Test fotoaparátu Sony Alpha A7R III

Proč chodit kolem horké kaše. Je to nejlepší bezzrcadlovka pod čtvrt milionu. Aspoň co se týče obrazové kvality. Fullframe 42 Mpx bez low-pass filtru a s technologií BSI a nově i možností pixel-shiftu nejsou jen tak běžné vlastnosti. Sony k tomu vylepšilo i spousta věcí okolo; rychlejší ostření i snímání, dotykový displej, duální slot na kartu, joystick, kapacitu baterie… tenhle přístroj má ambice zatopit i vyšší třídě fullframe zrcadlovek. Ale abychom nepřechválili – vše má svá pro a proti a na ně se podíváme v recenzi.

Úvod

Řada „R“ v názvosloví Sony tvoří fotoaparáty zaměřené na vysoké rozlišení. V případě sedmičkových Alph jde o fullframe bezzrcadlovky, které výrobce cílí proti přístrojům jako je Nikon D850 či Canon EOS 5DS R.

První zmíněný přístroj také bude největším soupeřem (Canon je o generaci starší, což je znát na ceně i výkonech).

Díky rychlému ostření a snímání, kompaktním rozměrům a utěsnění proti vodě a prachu však nejde o přístroj „jen do ateliéru“. Podobně jako Nikon D850 (v jehož nitru najdeme velmi podobný senzor rovněž od Sony) jde o univerzální fotoaparát, který si poradí se všemi běžnými žánry.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

a7r iii

Důležité vlastnosti:

  • 42 Mpx rozlišení
    7952 × 5304 px bez low pass filtru znamená snímky jako břitva (se správným objektivem)
  • BSI senzor
    Technologie BSI znamená efektivnější využití plochy čipu fotodiodami pro nižší šum
  • Vestavěná 5osá stabilizace
    Sony využívá kombinaci stabilizovaného čipu se stabilizovanými objektivy, čímž si bere to nejlepší z obou alternativ, účinnost má být až 5.5 EV
  • Pixel shift pro vyšší rozlišení
    Sony se po vzoru konkurence rozhodlo přidat režim multiexpozice s pixelovým posunem pro slepení snímků s vyšší ostrostí; bohužel to konkurence umí líp, ale snaha se cení!
  • Vylepšený AF a rychlejší sériové snímání

    Systém ostření je stále stejný, jako u A7RII (425 PDAF bodů + CDAF), ale dostal nové algoritmy; snímání se výrazně zrychlilo na 10 sn./s (8 sn./s s nep­řerušeným Live-View)

  • Duální slot pro kartu
    2 sloty pro paměťovou kartu patří k povinné výbavě profi-foťáku. A7R III má 2× SDXC, z toho 1× UHS-II.
  • AF joystick
    Nejpraktičtější způsob výběru AF bodu v hledáčku – zvyká se na to raz dva
  • Hledáček s 3.69 mil. bodů
    Pozor, ne megapixelů! Přesto rozlišení 1280 × 960 px dává velice ostrý obraz.
  • 4K video přesamplované z 5K
    Ostré detaily, „Super 35“ úhel záběru; možnost celého FF výřezu, ale bez přesamplování.
  • Ploché profily
    S-Log2 a 3, možnost využít HLG režimy i pro fotografie
  • Utěsnění proti vodě a prachu
    Ne vždy je hezky a fotit chceme pořád. Aspoň s A7R III
  • Vyšší kapacita baterie. Až 650 snímků (dle CIPA) díky novému akumulátoru NP-FZ100 (jako v A9)
  • Dotykový displej
    Výběr AF bodu či přiblížení obrazu dvojdotykem; v menu ovšem listovat prstem nelze

No, není toho málo…

A7R Mark III v praxi

Šedá je všechna teorie, a zeleň života je zlatý strom. Je ale život s A7R opravdu zlatý, nebo je přístroj ideálem jen na papíře? 

Na to se pokusím odpovědět co nejupřímněji jako majitel první generace A7, kterému prošly rukama i všechny následné verze.

Když řada A7 přišla, byla revoluční, ale nedotažená. Ke své „ásedmičce“ mám poměrně ambivalentní vztah. Koncept fullframe bezzrcadlovky považuji za geniální, ale první pokus v podání Sony mi přišel jako by mezi lidi vypustili teprve prototyp.

Druhá generace toho hodně zlepšila. Ale některé nepochopitelné chyby jí zůstaly, ať už šlo o ovládání, strukturu menu, životnost baterie, některé chybějící vlastnosti atd. V porovnání s po generacemi laděnými zrcadlovkami Canon, Nikon, ale i Pentax šlo často o chyby školácké.

Nyní tu máme generaci třetí. A já zjišťuji, že mi při používání fotoaparátu vlastně nic nechybí a nic mě tolik nevytáčí.

Vezmeme to popořadě.

Přístroj je poměrně kompaktní, asi jako malá APS-C zrcadlovka. To jsou podle mě ideální rozměry na každodenní nošení. Grip je dostatečný, byť za jedna s hvězdičkou není. Existuje možnost vertikálního gripu. Nevýhodou je nutnost odmontovat kvůli gripu dvířka bateriového prostoru a baterii vyjmout. V gripu je prostor na dvě. Pokud by se to dalo vyřešit bez nutnosti vyjmout baterii z těla, mohly by teoreticky být tři…

Fotoaparát je na své rozměry poměrně hmotný: 657 g. Slovu „těžký“ jsem se vyhnul záměrně, protože těžký není. Ale je z něj cítit solidnost. V malém těle je toho zjevně hodně nacpáno.

Konstrukce je příkladná. O moc lepší, než u první generace. Ale to už je od verze Mark II.

Líbí se mi přítomnost jak rychlého USB-C, tak klasického Micro USB 2.0. Uživateli, vyber si.

ovládání se ale zlepšila verze III výrazně. Joystick (osmisměrný) byl dlouho chybějící jinak „samozřejmou“ funkcí v této třídě. Sony to konečně napravilo. Zde bez výhrad.

Dotykový displej také přichází pozdě, ale přece. Pro výběr ostřícího bodu při snímání skrze displej je to ještě lepší než joystick. Dvojklepem jde v režimu ručního ostření přiblížit náhled scény v daném místě. Měly to už i jiné přístroje Sony, řada A7 ale zatím ne. Každopádně kdo to vymyslel, měl by dostat přidáno. Jako uživatele manuálních objektivů mě to nadchlo.

Co mě nenadchlo, je omezená funkcionalita dotykové vrstvy jen pro ostření, přibližování náhledu a scrollování mezi vyfotografovanými snímky. V menu atd. dotyk nefunguje. U konkurence je to přitom běžné. OK, mě to moc nechybí, ale někomu by mohlo.

Menu jsem na Alphách (a dalších přístrojích Sony) kritizoval dlouhodobě, naštěstí se v poslední generaci přístrojů dost vylepšilo. Ale k ideálu má dost daleko. Funkce se sloučily logicky k sobě (Takže třeba nastavení videa není roztahané na tři nesouvisející karty), ale karet je pořád hodně a listování (i zapamatování si pořadí funkcí) je dost zdlouhavé. Ale díky i za to, menu už je jen podprůměrné, nikoliv tragické.

Vzhledem ke kompaktní konstrukci může někomu vadit horší manipulace s některými ovladači. Zadní roller konkrétně občas špatně nahmatám s okem na hledáčku. Někomu také nemusí vyhovovat logika programovatelných tlačítek (C1-C4, programovatelné funkce čtyř směrových kláves, středové klávesy, třetího rolleru a tlačítka Fn). Myslím to tak, že v případě Canonu či Nikonu máte od výrobce přiřazené a jasně označené ovladače pro konkrétní funkce, které se s generacemi mění jen pomalu. Víte tedy, kde co hledat, i když vezmete do ruky cizí přístroj či si koupíte nový model. A pokud ne, máte to u každé klávesy napsané. V případě Sony je většina kláves neoznačená a vy si tak můžete dát cokoliv kamkoliv podle své libosti. Oba přístupy mají své výhody a fanoušky.

a7r iii

Hledáček a displej jsou naopak skvělé.

Po chvíli koukání do velkého a ostrého hledáčku s nepostřehnutelným zpožděním a nepřerušeným živým náhledem i při sériovém snímání (do 8 sn./s) rychle přestanete tesknit po zrcadlovce. Fakt, zkuste to. Parametrově jde o OLED se 100% pokrytím, 0.78× zvětšením a rozlišením 3 686 400 bodů. Pro srovnání: EOS 1DX II má hledáček „jen“ s 0.76× zvětšením a jakákoliv jiná zrcadlovka už na tom bude jen hůř (výrazně hůř).

Displej s konzervativ­nějším – ale stále špičkovým – rozlišením 1 440 000 bodů a úhlopříčkou 3“ je výklopný nahoru a dolů, což osobně preferuji před kloubem na straně.

a7r iii

Rychlost odezvy je bezproblémová, jde o moderní svižný přístroj. Pro některé starší Alphy to neplatilo, tady se ale bát nemusíte.

Ostření je dostatečné pro každodenní fotografování a nezalekne se ani akčnějších snímků. Pokud ale preferujete právě akční snímky, lepší bude Alpha A9. A7R III je limitována rychlostí odečtu ze senzoru, která je nižší, než u A9 s její Stacked architekturou čipu.

Je ostření srovnatelné s vyšší třídou zrcadlovek? Určitě ano. Ale pro podrobnější analýzu bych chtěl mít třeba D850 po ruce zároveň s Alphou. D850 převzal AF systém z vrcholného modelu D5 a ten je opravdu těžko překonatelný. Srovnatelný model od Sony by byl maximálně A9. Systém A7R III rozhodně není špatný, ale pokud bych si měl vsadit na vítěze, byl by to v tomto ohledu systém D850/D5.

Pokud však vlastníte jako já A7 / A7R Mark I pak vězte, že ostření není vůbec srovnatelné – tohle je jiný svět. Možná není A7 R III nejlepší z nejlepších, ale, patří k tomu lepšímu na trhu co se ostření týče a z nabídky Sony je lepší pouze na sport zaměřený model A9.

A7R III není přístroj na sport, ale s 10 sn./s (jak mechanickou, tak tichou elektronickou závěrkou) se akčních fotek nezalekne. Jako reportážní přístroj si ho dovedu představit, byť bych opět inklinoval k A9. Její velkou výhodou je, že při tiché elektronické závěrce nedochází ke zkreslení pohybu; s A7R III raději doporučuji používat mechanickou, která ale samozřejmě „cvaká“.

Video se z krátkého seznámení zdá být velmi kvalitní, spoušť videa je na praktickém místě vpravo od hledáčku a díky EVF je možné natáčet video s fotoaparátem na oku. To se zrcadlovkou nejde.

Pokud je video váš primární obor, s A7R III sice nešlápnete tak úplně vedle (je to výborný přístroj na natáčení), ale počkal bych si na A7S III, která snad přijde brzy a měla by být na video přímo zaměřená.

Ať už natáčíte nebo fotíte něco, na čem vám opravdu záleží (třeba na tom závisí váš příjem), oceníte duální slot na kartu. To je něco, co mě odrazovalo od upgrade na Mark II variantu a kvůli čemu si souběžně s A7 nechávám i DSLR. Dobře, jeden z více důvodů, ale poměrně velký. Mark III to napravuje, bohužel ne dokonale.

Opět je zde typický nedostatek v podobě odlišné rychlosti obou slotů. Zatímco jeden podporuje standard UHS-II, druhý pouze pomalejší UHS-I. Proč?! Konkurenční Lumix GH5 nebo G9 tohle přitom umí!

Z posledních věcí, které bych rád vypíchl, mě potěšil knipl pro výběr AF bodu a nová, větší baterie. Jasně, trpí tím kompatibilita se staršími modely, ale NW-FP50 byla pro tuto řadu už značně poddimenzovaná.

Sečteno podtrženo, z uživatelské pohledu je málo důvodů ke stížnostem. Ty, co zbývají, se dají odpustit, protože je A7R jinak skvělý přístroj.

Nyní se podívejme na obrazovou kvalitu, což je přes všechny novinky pořád hlavní trhák řady R.

Kvalita snímků

Kdo četl naši recenzi na předchozí model A7R II, ví, co čekat. Po hardwarové stránce se nic pro kvalitu obrazu relevantního nezměnilo, ovšem výrobce mluví o zlepšených algoritmech zpracování obrazu (jako asi všichni výrobci u každého nového modelu :) a přibyla funkce pixel-shift.

Můžeme začít třeba od ní.

Pixel-Shift

O pixel-shiftu jsme psali i v samostatném článku. Užitečná funkce pro libovolný statický záběr, která funguje na principu sloučení několika expozic s mírným posunem senzoru mezi nimi. Díky tomu je každý výsledný pixel snímku složen z kompletní barevné informace a není potřeba provádět interpolaci. Fotky jsou ostřejší a mají lepší barevnou informaci.

Než vám ukážeme srovnání, začněme kritikou.

Sony je asi tak pátá firma, která s touto funkcí přichází, a její implementace je suverénně nejhorší. Zatímco jiné značky vám expozice sloučí do jednoho souboru přímo ve foťáku, od Sony dostanete jen čtveřici záběrů a slepte si je sami. Slouží k tomu software Sony Imaging Edge, který je zadarmo ke stáhnutí.

Krom toho se musíte obejít i bez korekce pohybu, kterou se konkurence snaží (více či méně úspěšně) implementovat.

Je možné, že tohle napraví softwarové updaty, uvidíme.

Pokud překousnete uživatelskou nepřítulnost, dostane ale snímky, které stojí za to:

without pixel-shift pixel-shift

Vlevo JPEG, vpravo JPEG s pixel-shiftem slepený v Sony Imaging Edge (omluvte rozdíl v jasu – klasický JPEG jsem už dále neupravoval, při lepení pixel-shiftu jsem ale trochu pohnul s jasem a kontrastem)

Pro ty, co nechtějí rozklikávat velké fotky výše, tady je výřez

pixel-shift vs no pixel-shift

Kromě většího množství detailů a ostřejší kresbě se pixel-shift projeví i nízkým šumem a lepším dynamickýcm rozsahem.

Obrazový šum

BSI senzor je další chloubou modelu. Díky této technologii by měl senzor pracovat se signálem efektivněji než klasický senzor, což snižuje šum a potenciálně zvyšuje dynamický rozsah.

Níže vidíte srovnání všech citlivostí (klik a pak ještě jeden, je to velké):

noise

Fotoaparát je plně použitelný i na citlivosti ISO 3200–6400, kde kvalita nijak tragicky nedegraduje. Osobně bych byl v RAWu v pohodě i s hodnotou ISO 12800 (po redukci šumu v editoru). Hardwarové citlivosti jdou až do hodnoty ISO 32000, která je pro kvalitu obrazu zlomová; za ní nastupují „uměle“ zvýšené (softwarové) citlivosti. Ty jsou ale díky vysokému dynamickému rozsahu přístroje rovněž překvapivě použitelné, byť samozřejmě v nouzi. Výborný výsledek!

JPEG vypadá dobře do citlivosti cca 3200, výrobce předvádí poměrně solidní kombinaci redukce šumu a doostřování. Díky chytřejším algoritmům dochází k redukci šumu v plochách a doostřování na hranách. Tento systém Sony používá již delší dobu, ale s každou generací ho vylepšuje; nejinak je tomu i u A7R III.

Dynamický rozsah

Je opět výborný. Dle nezávislého testování DxO vychází hodnota na 14.7 EV, což je momentálně mezi FF fotoaparáty na špičce, překonáno pouze Nikony D810 a D850 o 0.1 EV. Toto srovnání ale není zcela fér, protože Nikiony mají DR měřený na ISO 64, přičemž Sony na ISO 100. Rozdíl 0.1 EV je navíc tak nízký, že se dá svést na odchylku měření.

Zkrátka, A7R III je v dynamickém rozsahu v čele své kategorie a zejména pro uživatele Canonů bude zkušenost při zpracování RAWu nezvykle příjemná.

Ukázka snímku v RAW + rezervy ve světlech a stínech:

Z malých náhledů to nevypadá nijak nezvykle, ale pokud se podíváte na výřez snímku se zesvětlením na maximu, uvidíme, že nedochází k žádnému extrémnímu navýšení šumu (ISO 100, zesvětlení cca o 3 EV):

V tom je síla BSI senzoru.

JPEG vs RAW

Rozdíl mezi formáty RAW a JPEG jsme vysvětlili třeba zde. Jak je na tom A7R III jsme nakousli již v předchozích odstavcích.

Důležitou vlastností JPEG enginu je chytrá redukce šumu a chytré doostřování. Chytré znamená, že odlišuje hrany a plochy a aplikuje podle toho různou sílu.

Přesto není výstup v JPEG optimální co se týče množství detailů, zejména ty drobné se ztrácí redukcí šumu. Ta lze sice vypnout, ale na úrovni nejjemnějších detailů k ní dochází stále:

jpg vs raw

Přesto je to zlepšení proti minulým generacím a JPEG ze Sonky patří k tomu lepšímu na trhu.

Jeho součástí je i poměrně funkční režim DRO, který softwarově zvyšuje dynamický rozsah zásahem do RAW dat (zesvětlení stínů, ztmavení světel). Nemá mnoho nastavení (síla 1–5 + auto), ale funguje díky vysokému DR senzoru a chytrému odšumování poměrně dobře. Doporučuji nastavit na Auto, fotoaparát to bere podle histogramu a aplikuje sílu docela rozumně.

Vyvážení bílé barvy

Alpha A7R III nabízí poměrně extenzivní možnosti nastavení WB: mimo klasickou automatiku a plný rozsah běžných přednastavených poloh zmiňme třeba polohu pro focení pod vodou, možnost přímého nastavení Kelvinů a tři pozice pro uživatelské nastavení.

Automatika pracuje spolehlivě, byť někdy až příliš horlivě. Třeba snímání zeleně někdy vyústí v příliš studené fotografie, doporučuji raději WB nastavovat ručně. To ovšem neplatí jen pro Sony, ale obecně.

? lze pořídít v ? českých e-shopech za cenu ? – ?
(Zdroj: Heureka.cz)

(pokračování na další straně)

   

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace