Recenze Sigma 135mm f/1.8 ART

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Když se podíváme na střed snímku, vidíme velmi dobrou kresbu již od plně otevřené clony, nicméně pozorní si všimnou, že po přiclonění na f/2.8 přibude hodně mikrokontrastu. Potom je kresba opravdu výborná až do clony f/11, kde se začíná zhoršovat kvůli difrakci.

Velmi podobné tendence vidíme i na okraji snímku – až na to, že tam se při přiclonění na f/2.8 mikrokontrast zvyšuje ještě výrazněji. Nicméně už kresba na cloně f/1.8 je velmi dobrá, pouze lze pozorovat známky vinětace. Klíčové je, že se na kontrastních hranách neobjevuje chromatická aberace.

Vinětace

Běžně bývá u portrétních objektivů trošku problémová a v přiměřené míře ztmavené rohů snímků nalezneme i zde, ale je v běžných mezích a s přicloněním (druhý a třetí snímek) rychle mizí.

Zkreslení

U portrétního objektivu je zkreslení velmi nevyžádané, a proto inženýři v Sigmě zapracovali, aby se neobjevilo ani u tohoto objektivu, který by vzhledem ke svému celkem dlouhému ohnisku mohl mít mírné poduškovité zkreslení. To je naštěstí v rozumné míře, tedy téměř nepozorovatelné.

Odlesky

Ještě si vzpomínám na test Sigmy 85mm f/1.4 ART, kde odlesky mohly dělat trošku problémy – hlavně v přímém protisvětle, takže jsem byl hodně zvědavý, jak si v Sigmě s tímto problémem poradili a zdali za těch několik let vývoje přišli s lepším řešením.

Odpověď je celkem jednoznačná – odlesky v protisvětle jsou výrazně lepší. Nedochází k tak znatelné ztrátě kontrastu, k tzv. „prasátkům“, nezvyšuje se zásadně ani úroveň chromatické aberace.

Ostření

U portrétního objektivu je důležitá hlavně přesnost a rychlost není až tak klíčová. To však neznamená, že by objektiv měl být pomalý. Tato Sigma má omezovač ostření, který dokáže zvýšit rychlost zaostření, což u tohoto objektivu pomáhá.

Portréty na méně než metr a půl fotit nebudete, takže můžete celkem bezpečně nastavit limiter na 1,5 m až nekonečno a až po dlouhé době budete fotit detaily, tak přepnete pod metr a půl.

V praxi je ostření bezproblémové, dostatečně rychlé i přesné. „Odpadových“ špatně zaostřených fotek jsem měl za test minimum, a pokud byly, tak to bylo nejspíše vinou fotografa.

Noc a bokeh

Portréty se fotí i za horšího osvětlení nebo v noci, což s sebou přináší obtíže s okolními světelnými zdroji a výzvu v podobě hezkého bokehu.

S tímto se objektiv popral na výbornou a bokeh je opravdu hezký.

Přední a zadní bokeh ve dne

Abychom nemluvili jen o noci, klasický „zadní“ bokeh je hezký, ale u tohoto objektivu se mi velmi líbil i „přední“ bokeh, tedy rozostřené objekty mezi objektivem a předmětem v hloubce ostrosti.

Když přejdeme do praxe, předního bokehu lze využít i při focení krajiny. Obecně na krajinu je objektiv celkem zajímavou volbou.