Širokoúhlá astrofotografie – 1.díl – Astrofotografie podle velikosti fotografovaného objektu

V noci může být intenzita osvětlení až sto tisíc krát menší než ve dne (za slunného dne i více než 70 000 luxů, v noci za úplňku třeba jen 0,5 luxu). Výhodou fotoaparátu proti lidskému oku je, že dokáže akumulovat světlo mnoho hodin a pak to zobrazit. Při dlouhé expozici hvězdy v obloze se však začne projevovat pohyb otáčení Země. Čím menší je fotografovaný objekt, tím rychleji se vliv rotace Země projeví, neboť musíme použít objektiv s menším zorným úhlem. Také je jasné, že čím méně světla vesmírný objekt vyzařuje, tím je jeho fotografování obtížnější.

Širokoúhlá astrofotografie

Astrofotografii podle velikosti zobrazovaného objektu můžeme rozdělit na:

1. Širokoúhlou astrofotografii

  • Mléčná dráha
  • Meteority, polární záře, světlo zodiaku
  • Zatmění Slunce či Měsíce
  • Souhvězdí (Orion, Jižní kříž) a největší objekty hlubokého vesmíru (galaxie Velké a Malé Magellanovo mračno, velká mlhovina v Orionu, mlhoviny v souhvězdí Labutě, mlhovina Carina, otevřená hvězdokupa Plejády, galaxie M31 v Andromedě)

2. Astrofotografie vzdáleného vesmíru (deep sky)

  • Mlhoviny, galaxie
  • Astrofotografie Sluneční soustavy

– Detaily Slunce a Měsíce

– Planety

Širokoúhlá astrofotografie se obejde bez dalekohledů a astronomických montáží (zařízení, které umožňuje sledování astronomického objektu při jeho zdánlivém pohybu po obloze). Používá digitální fotoaparáty s objektivy od širokoúhlých až po teleobjektivy. Hranicí je malá cestovní astronomická montáž, která se vejde do kapsy bundy.

Montáž s krokovým motorkem otáčí fotoaparátem stejnou rychlostí, jakou se točí naše planeta. To umožní prodloužit expoziční časy, aniž by se objekty na obloze rozmazaly. Pro astrofotografii krajiny s objektivy do ohniskové vzdálenosti kolem 50 mm není astronomická montáž nezbytná. Většina nádherných snímků krajin s noční oblohou je pořizována širokoúhlými objektivy bez použití montáží. Malá přenosná montáž je však užitečná i pro fotografy nočních krajin pro zlepšení kvality obrazu v tmavé noční obloze. Zároveň je to jakýsi vstup pro ty, kteří se chtějí podívat do vesmíru v ještě větších podrobnostech.

Čtyři typy nočních krajin

Krajináři často fotografují v ranním a večerním světle, kdy je Slunce nízko nad obzorem a světelné paprsky mají červené a žluté odstíny. Noční fotografie začíná soumrakem po západu Slunce a končí ráno s vycházejícím Sluncem.

Kompozice nočních krajin lze rozdělit do čtyř skupin.

Krajiny s hvězdnou oblohou

Foto: Vydra na začátku července, Šumava

Canon EOS 5DSR, objektiv Sigma 14mm f/1.8, clona f/1,8, čas 20s, ISO 6400

Problémem fotografování na začátku července je fakt, že nenastává pravá astronomická noc. 4. července 2019 těsně po novu byla obloha dostatečně temná pro fotografování Mléčné dráhy jen necelé dvě hodiny (nejlepší podmínky od 12:15 do 2:15).

Krajiny s hvězdnými drahami

Foto: Cotopaxi za svitu Měsíce v poslední čtvrti, Ecuador

Canon EOS 5DSR, objektiv Sigma 35mm f/1.4, f/8, 600s, ISO 640

Snímek byl fotografován v blízkosti rovníku směrem na jihovýchod jedním záběrem. Mraky rychle putovaly. Díky svitu Měsice krytého oblačností byly vidět pouze dráhy nejjasněji svítících hvězd. Dlouhým časem expozice se zvýrazniloblak horkých sopečných plynů vystupujících z kráteru sopky.

