Recenze full frame objektivu Sigma 24mm f/1.4 ART

Testy optické kvality

Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Když se podíváme na výřezy ze středu snímku, fotky jsou solidní už na clonu f/1.4, přiclonění na f/2 je přínosem pro mikrokontrast a celkové detaily. Od této clony je obraz ve středu snímku výborný, krajináři si najdou své oblíbené místo mezi f/8-f/11, jelikož dále už se začíná objevovat difrakce.

Na okraji snímku to vypadá obdobně, na „plnou díru“ fotí objektiv velmi solidně, od f/2-f/2.8 jsou výsledky výborné. Na těchto výřezech je však možné zahlédnout optické chyby. Pravý horní roh je s rostoucí clonou světlejší, což indikuje vinětaci, a při větším přiblížení je možné vidět na hranách chromatickou aberaci. Ale k tomu se ještě vrátíme později podrobněji.

Celkově je kresba opravdu dobrá, a to už od otevřené clony. Pro lepší detaily je dobré přiclonit na f/2-f/2.8. Krajináři zacloní na f/8-f/11 a budou spokojení. Nad f/11 se začíná objevovat difrakce.

Chromatická aberace

Jak jsem se u Sigmy 14–24mm f/2.8 ART divil, že tam žádná aberace není, tak při úplně stejné scéně s velmi nepříjemným protisvětlem (které často aberaci ještě zvýrazňuje), se u dnes testovaného objektivu aberace objevila.

Sigma 24mm

Sigma 14–24mm @24mm

Aberace není značná, v některých situacích se ukazuje více a jindy méně, často záleží na světelných podmínkách. U většiny širokoúhlých objektivů se však objevuje zcela běžně a ve srovnání s dalšími širokáči je zde spíše méně výrazná.

Vinětace a filtry

Objektiv na cloně f/1.4 (první snímek) vinětuje výrazně, takže u některých snímků bude potřeba ztmavení rohů korigovat. Na f/2 (druhý snímek) je vinětace stále ještě výrazná, ale už nikoliv tak znatelná. Na f/2.8 (třetí snímek) téměř mizí a na dalších clonách se už neobjevuje.

Ještě se podíváme na to, jak moc objektiv vinětuje při použití polarizačního filtru. První snímek je referenční bez filtru, druhý je s filtrem – oba jsou cloněné na f/1.4, aby vynikly nedostatky. V obou případech je vidět silná vinětace, filtr ji mírně umocňuje, avšak svou obroučkou do snímku nezasahuje.

V praxi však bude fotograf clonit, dejme tomu na f/8, a na takto exponované fotce žádné problémy s vinětací nejsou. Takže polarizační ani jiné filtry nejsou pro objektiv problémem, pouze se může stát, že na cloně f/1.4 mírně umocní již existující vinětaci.

Zkreslení

To je důležitá vlastnost hlavně pro fotografa architektury. Objektiv má mírné soudkovité zkreslení, v praxi ho však nebude potřeba často korigovat.

Protisvětlo

Objektiv zvládá focení v protisvětle dobře, přímé světlo ani boční světlo mu často nevadí, nicméně někdy se stane, že se na snímku vytvoří malá „prasátka“ případně nazelenalý flek. Mně se to přihodilo při testování jen málokrát, ale o to jsou odlesky nebezpečnější, protože s nimi fotograf zkrátka tolik nepočítá a někdy si nemusí dávat takový pozor jako u objektivu, u kterého jsou odlesky problematické.

Hloubka ostrosti

Díky cloně f/1.4 lze kreativně pracovat s hloubkou ostrosti, což dává širokoúhlým záběrům nové možnosti.

Rozmazané pozadí je hezky jemné a nerušivé.

f/1.4

f/2

Noční scéna

Objektiv jsme pochopitelně vyzkoušeli i v noci, a to při náročné scéně plné protisvětel, silného kontrastu a využití dlouhého času závěrky. Objektiv obstál na výbornou, protože protisvětla nezpůsobila žádnou ztrátu kontrastu ani odlesky.

Navíc se u silných světelných zdrojů objevila hezká difrakční hvězdička.

Noční obloha

Jako ultimátní test schopností objektivu poslouží fotky hvězd. Díky širokoúhlému ohnisku a výborné světelnosti je objektiv jednou z nejlepších voleb při focení hvězd (jako teček).

Na první pohled je zřejmé, že objektiv je schopný zachytit opravdu velké množství světla, což je pro focení hvězd klíčové.

Lze spatřit i několik optických vad. Zřetelná je vinětace, pozorní si všimnou chromatické aberace a v rozích se objevuje koma, což je optická vada, při které se tečky nezobrazují jako tečky, ale spíše jako „komety“, což je velmi nepříjemné právě pro focení noční oblohy.