Test monitoru EIZO ColorEdge CS2410

ColorEdge CS2410 je monitor vhodný pro fotografické nadšence i pokročilé fotografy, pokrývá 100 % RGB gamutu, pracuje s 16-bit LUT, zobrazí až 1 mld. barevných tónů, či umožní kalibraci sondou metodou hardwarové kalibrace.

Úvod – pro koho je monitor určen?

Monitor EIZO ColorEdge CS2410 je přírůstkem do fotografické řady monitorů ColorEdge a je i jejím nejlevnějším členem. Řada ColorEdge se zaměřuje hlavně na fotografy/vide­ografy a je pochopitelně vhodná i na kancelářskou práci.

Toto EIZO je tedy vstupním monitorem pro fotografy a nabídne jim to nejpodstatnější, co pro svou práci potřebují:

  • Panel IPS LCD, kontrast 1000:1, jas 300 cd/m2, odezva 14 ms (GtG)
  • 24“ úhlopříčka
  • Rozlišení 1920 × 1200 pixelů (16:10)
  • Pokrytí 100 % barevného prostoru sRGB (80 % AdobeRGB)
  • 16bitová tabulka LUT pro přesnou hardwarovou kalibraci
  • DUE pro rovnoměrné podsvícení
  • 8bitový panel
  • Vstupy Display Port, DVI-D a HDMI
  • Rozbočovač USB (3× výstup USB 3.x)
  • Kalibrační software ColorNavigator 7 a program pro správu barev Quick Color Match k bezplatnému stažení
  • Možnost kalibrace sondou, kalibrace „okometricky“, předkalibrace v továrně
  • Světelná clona CH2400 s magnetickým upevněním jako volitelné příslušenství
  • Pětiletá záruka
  • Cena: 12.999 Kč

Od dražšího modelu ColorEdge CS2420 se tento testovaný kus liší hlavně pokrytím barevného prostoru, protože novinka umí sRGB, zatímco CS2420 umí pokročilejší AdobeRGB, které umí zobrazit sytější barevné tóny hlavně na pomezí zelených a modrých odstínů.

Fotografický monitor s sRGB barevným prostorem dnes však dává velmi dobrý smysl, protože soudobí fotografičtí nadšenci dávají fotky hlavně na sociální sítě a internet obecně. Takže se zobrazují spíše na dalších monitorech, které velmi pravděpodobně nepokrývají AdobeRGB barevný prostor (a často ani sRGB prostor). Tedy AdobeRGB tolik nepotřebují, jelikož netisknou na profesionálních tiskárnách, kde by se rozdíl projevil.

Ergonomie

Monitory EIZO tradičně dbají na ergonomické potřeby uživatelů a tento kus není výjimkou. Testovaný monitor má dvě úrovně výšky. Pokud je ve vyšší poloze, je možné jej natočit o 90 ° (tedy na výšku). Možný je i náklon monitoru nahoru a dolů a pochopitelně jím lze otáčet do stran.

S monitorem se v tomto ohledu pracuje příjemně. Na výše popsané úkony není potřeba zmáčknout žádnou pojistku, vše jde „na sílu“.

Jedna pojistka na monitoru je – uvolňuje stojánek a odhaluje standardizované uchycení VESA 100×100.

Zajímavostí je, že na zádech má monitor vykrojení ve tvaru rukojeti, která umožňuje rozumné držení a usnadňuje přenášení monitoru.

Nastavení a menu monitoru

K ovládání monitoru slouží dotyková a podsvícená tlačítka na spodní hraně vpravo. Jsou indikovaná pouze světlem, takže na první pohled není patrné, k čemu slouží. Až po doteku na libovolné z nich se na monitoru objeví menu i s ikonkami znázorňujícími, co každé tlačítko dělá.

Základem jsou tlačítka pro nastavení jasu a zdroj vstupního signálu (input). Mírně hlouběji lze nastavit jazyk, „Preferences“ (tam se dá vypnout pípání při zmáčknutí tlačítka nebo power save režim) a zobrazit informace, kde kromě výrobního čísla naleznete i počet hodin, kdy monitor byl v provozu, což je sice zajímavá statistika, ale je tam hlavně kvůli záruce.

Důležité jsou nastavitelné tzv. video-režimy, které lze ovládat jak skrze toto nastavení na monitoru, tak skrze program Color Navigator v počítači, takže mohou být později překalibrované (a to každý jinak) a páru kliknutími je lze měnit, aniž by byla potřeba zapínat program v počítači.

Každému video-režimu lze nastavit v „Color“ jas, barevnou teplotu (4000–1000 K), hodnotu Gamma (1,6–2), gamut (sRGB a native), hue, saturaci, gain pro Red, Green, Blue a „6 colors“ pro tiskové barvy.

Konektivita

Monitor má celkem 5 vstupů: Napájení, USB, DisplayPort (HDCP 1.3), HDMI (Deep Color, HDCP 1.4), DVI-D (HDCP 1.4).

