Test objektivu Helios-44-2 58mm f/2.0

TESTY

Teď to, kvůli čemu jste asi přišli. Podíváme se na samotnou optickou kvalitu Heliosu. Jak už jsem zmínil, sklo bylo podrobeno zkoušce na APS-C zrcadlovce, konkrétně na Nikonu D5200.

Proč APS-C, když se jedná o Full Frame objektiv? Díky cropu se eliminuje většina neostrosti a vinětace v rozích. To platí obecně pro většinu starých FF objektivů, fotografové často sahají po APS-C čipech za cílem větší kvality. Někdy je ale onen retro nádech žádaný. V těch případech není důvod FF nechat doma. Na druhou stranu, APS-C bokeh tu je o trochu tvrdší, než s použitím FF těla.

KRESBA

Fotografie byly pořízeny ze stativu pomocí dálkové spouště a předsklopení zrcátka.

Hned na první pohled můžeme pozorovat značné rozdíly ostrosti mezi krajními clonovými hodnotami. Ro­zeberme to ale podrobněji.

Při nejmenším clonovém čísle f/2.0 je na tom špatně jak střed, tak roh snímku. U rohu je to ovšem znát rapidně více – obraz je vyloženě rozmazaný, za což také může přítomnost lehké komatické aberace. Situace v rohu se lepší až u f/5.6 a výš, na rozdíl od středu, kde můžeme hovořit o ostrosti už při cloně f/2.8. Nejlepší celkové kvality snímku dosáhneme mezi f/5.6 až f/11, při plném zaclonění f/16 se ztrácí jemnost ve středové oblasti kompozice.

VINĚTACE

Díky APS-C cropu se vinětace až tak neprojevuje, ale neznamená to, že žádnou pozorovat nelze. Se zacloněním vada mizí, při f/16 je pryč úplně.

CHROMATICKÁ ABERACE

K mému překvapení je tento problém minimální. U silně kontrastních přechodů sice můžeme pozorovat opravdu lehkou modravou, až narůžovělou konturu, ovšem nejedná se o nic, co by kazilo dojem z fotografie.

BOKEH

Efekt rozmazaných lívanců je příjemný na oko, i když jsou hrany spíše tvrdší. Blíží se to ale k obrazu, který bychom dostali z většiny základních padesátek, jako jsou například Nikon 50mm f/1.8G nebo Canon 50mm f/1.8 STM.

ODLESKY A PROTISVĚTLO

Co Helios opravdu nezvládá, je práce s protisvětlem. Jakmile jsem se snažil vyfotografovat objekt, za kterým prosvítal silný zdroj světla, zalila čočky neprostupná záře. Samotné odlesky jsou pak v celku rušivé. Možná by o ně leda měl zájem nějaký fyzik, co chce pozorovat interferenci a rozklad světelných paprsků. Při s větším zacloněním sice celoplošné ozáření ubývá, za to ale nabývají na silné kontuře odlesky samotných čoček soustavy. 

OSTATNÍ

Manuální ostření dělá z focení pohyblivých objektů hru na pokus a omyl. Objektiv se tak nehodí k pracovnímu využití, jelikož je vskutku nepohotový. Když si ale člověk rád hraje a má čas vše „poštelovat“, může s tímto Heliosem dosáhnout solidních výsledků.

Ostřil jsem s ním hlavně přes živý náhled, jelikož ve hledáčku jde těžko poznat, zda je fotografovaný ob­jekt o pár centimetrů za nebo před zaostřenou rovinou.

Zkreslení není patrné. Alespoň ne v testované variantě, kdy se po přepočtu z 58mm stalo 87mm.