Test objektivu Helios-44-2 58mm f/2.0
Netradiční den, netradiční recenze. Nečekejte žádnou novinku, protože se vrátíme zpět do SSSR. Druhou polovinu 20. století se tam totiž vyráběla kopie objektivu Biotar od Carla Zeisse - Helios-44-2 58mm. Pro jejich bytelnost jich nemálo přežilo dodnes a v poslední době jsou poměrně rozšířené. Cenově jsou velmi dostupné a pro bajonet M42 lze najít redukce na drtivou většinu digitálů.
TESTY
Teď to, kvůli čemu jste asi přišli. Podíváme se na samotnou optickou kvalitu Heliosu. Jak už jsem zmínil, sklo bylo podrobeno zkoušce na APS-C zrcadlovce, konkrétně na Nikonu D5200.
Proč APS-C, když se jedná o Full Frame objektiv? Díky cropu se eliminuje většina neostrosti a vinětace v rozích. To platí obecně pro většinu starých FF objektivů, fotografové často sahají po APS-C čipech za cílem větší kvality. Někdy je ale onen retro nádech žádaný. V těch případech není důvod FF nechat doma. Na druhou stranu, APS-C bokeh tu je o trochu tvrdší, než s použitím FF těla.
KRESBA
Fotografie byly pořízeny ze stativu pomocí dálkové spouště a předsklopení zrcátka.
Hned na první pohled můžeme pozorovat značné rozdíly ostrosti mezi krajními clonovými hodnotami. Rozeberme to ale podrobněji.
Při nejmenším clonovém čísle f/2.0 je na tom špatně jak střed, tak roh snímku. U rohu je to ovšem znát rapidně více – obraz je vyloženě rozmazaný, za což také může přítomnost lehké komatické aberace. Situace v rohu se lepší až u f/5.6 a výš, na rozdíl od středu, kde můžeme hovořit o ostrosti už při cloně f/2.8. Nejlepší celkové kvality snímku dosáhneme mezi f/5.6 až f/11, při plném zaclonění f/16 se ztrácí jemnost ve středové oblasti kompozice.
VINĚTACE
Díky APS-C cropu se vinětace až tak neprojevuje, ale neznamená to, že žádnou pozorovat nelze. Se zacloněním vada mizí, při f/16 je pryč úplně.
CHROMATICKÁ ABERACE
K mému překvapení je tento problém minimální. U silně kontrastních přechodů sice můžeme pozorovat opravdu lehkou modravou, až narůžovělou konturu, ovšem nejedná se o nic, co by kazilo dojem z fotografie.
BOKEH
Efekt rozmazaných lívanců je příjemný na oko, i když jsou hrany spíše tvrdší. Blíží se to ale k obrazu, který bychom dostali z většiny základních padesátek, jako jsou například Nikon 50mm f/1.8G nebo Canon 50mm f/1.8 STM.
ODLESKY A PROTISVĚTLO
Co Helios opravdu nezvládá, je práce s protisvětlem. Jakmile jsem se snažil vyfotografovat objekt, za kterým prosvítal silný zdroj světla, zalila čočky neprostupná záře. Samotné odlesky jsou pak v celku rušivé. Možná by o ně leda měl zájem nějaký fyzik, co chce pozorovat interferenci a rozklad světelných paprsků. Při s větším zacloněním sice celoplošné ozáření ubývá, za to ale nabývají na silné kontuře odlesky samotných čoček soustavy.
OSTATNÍ
Manuální ostření dělá z focení pohyblivých objektů hru na pokus a omyl. Objektiv se tak nehodí k pracovnímu využití, jelikož je vskutku nepohotový. Když si ale člověk rád hraje a má čas vše „poštelovat“, může s tímto Heliosem dosáhnout solidních výsledků.
Ostřil jsem s ním hlavně přes živý náhled, jelikož ve hledáčku jde těžko poznat, zda je fotografovaný objekt o pár centimetrů za nebo před zaostřenou rovinou.
Zkreslení není patrné. Alespoň ne v testované variantě, kdy se po přepočtu z 58mm stalo 87mm.
