Kompozice a světlo. Škola světla Jana Pohribného, MQEP - 2. díl

Esenciální vliv světla na fotografovaný námět jsme si osvětlili v první lekci. Věřím, že jste si přinejmenším uvědomili nebo dokonce vyzkoušeli, jakým zásadním způsobem světlo ovlivňuje tvary fotografovaného objektu i prostor, který jej obklopuje, jak záleží na jeho směru, úhlu, rozptýlení či intenzitě. Kvality světla (a tím také výsledné fotografie) pak zřetelněji reflektovaly cesty skrze kontrolu kontrastu a jasu snímané scény, stejně tak skrze její barevnost a tóny barev i černobílé škály.

Světelná nálada a výraz


Světlo se výraznou měrou také podílí na vytváření nálady, i když její vnímání a interpretace se může lišit na zkušenostech, kulturních zvyklostech, asociacích, jak fotografa, tak zejména diváka. Změny nálad v krajině (i městské) reprezentují změny počasí (déšť, mlha, bouřkové mraky atd.), roční doby i denní doby (východ/západ slunce). Náladu světla v interieru ovlivní jak zabarvení zdroje umělého osvětlení interieru tak odraz denního světla od stěn, nábytku atp. v pokoji. Barvy jsou, jak bylo řečeno, nositeli emocí a světlem je lze akcentovat nebo potlačit (stínem, zesvětlením). Fotografie může odrážet i bezprostřední náladu fotografa, jeho reakci na prostředí, situaci apod. i náladu aktérů jeho fotografie.

Snad každý fotograf usiluje o svůj vlastní výraz, styl, rukopis. Sjednocujícím prvkem jeho fotografií bývá často světelná stavba obrazu, způsob jakým nejen definuje prostor, objemy, tóny a barvy, ale také kompozici, vzájemné vztahy jednotlivých částí obrazu a již zmíněnou náladu. Má-li fotografie výraz, pak její obsah bývá emotivní (i v záporném slova smyslu) a dobře zapamatovatelný.

Pár příkladů jak lze světlem změnit výraz plastiky, okolního prostoru a zejména náladu snímku, který je rovněž formován citem oka fotografa a jeho záměrem, co chce o místu, fotografovaném objektu, ale zprostředkovaně i o sobě sdělit. Nakonec jsem vybral třetí fotografii ©, kde jsem světlem z příruční baterky pouze akcentoval ústřední motiv. J.P. , Ragazzo, 2009; z cyklu Andě



a) 21:56 hod. zvýrazněná plastika, boční směrové umělé světlo a bodové zpředu do tváře; b) 5:11 hod. neosvětlená plastika jako silueta; 



c) 5:13 hod. zvýrazněná plastika, boční směrové um. světlo; d) 5:52 hod. přímé směrové neplastické sluneční světlo (slunce doslova v zádech);



 e) 6:20 přímé směrové částečně boční sluneční světlo; f) 6:52 přímé směrové výrazně boční sluneční světlo

Kompozice a rytmus

Volba kompozice i rytmu světla a stínu, tónů a barev je sice subjektivní autorská záležitost (viz. příklady fotografií v této virtuální škole) a má nespočetně variant, ale můžete si na některých klasických pravidlech kompozice a využití rytmu ve fotografii ověřit, jak světlo podporuje nebo spoluutváří kompoziční rukopis. Světlo zde může být nejen hlavním protagonistou (dominantou), ale také jen součástí scény.Téměř každý světlejší objekt, plocha v obraze proti tmavšímu pozadí se jeví jako světelná dominanta.

Centrální kompozice akcentuje pozornost především na dominantní námět vašeho obrazu. Světlo vycházející ze středu obrazu má často sakrální až mystický charakter; světlo dopadající do středu podtrhuje soustředění, rozvážnost. Takový obraz může ovšem působit staticky, proto je někdy dobré absolutní symetrii mírně porušit.Rozdělíte-li plochu obrazu ve vertikálním i horizontálním směru na třetiny, vzniknou v průsečíku horizontál body, které jsou vhodné pro umístění dominantních prvků obrazu.

Třetinová kompozice se dobře uplatní zejména u krajiny, kdy světelné rozvrstvení krajinných ploch, horizontů a nebe lze rozdělit na třetiny (nemusí být vždy děleno na pravidelné a paralelní plochy).

Dynamiku obrazu jistě podpoří diagonální kompozice, když umístíte jeden z hlavních prvků na diagonálu obrazu. Tou může být např. vhodně komponované rozhraní světla a stínu. Za úvahu rovněž stojí psychologické působení směru diagonály. Vzhůru směrem zleva doprava působí taková kompozice optimisticky, pokud však sestupuje shora zleva doprava dolů, nezoufejte a směle takovou kompozici použijte, pokud vyhovuje vašemu záměru.

Již dávno bylo objeveno, že určité body v obraze automaticky přitahují divákovu pozornost a určité proporční vztahy celku působí na člověka lépe, přirozeněji než jiné. Výtvarní umělci se pokoušeli zjistit obecnou zákonitost, jaké dělení úsečky či plochy na člověka nejlépe působí. Existují různá řešení, ale místo využití např. řady Fibonacciho čísel nebo různých geometrických konstrukcí lze v praxi použít „zlatý řez“, který vede na dělení úsečky v poměru 0,62 : 0,38. Prvek získá na významu, pokud ho umístíte do takto určeného bodu. Zlatý řez je možno sestrojit pro každou stranu obdélníka, v průsečících potom získáte „zlatý bod“ — ideální místo pro přesné umístění dominantního prvku. Zlaté body kompozice jsem naznačil do schématu ve fotografii. Fotograf však většinou nepropočítává zlatý řez, ale intuitivně zasazuje hlavní objekty svého zájmu do přibližně takových bodů. Mnohdy je takové místo právě světelně akcentováno (zde výrazná silueta).

Geometrické dělení (dle poměru stran) | Fibonacciho dělení

Opakování střídání světel a stínů, světlých a tmavých ploch či dvou i více komplementárních barev, vytváří ve fotografii dojem rytmu, který může plochu fotografie vhodně rozehrát, narušit přílišnou statičnost snímané reality a dát jí určitý řád. Pokud ale opakování světel a stínů působí příliš stereotypně, pak je dobré je kompozičně, světelně či jinak narušit, např. umístěním dalšího objektu nebo barvy do kompozice, které budou působit jako přerušení rytmu nebo vyvolají dokonce překvapení.

Jako u řady fotografií se zde záměrně prolíná několik kompozičních pravidel, a proto vedle rytmického opakování je zde volbou úhlu záběru a širším ohniskem dosaženo výrazného úběžníku = diagonální kompozice.

Podobně jako s rytmem lze v obraze pracovat se symetrií a rovnováhou, které vznikají např. tam, kde dochází k zrcadlení nebo opakování prvků obrazu. Na ukázce je statičnost kompozice obrazu krajiny na Lofotských ostrovech, která využívá symetrie odrazu v klidné hladině a je umocněna umístěním horizontu ve středu, narušena přidáním dvou světlejší a tmavších prvků (měsíc a kameny v popředí).

Cvičení: Soustřeďte svou pozornost na kompozici vašich fotografií a také jak se na nich podílí světelná stavba. Nafotografujte alespoň dvě odlišná řešení (např. kompoziční třetinové dělení či výrazné dynamické = diagonální řešení,) kde kompozice nebo rytmus hrají klíčovou roli.

Příště: Chyťte světlo aneb cesta optimální expozice

Kreativní barva ve fotografii - Jan Pohribný lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
Kreativní světlo ve fotografii lze pořídít v českých e-shopech za cenu od Kč do (Zdroj: Heureka.cz) Porovnat ceny >>
     

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (3)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

Články v sérii:

Další články ze série
FotoAparát.cz - Instagram