Krajiny ve světle Měsíce

Foto: Stará lípa, Šumava

Canon EOS 5DS, objektiv Canon 11–24mm f/4.5, ohnisková vzdálenost 11mm, clona f11, čas 30s, ISO 1000, přisvíceno LED svítilnou zprava

Fotografie byla pořízena v lednu v silném mrazu –15C, který způsobil vznik koróny lomem přes ledové krystalky v oblacích. V místech bez krystalků se koróna netvoří. Zde jsou vidět paprsky způsobené lomem světla o lamely clony v objektivu.

Krajiny za soumraku před východem a po západu Slunce

Foto. Macrolobium acaciifolium, národní park Cuyabeno , Amazonie, Ecuador

Canon EOS 5DSR, objektiv Sigma 14mmf/1,8, clona f/5,6, čas 1/60s, ISO 800

Kyselé vody laguny uprostřed amazonských pralesů se nejvíce zabarví po západu Slunce. Macrolobia porostlé epifyty vytvářejí úžasné siluety, které se odrážejí na hladině.

K těmto čtyřem lze přidat astronomické jevy jako polární záře, meteoriitcké roje nebo světlo zodiaku.

Objekty hlubokého vesmíru

Fotoaparát a krátký teleobjektiv na lehké cestovní montáži dokáže fotografovat největší objekty hlubokého vesmíru. Rozměry a svítivost vybraných atraktivních objektů přístupných běžnou fototechnikou uvádím v následující tabulce.

označení velikost v arc min. magnituda viditelnost v Čechách nejlepší pozorování
emisní mlhovina v Orionu M42 85×60 4 A listopad až únor
mlhovina Severní Amerika v Labuti C20 120×100 4 A červen až srpen
mlhovina Carina v Lodním Kýlu C92 120×120 3 N březen a duben
galaxie Velké Magallanovo mračno LMC 645×550 0,9 N listopad až leden
galaxie Malé Magallanovo mračno SMC 320×185 2,7 N listopad až leden
galaxie v Andromedě M31 178 3,4 A září a říjen
otevřená hvězdokupa Plejády M45 110 1,6 A listopad až únor
otevřená hvězdokupa Jesličky M44 95 3,1 A únor až květen
otevřená hvězdokupa Hyády C41 330 0,5 A listopad až únor
kulová hvězdokupa NGC104 v Tukanu C106 60 4 N září až listopad
kulová hvězdokupa M22 24 5,1 A červen až srpen

Úhlový průměr kotouče Slunce a Měsíce je přibližně 30 úhlových minut (arcmin). Když porovnáte tabulku největších objektů hlubokého vesmíru v kapitole 12 s rozměry Slunce a Měsíce, zjistíte, že jsou často mnohem větší než Slunce, ale jejich svítivost je mnohonásobně menší. Proto potřebujeme pro jejich fotografování velmi dlouhé expoziční časy, abychom nasbírali dostatek světla. U Slunce a Měsíce díky jejich vysoké svítivosti vystačíte s velmi krátkými časy. Místo svítivosti používají astronomové pojmu relativní magnituda nebo hvězdná velikost. Je to fotometrická veličina, která vyjadřuje zdánlivou jasnot objektu na obloze. Pokud bychom chtěli znát absolutní magnitudu (jasnost), byla by pro červeného obra Betelgueze v souhvězdí Orionu –7,2 a pro Sirius jen 1,4. Betelgueze je totiž od Země mnohem dál (600 světelných let) a Sirius jen 9. Zdánlivou jasnost, magnitudy známých planet a hvězd jsem shrnul v následující tabulce.

Relativní magnituda
Slunce –26,6
Měsíc v úplňku –12,6
Venuše –4,4
Mars –2,9
Jupiter –2,7
Sirius –1,46
Betelgueze 0,5

Tabulka: Relativní magnitudy nejjasnějších objektů na obloze

V současné době době (konec roku 2019/2020) Betelgueze v Orionu viditelně zeslábla. Pokud by došlo k jejímu zhroucení, výbuch supernovy by byl vidět i ve dne. Hodiny vesmíru však tikají nesrovnatelně pomaleji než ty lidské.

Foto: Velká mlhovina v Orionu (výřez)

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 300mm f/2,8, clona f/2,8, čas 60s, ISO 3200, montáž Vixen Polarie s ramenem

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • marian_r
    marian_r
    25.02.2020 12:27

    Pentax, stabilizovaný čip, vstavané gps, astrotracer.

    Samozrejme obmedzený čas, takže to nie je riešenie na všetko.

  • Ilona Rosenkrancová
    Ilona Rosenkrancová
    26.02.2020 14:39
    Reaguje na Andrej Macenauer 25.02.2020 12:02:

    "To Ilona: U širokoúhlých objektivů se rotace Země tolik neprojeví. To je co..." - zobrazit celý komentář

    Měla jsem na mysli třeba 12mm/po přepočtu 24mm objektiv Olympus M. Zuiko 12-40mm F2,8 PRO na pořizování fotografií krajiny s mléčnou dráhou. U tohoto objektivu to vychází při nejnižší cloně cca necelých 21 sekund.
    Používám OMD E-M5 Mark II, vícenásbnou expozici není oproblém použít.
    Ale nerozumím tomu, když chci fotit Mléčnou dráhu, proč by měly být z teček čárky? Myslela jsem, že právě naopak. Na tomto typu snímku to není žádoucí, aspoň jsem si to myslela. Děkuji za odpověď.

  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    Autor
    26.02.2020 21:13

    Když fotíme Mléčnou dráhu, chceme mít hvězdy jako tečky t.j. kruhový tvar. Čím máte větší rozlišení sensoru, tím větší detaily vidíme. V mém případě, kdy používám Canon 5DSR s rozlišením 54 MPix je patrné, jak se z kroužku stala čárka při kratším expozičním čase než u fotoaparátu s menším rozlišením. Proto používám raději 300/ohnisko.

  • Ilona Rosenkrancová
    Ilona Rosenkrancová
    27.02.2020 08:48
    Reaguje na Andrej Macenauer 26.02.2020 21:13:

    "Když fotíme Mléčnou dráhu, chceme mít hvězdy jako tečky t.j. kruhový tvar...." - zobrazit celý komentář

    Děkuji, budu dále zkoušet. :)

  • Andrej Macenauer
    Andrej Macenauer
    Autor
    27.02.2020 20:14

    To marian_r: díky za připomínku astrotraceru. Nemám s tím osobní zkušenost. Pentax K1 nebo K3 měl kolega na jedné expedici. Pomocí technologie astrotraceru šlo prodloužit expoziční čas odhadem možná na dvojnásobek aniž by se hvězdy rozmazaly rotací Země. Nikdo jiný než Pentax to zatím nemá. Každopádně je to dobrý nápad, jak zachytit více světla.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (9)

Tisknout článek

Tip na článek

Posviťte si na to aneb co zmůže i jedna lampa. Škola světla Jana Pohribného MQEP 9. díl
Posviťte si na to aneb co zmůže i jedna lampa. Škola světla Jana Pohribného MQEP 9. díl

De­vátý díl ob­lí­bené „Školy světla od Mi­s­tra Jana Po­hrib­ného“ se vě­nuje umě­lému světlu. Do­zvíte se, jak pra­co­vat s umě­lým svět­lem, jaké jsou jeho druhy a jak je uplat­nit a kom­bi­no­vat. Vy­svět­líme si tyto typy osvět­lení: *Hlavní světlo *Do­plň­kové světlo *Pro­tisvětlo *Světlo na po­zadí *Am­bi­entní světlo *Efek­tové světlo.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace