Noční fotografie: Jižní hvězdná obloha. Magellanovo mračno a Jižní kříž

Článek je součástí seriálu „noční fotografie“, kdy vám přiblížím, čím se liší jižní obloha od té naší severní. Na Jižní hvězdné obloze jsou výrazné dva úkazy „Jižní kříž“ a dvě galaxie Velké a Malé Magellanovo mračno. Obojí lze fotografovat bez paralaktické montáže, tedy fotoaparátem ze stativu a světelným objektivem. Fotografoval jsem v Altiplanu vystupujícího z pouště Atacama v Chile s objektivy se světelností od 1,4 do 2,8.

Uvidět, jak vypadá hvězdná obloha na druhé straně Země, je o mnoho snazší, než se podívat jak vypadá odvrácená strana Měsíce, kterou vidělo na vlastní oči jen několik Američanů. Přesto jsou místa ideální pro pozorování jižní hvězdné oblohy od nás daleko, v našem případě severní Chile znamená zhruba dvacet hodin čistého letu.

Severní Chile je zemí zaslíbenou pro astronomy. Na vysokých kopcích zde stojí největší teleskopy naší planety. Ze silnice u městečka Toconao jsme se dívali na závory přes silnici vedoucí k observatoři ALMA, kde mají největší radioteleskop na světě ve výšce pět tisíc metrů.

Ze suché pouště Atacama, kde skoro nikdy neprší, se zdvihá náhorní plošina Altiplano, z níž vystupují sopky do výšek přes pět i šest tisíc metrů. Kombinace suchého vzduchu, vysoké nadmořské výšky, která ztenčí rušivý vzdušný obal a velké množství dní s jasnou oblohou jsou ideální kombinací. Zároveň zde skoro nikdo nežije, takže obloha je temná tak, jak ji nikdy ani na Šumavě nemáte šanci vidět. Takto zní teorie.

Ze suché pouště Atacama, kde téměř neprší, se zdvihá náhorní plošina Altiplano. Ne­bezpečím v Altiplanu je však tzv. „bolivijská zima“, kdy hrozí nebezpečí přívalových srážek. Občas některý mrak přelétne až nad poušť Atacama a poušť pak rozkvétá. 

Expedici do severní Chile jsme naplánovali v době prosincového novu Měsíce, kdy je obloha nejtemnější. Zimní období má výhodu vyšších teplot na Altiplanu. V noci zde nejnižší teploty byly jen okolo –5°C v případě jasné oblohy. Nebezpečím je však tzv. „bolivijská zima“, kdy hrozí nebezpečí přívalových srážek, které každým rokem vyřadí určité úseky silnic mimo provoz. Pro fotografování krajin přes den to má výhody. Mraky jsou zde impozantní. V noci to však znamená, že zde není stále jasno. Skoro každý den nad Altiplanem řádily bouřky. Občas některý mrak přelétne až nad poušť Atacama a poušť pak rozkvétá. Díky bouřkám fouká v noci silný vítr s občasným charakterem vichřice, což je pro fotografa nočních krajin katastrofa. Výsledkem bylo, že ze šesti nocí byly pouze dvě jasné a se slabým větrem. Cestovatelská fotografie takto funguje. Musíme se vždy přizpůsobit. Zásada je nikdy nespoléhat, že zítra bude lépe a využít každou příležitost k fotografování. Vždy se objeví něco nového a zajímavého. 

Jižní hvězdná obloha

Při fotografování obří galaxie M31 v souhvězdí Andromedy objektivem s ohniskovou vzdáleností 300mm, objevíte trpasličí galaxie. Podobné galaxie má i naše galaxie Mléčné dráhy. Jenže je vidí pouze lidé žijící na jižní polokouli. Zprávu do Evropy o nich přinesl portugalský mořeplavec Fernão de Magalhães. Galaxie Velké a Malé Magellanovo mračno jsou na obloze tak výrazné, že je můžete použít v kompozici jako hlavní fotografický motiv.

Místa, kde jsme fotografovali, byla nedaleko obratníku Kozoroha (23° 26' 14.440"). Již hodinu po západu Slunce bylo možné fotografovat Mléčnou dráhu s Magellanovými mračny. Situaci na obloze jsem zaznamenal jednoduchým panoramatem.

Obr. 1: Mléčná dráha vystupuje nad východní obzor, Velké a malé Magallanovo mračno
Panorama ze sedmi snímků
Canon EOS 5DSR, objektiv Sigma 14mm f/1,8

V této chvíli se Jižní kříž nacházel pod obzorem, což bránilo přesnějšímu nastavení cestovní montáže.

Naše představa byla vyfotografovat altiplanské slanisko s Mléčnou dráhou a Magellanova mračna ve vertikálním výřezu. Na to jsme museli čekat přibližně až do jedné v noci. Vítr z bouřky, která večer předcházela, se však zázračně utišil…

Obr. 2: Mléčná dráha s Velkým a Malým Magellanovým mračnem
Canon EOS 5DSR, objektiv Sigma 14mm f/1,8, šum snížen vícenásobnou expozicí z 15-ti snímků

Pokusy s fotografováním detailů Velkého a Malého Magellanova mračna

Na jižní polokouli zjistíte, jakým pokladem pro ustavení montáže je Polárka na severní polokouli. Je velmi výrazná a snadno ji vždy najdete. Ustavení pomocí souhvězdí Oktanů na přímce mezi Jižním křížem a malým Magellanovým mračnem by nebylo jednoduché ani s polárním hledáčkem.

Pro fotografováni s makroobjektivem Canon 100mm f/2,8 jsem počítal pouze s použitím celkem přesného kompasu a zdvihu na zeměpisnou šířku. Cílem fotografa cestovatele totiž nemůže být nejkvalitnější fotografie astronomického objektu. Jde o to zaznamenat svůj zážitek alespoň tak, jak ho vidíte. Nepřesnému ustavení malé cestovní montáže Vixen Polarie, kterou snadno uložím do kapsy své péřovky, jsem proto přizpůsobil nastavení expozice. Každopádně tímto způsobem uvidíte mnohem více detailů, než třeba špičkovým triedrem, který je mnohem větší než malá montáž.

Obr. 3a: Velké Magellanovo mračno
Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 100mm f/2,8, clona f/2,8, čas 8s, ISO 6400, šum snížen zprůměrováním 20-ti snímků, Vixen Polarie

Snímky byly nedostatečně exponovány tak, aby se se hvězdy příliš nerozmazaly rotací Země. Navíc se až při průměrování v počítači projevil nepříjemný vnitřní šum sensoru Canonu 5DSR, kterým trpí v případě podexpozice. Přesto lze na snímku odhalit vlevo dole obrovskou mlhovinu Tarantule. S pomocí ramena s protizávažím a přesného polárního hledáčku v podmínkách Šumavy není problémem fotografovat expozice jednu i dvě minuty při přesném ustavení.

Obr. 3b: Malé Magellanovo mračno

Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 100mm f/2,8, clona f/2,8, čas 8s, ISO 6400, šum snížen zprůměrováním 20-to snímků, Vixen Polarie

Jedná se o dvě galaxie, které jsou v zákrytu, což samozřejmě z fotografie není patrné. Na snímku je dobře vidět kulová hvězdokupa NGC 104/47 Tukanae. Okem vypadá jako velká hvězda…

Jižní kříž

Po hodině pokusů s montáží jsem toho zanechal a raději se věnoval fotografování noční krajiny. Nad obzor totiž vystoupil Jižní kříž. Toto souhvězdí tvořené čtyřmi výraznými hvězdami pozná na první pohled i ten, který s fotografováním noční oblohy nemá velké zkušenosti.

Obr. 4: Mléčná dráha s Jižním křížem
Canon EOS 5DSR, objektiv Tamron 35mm f/1,4

Šum potlačen průměrováním z 10-ti snímků. Popředí exponováno zvlášť, Snímek složen ve Photoshopu pomocí vrstev a masek.

Obr. 5a: Výřez Mléčné dráhy v oblasti Jižního kříže
Canon EOS 5DSR, objektiv Tamron 35mm f/1,4

Obr. 5b: Vyznačen Jižní kříž z výřezu Mléčné dráhy  
Canon EOS 5DSR, objektiv Tamron 35mm f/1,4

Hned pod Jižním křížem leží temné místo v Mléčné dráze. Nazývá se Uhelný pytel. Je tvořen obrovským množstvím mezihvězdného prachu, které brání pronikání světla.

Snímek jsem v podobné kompozici i s objektivem s ohniskovou vzdáleností 24mm tak, aby byla vidět větší část Mléčné dráhy.

Obr. 6: Mléčná dráha s Jižním křížem
Canon EOS 5DSR, objektiv Canon 24 mm f/1,4

A na závěr ještě snímek s Malým a Velkým Magellanovým mračnem, které mě prostě fascinují. Jsou to naše nejbližší galaxie.

Obr. 7: Salar s Velkým a Malým Magellanovým mračnem, Altiplano, Chile
Canon EOS 5DSR, objektiv Tamron 35mm f/1,4
Šum potlačen průměrováním z 15-ti snímků.