​Recenze širokáče Tamron 17-35mm f/2.8-4

Kategorie širokoúhlých zoom objektivů pro full frame DSLR je celkem nabitá, Tamron 17-35mm f/2.8-4 je lehký, kompaktní, levný a podává dobré výsledky.

Úvod

Širokoúhlých objektivů na FF zrcadlovky je poměrně hodně, nicméně výběr není vůbec jednoduchý. Při výběru je potřeba se zaměřit hned na několik parametrů, na které se blíže podíváme. Priority jsou pro každého jinde, takže začnu svým oblíbeným tématem – hmotností. Širokoúhlé objektivy nejsou vůbec jednoduché ve své konstrukci, takže už jen tím, že máte širokoúhlejší objektiv, má vyšší hmotnost i rozměry.

Přímé spojení je mezi hmotností a světelností. Čím světelnější objektiv, tím těžší objektiv, což je patrné hlavně u širokáčů typu 14–24mm f/2.8 nebo 15–30mm f/2.8, které váží okolo kilogramu, což se celkem pronese, když uvážíme, že tyto objektivy se používají v krajinářské či reportážní fotografii.

recenze objektivu tamron 17-35mm f/2.8-4

Světelnost objektivu má zásadní vliv (spolu s nejširším ohniskem) na to, zdali objektiv umožňuje nasadit klasické závitové filtry, čehož využijí především oni krajináři. Takže kdo chce fotit širokáčem krajinu, musí se vzdát požadavku na vysokou světelnost a extrémně širokoúhlá ohniska.

Zásadní je i rozsah ohnisek, mezi širokáči udělá každý milimetr velký rozdíl, takže je potřeba si rozmyslet, zdali chcete zoom objektiv, který začíná na 14, 15, 16 nebo 17 mm (přepočteno na FF). S tímto se pojí zkreslení, širokoúhlejší objektivy budou mít větší zkreslení, takže stejně bude potřeba trošku zazoomovat.

Samozřejmě se v této kategorii nachází i pevná skla, ale těch není až tak moc, řekněme, že klasičtí výrobci (Nikon, Sigma, Tamron) vesměs končí na 20 mm a níže u pevných skel moc nejdou, takže spíše musíte jít do výrobců jako Laowa nebo Samyang (recenze Samyangu 14mm f/2.8 AF). Každopádně to vypadá, že širokoúhlé objektivy se budou mnohem lépe dělat pro bezzrcadlovky, ale to je jen odhad do budoucna.

recenze objektivu tamron 17-35mm f/2.8-4

Komplikovaným tématem je optická stabilizace obrazu. Zatímco krajináři používající stativ ji berou jako zbytečnou váhu, rozměry a peníze navíc, reportážní fotografové ji jistě využijí v horším světle. Zde tedy hodně záleží na využití a osobních preferencích.

Menším tématem je ostření, jelikož někteří výrobci jako například dříve Samyang nebo dnes Laowa do širokoúhlých objektivů neumisťují ostřicí mechanismus a fotograf musí ostřit ručně. Někomu to nemusí vyhovovat, zatímco někdo jiný využívá velké hloubky ostrosti a hodně fotí třeba na hyperfokální vzdálenost.

Posledním kritériem je cena a ta většinu fotografů nepotěší. Širokáče na FF většinou začínají kousek pod dvaceti tisíci korunami a ty od Nikonu či Canonu stojí i několikanásobky. Jedná se tedy o dražší segment trhu.

Do této situace přichází Tamron 17–35mm f/2.8–4, který zaplňuje prázdné místo na trhu s podle mě velmi dobrým kompromisem pro mnoho fotografů. Není až tak širokoúhlý, má solidní světelnost, kompaktní rozměry a nízkou hmotnost, závit na filtry a k tomu ještě velmi příjemnou cenu.

Fotografické žánry:

  • Krajina
  • Architektura
  • Reportáž (vnitřní i venkovní)
  • Interiéry

Parametry:

  • Světelnost objektivu: f/2,8–4,0
  • Typ objektivu: základní zoom
  • Objektiv pro formát: FF
  • Optická stabilizace: ne
  • Filtry: 77 mm
  • Úhel záběru na full frame: 103°41' – 63°26' a na APS-C 78°46' – 43°29'
  • 7lamelová irisová clona, max. clona F16 – F22 podle využití zoomu
  • Minimální zaostřovací vzdálenost: 28 cm
  • Maximální průměr : φ83,6 mm
  • Délka: pro Canon 92,5 mm – pro Nikon 90 mm
  • Hmotnost: 460 g

Design a ergonomie

Na první pohled objektiv může působit jako nějaký základní zoom, z jeho rozměrů téměř není patrné, že se jedná o širokoúhlý objektiv, což naznačuje hlavně konstrukce předního optického členu a filtru. Rozměry jsou tedy příjemně malé a hmotnost je nízká na solidně světelný širokáč.

Na těle nalezneme dva prstence, ten větší slouží k zoomování, ten menší k ostření. Rozsah chodu mají překvapivě téměř stejný. Když k tomu přidáme fakta, že se ostřicí kroužek otáčí během ostření (dá se na to zvyknout) a že nikde není žádná stupnice naznačující zaostřenou vzdálenost, zjistíme, že tento objektiv není úplně nejvhodnější pro ruční ostření. Ostření nabízí dva režimy, které se přepínají na těle objektivu AF/MF a jsou to tvrdé (nehybridní režimy), kdy při AF nelze ručně doostřovat nebo přeostřovat (na to je potřeba zapnout režim MF).

Chod ostřicího kroužku se liší podle toho, zdali jste v režimu AF nebo MF. V tom prvním je tuhý a přetahujete se s autofokusem, v tom druhém je zase poměrně volný. Při chodu zoomovacího kroužku se objektiv mírně vysouvá. Nejvíce zasunutý je cca na 26 mm, přičemž při „přibližování“ i „oddalování“ se trošku prodlužuje.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram