Recenze portrétního makroobjektivu Zeiss Milvus 2/50M

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D750 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Nejprve se podíváme na střed snímku. Objektiv je velmi ostrý již od plně otevřené clony a v tomto ohledu není možné nic moc vytknout. Když se však velmi pozorně podíváte na zvětšené snímky, na f/2 uvidíte na kontrastních hranách mírně narůžovělé kontury, které s dalším zacloněním mizí.

Nyní se přesuneme na okraje snímku, kde se nacházejí podobné náznaky aberace jako ve středu snímku. Není to nic velkého a běžně pozorovatelného, ale za postřeh stojí to, že takto se aberace běžně nechovají, v krajích obrazu jsou silnější a ve středu se objevují jen minimálně.

Zpět ke kresbě na okrajích snímku. Na f/2 je solidní, i když můžeme spatřit mírně měkčí obraz a náznaky vinětace. S přicloněním na f/2.8 je obraz velmi hezký a od f/4 je bez výtek.

Obecně je na tom Zeiss Milvus 2/50M po stránce kresby velmi dobře. Pro portréty bude clona f/2 dobře použitelná a pro makro bude vždy vhodné trošku přiclonit kvůli hloubce ostrosti. Potom mezi f/11 a f/16 začne docházet k difrakci, která ubere na detailech.

Vinětace

Ztmavení rohů jsme naťukli už výše, zde to však máme černé na bílém. Na f/2 (první snímek) je vinětace opravdu znatelná a občasně budete muset sáhnout na korekci. Při přiclonění na f/2.8 (druhý snímek) celkem překvapivě a celkem rychle mizí. Na f/4 (třetí snímek) už prakticky není.

Zkreslení

To je vlastnost objektivu, kterou při pořizování portrétů nechcete a Zeiss 2/50M žádné výrazné problémy se zkreslením nemá.

Makro

Jak jsem poznamenal výše, objektiv se chlubí zvětšením 1:2, což je příjemné pro focení detailů. Případně pomocí mezikroužků je možné dosáhnout vyšších hodnot zvětšení.

Noc a protisvětlo

Objektivy s dobrou světelností vybízejí k tomu, aby se s nimi fotilo v horších světelných podmínkách nebo večer. Zeissu nedělají problém pouliční lampy ani cokoliv jiného, zajímavé je, že i přes celkem vysoké ohnisko dokáže vytvořit velmi hezkou difrakční hvězdičku okolo silných světelných zdrojů, pokud se objektiv přicloní.

Pokud se naopak „odcloní“ a zaostří na minimální zaostřovací vzdálenost, objektiv vyprodukuje opravdu příjemný bokeh. Toho je možné kreativně využít třeba při focení makra nebo portrétů.

Objektiv dobře zvládá i silnější protisvětlo v podobě slunce, a to jak při krajinářské fotografii…

…tak při makrofotografii.

Aberace

Ty jsou pro mě u tohoto objektivu záhadou. Nějaké se objevily při 100% výřezech a u nízkých hodnot clonových čísel, ale jinde jsem aberace nenašel (v RAWu, na okrajích snímků, kde se typicky vyskytují). Neobjevily se ani problémy s laterálními aberacemi nebo aberacemi v protisvětle. Takže jsem nic pravidelného neobjevil, ale je možné, že někdy něco „vykoukne“.

Ostření

To jsem již popisoval dříve, ale přidám pár praktických poznámek. Ostření je velmi precizní a ideální jak pro „hračičku“, tak pro fotografa, který potřebuje celkem rychle ostřit. Kombinace clony f/2 a padesátimilime­trového ohniska je pro manuální ostření vyhovující, když jsem testoval Milvus 1,4/50, měl jsem trošku problémy, protože hloubka ostrosti byla na f/1.4 opravdu malá. Určitou roli hrají samozřejmě zkušenosti. Na manuální ostření není těžké si zvyknout a naučit se být podobně rychlý jako při automatickém ostření. Vždy to je otázka praxe a s manuálním ostřením je bez problémů možné dosáhnout stejného procenta dobře zaostřených snímků jako s AF. V tomto ohledu mohou pomoct i bezzrcadlovky a focus peaking.