"Zvířata v jejich přirozeném prostředí širokým objektivem" Okem profesionála 052019

Začíná nám jaro, čas, kdy se všechno probouzí. Ptáci hlasitě dávají najevo příchod tohoto, myslím, že i pro nás lidi, pozitivního období. Připravil jsem si proto pro vás tenhle možná ne úplně snadný, ale o to zajímavější úkol. Fotografování zvířat na širokoúhlý objektiv.

Ropucha obecná (Bufo bufo)

Fotografie vznikla jednoho jarního večera při procházce kolem cesty, kde mají ropuchy svoji migrační trasu z lesa k vodě. Byl použit objektiv s ohniskovou vzdáleností 15mm a jeden blesk.

Expozice trvala 8 vteřin.

Chtěl bych podotknout, že na jedné straně máme my fotografové wildlife obrovskou výhodu, protože nám příroda zatím ještě nabízí nepřeberné množství možností a technik, které můžeme ve svém oboru zužitkovat. Ten, kdo rád makro, může se věnovat malým věcem, od obojživelníků přes pavoukovce nebo blechy klidně až například po housenky, či motýly. Ten, kdo naopak radši ptáky, může ve fotokrytu klidně prosedět hodiny a čekat na svůj vysněný úlovek. Stejnou kategorii tvoří savci.

Tabon lesní (Alectura lathami)

Fotografie ptáka vyfoceného na širokoúhlý objektiv. Středová kompozice v tomto případě vůbec nevadí. Ne vždy je třeba speciálního objektivu, podobnou fotku je možné pořídit klasickým širokáčem.

Časově jsou tyto disciplíny samozřejmě velmi náročné, ale právě čas je naším největším pomocníkem, protože za dobu strávenou v přírodě se vlastně učíme tu nejdůležitější věc, kterou potřebujeme na vytvoření jak technicky, tak kompozičně atraktivního snímku. Je to čas, kdy se učíme přírodu poznávat, chápat chování a návyky zvířat, jejich aktivitu a v neposlední řadě se učíme vnímat prostředí, ve kterém žijí.

Něco málo k technice… Postřehl jsem v poslední době v internetových debatách okolo wildlife fotografie zajímavý nešvar. Lidé se čím dál víc přestávají zajímat o fotku jako takovou a stále víc rozebírají, kdo jakou značkou fotí a která je nejlepší, hádají se a shazují a celé mi to přijde jako nějaká nesmyslná žabomyší vojna. Osobně to vůbec nechápu a myslím si, že dobrá fotka se dá vytvořit prakticky s „čímkoliv“, stačí chtít. Takže o konkrétních značkách se tady rozepisovat vůbec nebudu, snad kromě jednoho specifického širokoúhlého objektivu, který používám. Což ale neznamená, že když ho nemáte, ztrácíte tak šanci něco vyfotit. Já na už zmiňovanou disciplínu používám manuální objektiv Laowa o ohniskové vzdálenosti 15mm. Výhodou tohoto extrémně širokého makroobjektivu je skutečnost, že umožňuje zvětšení 1:1 a má prakticky nulovou zaostřovací vzdálenost, což mi umožňuje se fotografovaného objektu prakticky skoro dotýkat ( pokud neuteče :-) ). Nevýhodou je, že je manuální a hloubka ostrosti při tak velkém přiblížení je velmi malá, tudíž ji musíte v podstatě uhodnout. A že se to ne vždy úplně povede.

Létavka pardálí (Rhacophorus pardalis)

Klasický příklad toho, že ne vždy potřebujeme speciální vybavení. Tato fotka létavky vznikla na Borneu, je focená z ruky bez blesku na širokouhlý objektiv o ohniskové vzdálenosti 17–40 mm.

Zvířata fotím aktivně od roku 2014, kdy jsem poprvé navštívil vysokohorský mlžný les v Panamě a tento biotop pak navždy ovlivnil můj život i fotografickou tvorbu. Od té doby pravidelně navštěvuji různé kontinenty naší planety a snažím se zachytávat jejich krásu. Na svých cestách jsem používal různé techniky, převážně však makroobjektiv nebo ohnisko 300mm a víc. Až v posledních dvou letech jsem se začal víc zajímat o fotografování přírody na širokoúhlý objektiv. Pro mě osobně, jak už jsem popsal výš, je atraktivní snímek, který nám ukazuje jak daný objekt, tak biotop, který obývá. A právě toto téma bude zadáním soutěže Okem profesionála.

Zmije obecná (Vipera berus)

Závěrem bych chtěl ještě požádat soutěžící o dodržování etických zásad vůči přírodě, např. nepoužívat živé návnady, nerušit ptáky při hnízdění, nebo při jiných rozmnožovacích cyklech.

Své soutěžní fotografie vkládejte do galerie: https://www.fotoaparat.cz/…galerie/234/