo je součástí scény, tedy krajiny, architektury apod. a tvoří jednu z důležitých, byť zdánlivě mnohdy nepatrných dominant obrazu jako kupř. u proslulého epického snímku Ansela Adamse “Východ měsíce nad Hernandez”. Měsíc a nejen jeho svit je zkrátka specifickou součástí našeho života už tím, že je našim jediným vesmírným tělesem, které obíhá Zemi a ovlivňuje jak objektivně (slapové jevy, rostlinné cykly, spánek atd.), tak subjektivně náš život. Moderní doba, umělé světlo a zcela odlišný rytmus života, který jsme si nastavili, jeho důležitost a vliv poněkud upozadily. Díky fotografii a nutnosti pracovat převážně s delšími expozicemi si však jistě dobře uvědomíte odlišné vnímání času i prostoru, které měsíční světlo a obecně šero a nízká hladina světla otevírají.

Do obou témat se sešla řada zajímavých snímků, zdá se, že široká možnost interpretace zejména tématu nízké hladiny světla, vyhovovala mnohým z vás. Samozřejmě, že se soutěži nevyhnuly také snímky různých západů slunce (nic proti krásnému západu či východu slunce), ale přeci jen to je doba, kdy je stále ještě hodně světla. Stejně tak sem příliš nespadají ani některé fotografie z koncertů, či pouliční snímky, ačkoliv úroveň světla je již často poměrně nízká a vyžaduje práci s minimální clonou nebo vyšším ISO. 

Iva Lošťáková: Pru­hovaná

Přesto bych rád alespoň vypíchnul jednu street photography, která sice vznikla relativně velmi krátkou expozicí, ale má působivou podvečerní náladu kombinovanou s pouličním světlem i zajímavou kompozici s využitím tvarů konstrukce mostu. Pruhovaná od Ivy Lošťákové by mohla být snímána i trochu delší expozicí (asi lépe ze stativu) např. 1/8s, kdy by běžící postava byla již máznutá (ale stále ještě zřetelná) a fotografie by možná měla větší dynamiku. 

Jiným snímkem, který také volá po pohybu (roztočit globus?), ale má autetntickou atmosféru a je v té záplavě krajin tak trochu osvěžením, je foto od JuDžu Hledáme ČR. Technicky je samozřejmě značně nedotažená – nízká hladina světla je ještě stále velkou slabinou většiny mobilních telefonů, kterým je to snímané, ale mnozí si i z těchto nectností (nízký kontrast, vysoký šum atd.) nic nedělají a sociální sítě jsou plné nedokonalých snímků…

JuDžu: Hledáme ČR

Asi jedním z nejzdařilejších snímků, se zapojením lidské postavy, noční oblohy a světelných zdrojů patří Noční Radhošť od TomasW. Silný podhled způsobil sice kácení vysílací věže, která by správně měla být kolmo, ale autorovi se možná podařilo kouzlo nechtěného a vtipné řešení, že věž se naklání jakoby k paprsku baterky, kterou svítí postava.

TomasW: Noční Radhošť 

Klasickým využitím dlouhé expozice a takřka tmy je luminografie. Doslova malování nebo kreslení světlem použil ve svých snímcích Pavel Pližingr, kdy během expozice používá světelných nástrojů a tyčí (dnes často LED programovatelných světel) nebo jednoduchého vrstvení záběrů během otáčení kamerou. Olympus, jako zatím jediná značka (vedle mobilních telefonů Huawei či Nubia), disponuje pro tento účel skvělou pomůckou, kterou je mód livecomposite, umožňující po základní expozici na pozadí přidávat další “světelné” vrstvy, aniž by to ovlivnilo celkovou expozici pozadí.

Pavel Pližingr: Ohnivé kolo

Vrstvení expozic také zajímavě exploatoval Luke Veselý v Tanci světlušek, kde ovšem již pracoval s mnoha záběry pohybu světlušek v temném lese (jak uvádí cca 200 záběrů) včetně celkového snímku lesa, v kterém se “tanec” odehrával. Kdo si někdy zkusil nafotografovat v temném houští či lese světlušky, světlo pro lidské oko sotva viditelné, pak dobře ví, že bez minimální clony, extrémní citlivosti ISO se skoro neobejde. Technika skládání mnoha snímků ve vrstvách photoshopu, kde se ve finále prolnou pouze partie, kde je světlo (stopa světlušky), je de facto obdobou stejného efektu, kterým disponuje již zmíněný livecomposite.

Luke Veselý: v Tanci světlušek

Klasickým příkladem krajiny v mizejícím denním světle může být Západ na kamenné pláži od sklarjirka, kde příliv získává dlouhou expozicí několika desítek sekund svou typickou měkkost. Samozřejmě, že k podobnému efektu lze dojít i pomocí ND filtrů, které násobně prodlouží expozici, i za denního světla.

sklarjirka: Zá­pad na kamenné pláži 

Náladou i kompozičně čistší je ale jiný námět s mořskou hladinou: Ve svitu zbloudilých od standa pavouk, kde důležitý oživující akcent obstarává světlo zachycující se na přídi vraku lodi. Zda odraz od svitu Měsíce, pobřežních světel nebo loď autor nasvítil sám není asi tak zásadní… Možná je škoda, že se vzdal původní barevnosti ve prospěch černobílého řešení, která by mohla ještě více podpořit emotivní stránku snímku.

standa pavouk: Ve svitu zbloudilých

Měsíční světlo dominuje již zřetelně na fotografiích Ko­tase Martina, které kombinují jak pohled z hor osvětlených Měsícem s umělým osvětlením měst v podhůří, tak architekturu, nasvětlenou měsíčním i pouličním světlem. Vzniká zvláštní iluze, takřka hořících údolí a měst (díky smogu a mlze v údolí a rovněž sodíkovým výbojkám, kterým je převaha dnešních měst nasvětlena).

   

Kotas Martin: Za svitu Měsíce

Jiným zajímavým příkladem, již v úvodu zmíněné záměny noci a dne, jsou fotografie od Petr_Fiala, kdy opravdu netušíme, kdy fotografie vznikly. Jen ty hvězdy na obloze nám napoví, že za dne je asi neuvidíme…

Petr_Fiala: Den i noc na horách

Jednoznačným vítězem obou kategorií je však podle mne Luke Veselý. Nejen již pro zajímavou fotografii světlušek nebo pro jeho snímek V zajetí ledu, kde nápaditě orámoval zamrzlým vodopádem a rampouchy výhled do krajiny s pohledem na souhvězdí Orion. Samozřejmě, že i k této fotografii dospěl pomocí řady expozic, aby zvládnul extrémní rozdíly v nasvětlení skal, krajiny či hvězd. Výsledek je však značně přesdvědčivý. Luke Veselý je ovšem autorem i snímku Nad oblačností, která, zdá se, je výsledkem jediné dlouhé expozice a perfektním zvládnutí měsíčního protisvětla (přechodový filtr?), které půvabně prosvětluje opar v údolí i skály v popředí. Také kompozice tohoto obrazu stojí za poklonu – až skoro neuvěřitelně působí Luna umístěná mezi dvěma vrcholky nad horizontem. Ale kdo trpělivě čeká ten se dočká…

Luke Veselý: V zajetí ledu


Luke Veselý: Nad oblačností

Gratulujeme!

VŠECHNY VAŠE FOTOGRAFIE NA TÉMA „NÍZKÁ HLADINA SVĚTLA“
 

VŠECHNY VAŠE FOTOGRAFIE NA TÉMA „ZA MĚSÍČNÍHO SVĚTLA“

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

David Weinhauer - fotograf aktů
David Weinhauer - fotograf aktů

Da­vid Weinhauer je br­něn­ský fo­to­graf aktů, známý pře­de­vším svou in­stagra­mo­vou sé­rií por­trétů „Sprosté kafe“. Něj­čas­těji fotí s ama­tér­skými kli­ent­kami. Ně­které z nich chtějí fotky pro sebe, ji­ným po­má­hají v psy­cho­te­ra­pii. Na­jdou se i ta­kové, které za fo­cení ne­chtějí za­pla­tit a vy­u­ží­vají k tomu různé tak­tiky.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace