NÍZKÝ DYNAMICKÝ ROZSAH. Škola světla Jana Pohribného, 4. díl - zhodnocení

Nízký dynamický rozsah je cestou k jemnosti a něžné poezii…barvy jsou mnohdy nenasycené, pastelové, vše působí často minimalisticky. Fotografie s nízkým dynamickým rozsahem nebývají také na první pohled atraktivní, nezpůsobí často požadovaný “wow” efekt, ale skrývají další jemné vrstvy, které citlivý divák musí postupně objevovat. Jak se vám podařilo zpracovat Fotografie s nízkým dynamickým rozsahem, rozebral v článku Jan Pohribný, MQEP.

Stativy Leofoto

Jsou zjevně témata, která svou zdánlivou jednoduchostí příliš neupoutávají pozornost tvůrců, ale mohou být velmi atraktivní pro diváka, pokud jsou uchopena invenčně a také na správném místě. Nízký dynamický rozsah, zdá se, příliš mnoho soutěžících nezaujal a při tom v něm dřímá velmi užitečný nástroj, jak do snímků vnést určitou lehkost, ale také specifickou náladu. Zřetelně se ukázalo, že většina tvůrců i diváků (každý fotograf je také zároveň dívákem, pozorovatelem) vnímá radši svět ve své nejčastější podobě, kterým je normální nebo vyšší dynamický rozsah. Věci se nám jeví zřetelnější, čitelnější, mají-li normální nebo vyšší kontrast. Dominanty nesplývají s pozadím, pokud je mezi nimi zřetelný dynamický rozsah; prostor, objekty působí plastičtěji atd. Nízký dynamický rozsah naopak zřetelně zplošťuje, barvy jsou mnohdy nenasycené, pastelové, vše působí často minimalisticky. Fotografie s nízkým dynamickým rozsahem nebývají také na první pohled atraktivní, nezpůsobí často požadovaný “wow” efekt, ale skrývají, pokud jsou vytvořeny s invencí, další jemné vrstvy, které citlivý divák musí postupně objevovat.

LenkaLenka: Na zastávce“ 


LenkaLenka: V mlze“ 

Bohužel takových fotografií, které vedou pozorovatele k zamyšlení, je v soutěži opravdu málo, byť většina fotografů správně pochopila, co nízký dynamický rozsah je. Chybí jim však právě přidaná hodnota, aby fotografie měly také vizuální, kompoziční a zejména obsahové kvality. Pominu-li zajímavou náladu fotografie „Na zastávce“ od LenkaLenka, která ovšem je příkladem zcela běžného nebo dokonce vyššího dynamického rozsahu, neboť za zamlženým sklem je takřka bílé nebe bez kresby a na druhé straně postavy nebo části architektury takřka v černé, pak mnohem blíže je její snímek „V mlze“, který zaujme svou diagonální kompozicí. Mlha velmi dobře nahrává k stlačení dynamického rozsahu. Vytváří jakousi clonu, za kterou tmavé i světlé tóny a barvy zrácejí sytost. 

Martina26: Dvoj­stěžník na světelných vlnách“

Obdobným případem, kdy fotografie postrádá dynamický rozsah, jsou snímky krajiny v oparu a navíc snímané delším ohniskem, kdy fotograf izoluje jen určitou část krajiny. Z několika přihlášených snímků asi nejzdařilejší je fotografie „Dvojstěžník na světelných vlnách“ od Martiny26, která má velmi hezky vystavěné linie kopců v popředí. Škoda, že hlavní dominanta – Malý a Velký Bezděz jsou takřka ve středu kompozice, čímž ústřední námět působí příliš usazeně, staticky. Stačilo by trochu ubrat z nebe, které sice hraje také roli, ale vzhledem ke kresbě oblohy, ne tak významnou. Celkově foto působí trochu zataženě – přirozenější by bylo, aby celkově fotografie byla o něco světlejší.

Fotolůzr: Příz­rak“

Podobnou kompoziční nedotažeností malinko trpí jinak milý snímek „Přízrak“ od Fotolůzra, který nápaditě zachytil bílého psa v ojíněné trávě a ranní mlze – ideální kombinace pro vytváření jemností tónů a barev. Stačilo možná umístit dominantu – psa trochu více vpravo tj. takřka do zlatého řezu a snímek by byl ještě přitažlivější.

Paveljan: „Vlna“

Zajímavé řešení nabízí Paveljan ve své minimalistické „Vlně“, která je postavena na jednoduchém principu světelného akcentu na jediném zaostřeném místě a takřka nebarevném řešení, kdy v neostrosti a temné šedi zbytek vlny jen tušíme. Je to typ fotografie, který dává prostor k imaginaci.


Atropina: „Řebříček“


Atropina: „Šeříkový kůň“

Za vítěze tohoto tématu bych asi považoval Atropina, neboť jeho „Řebříček“, ale zejména „Šeříkový kůň“ je dobrým příkladem využití nízkého dynamického rozsahu v barevné fotografii, kdy barvy stojící takřka v opozici tj. teplotním kontrastu – zelená a červenofialová se při dostatečném zředění barvou bílou stanou barvami pastelovými, které daleko snáze vytvářejí harmonické vztahy. Tvůrce navíc použil nápaditě i lokální ostrost resp. záměrně nízké hloubky ostrosti a výrazného rozostření pozadí, které tomuto principu dobře napomáhá. Rozostřením se intenzivní barvy mísí, zejména se světlými tóny a ztrácejí kontrast.

Všechny fotografie najdete zde v galerii.

Nízký dynamický rozsah je cestou k jemnosti a něžné poezii…

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • Paveljan
    Paveljan
    05.12.2019 14:23

    Děkuji, téma mě zaujalo a vyhodnocení potěšilo :-)

  • Atropina
    Atropina
    06.12.2019 12:34

    Děkuji. To mě těší, že se mi povedlo tohle téma správně uchopit.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (2)

Tisknout článek

Tip na článek

Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky
Doporučujeme: Nejlepší širokáče pro zrcadlovky

Ši­ro­ko­úhlé ob­jek­tivy ne­boli ši­ro­káče jsou mezi fo­to­grafy ob­lí­bené, ale ne vždy je snadné se mezi nimi vy­znat. Proto při­ná­šíme pře­hled nej­lep­ších ši­ro­ko­úh­lých ob­jek­tivů pro Ni­kon a Ca­non.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

FotoAparát.cz - Instagram
Setkani fotografu

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace