Martin Stranka: Mé fotky nastavují divákovi zrcadlo

V rozhovoru světoznámý fotograf Martin Stranka odpoví na otázky z pozadí jeho kreativního procesu – co předchází vyfocení jedné fotografie, jak je obtížné uspořádat výstavu a jak pracuje s významy a kontrastem člověk – příroda.

Martin Stranka je v současné době jeden z nejúspěšnějších českých fotografů, dvakrát vyhrál prestižní Sony World Photography Awards v otevřené kategorii. Mimo to je ambasadorem výrobce grafických monitorů EIZO, u kterých tráví dlouhé hodiny při postprodukci svých fotek. V tomto rozhovoru se ponoříme do zákulisí Martinovy tvorby a naťukneme témata, která Martin Stranka dopodrobna rozebere na Setkání fotografů 16. 11. v Praze, kde bude mít od 11 hodin přednášku „Kreativní proces za tvorbou Martina Stranky“. Nyní ale k samotnému rozhovoru.

I Am Nature

Nedávno jste představil novou fotografii I Am Nature, jaký kreativní proces předcházel této scéně?

Fotografii I Am Nature předcházelo hlavně dlouhé plánování, hledání a jednoduché nebylo ani samotné focení. Neměl jsem na ni tolik času, neboť jsem byl taky zahlcen velkým celoročním komerčním projektem. Každopádně se o fotografii dá říct, že se jedná o další fotografii do neukončené série I Found The Silence, do níž přibývají fotografie už přesně deset let. Sám netuším, kdy a zda vůbec jednou tuto sérii ukončím – je pro mě opravdu životním deníkem.

Na začátku jsem měl pocit, že se potřebuji trochu oprostit od takových klasických statických fotek. Cítil jsem potřebu zachytit však vždy stejné téma, a to dialog mezi člověkem a přírodou. To je pro tuhle sérii nosným tématem už roky.

Jak probíhalo focení takové fotky? Hrála velkou roli postprodukce?

Fotografie I Am Nature byla produkčně náročnější, než u mě bývá zvykem. Bylo to možná právě tím, že se část fotila v Krkonoších a druhá na několika dalších místech. Shánění několika stájí, kde mají bílé koně, po celé České republice, to byla etapa sama o sobě. Naštěstí vždy, když viděli, o jaké focení nám jde, vstřícně přikývli a my jsme tak měli možnost být u těchto nádherných živých stvoření Koneckonců, malý náhled z focení jsme zaznamenali do krátkého videa:

Poslední dobou dosti fotek vzniká na jeden záběr, ale tentokrát jsem chtěl mít celou scénu plně pod kontrolou, a proto se fotografie skládala z několika částí. Práce se zvířaty je vždy nádherná, ale neskutečně náročná, neboť opravdu neposlouchají tak, jak by si člověk přál. A už jsem mockrát říkal, že jsem proti jakémukoliv trápení zvířat jejich převozem na vzdálená místa, takže se snažím poradit si tak, aby zvířata nikdy nestrádala.

Náročně bylo i samotné focení. Jedná se o první fotografii z mé výtvarné tvorby, kterou jsem fotil digitálním středoformátem Phase One IQ4 150MP. Obrazový výstup je naprosto bezkonkurenční, ale rychlost fotoaparátu je opravdu žalostná. Takže si asi každý fotograf umí představit focení takhle dynamické scény tak pomalým strojem. Naštěstí se na oplátku podařila nádherná fotografie o bezmála 16 tisících pixelech na delší straně. Skoro třímetrový tisk I Am Nature bude poprvé vystaven již brzy na mé doposud největší sólové výstavě v březnu 2020 v Galerii Mánes v Praze, na čemž nyní pracujeme každý den. Jste na ni srdečně zváni.

Stejně jako vy mezi všemi obrazy vidím celkem jednoznačnou spojující linku, jak byste podrobněji popsal, co mají všechny fotky společné?

Jak jsem už nastínil, mou desetiletou snahou skrze sérii I Found The Silence je zachycení niterního dialogu člověka a přírody. Je to hodně o symbolice, výtvarnu, estetice, a hlavně je pro mě tolik typické neustálé hloubání o vlastní identitě, životě a hledání rovnováhy.

Jsou to pro mě častokrát osobní vzkazy skrze poetické zobrazení scény, takové vzkazky sám sobě. A neboť si žádný psaný deník nevedu, zanechávám stopy touto vizuální cestou.

A co mají ještě moje fotky společné? Asi to, že dokážou divákovi nastavit zrcadlo. I když vždy tvořím z vlastních pocitů a emocí, stejně se zřejmě nevědomky dotýkám roviny, která je pro nás všechny lidi stejná – život, emoce, zkušenosti, prožívání. Nemá to znít vůbec jako patos, takový život zkrátka je.

Circle Of Life

Toto spojení či naopak rozkol člověka a přírody – jedná se o významovou opozici, která vám napomáhá vyjádřit pocity?

Řekl bych, že jde spíše o spojení, o jejich vzájemnou interakci. Když přemýšlím, proč jsem šel touto cestou vyjádření, napadá mě jedna věc. Důvod, proč jsem začal s focením, byla ztráta blízkého člověka, který se utopil na Bali v moři. Při zpětném přemítání mi přijde, že to byla právě příroda, která mi něco vzala, a na druhou stranu dala. Možná i v tomto může být nějaký původ.

Vaše fotky se dají prohlédnout i jako celek například v knize nebo na výstavách po celém světě, na čem konkrétně pracujete?

Jak jsem se zmiňoval před chvílí – kromě výstavy na Floridě v červenci 2020 navíc s půlročním předstihem pracujeme na mé doposud největší výstavě v centru Prahy, a to konkrétně ve výstavní síni Galerie Mánes.

Je to pro mě malý splněný sen a prozatímní vrchol třináctileté práce, a především po všech možných výstavách v zahraničí to vnímám jako takový nostalgický návrat zpět do České republiky.

A jak vybíráte fotky na takovou výstavu?

Vím, že to bude znít asi jako klišé, ale opravdu citem a pocitem. Neboť každá výstava je vždy takovým malým vyvrcholením daného časového úseku tvorby, snažím se navnímat uplynulou dobu a dle toho vybrat fotografie. Podstatný je samozřejmě i prostor výstavní síně. Galerie Mánes je jedna velká místnost přes 520 metrů čtverečních a má prosklenou střechu, takže je výběr o to snazší – co možná největší tisky, které v denním světle budou úžasně vynikat.

Jak chcete například právě na výstavě fotografií zapůsobit na diváka? 

Když sám vybírám fotky, zpětně se dokážu vcítit do dané scény a jakoby znova prožít focený okamžik, náladu, emoci. Proto se vždy na výstavách snažím, aby divák měl pocit, že je součástí dané scény. Že prostupuje do děje a stává se jeho součástí.

We Found Shelter

Když vytváříte fotku, chcete, aby se na ni člověk podíval a dostal konkrétní sdělení v podobě emoce či myšlenky, nebo jen chcete, aby se nad fotkou zastavil a pouvažoval? Můžete ilustrovat i na konkrétním příkladu?

Stále si myslím, že dobrá fotka se obecně pozná tak, že vás zastaví. A to nejen fyzicky ve vašich krocích, ale taky v mysli. Žiji v Praze, kde je vizuální smog neskutečně velký a zrakových podnětů je nespočet. Proto si vždy cením chvíle, kdy mě cokoli upoutá natolik, že se v tom shonu dokážu zastavit a nechám na sebe danou věc působit.

Vzpomínám si na jednu slečnu, která před dvěma roky navštívila jednu mou výstavu. Uprostřed galerie bylo k sezení sofa a slečna si na něj sedla a více než půl hodiny mlčky sledovala mou fotografii Far From The Rivers. Po tak dlouhé době mi to nedalo a šel jsem za ní, zda je vše v pořádku. Bylo vidět, že jsem ji vytrhl z toho okamžiku, což mě mrzelo. Není to záměr, který by byl hlavním důvodem, proč člověk tvoří, to je jen vedlejší efekt. Umění má vytvářet otázky, hledat odpovědi, bourat stereotypy, vytvářet emoce.

Until You Wake Up

Zmiňujete výstavní prostory, ale klíčové jsou i „kulisy“ a prostor uvnitř samotné fotografie, tedy často zamlžené snové krajinky či naopak příliš konkrétní stavby nebo jiné produkty lidské činnosti – jakým způsobem zasazujete ústřední motivy fotek do prostředí?

Baví mě kontrast těchto dvou světů. Proto častokrát volím buď člověka zasazeného v přírodě, nebo naopak živé tvory umístěné do městské krajiny rušných ulic. Takový kontrast je pro mě něčím elektrizujícím, něčím, co mě nenechává v klidu a nutí mě tohle protnutí zachytávat skrze fotografii.

Bear With Me

V minulém rozhovoru pro FotoAparát.cz jste zmínil, že vaše tvorba jsou „obrázky z hlavy“, tedy scenérie, které stavíte ve svých myšlenkách a následně je realizujete. Kolik fotek máte „v hlavě“ nyní?

Mám v hlavě nápad na zcela novou sérii fotografií. Jak už to bývá, nechci zatím nic ani naznačovat. Budu se s tím muset ještě trošku sžít, popasovat v hlavě. Ta představa mě hodně baví, jen trochu cítím, že to může být tenký led i pro mě samotného.

Netřeba o tom zatím povídat, když k tomu nejsem schopný stejně nic říct. Ale ano, v hlavě mám neustále spoustu nápadů a obrázků.

Stíháte všechny takové nápady realizovat, nebo je rychleji vymýšlíte?

Určitě je rychleji vymýšlím, než je stíhám realizovat. Dnes už vím, že jsem schopný vytvářet okolo 1–5 fotografií ročně. Je to zkrátka intenzita, která mi vyhovuje a sedí. Mám totiž spoustu čas vše do posledního detailu promyslet a následně realizovat.

Tento rok jsem si prošel nemalým vyhořením a nerad bych si to zopakoval. Proto se snažím všemu dávat dostatek času. Jenže to sami vidíte, i když bych se měl naučit více odpočívat, už zase pracujeme na zmiňované výstavě na březen. Když tak uvažuji, asi jsem nepoučitelný a jsem hodně pohlcen fotkou, než že bych se učil více odpočívat.

Dreamers And Warriors

Na Setkání fotografů 16. 11. v Praze budete mít přednášku o procesu, který stojí za vymýšlením fotek až po jejich tvorbu, na co konkrétně se mohou návštěvníci těšit a jaké taje své tvorby jim odhalíte?

Myslím, že člověka neinspiruje tolik technická stránka věci, já jsem vždy mlčky hltal spíše způsob přemýšlení o dané tvorbě. Proto se více budu snažit „odtajnit“ to, jak přemýšlet o své práci, jak si věřit a realizovat své fotografie. Mám stále pocit, že se tu na fotografické scéně hodně řeší technika a méně pak onen mind-set, který je podle mého nejpodstatnější složkou kreativního procesu. Na povídání 16. listopadu na Setkání fotografů se budu velmi těšit.

Kromě toho, že Martina Stranku můžete vidět na Setkání fotografů (registrace pro slevu zde) 16. 11. v Praze-Chodov, jeho fotografie, zajímavé informace, příběhy či videa naleznete i na jeho webových stránkách, Instagramu a Facebooku.

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram