Test zrcadlovky Canon EOS 200D

Testovaný fotoaparát je nástupce modelu EOS 100D, který na trhu dlouho (od r. 2013) plnil roli ultra-kompaktní a cenově dostupné zrcadlovky. Od Canonu se to zdálo být odpovědí na trend kompaktních bezzrcadlovek a bylo otázkou, nakolik jde o trend perspektivní v době, kdy Canon již piplá svou vlastní řadu bezzrcadlovek EOS-M.

Jenže bezzrcadlovka není zrcadlovka a oba typy fotoaparátu přinášejí své. Canon je toho názoru zjevně také a tak nabízí zákazníkovi opravdu široké portfolio modelů z obou kategorií.

Proč si vybrat právě zrcadlovku (potažmo přímo EOS 200D)?

Zrcadlovkám obecně hraje do karet několik faktorů:

1. Optický hledáček
2. Rychlé PDAF ostření
3. Nabídka objektivů a příslušenství
4. Výdrž na baterii

EOS 200D je ovšem zrcadlovka základní třídy, a tak to není vždy tak jednoduché. Ale o tom si řekneme více v patřičných kapitolách testu.

Konstrukce a ovládání

Fotoaparát tvoří lehké plastové tělo doplněné kovovým bajonetem objektivu. Jak už je u Canonu zvykem, konstrukce je kvalitní i v této třídě. Zvýšenou odolnost, či dokonce utěsnění proti vlhkosti a prachu ovšem nečekejme (pokud je to vaše priorita, v nižší třídě ji najdete jen u Pentaxu).

Nezvykle musím pochválit design, byť je to věc, ke které se obvykle tolik nevyjadřuji (za prvé se každému líbí něco jiného a za druhé to není pro fotografování důležité). Dlouhodobě se mi ale design základních těl Canon moc nelíbil, spadal pro mě do kategorie „beztvarý černý blob“ (vyšší řady těl Canon EOS se mi ovšem naopak líbí!).

EOS 200D však na designu zapracoval, ať jde o tvar tlačítek, dezén rolleru, doplnění oblého tvaru těla o několik ostrých hran, povrchová úprava tlačítka spouště atd. Zkrátka, i v základní řadě Canon zcela skončily devadesátky!

Oproti předchozímu modelu 100D je 200D větší o grip, výrobce zjevně došel k závěru (správnému), že v tomto směru je přehnaná miniaturizace ke škodě. Rozměry se tedy o něco liší (116.8 × 90.7 × 69.4mm u 100D, 122.4 × 92.6 × 69.8mm u 200D), ale ve výsledku je spíše důležitá váha, která se o mnoho nenavýšila (407 g vs. 453 g).

Příjemnou novinkou je výklopný (a dotykový) displej, umístěný na bočním otočném kloubu. Ovládání se drží ve stejných kolejí s rozdílem nové páčky zapnutí/vypnu­tí/spuštění videa, která se oddělila od voliče režimů. Ten se pak zapustil do těla a netrčí z přístroje. Díky větší ploše kolem gripu se krom tlačítka pro ISO našlo i místo pro tlačítko DISP. (přepínání režimu zobrazení).

Na první ohmatání tedy převažují pozitivní pocity, přístroj si zachoval nízkou váhu i rozměry, přesto se podařilo vylepšit ergonomii. Vydrží pozitivní pocit i po zapnutí přístroje a přiložení k oku?

Používání v praxi, autofokus

Bohužel, tady přichází první mírné zklamání, hledáček je pořád dost malý (což bych přístroji těchto rozměrů odpustil), má pokrytí jen 95% a v něm vidíme stále těch samých 9 ostřících bodů, které tam měl už EOS 100D a před ním celá řada modelů až k „prastarému“ EOS 20D z roku 2004!

AF systém samozřejmě není totožný, ale jde o evoluci něčeho, co už ve vyšších modelech Canon dávno nahradily propracovanější systémy s mnohem více AF body, digitálním překrytím v hledáčku atd. Tady se musím na Canon trochu mračit. Ne, že by AF nestačil pro běžné focení – stačí, dokonce je poměrně rychlý, ale proč nechtít víc, třeba už výprodejový model 750D má mnohem modernější systém. A to je tři roky starý model, který je dnes levnější než 200D.

Smiřme se tedy s tím, že EOS 200D míří jinam, než na fotografování náročné akce (zde by neobstála ani maximální rychlost snímání 5 sn./s) a jeho síla je v kompaktnosti a uživatelské přívětivosti. A v tomto pro něj mám jen slova chvály.

Jak je EOS 200D průměrný při používání přes hledáček, o to příjemnější překvapení vás čeká po zapnutí živého náhledu (snímání přes displej). Zde totiž Canon nešetřil a zabudoval to nejlepší co má (a zároveň to nejlepší, co na trhu zrcadlovek najdeme). Dual-pixel AF znamená, že při používání displeje nedochází k zpomalení ostření a „honění“ tam a zpět před tím, než fotoaparát zaostří. Naopak, je to bleskové díky PDAF systému.

A protože vídám hodně lidí, kteří si koupí první zrcadlovku a ze zvyku ji i nadále používají přes displej, nezbývá než konstatovat, že s EOS 200D budou mít tito uživatelé lepší výsledky, než s konkurencí od Nikonu nebo Pentaxu, která podobný systém nenabízí a při snímání skrze displej tyto zrcadlovky prostě nestíhají.

V kombinaci s vyklopitelností a dotykovostí displeje je to silná zbraň. Nechybí zde detekce tváře a možnost sledování objektu.

Menu

Menu Canon je přehledné, odladěné a lze v něm listovat i dotykově. Ale i tak se Canon rozhodl vyjít amatérským fotografům ještě více vstříc a připravil také zjednodušené menu, které vám poradí, co máte s fotoaparátem dělat. Volba mezi tímto menu a klasickým „pokročilým“ menu se provádí v položce nastavení.
Můj názor? Osobně jsem zvyklý na plné menu, ale věřím, že to do začátku pomůže. Menu třeba poradí, co se stane, když budeme hýbat clonou na jednu nebo na druhou stranu (obrázek rozostřeného a zaostřeného pozadí). Pokud tedy víte, co které nastavení dělá, přepněte si do klasické nabídky pro lepší přehled o všech nastaveních. Teprve začínáte? Může se hodit nechat návodné menu zapnuté.

Obrazová kvalita

Důvod, proč si většina z nás pořizuje zrcadlovky, je však jeden – obrazová kvalita. Můžeme debatovat o tom, která se nám lépe drží, která má přehlednější menu, lepší hledáček atd., ale ve výsledku chceme vědět, „jak to fotí“.

V případě Canonu 200D pro vás mám v tomto směru dobrou zprávu – zatímco některé levnější zrcadlovky mají stále „prastarý“ 18MPx senzor (jako měl 100D), na 200D se nešetřilo a dostala moderní 24MPx senzor s Dual pixel AF, jako má pokročilý model 80D nebo 77D. K tomu má nový procesor DIGIC 7 jako druhý zmíněný model. Měl by tedy patřit k nejlepším APS-C Canonům co se týče výstupu. Zde ke kompromisu kvůli malým rozměrům naštěstí nedošlo.

Podrobně se na to podíváme v komentovaných ukázkách.

Obrazový šum

Čím výše zvedáte citlivost, tím více máte na snímku obrazového šumu, to platí pro všechny zrcadlovky. Jak je na tom EOS 200D? Jeho rozsah je ISO 100–51200 s tím, že 51200 je nutno uživatelsky povolit, jinak přístroj nepůjde nad 25600. Ukázky:

(První klik rozklikne do nového okna, druhý klik na „plná velikost“ zobrazí 100% náhled)

Do ISO 3200 je fotka dobře použitelná, v nouzi i výše; záleží, co s ní plánujete udělat. Pokud fotíte do RAW a publikujete jen zmenšené snímky na webu, můžete jít i hodně vysoko.

JPEG (a RAW)

JPEG z fotoaparátu je poměrně kvalitní, jestli se mi na Canon JPEG enginu něco hodně líbí, jsou to barvy. Méně se mi líbí redukce šumu a doostřování, pokud chcete fotky zkoumat při velkém přiblížení, doporučuji použít RAW (CR2) a vyvolat v profi-editoru. Canon zdarma nabízí solidní program Canon DPP.

Typická ukázka JPEG vs. RAW v ACR, 100% výřez

Vyvážení bílé barvy

Automatické je velmi spolehlivé, manuální nabízí celou řadu možností, chybí jen (většinou nepotřebné) nastavení Kelvinů.

Automatika má dvě nastavení – Ambient a White priority. První zanechává náznak barvy světla, druhé se snaží vyvážit barvy zcela neutrálně. Preferuji první přístup pro běžné scény, druhý pro dokumentační záběry s prioritou věrného podání barvy. V takovém případě ale je stejně lepší manuální nastavení.

Pozor! V různých režimech je výchozí nastavení této funkce různé!

Dynamický rozsah

Podle nezávislého měření DxO dosáhl Canon 200D hodnoty 13.4 EV (nejlepší přístroje mají dnes necelých 15 EV). To znamená, že 200D není v dynamickém rozsahu vůbec špatný, ale nikoliv nejlepší. Plně zapadá mezi konkurenci, např. Nikon D3400 má dle DxO 13.9 EV. To jsou poměrně malé rozdíly. Na druhou stranu EOS 200D překonává i některé dražší modely z vlastní stáje, jako je  EOS 6D II. 

Výchozí expozice a zpracovaný RAW

100% výřez ukazuje objevující se šum v nejtmavších místech scény

→ Pokračování na další straně