Test cestovního stativu Leofoto 284 C

Karbonový stativ Leofoto 284C váží včetně kulové hlavy 1,42 kg. Cestovní délka je 50 cm s hlavou a výška je 127 cm. Stativ jsme testovali mimo jiné při treku se stanem v Patagonii a při noční fotografii v chilském Altiplanu. Výsledky testu Leofoto 284C a příklady fotografií s Canon EOS 5DSR a objektivem Canon 100-400mm f/4,5-5,6 dále v článku.

Fotografové mají často tendenci utratit mnoho peněz za tělo fotoaparátu, popřípadě ještě objektiv, a pak na kvalitní stativ již nezbývají peníze. Výsledkem je, že 3 kg fototechniky za 100.000 Kč se doslova klinklá na něčem, co je daleko od pojmu stativ. V těchto případech je určitě lepší fotografovat z ruky s oporami, jako zeď, strom, kámen apod., protože alespoň víte, co děláte a přizpůsobíte tomu nastavení expozice. Jenže budete omezeni délkou expozičního času a některé snímky, zejména ty noční, prostě nevyfotíte.

Obr. Leofoto 284C na treku pod Cerro Torre, Jižní Patagonie, Argentina (12/2019)

Dalším zásadním parametrem stativu je hmotnost. Gravitace je gravitace a je jasné, že čím je stativ těžší, tím bude i stabilnější. To je klíčové, zejména v extrémních případech, kdy stavíte stativ do řeky nebo potoka, kde silně proudí voda, nebo při fotografování ve větru s velkými teleobjektivy, do kterých se doslova opírá vítr. Pak je pohled do živého náhledu při maximálním zvětšení doslova frustrující. Jenže, když vyrazíte na trek a do batohu nacpete stan, dva spacáky, dvě karimatky, vodu, něco jídla, tak už na fototechniku tolik prostoru nezbývá. A to vždy končí jednou jedinou otázkou: vezmeme stativ? Před 4denním trekem národním parkem Los Glaciares v jižní Patagonii bylo jasné, že stativ ano. Ale jen jeden pro dva. Proti sobě stálo Leofoto 284C a špičkový ověřený matador Gitzo odpovídající dnešnímu Gitzo Traveler GT2545T (1,66 kg, můj má 1,8 kg) s originální a nezničitelnou hlavou Arca Swiss Z1 (0,7 kg). Jenže rozdíl v hmotnosti byl 1 kg a hlavně ještě minimální zbývající prostor v 60l batohu Deuter.

Co je cestovní stativ

Pojem cestovní stativ z úrovně dnešní technologie, kde na špici jsou známí RRS (Really Right Stuff) a Gitzo, které si své výrobky nechají dobře zaplatit, jsem definoval následovně:

Cestovní délka do 50 cm tak, aby stativ šel sbalit do příručního zavazadla v letadle
Hmotnost včetně hlavy do 1,5 kg
Výška alespoň 1,2 m
Nosnost 8 kg (nutno počítat s dostatečnou rezervou)

Je jasné, že v případě, kdy fotografujete v menší vzdálenosti od automobilu, nebo se denně vracíte na základnu, asi zvolíte stativ s větší výškou a hmotností tak, abyste se u něho v případě větší postavy nemuseli hrbit. Těžší zvládne lépe vítr i manipulace v řekách a v příboji. Větší stativy však musí v letadle do hlavního zavazadla do podpalubí, které se může někde zatoulat…

Obr. Cestovní délka stativu v porovnání s menším 30l fotobatohem Vanguard 250X350×530mm

Konstrukce stativu Leofoto 284 C a technické parametry

Hmotnost nohou: 1,12 kg, s kulovou hlavou LH-30 1,42 kg
Počet sekcí: 4
Výrobcem uváděná nosnost: 10 kg
Maximální výška: 119 cm bez kulové hlavy LH-30, 127 cm s hlavou
Délka ve složeném stavu bez hlavy: 45 cm

Stativ je karbonový. Existují různé druhy tyčí s rozdílným vrstvením. Z tohoto hlediska materiál Leofoto 284C působí kvalitně. Setkal jsem se již s tyčemi s menším množstvím vrstev, které působí jako papír. Jsou sice velmi lehké, ale mnohem hůře zatlumí vibrace po expozici a samozřejmě se mohou lehce zlomit. To samozřejmě není u karbonu problém. Stačí skřípnout nohu mezi kameny a pak díky velké páce dlouhých nohou potřebujete jen malou sílu.

Kloubové spoje teleskopických sekci mi připomínají starší jednoduchý design od Gitza, s vloženými tenkými segmenty z plastu, které mají funkci klínu proti ujetí sekce dovnitř či ven. Lze je poměrně jednoduše opravit. Stejné je to u hřídelí, přes které se odtahují nohy od sebe při roztahování. Tuhost tohoto pohybu se nastavuje utažením dvou šestihranných šroubů proti sobě. U této konstrukce si dejte pozor zejména při fotografování na mořských plážích. Válečky uvnitř by mohly korodovat. Noha pak zůstává volná. To jsem samozřejmě v průběhu testu nemohl ověřit.

Obr. Teleskopický kloub Leofoto 284C s hroty do písku a sněhu

Stativ jsme testovali bez nasazeného středního sloupku. To osobně preferuji, neboť lze nohy rozevřít o téměř devadesát stupňů a připevnit fotoaparát těsně nad zem. To se využije, když fotografujete například krajinu s koberci květin těsně u země.

Obr. Plně rozevřený stativ Leofoto 284C – úhel 85 stupňů, základní rozevření je při 23 stupních, mezipoloha se zafixováním pro snížení výšky je 55 stupňů

Obr. Stativ Leofoto 284C s fotoaparátem těsně u země

Střední sloupek firma dodává v sadě příslušenství, které je součástí stativu.

Obr. Střední sloupek je teleskopický

Kulová hlava LH-30

Kulová hlava LH-30 je vyrobena z hliníkové slitiny. Díky otočně upevňovací sekci umožňuje fotografování panorama. Váží jen 300 g. Klíčové je, že rychlo-upínání je na standard Arca Swiss. Konečně existuje standard. To je například základní problém jinak velmi dobrých stativů Manfrotto, které si stále drží své speciální destičky.

Strojní zpracování i povrchová úprava LH-30 působí velmi dobře. Stativ párkrát spadl v terénu při manipulacích tvrdě na kámen, čemuž se prostě nevyhnete. Proto ten škrábaneček. Hlava vydržela bez úhony.

Obr. Kulová hlava LH-30

Obr. Kulová hlava LH-30 s panoramatickým kruhem

Ovládání a manipulace

Postavení stativu je velmi rychlé. K utažení kloubu stačí jen čtvrt otáčky. Obdobné je i složení stativu. Pokud nejste zvyklí na tento typ utahování, je to třeba natrénovat. Mně osobně vyhovuje.

Zde jsem našel jedno negativum v jinak výborné konstrukci. Tím je zatěsnění kloubu proti vlhkosti. Při fotografování v silných mrazech se může na nohách usadit silná jinovatka. To samé při namočení stativu ve vodě. V okamžiku, kdy voda uvnitř kloubu zmrzne, nelze stativ sbalit. V těchto případech je důležité nesnažit se sbalit ho násilím a nechat stativ v teple rozmrznout.

V průběhu testu v Chile a v Argentině (v prosinci 2019) v horských a vysokohorských podmínkách k tomuto problému ani k problému s jemným pískem v poušti Atacama nedošlo a stativ fungoval bez problémů.

Kulová hlava LH-30 je na svou váhu solidní konstrukce. Z hlediska ergonomie si na ni musíte zvyknout, zejména pokud používáte dlouhodobě jinou hlavu – v mém případě Arca Swiss Z1. Ovládání hlavy je jednoduché pomocí dvou šroubů. Jeden fixuje otáčení panoramatické destičky. Hlavní šroub s jakýmsi křídlovým držadlem řídí pohyb a upevnění koule stativu v lůžku. Pohyb je plynulý a působí příjemně. Průměr stativové koule se zdá jako rozumný kompromis pro požadovanou nosnost.

Koncovky nohou nepadaly. Je to díky malému gumovému těsnícímu kroužku. Tady zejména vzhledem k ceně oceňuji snahu o preciznost. Musí přiznat, že v minulosti jsme mnoho těchto koncovek jiných výrobců ztratili, protože se vytočily při vibracích při cestování a zapomíná se je utahovat.

Obr. Koncovky nohou s těsnícím kroužkem

Obr. Koncovka nohy s nasazeným hrotem

Stabilita stativu a příklady fotografií z testu

V testu jsme použili fotoaparáty Canon EOS 5DSR a Canon EOS 6D. Nejtěžší a nejnáročnější z objektivů byl Canon 100–400mm f/4,5–5,6 IS, který váží včetně stativového kruhu 1,6 kg, to znamená víc než samotný stativ s hlavou. V tomto případě je potřeba být velmi opatrný při vlastní expozici.

Obr. Hvězdné dráhy nad Fitz Roy při měsíčním úplňku, Jižní Patagonie

24 expozic dlouhých 30 s pořízených s Canon 100–400mm f/4,5–5,6 při ohniskové vzdálenosti 100 mm ze stativu Leofoto 284C. Fotografováno v režimu časosběru tak, aby prodleva mezi expozicemi byla minimální – cca 1 s.