​Recenze objektivu Zeiss Milvus 85mm F1.4

Úvod

Perex už o dnes testovaném objektivu řekl vlastně vše podstatné – jde o pevný objektiv pro DSLR (FF i APS-C) s manuálním ostřením, slibující exkluzivní optický výkon.

Canon vlevo, Nikon vpravo

Za kvalitu věhlasné značky si ovšem připlatíte; objektiv stojí běžně něco pod 50 000 Kč, což se může zdát hodně – přesněji ono to je docela hodně. Zvlášť když se podíváme třeba na parametry srovnatelnou  Sigmu 85mm F1.4 Art, která stojí pod třicet. I jinak ne zrovna laciný Nikkor 85mm F1.4 stojí cca o pět tisíc méně a má autofokus. Obdobný Canon se dokonce vejde pod čtyřicet a krom autofokusu přidá i stabilizaci obrazu, což je v dané třídě ojedinělé.

Tak proč bych si měl kupovat manuál za padesát? Není to jen manýra luxusní značky? Víc proužků – víc Adidas?

Rovnou odpovím, že není. Je to o kombinaci optických vlastností, kterými jsou ostrost, barevné podání, reflexy, bokeh (…) a vlastností mechanických, zejména pohodlného ručního ostření (ve srovnání s „moderními“ AF objektivy) a celokovové, utěsněné konstrukce.

Portréty jsou doménou pětaosmdesátky, ale nejen ty…

Jistě, záležitosti, jako je vzhled bokehu jsou navýsost subjektivní. Ale pětaosmdesátka je zkrátka umělecké ohnisko, a tak je právě podání objektivu pro potenciálního kupce stěžejní. Je možné, že budete preferovat třeba podání Sigmy – gratuluji, ušetřili jste v takovém případě dvacet tisíc.

Pokud vás však zaujme podání a zpracování Zeissu, pak je to dostatečný důvod ke koupi.

Dalším může být, pokud máte rádi precizní ruční zaostřování. Upřímně, já ano – má to něco do sebe. Zda se kvůli tomu zřeknete AF, nechám opět na vás.

Dobrou zprávou je, že u testovaného kousku perfektně fungovala indikace zaostření, tedy probliknutí/za­pípání fotoaparátu, když máte správně zaostřeno. Testováno na Canonu (již starší tělo, 1Ds III).

Objektiv se kromě Canonu nabízí ještě pro Nikon. Tuto verzi poznáte dle tradičního clonového kroužku u bajonetu, který je zde kvůli některým starším tělům Nikon bez elektronického odečtu clony. Samozřejmě je možné nastavit i elektronický přenos (poloha 16). Verze pro Canon clonový kroužek nepotřebuje, protože všechna těla Canon EOS umí clonu číst i nastavovat automaticky.

 

Mechanická stránka

Objektiv je celokovový a jeho dílenské zpracování je vynikající. Kovová je i designová bajonetová sluneční clona, a dokonce i krytka objektivu. Jediná výtka k tomu může být výsledná váha, která není zanedbatelná – objektiv váží téměř jako dva Nikkory 85/1.4 (1280 g vs. 660 g). Nikon verze je, pravda, o 70 g lehčí než zkoušená verze pro Canon, ale to reálně nepoznáte. Hmotnost Zeissu je však stále o dost nižší než u objektivů Sigma řady ART. 

Objektivu je pořádný kus…

Zaostřovací kroužek je pogumovaný, hladký, ale má dobrou adhezi. Plynulý a dlouhý chod se silnějším, ale adekvátním odporem je na hony vzdálen tomu, co se obvykle vydává za ostřící prstenec u AF objektivů.

Výsledkem je, že zaostřování je velmi precizní a může být i velmi plynulé, což je zejména vhodné pro natáčení videa. Nevýhodou je, že můžete zapomenout na fotografování akčních záběrů – ani jako mistr ručního zaostřování se nebudete s tuhým prstencem stíhat adekvátně rychle prát.

Kdo ví, že je Zeiss německá značka, toho možná překvapí nápis „Made i Japan“. Objektiv je v Německu navržen, ale pro výrobu Zeiss využívá japonské továrny.

Z dalších důležitých mechanických vlastností zmiňme závit pro filtry o průměru 77 mm a u verze pro Nikon také možnost přepnout chod manuálního clonového prstence z krokového na plynulý chod (kvůli videu).

Ach ano, a také utěsnění proti vlhkosti a prachu, kterým disponují obě dostupné varianty.

Shrnuto: takto má vypadat kvalitní manuální objektiv. Jistě, něco to stojí a něco to váží, ale tohle prostě není půlkilový Samyang. (Pozn.: kdo je šetřivý a nebo nerad tahá těžké objektivy, bude se Samyangem 85/1.4 nejspíš spokojený – je to za necelých deset tisíc kvalitní objektiv – ale Zeiss je prostě varianta pro náročné a srovnávat je dost dobře ani nelze.)