​Recenze širokáče Tamron 17-35mm f/2.8-4

Optická kvalita obrazu

Nejdříve se podíváme na ohnisko 17 mm, kde je střed snímku velmi ostrý již od plně otevřené clony, přiostření na f/4 mu každopádně ještě pomůže a velmi dobré výsledky podává až do clony f/11 po níž se objevuje difrakce. Okraj je na tom logicky hůře, na f/2.8 nabízí rozumné výsledky, ale je zřejmá ztráta mikrokontrastu a vinětace, obojí se zlepšuje na f/4 a na f/5.6 je výstup velmi dobrý až po clonu f/11.

Na 35 mm je střed obrazu v pořádku už od otevřené clony, přičemž mu přiclonění na f/5.6 jistě pomůže a do clony f/11 podává velmi dobré výsledky. Okraj je na f/4 mírně měkčí a přiclonění mu také pomůže.

Celkově je kresba dobrá a při zvážení cenové kategorie i velmi dobrá. Vždy pomůže mírně přiclonění, ale kresba není špatná ani na plně otevřenou clonu.

Vinětace

U širokáčů je vinětace zcela běžná a testovaný Tamron se jí také neubránil, na clonu f/2.8 a 17mm ohnisko (první snímek) je celkem výrazná, nicméně rychle mizí už po drobném přiclonění na f/4 (druhý snímek). Objevuje se i na 35 mm a f/4 (třetí snímek), ale není výrazná.

Mrkneme se, jak vinětace vypadá v praxi – odcloněno/při­cloněno.

U tohoto objektivu je důležitá i vinětace při použití filtrů. Použil jsem slim polarizák, objektiv je přicloněný na f/8 a všimnout si můžeme dvou věcí – jednak drobného ztmavení levého horního rohu (nějakou záhadou mi tento polarizák i na jiných objektivech nevinětuje ve všech rozích stejně) a jednak drobného odlesku, což je dáno přidáním dalšího optického prvky do soustavy.

Nasadil jsem i ND1000, taktéž objektiv přicloněn na f/8. Že by vinětovala přímo obroučka filtru, se říct nedá, nicméně i tak se na výsledné fotce objevuje souvislá vinětace, přičemž by logicky nemělo jít o chybu objektivu, jelikož ten na f/8 nevinětuje.

Zkreslení

Objektiv má na 17 mm mírně výraznější soudkovité zkreslení, to se v praxi projevuje opravdu jen na rovných liniích, jinak není úplně snadno pozorovatelné. Navíc je rozprostřené po celé ploše snímku, a není hlavně v rozích. Na 35mm ohnisku je zkreslení minimální.

Chromatická aberace

Širokoúhlé objektivy mají problémy s barevnými konturami okolo kontrastních hran, nicméně testovaný Tamron si v tomto ohledu počínal velmi dobře a na chromatickou aberaci téměř netrpí. Pokud se nějaká objeví, potom to je v úplných rozích na 17 mm a je vidět spíše jen při velkém zvětšení.

Noc, bokeh a difrakční hvězdička

Širokoúhlé objektivy už jen kvůli fyzikálním zákonům neumí silně rozmazávat pozadí, zde je ukázka na 17 mm, clonu f/2.8 a zaostřeno na nejkratší vzdálenost. Pozadí sice rozostřené je a celkem jemně, nicméně bokehové kroužky jsou malé a vycházejí z nich podivné paprsky.

Stejná scéna, pouze správně zaostřená a řádně přicloněná ukazuje velmi pěkné difrakční hvězdičky, které objektiv opravdu umí a vykresluje je nejen v noci, ale i například za dne se sluncem v záběru.

Mimochodem, když porovnáte oba obrázky z hlediska zaostřené vzdálenosti (jednou zaostřeno téměř na nekonečno, jednou na minimální zaostřovací vzdálenost) je patrný focus breathing, avšak u tohoto objektivu na tomto ohnisku pouze minimální.

Odlesky

Na to, že se jedná o levný širokáč, jsou odlesky na velmi dobré úrovni. Nesetkával jsem se s nimi často, klíčové (minimálně pro mě) je, že se neobjevovaly, když jsem dramatičtější snímky se sluncem v záběru (někdy je paradoxně horší, když ono slunce v záběru není).

Ostření v praxi

I když jsem u širokoúhlých objektivů zastánce (aspoň částečného) ručního ostření, objektiv mě autofokusem nikdy nezklamal. Vyloženě rychlík to není, ale když zaostří, tak zaostří přesně, rychle a hlavně „nehledá“ – některé objektivy už skoro mají zaostřeno a poslední jemné doostření jim trvá, což není tento případ. Kroužek ostření se otáčí, což jsem si nejdříve myslel, že bude problém, ale nakonec jsem si zvykl.

Stabilizace obrazu

Objektiv žádnou nemá. Jak jsem psal výše, je na každém, zdali ji pro svou práci vyžaduje nebo ne.