Test objektivu Helios-44-2 58mm f/2.0

Netradiční den, netradiční recenze. Nečekejte žádnou novinku, protože se vrátíme zpět do SSSR. Druhou polovinu 20. století se tam totiž vyráběla kopie objektivu Biotar od Carla Zeisse - Helios-44-2 58mm. Pro jejich bytelnost jich nemálo přežilo dodnes a v poslední době jsou poměrně rozšířené. Cenově jsou velmi dostupné a pro bajonet M42 lze najít redukce na drtivou většinu digitálů.

TESTY

Teď to, kvůli čemu jste asi přišli. Podíváme se na samotnou optickou kvalitu Heliosu. Jak už jsem zmínil, sklo bylo podrobeno zkoušce na APS-C zrcadlovce, konkrétně na Nikonu D5200.

Proč APS-C, když se jedná o Full Frame objektiv? Díky cropu se eliminuje většina neostrosti a vinětace v rozích. To platí obecně pro většinu starých FF objektivů, fotografové často sahají po APS-C čipech za cílem větší kvality. Někdy je ale onen retro nádech žádaný. V těch případech není důvod FF nechat doma. Na druhou stranu, APS-C bokeh tu je o trochu tvrdší, než s použitím FF těla.

KRESBA

Fotografie byly pořízeny ze stativu pomocí dálkové spouště a předsklopení zrcátka.

Retro test objektivu Helios 58mm f/2 Retro test objektivu Helios 58mm f/2

Hned na první pohled můžeme pozorovat značné rozdíly ostrosti mezi krajními clonovými hodnotami. Ro­zeberme to ale podrobněji.

Retro test objektivu Helios 58mm f/2

Při nejmenším clonovém čísle f/2.0 je na tom špatně jak střed, tak roh snímku. U rohu je to ovšem znát rapidně více – obraz je vyloženě rozmazaný, za což také může přítomnost lehké komatické aberace. Situace v rohu se lepší až u f/5.6 a výš, na rozdíl od středu, kde můžeme hovořit o ostrosti už při cloně f/2.8. Nejlepší celkové kvality snímku dosáhneme mezi f/5.6 až f/11, při plném zaclonění f/16 se ztrácí jemnost ve středové oblasti kompozice.

VINĚTACE

Díky APS-C cropu se vinětace až tak neprojevuje, ale neznamená to, že žádnou pozorovat nelze. Se zacloněním vada mizí, při f/16 je pryč úplně.

Retro test objektivu Helios 58mm f/2 Retro test objektivu Helios 58mm f/2

CHROMATICKÁ ABERACE

Retro test objektivu Helios 58mm f/2

K mému překvapení je tento problém minimální. U silně kontrastních přechodů sice můžeme pozorovat opravdu lehkou modravou, až narůžovělou konturu, ovšem nejedná se o nic, co by kazilo dojem z fotografie.

BOKEH

Retro test objektivu Helios 58mm f/2

Efekt rozmazaných lívanců je příjemný na oko, i když jsou hrany spíše tvrdší. Blíží se to ale k obrazu, který bychom dostali z většiny základních padesátek, jako jsou například Nikon 50mm f/1.8G nebo Canon 50mm f/1.8 STM.

ODLESKY A PROTISVĚTLO

Retro test objektivu Helios 58mm f/2 Retro test objektivu Helios 58mm f/2

Co Helios opravdu nezvládá, je práce s protisvětlem. Jakmile jsem se snažil vyfotografovat objekt, za kterým prosvítal silný zdroj světla, zalila čočky neprostupná záře. Samotné odlesky jsou pak v celku rušivé. Možná by o ně leda měl zájem nějaký fyzik, co chce pozorovat interferenci a rozklad světelných paprsků. Při s větším zacloněním sice celoplošné ozáření ubývá, za to ale nabývají na silné kontuře odlesky samotných čoček soustavy. 

OSTATNÍ

Manuální ostření dělá z focení pohyblivých objektů hru na pokus a omyl. Objektiv se tak nehodí k pracovnímu využití, jelikož je vskutku nepohotový. Když si ale člověk rád hraje a má čas vše „poštelovat“, může s tímto Heliosem dosáhnout solidních výsledků.

Ostřil jsem s ním hlavně přes živý náhled, jelikož ve hledáčku jde těžko poznat, zda je fotografovaný ob­jekt o pár centimetrů za nebo před zaostřenou rovinou.

Zkreslení není patrné. Alespoň ne v testované variantě, kdy se po přepočtu z 58mm stalo 87mm.

Líbil se vám článek?

Pokračovat v sérii

Komentáře

Zobrazit diskusi ke článku ve fóru
  • crazybikerka
    crazybikerka
    02.01.2019 21:44
    Reaguje na Josef Prachař 02.01.2019 17:52:

    "Adaptování těchto starých objektivů na digitální fotoaparáty at' již..." - zobrazit celý komentář

    Máte zcela jistě pravdu ale všech těch neduhů se dá využít k patlání pocitovek a vady těch skel využít ke snovým fotografiím, které novým sklem těžko uděláme :-) Profíci je zatracují, my, amateři jásáme :-D

  • oldbas
    oldbas
    02.01.2019 22:03
    Reaguje na crazybikerka 02.01.2019 21:44:

    "Máte zcela jistě pravdu ale všech těch neduhů se dá využít k patlání..." - zobrazit celý komentář

    Tak jasně, když neumím vyfotit pořádnou fotku kvalitním moderním sklem, nasadím starého Heliose a budu za frajera, co má na focení oko. A když ani to nezabere, předvedu fotku do černo bílé a začnu se tvářit jako umělec. Dělám si srandu, ale někdy mi to tak připadá.

  • E.B.E
    E.B.E
    02.01.2019 22:19

    Tvůj příspěvek, Josefe, mě zase pobavil. Kromě toho, že pleteš hrušky s jabkama, nemá tvůj závěr jakýkoli smysl. Pro začátek můžeme zkusit trochu matematiky. Velikost kinofilmového políčka je 36x24 mm. Například Kodak udává počet 130 zrnek oxidu stříbrného (což jsou ony světlocitlivé pixely) na milimetr. Myšleno na řádek. Ne čtvereční. To znamená, že výsledné rozlišení černobílého políčka kinofilmu je 14,6 Mpx. Kvalitnějšího cca 22 Mpx. Což se sice zdá obdobné, jako dnešních digitálních čipů. Jenže čočky musí soustředit světlo na menší plochu třeba onoho APSC, který má cca 24x16 mm. Tj polovinu kinofilmové velikosti. Když tedy zdvojnásobíme rozlišení APSC s 20 Mpx dvakrát, výsledkem je cca 40ti Megapixelový čip. Dobrá. Je to o trochu víc. No u tvého FF čipu už to takový rozdíl nebude. Takže jak říkáš, tyhle starý skla se budou víc hodit k FF formátu. Teď ale de o to, proč vůbec přepočítávat nějaký digitální rozlišení u tak analogové věci, jako je objektiv z optického skla (kde záleží jen na jeho kvalitě). Zvlášť , když výsledné fotografie si prohlížíme na netu ve velikosti 800x600, nebo tiskneme v běžné velikosti 10x15 do památníčku (rozlišení tisku při 300dpi je cca 2Mpx) To je na tom všem nejzábavnější a zároveň i odpověď, proč by každýho mělo trápit rozlišení starších skel :-) Zvlášť, když poskytnou tolik zábavy, proti jejim mladším bratříčkům. Co se týká slova "předělávka"a úsilí, pak už vůbec nechápu, co je složitýho na vložení kousku plechu mezi fotoaparát a objektiv. Otázka dvou vteřin. A že by objektiv nefungoval jak má? Ale on funguje přesně tak jak má. Máš asi na mysli, že budeš muset ručně točit kroužkama, abys něco vyfotil. Jestli ti rozumím. A to je právě to, čím by měli začít všichni fotografové, aby pochopili, co to je fotografování a zábava. Výsledky často překvapí i majitele stokrát dražších, moderních objektivů. (koneckonců se pořád vyrábí manuální objektivy. Dokonce jsou to často i ty nejkvalitnější skla na trhu) PS: Kterej výrobce vybavuje FF zrcadlovky kvalitními objektivy ? :-) Asi jsi chtěl říct, že si musíš k fotoaparátu patřičný objektiv draze koupit (a nebo taky ne, když máš tyhle sklíčka dávno doma) :-) Teď mě napadá: Taky by sis nějaký to sklíčko mohl skusit. Při ofocování obrazovek v SD kvalitě ti rozlišení problémy dělat nebude a na ostření je taky dost času. Ještě se u toho něco naučíš :-)

  • E.B.E
    E.B.E
    02.01.2019 22:20
    Reaguje na oldbas 02.01.2019 22:03:

    "Tak jasně, když neumím vyfotit pořádnou fotku kvalitním moderním sklem,..." - zobrazit celý komentář

    ...a nebo tak :-))

  • Petr Novák-Moric
    Petr Novák-Moric
    07.01.2019 16:06

    Podle mě článek vůbec nevystihuje to, proč někteří fotografové používají staré objektivy konstruované pro film a mylně je představuje jako levnou náhradu současných objektivů. Např. to, že je třeba Helios vyhledáván hlavně kvůli bokehu, je zmíněno jen okrajově. V žádném případě nejde o náhradu dnešních objektivů, ale využití optických vlastností objektivů, které nebyly původně konstruovány pro digitání čipy. Podobné objektivy se stále vyrábějí. Při častém a samoúčelném používání objektivů s nestandartními vlastnosmi je ale snadné sklouznou do klišé, ale kdo ví, jak a hlavně proč je používat, ten může vytvořit mimořádné fotografie. Takže porovnávání parametrů těchto objektivů se současnými je úplně mimo. Lensbaby taky nikdo neporovnává s moderními Zeissy. Na druhé straně dost fotek na internetu, které byly zhotoveny tímto objektivem jsou opravdu paskvily, a jestli se někdo veze na vlně nějaké módy, je to jeho věc. Manuální ostření na pohyblivé objekty starými objektivy taky není věc náhody (aspoň u toho, kdo ví, jak na to), jak se píše v článku, ale prostě znalosti postupu a praxe. Nakonec ostřilo se tak odjakživa a vznikaly bezvadné reportážní a sportovní fotografie. Jakýkoliv postup, který vede k fotografickému ztvárnění vlastní tvůrčí představy, má své místo, a jednou z mnoha ¨možností je použití starých objektivů. A potom jsou další, kteří je používají prostě z nostalgie a obdivu ke staré technice, tak, jako někdo má rád parní lokomotivy i když jezdí pomaleji, než ty elektrické.

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (16)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Články v sérii:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace