Himálaje - cesta k Mount Everestu, díl III.
Himalajský deník pokračuje. Tvrdé přistání na šotolině v Lukle, dvě placky tibetského chleba s marmeládou a vyrážíme. Čeká nás týden putování na 5800 m vysoký vrcholek Kala Pattar, ze kterého Angličané poprvé uviděli a naplánovali cestu přes Jižní sedlo na vrchol Mount Everestu. Nespěchejte a běžte pěkně pomalu. Na 5000 m je asi poloviční tlak vzduchu. Určitě zajděte do Chuckungu, kde uvidíte jižní 4 km vysokou jižní stěnu Lhotse, kterou kdysi Reinhold Messner nazval horolezeckým problémem 21. století.
Desátý den (4/23/1998)
Dnes nás čeká první vrchol výprav – výstup na Kala Pattar. Snídani máme domluvenu na 5:00. Nakonec je to trochu později , neboť sympatický Šerpa v kožené kšiltovce, ale jinak v otrhaných šatech, se modlí. Cesta vede „kamenolomem" na Gorak shep. Na Gorak shepu nezastavuji a jdu dál. Bojím se, aby se mi Everest nezatáhl. Stoupání je dlouhé, kyslíku málo, ale v 9:30 jsem asi 200 výškových metrů nad Kala Pattarem ve hřebeni Pumori – výška 5800 metrů. Výhled na Everest je nádherný, vidím jižní sedlo, přes které Hillary poprvé dobyl vrchol. Je vidět i do Base Campu Everest, kde stojí asi 15 stanů. Je zima kolem nuly, a tak asi po 15 minutách začínám sestupovat dolů. Traverzovat do BC již nebudu, cítím, že toho budu mít asi dost.
Dole na náhorní plošině v Gorak shepu usedám a jím čokoládu. Za mnou usedá sněžný kur a pozoruje mne. Mám dost času na výměnu objektivu a na fotku. Přichází Petr, který rovněž vzdal BC a jdeme spolu do Lobuche. Silně mě rozbolela hlava – beru si Ataralgin. Docházím do Lobuche a jdu spát. Je 13:00. Večer bude asi zase kouřový. Vyjednávám se Šerpy. Slibují, že se bude topit mechem, který prý nekouří. Přesto je místnost brzy plná kouře i když na jačí trus to nemá. Na lavici uprostřed sedí Čechošvýcar, který chrchlá a plive bacily na asi patnáct lidí, kteří toho mají vesměs dost. Virózy nebo anginy jsou v těchto výškách mnohem nepříjemnější než doma. Nevím, proč neleží. Otevírám okno, které on asi po pěti minutách zavírá. Pak otevíráme s Petrem dveře. A pak už nevím – spím.
Jedenáctý den (4/24/1998)
Přesunujeme se z Lobuche do Chukungu. Počasí není pěkné – je mlha a občas prší. Před lodží fotografuji zasněžené jaky.
Dvanáctý den (4/25/1998)
„Tým Mera" je silně zdecimován. Petra nachladil Čechošvýcar v Lobuchi. Ani morálka ostatních není nejlepší. Vyrážíme s Lídou do základního tábora Island Peaku – chci vidět přechodové sedlo k Mera Peaku. Dorážíme do základního tábora Island Peak, ve kterém je vidět sedlo Amphu Lapcha. Na tu dálku to těžko mohu posoudit. Je to příkré sedlo se skalním lezením na konci, vysoké 5700 metrů. Nádherný je zdejší ledovec Imja Tse, s obrovskými ledovými jeskyněmi. Počasí je špatné. Vracíme se zpátky do Chuckungu a prší.
Třináctý den (4/26/1998)
Čekáme celý den v Lukle. Plán byl sice vyrazit ještě odpoledne do tábora pod Zatrwa La, ale nosiči s Lídou, Jirkou a Milošem nikde. Přicházejí až ve 14.00 hodin. Připravují se věci na Mera Peak – jídlo, stany, mačky.
Čtrnáctý den (4/27/1998)
Čeká nás etapa do Lukly. Na úseku do Namche fotografuji himalájské divoké kozy. Včera večer jsem rovněž viděl vzácnou srnu. V Namche chci zavolat Helče. Musím vylézt na kopec, který je obsazen vojáky. Je zde rovněž muzeum Národního parku Sagarmatha. V malé kamenné boudě sedí voják. Volám 140 minut a cenu usmlouvám na 550 Rp. Má radost, že jsem zavolal a vše je v pořádku. Zbytek cesty je otravný. Mokrý dorážím asi v 16 hodin do Lukly, kde nás v Paradise lodži Didi ubytovává v provizorním pokoji.
- Předchozí strana
- 1
- 2
- Další strana
Komentáře
Tento článek nemá žádné komentáře
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.