Komentáře
Zobrazit diskusi ke článku ve fóruZajímavý test s velkou nepřesností. Neznám Sovětskou firmu Helios. Objektivy vyrábělo několik firem, například KMZ (Krasnogorskij metalurgičeskij závod), také závod Jupiter i Minská belOMO. Vlastním nejstarší verzi stříbrného třináctilamelového Heliosu 2/58 se závitem M 39. Protisvětlo opravdu moc nezvládá, ale dá se toho nedostatku docela dobře použít na blbiny viz foto :-) Hanka
Nebo ještě jeden vzorek :-)
Také si rád hraji a na tohle hraní nemá konkurenci za 500 z antiku výborná hračka :-)
"Také si rád hraji a na tohle hraní nemá konkurenci za 500 z antiku výborná..." - zobrazit celý komentář
Krásná fotka :-) Dobře to soudruzi okopčili :-) Prý v rámci válečných reparací odstěhovali z Německa celou továrnu včetně materálu, plánů a dělníků.
Docela se mi líbí, že se po takových letech někdo zabývá "předválečnými" sklíčky :-) Jen bych rád viděl i ukázky při zaměření na větší vzdálenosti, než těch pár desítek cenťáků. Škoda
V případě bajonetu Canon EOS je redukce bez optického členu a ostří na nekonečno. Taky má kontakty, které přenášejí informace o správném zaostření. Když je zaostřeno správně, rozsvítí se zaostřovací bod v hledáčku.
Porovnával jsem Helios-44-2 58mm f/2.0 s Canon EF 50/1,8II od f/2,8 do f/8 a žádný pouhým pohledem viditelný rozdíl tam nebyl. Určitě by se našel, ale... Tedy kromě zmíněného protisvětla. Takže s blížícím se nástupem bezzrcadlovek bude i ruční ostření přes hledáček jednoduché a tyhle objektivy se ještě dostanou ke slovu.
"Docela se mi líbí, že se po takových letech někdo zabývá "předválečnými"..." - zobrazit celý komentář
Měl jsem redukční kroužek s optickým členem a to už ostřilo i na nekonečno, ale kvalita fotek šla dost dolů asi ten člen z e-bay stál za prd, jinak sklo je to parádní na tohle hraní je to super a používám i na portréty. Také se chystám na delší staré krasavce ... TRIOPLAN 100MM F2.8
Na bez zrcadlovce přes Focus peaking je ostření snadné a zábavné :-)
"Měl jsem redukční kroužek s optickým členem a to už ostřilo i na nekonečno,..." - zobrazit celý komentář
Chápu, že ne každá redukce je kvalitní, ale jak například píše kolega nad tebou, objektiv se dá otestovat i na jiných systémech bez podobných problémů. Osobně jsem taky nepotřeboval žádnou jinou optiku,dokonce ani kontakty, aby mi tyhle objektivy fungovaly jak mají a ne každý je chce používat jen tímhle "makrobokehostylem". I na to tvoje portrétování není zrovna max sedumdesátpět centimetrů zrovna moc. Tak jsem se prostě zmínil
Můj nejoblíbenější objektiv .. :)
"V případě bajonetu Canon EOS je redukce bez optického členu a ostří na..." - zobrazit celý komentář
Právě že největší boom mají tahle manuální skla za sebou...
Adaptování těchto starých objektivů na digitální fotoaparáty at' již zrcadlovky nebo bezzrcadlovky nemá význam proto že výsledky vesměs neodpovídají vynaloženému úsilí a vždycky něco"nefunguje"jak by mělo.Rovněž výsledné zobrazení na čipu za moc nestojí protože tyto objektivy byly používány s políčkem kinofilmu 24x36mm což dávalo poměrně vysoké rozlišení obrazu, kdežto v případě digitálního čípu který nemá vesměs ani polovinu této plochy je rozlišení a ostrost výsledného obrazu malá.Předělávka by se tedy snad dala oddůvodnit jen v případě fotoaparátu s full frame čipem, což ovšem nedává smysl proto že výrobce takového přístroje určitě vybaví takhle drahý přístroj taky patřičně kvalitním objektivem který není třeba něčím nahrazovat.
Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.