USB vstup má dvě funkce. Ta první je kalibrace a spojení s programem Color Navigator v počítači – o tom více později. Druhou funkcí je USB rozbočovač – na boku monitoru jsou tři USB výstupy. Jedná se o rychlé USB 3.x (nutnost zapojit USB vedoucí do monitoru do USB 3 portu v PC) a monitor podporuje i napájení, takže je skrze takový port možné například nabíjet telefon.

Software a kalibrace

Základním softwarem pro nastavování a kalibraci monitoru EIZO je program Color Navigator ve verzi 7. Ten umožňuje i zobrazení současného nastavení monitoru, i drobné úpravy tohoto nastavení. 

Jako první kalibrační program na světě zapisuje po úpravě obrazových parametrů vytvořený ICC profil monitoru nejen na hard disk připojeného počítače, ale rovněž do paměti monitoru, takže stisknutím tlačítka MODE na monitoru a vybráním požadovaného video-režimu se vždy z paměti monitoru na harddisk PC zkopírují ICC profil monitoru odpovídající zvolenému video-režimu. Fotografické editory si tak vždy načtou aktualizovaný ICC profil monitoru a tím dokážou správně zobrazit barvy zobrazovaných fotografií.

Všechny úpravy nastavení obrazových parametrů se odehrávají přes video-režimy, které se dají rychle přepínat i na samotném monitoru pomocí tlačítka MODE, jak jsme si popsali výše. Je nutné, aby byl monitor propojený přes USB kabel s počítačem.

Některá nastavení jdou nastavit pouze na monitoru a některá jsou dostupná i přes Color Navigator konkrétně se jedná o rozdílné jednotky svítivosti, které jsou v programu ColorNavigator 7 udávány v cd/m2, zatímco v menu monitoru v procentech max. hodnoty jasu. To s sebou přináší i drobné překvapení. Pokud na monitoru nastavíte 100% jas, v programu to ukáže 288 cd/m2, nicméně program umožňuje nastavit až 350 cd/m2, nicméně jas se od 288 cd/m2 nezvyšuje. Zajímavější je situace na dolní hranici, kdy program umožňuje nastavit minimálně 50 cd/m2, ale pokud na monitoru nastavíte jas 0 %, tak program ukáže 31 cd/m2 a jas je skutečně nižší než na 50 cd/m2.

Proč mluvím o ruční kalibraci? Pokud někdo nedisponuje sondou nebo se kalibrace sondou bojí, může kalibrovat „okometricky“ (režim STD, STANDARD). Zkrátka vytiskne fotku, umístí ji vedle monitoru, kde je zobrazována stejná fotka, a nastaví ručně jas a bílý bod monitoru tak, aby barvy odpovídaly. Potom bude mít jistotu, že fotky budou vytištěné se stejnými barvami, jaké vidí na monitoru.

Software ColorNavigator 7 umí zajistit barevný ICC profil monitoru pro fotografické editory jednoduchým zkopírováním profilů odpovídající jednotlivým přednastaveným video-režimům přímo z paměti monitoru, což je potřeba pro grafické programy, aby správně zobrazovaly barvy. Dosud bylo možné zajistit barevný ICC profil monitoru pro fotografické editory pouze kalibrací monitoru pomocí kalibrační sondy. Uživatelům tak odpadá nutnost pořizovat ihned krátce po zakoupení monitoru také kalibrační sondu a monitor kalibrovat, aby vytvořili ICC profil monitoru a zajistili tak správné zobrazení barev ve fotografických editorech. 

Pochopitelně jako grafický editor i EIZO ColorEdge CS2410 umí pracovat s kalibrační sondou (režim ADV, ADVANCED). Kalibrace by měla probíhat velmi jednoduše, stačí propojit monitor s počítačem, zapojit sondu do počítače a umístit na monitor, spustit Color Navigator a spustit funkci „Kalibrace“. Kalibrovat lze více standardních video-režimů najednou (lze vytvořit i vlastní cílový profil). Bohužel jsme sondu na testování neměli, takže nemůžeme přidat praktické poznámky.

O ideální zobrazení se stará i další hardware. Prvním jsou obrazové procesory DUE (Digital Uniformity Equalizer), který sice snižuje maximální dosažitelnou hodnotu svítivosti obrazovky, ale umožňuje rovnoměrné podsvícení a jednotné barvy po celé ploše.

Další softwarovou technologií jsou 16bitové LUT tabulky. I když panel umí 8bitové barvy, tato technologie pracuje na 16bitových interních výpočtech, takže výsledné přechody barev jsou jemnější a technologie také zabraňuje skokovým přechodům.

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R
Srovnání: Canon EOS R vs. Nikon Z7 vs. Sony A7R III vs. Panasonic S1R

S di­gi­tál­ními bez­zr­ca­dlov­kami s pl­no­for­má­to­vým či­pem a vy­so­kým roz­li­še­ním se roz­trhl py­tel, na­bí­zíme tedy pře­hledné po­rov­nání bez­zr­ca­dlo­vek Ca­non EOS R, Ni­kon Z7, Sony A7R III a Pa­na­so­nic Lu­mix S1R.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace