​Recenze Zeiss Milvus 100mm f/2: portrétní makro

U objektivů platí zajímavá nerovnost. Zatímco makro objektivy jsou často velmi solidní portrétní objektivy, portrétní objektivy jsou v drtivé většině případů opravdu špatné makro objektivy. Důvod je ten, že zatímco makro objektivy mívají často dobrou světelnost okolo f/2.8 a dokáží tak hezky „mazat“ pozadí u portrétů, čistokrevné portrétní objektivy mají velmi dlouhou minimální zaostřitelnou vzdálenost.

Zeiss Milvus 100mm f/2 je poměrně neobvyklý kříženec. Zatímco makro se bere od zvětšení 1:1 a více, tento objektiv ho má „pouze“ 1:2 (tedy poloviční), ale na druhou stranu má světelnost f/2, což je o celé clonové číslo (1 EV) více než běžné makro objektivy. Dalo by se tedy říct, že se Zeiss přiklonil spíše na stranu „portréťáku“ než makra. To se v praxi ukázalo jako opravdu zajímavé řešení.

Aby se objektiv zaběhnutým standardům nevymykal málo, musím doplnit ještě několik informací. Jedná se o Zeiss, což znamená, že objektiv je plně manuální. Nenaleznete na něm žádné automatické ostření, žádnou optickou stabilizaci obrazu. Pouze umí komunikovat s tělem zrcadlovky, takže funguje měření expozice a zapisují se správné informace do EXIFu.

Žánry, na které je objektiv vhodný:

• Makro
• Portrét
• Produktová fotografie

Parametry

• Ohnisko: 100 mm
• Úhel záběru (diag.): 25 °
• Rozsah světelnosti: f/2–22
• Minimální zaostřovací vzdálenost: 44 cm
• Maximální zvětšení: 1:2
• Průměr filtru: 77 mm
• Konstrukce: 9 optických členů v 8 skupinách
• Rozměry (průměr×délka): 81 mm×103 mm
• Hmotnost: 807 gramů
• Pro zrcadlovky: Nikon, Canon

Design a ergonomie

Když objektiv dostanete do rukou, všimnete si hned dvou věcí. Jednak je objektiv z kvalitně dílensky zpracovaného kovu a jednak to je lep na otisky prstů. Design je celkově velmi působivý, jednoduchý a velmi účelný. Na celokovovém šasi je jediný proužek gumy, který slouží k lepšímu ostření. Verze pro Nikon má potom i clonový kroužek, který je pro moderní zrcadlovky nutno nastavit na f/22, aby se dala nastavovat clona z foťáku.

Nejzajímavější na těle je pravděpodobně ostřící prstenec, a tvoří ho celá přední část objektivu. Kromě jeho velikosti je zajímavý hlavně jeho rozsah, který je 360°. Ano, můžete ho otočit úplně dokola. Z jedné strany je nekonečno, z druhé strany nejkratší zaostřitelná vzdálenost. To sice dává fotografovi neuvěřitelnou přesnost při ostření (což je u makra a malé hloubky ostrosti potřeba), jenže při přeostřování aby si fotograf ukroutil ruku. Na spodní hraně ostřícího prstence jsou vyznačené zaostřené vzdálenosti.

Těsně pod ostřicím prstencem je jednoduchá stupnice hloubky ostrosti a ryska pro odečtení clony. Tento kousek kovu je mimochodem jediný, který je napevno a neotáčí se. Pod ním je totiž clonový kroužek, který se odjišťuje přes nenápadné tlačítko.

Za zmínku stojí i sluneční clona, která je celokovová. Objektiv s ní vypadá, jako by právě přiletěl z vesmíru. Bez ní už mu to tak nesluší. Zajímavé je, že vnitřní strana sluneční clony je polepená matnou semiškou, aby kvůli normálně lesklému kovu nevznikaly odlesky.

Nepříliš dobrou zprávou je, že se objektiv při ostření vysouvá. Vysouvání odhalí stupnici ukazující poměr zvětšení. Ostření má pochopitelně pevné konce a také se při něm neotáčí přední část objektivu, takže není problém používat filtry.

Optická kvalita

Co se týče kresby – ta je velmi dobrá už na cloně f/2, a to jak na středu snímku, tak i v jeho okrajích. Přiclonění na f/2.8 ji ještě pomůže, hlavně přidá scéně na kontrastu. Od f/4 už je kresba zcela bez výtek. Větším problémem zde je chromatická aberace. Ta se objevuje už na středu a logicky nechybí ani na okrajích. Na některých snímcích ji ani nespatříte, ale se zvyšujícím se kontrastem scény jí přibývá.

Zpět ke kresbě – celkově se dá říct, že je po této stránce objektiv hodně povedený. Nemusíte si dělat starosti s kresbou už od plně otevřené clony, mírného vylepšení se dočkáte po zaclonění na f/2.8 i f/4 a od této clony je kresba i kontrast výborný.

Vinětace

Dobrá světelnost znamená větší vinětaci a nejinak je tomu i v tomto případě. Na f/2 (první snímek) je vinětace poměrně silná, nicméně to není problém korigovat v počítači při postprodukci nebo přímo ve foťáku. Na f/2.8 (druhý snímek) je vinětace už minimální a na f/4 (třetí snímek) už není prakticky žádná.

Zkreslení

Objektiv nemá žádné výrazné zkreslení, nicméně mírné ano. To je natolik malé, že ho nebude potřeba odstraňovat a sotva půjde poznat na fotkách, kde budou rovné linie.

Noční scéna

Objektiv si dobře poradí i v noci. Netrpí žádnými problémy, pouze ona difrakční hvězdička okolo silných zdrojů světla ani po přiclonění není moc zajímavá. To je dáno převážně příliš dlouhým ohniskem – kratší ohniska mají hezčí hvězdičky.

Noc a protisvětlo

Při silném protisvětle objektiv podává vcelku solidní výsledky. I když se neobejde bez prasátek, snížení kontrastu není výrazné (v tomto konkrétním případě je nízký kontrast dán spíše malým dynamickým rozsahem foťáku a kompozicí).

Noc a chromatická aberace

Tuto krátkou kapitolu přidávám schválně, abych na velmi kontrastní scéně ukázal, jak najednou vyskočí chromatická aberace. Ta je zde skoro všudypřítomná a je nutno ji v postprodukci odstranit.

Bokeh

Jestli se na objektivu něco extrémně povedlo, je to bokeh. Kombinace nízké zaostřitelné vzdálenosti a výborné světelnosti dokáže divy, a když k tomu přičteme ještě kvalitně odvedenou práci inženýrů od Zeissu, dostaneme opravdu pěkné výsledky. A je jedno, jestli se jedná o clonu f/2…

…nebo o clonu f/4. Bokeh je stále krásně kulatý, plný a krémový. To je důležité hlavně pro makro, kde na pozadí hodně záleží.

Podobně je na tom i u portrétů, kde jsou jeho výsledky neméně působivé.

Ostření

Jak jsem předeslal, ostření u tohoto objektivu je plně manuální. Nicméně ohnisko 100 mm už přibližuje obraz dostatečně na to, aby fotograf mohl bezproblémově a přesně zaostřit. Takže se dá říct, že když má fotograf trošku cviku, tak ruční ostření není žádný problém, a naopak je často přesnější než to automatické.

U rychlosti už to neplatí, protože u tohoto objektivu by si fotograf musel ukroutit ruku, kdyby chtěl přeostřit z nekonečna na krátko nebo naopak. Nicméně drobné přeostření je dílem okamžiku i při ostření rukou.

Optická stabilizace obrazu

Objektiv pochopitelně žádnou optickou stabilizaci obrazu nemá. Otázkou tedy je – je to problém, či by stabilizace byla stejně zbytečná? Každý si může odpovědět po svém, ale obecně by zde stabilizace určitě pomohla. Hlavně při focení makra z ruky, kdy fotograf hodně cloní, by byla určitě k užitku. Ale jedná se o Zeiss a Zeissy zkrátka stabilizace nemají.

Makro zvětšení a mezikroužky

Verze objektivu pro Nikon má clonový kroužek, což znamená, že každý Nikoňák může použít manuální mezikroužek pro větší zvětšení. Ty stojí pár stovek korun a výsledkem je zvětšení i více než 1:1.

Závěr

Kdybych měl po zbytek života fotit jen se dvěma objektivy, tohle by byl jistě jeden z nich. Druhým by byl širokáč, něco jako Sigma 24–35mm f/2. Subjektivně se mi s ním fotilo velmi dobře a manuální ostření bylo spíše ku prospěchu věci. Toť mé osobní hodnocení.

Zeiss 100/2 je objektivně univerzálním objektivem, který uspokojí nejen portrétního fotografa, ale i makro fotografa. Navíc se jedná o natolik zvláštní objektiv, že v podstatě nemá žádnou konkurenci, podobný mix portrétního objektivu a makro objektivu zkrátka nikdo nevyrábí. Takže pro jednou necháme poslední kapitolu u objektivů bez konkurence.

Plusy

• Zvládá dobře makro i portréty
• Dobrá optika
• Přesné ostření
• Kvalitní kovová konstrukce
• Bokeh

Minusy

• Cena
• Větší chromatická aberace
• (Je plně manuální)

Přečtěte si i náš přehledný článek o nejlepších portrétních objektivech, které jsou právě na trhu. Naleznete v něm zajímavé tipy a možnosti výběru, o kterých jste ani nemuseli uvažovat. Můžete se podívat i na další recenze portrétních objektivů.

Galerie