Recenze: Teleobjektiv Sigma 60-600mm f/4.5-6.3 Sport

Sigma USB Dock

Tento název patří komunikační jednotce, která je schopna připojit novější objektivy Sigma k počítači. Vyrábí se varianty podle bajonetu objektivu tj. Canon/Nikon… Z počítače jste pak schopni provést nahrání nového firmware objektivu nebo nastavit si jeho parametry. Nový firmware objektivu je někdy potřeba pokud vyjde nějaká nová řada těl od daného výrobce, která mění protokoly komunikace (ostření, IS, přenosu vzdálenosti apod.). Případně může opravovat již zjištěné vady nebo vylepšovat funkčnost.

Ale zpět na začátek. První co mě zarazilo u USB docku je proprietární konektor kabelu. Proč tam nedali běžné MicroUSB? Potřebný program SIGMA Optimization Pro si stáhnete volně z internetu ze stránek výrobce. K dispozici je pro platformy Windows a Macintosh. Češtinu mezi jazyky ovládání nenajdete, ale nepovažuji to za problém, textu je zde velmi málo. Než provedeme první připojení doku k objektivu, doporučuji ho naprázdno připojit k PC a zkontrolovat zda máme aktuální firmware v doku samotném. Své další hodnocení vztahuji na SW Optimization Pro 1.4.1 a firmware doku 1.03.

Program nám hned ukáže připojený objektiv. Po stisknutí tlačítka Firmware Update se program připojí na internet a zjistí dostupnost novějšího firmware. Pokud je dostupný, nabídne jeho aktualizaci. Zajímavější je však položka Customization. Máme tu možnost nastavit si opravu ostření před nebo za správný ostřící bod (pro většinu fotografů Frontfocus, Backfocus). To je samozřejmě problém, který se týká v podstatě jen „zrcadlovkářů“. Samotné nastavení je mnohem podrobnější, než lze nastavit např. v těle Canonu 5D Mark IV, kde je mikronastavení jen ve dvou krocích. Tady je těch kroků hned 16. Má to jeden háček – v těle si tu korekci nastavujete na konkrétní objektiv, v objektivu ale pro všechna těla! Teď používám tři těla, takže já si tady toho moc nenastavím. Možná škoda, že zrovna toto nastavení výrobce nepřidal do možnosti vlastních profilů C1 a C2.

Dále je tu volba, zda a jak se chceme přepínat z AF do MF. Buď můžeme přepínání pootočením ostřícího kroužku zcela vypnout, nebo nastavit o jaký úhel je s ním potřeba pootočit, aby k přepnutí do MF došlo.

Vlastní profily C1 a C2 jsou poslední volbou v nabídce. Pro každý z těchto dvou profilů si můžeme zvlášť nastavit, jak se má objektiv agresivně chovat při ostření. Respektive zda má ostřit plynule pro nahrávání videa. Dále si můžeme nastavit omezení, od jaké do jaké vzdálenosti se má ostřit. Je to shodná funkce jako přepínač omezení rozsahu ostření přímo na těle objektivu, který má ale ty omezené vzdálenosti napevno nastavené. Limit ostření slouží k tomu, aby ostření probíhalo rychleji. Poslední volbou profilu je nastavení stabilizace, volbou si vybíráte, zda dáváte větší prioritu stabilizaci snímku při pořízení nebo i stabilizaci obrazu v hledáčku pro kompozici. Jakmile nastavení uložíme, můžeme dok odpojit a jít zkoušet nové nastavení. Samotné módy si pak jednoduše a hlavně rychle přepínáme na těle objektivu samostatným přepínačem označeným Custom.

Filtry

Průměr závitu pro uchycení filtrů je 105 mm. V tomto případě už by výrobce spíš měl přemýšlet o DROP-IN filtru. Pořád totiž platí, že čím větší sklo, tím dražší. Pokud máte Canon EOS R, tak můžete pořídit redukci bajonetu, která má filtry vkládací a můžete to elegantně vyřešit takto.

V sluneční cloně není žádné odsouvací víčko, pomocí kterého by se dalo jednoduše dosáhnout na polarizační filtr. Clona je o kus širší než otáčecí obruba, takže se na ni dá dosáhnout, aniž byste zanechali otisk na filtru. Manipulace je ale tím horší, čím delší ohnisko máte. Dívat se totiž do hledáčku na výsledek polarizačního filtru a zároveň ho otáčet s vysunutým 45cm objektivem chce trochu cviku. Na druhou stranu kolik lidí reálně bude mít potřebu na tomto objektivu užívat polarizační filtr? Já ne.

Nad čím se dá uvažovat je ochranný filtr. Sigma vyrábí v tomto rozměru hned tři cenově a kvalitativně rozlišené ochranné filtry. Jsou označené jako Protector. Vyzkoušel jsem prostřední typ,  Sigma Protector 105 mm WR. Jeho hmotnost je 90 g. Na celkové váze v ruce ten rozdíl nepoznáte. Opticky jsem rozdíl také nepoznal, ani ve světelnosti není rozdíl. Výrobce udává jako hlavní přednosti odpudivost vodě, prachu a snadné čištění např. od otisků. Až na tu antistatickou odpudivost prachu to mohu potvrdit. Po focení mi nepřišlo, že je tam méně prachu než obvykle na jiných objektivech či filtrech. Kdo chce maximální kvalitu a neřeší příliš cenu, může pořídit i vrcholný typ Protectoru, keramický. Má menší hmotnost, mnohem lepší mechanické (ochranné) vlastnosti, ale taky už stojí tolik, co jiné menší objektivy.

Volba přepravního obalu

O drahou výbavu je potřeba se starat. Záleží kam a kolik toho vezeme, jakou přepravou, jaké tam budeme mít zázemí a koneckonců i na klimatických podmínkách. Najít vhodný a nejlépe i univerzální obal není jednoduché. I brašny, do kterých se vejde klasická 150–600 na tohle už mohou selhat. Takhle jsem dopadl třeba u své Manfrotto PL-AH-18. Podobně zklamal Tamrac Pro 12, lze ho sice vnitřně přestavit na pojmutí tohoto děla, ale pak už se tam vejde tak o půlku méně dalšího materiálu. Osobně s obalem mám vlastně největší problém. Můj požadavek pro cesty po republice je jasný – chci, aby se tam vešlo FF tělo včetně nasazeného tohoto objektivu a větší rozsah další výbavy. Na zahraniční cesty pak s menším rozsahem příslušenství, ale s rozměry vyhovujícími kabinovému zavazadlu. Webové obchody vám v tomto mnoho nepomohou, za sebe mohu doporučit jen osobní návštěvu obchodu s dostatečnou nabídkou a vyzkoušet.

Na začátku článku jsem zmínil také dodávané pouzdro. Pro mě není praktické, užil bych ho jen na uskladnění doma. Ve všech ostatních případech totiž požaduji mít ideálně jedno zavazadlo, kde budu mít veškerou techniku. Nikdo si asi nebude brát zvlášť brašnu na těla, zvlášť na jeden objektiv, zvlášť na druhý objektiv. To lze pochopit až u objektivů za řádově jiné částky. A dodávaná brašna pojme samozřejmě přesně jen objektiv bez těla.