Recenze přes živý náhled: Sigma 24-70mm f/2.8 ART

Full frame objektiv s oblíbeným rozsahem zoomu i světelností přidala do svého portfolia i Sigma, zaručí mu zasazení do renomované řady ART úspěch?

Testy optického výkonu

Test jsem provedl na Nikonu D610 za použití stativu, předsklopení zrcátka a dálkového ovládání. Výřezy označené jako „Střed“ pocházejí ze středu snímku (± pár procent pro zachycení scenérie pro lepší vyhodnocení), ty označené jako „Kraj“ nepochází z úplného rohu, ale z dolního okraje a ještě byly posunuty mimo střed dané hrany. Je to z praktického důvodu – úplný roh tvoří jen pár procent z plochy snímače, kdežto tato část vypovídá o větší ploše.

Co se týče 24mm ohniska a středové části obrazu, není špatný už od otevřené clony, ale f/4 mu hodně pomůže a f/5.6 ještě přidá detaily. Na okraji je situace mnohem horší, kromě výrazné chromatické aberace (což je typické pro široká ohniska) je kresba rozmazaná a rozumné ostrosti dosahuje až clona f/4, s f/5.6 přichází další zlepšení.

Na 35 mm je situace podobná. Přiclonění na f/4 středu pomůže, protože otevřená clona neposkytuje nějaké super dobré výsledky. Okraj je však celkem nutnost zaclonit aspoň na f/4, protože je jinak máznutý. Chromatická aberace je mnohem méně výrazná.

Kvalita kresby na středu snímku se u 50mm ohniska znatelně zlepšila, takže je solidní už od otevřené clony. V rozích zmizela chromatická aberace, ale kresba není nic moc a musí se clonit, clonit a zase clonit.

I na maximálním přiblížení je střed ostrý už od otevřené clony. Okraj je solidní po stránce kresby, ale zase se vrací chromatická aberace.

Celkově se tato Sigma nemůže rovnat s pevnými objektivy řady ART. Zlobí ji například chromatická aberace, která je ale typická pro zoomy s tímto rozsahem. Horší jsou neostrosti na krajích snímku při nižších clonách. Krajinkáři budou muset clonit tak jak tak, ale pro solidní výsledky v rozích je f/8 rozumné minimum, nad f/11 začíná difrakce a kresba se zhoršuje.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Ostření

V této často nezajímavé kapitole normálně zkouším, jak je autofokus objektivu rychlý. Se Sigmou tomu tak ale nebude. Kus, který jsme testovali a který byl z volného prodeje, trpěl zásadním front a back focusem. Na každém ohnisku a na každé zaostřovací vzdálenosti se choval úplně jinak, jednou ostřil kousek před objekt, jednou daleko za něj… Zkrátka přes hledáček (a detekci fázového posunu) ostření nefungovalo.

K dispozici jsme měli i Sigma Dock, přes který má jít objektiv „relativně snadno“ seřídit, ale to znamená jej seřídit na 4 ohniscích a 4 vzdálenostech, tedy 16 různých kombinacích. A pokaždé musíte objektivem vyfotit fotku, zkontrolovat, dát objektiv do doku, seřídit, dát na foťák, vyfotit, zkontrolovat a pořád dokola.

Po několika hodinách seřizování jsem došel k závěru, že to nemá smysl. Objektiv jsme neměli zapůjčený na dlouho a nechtěl jsem strávit celou dobu seřizováním, takže jsem zvolil alternativní možnost – ostřit přes live view neboli živý náhled. Sice jsem si celou dobu připadal jako amatér, ale odstranilo to problémy.

Tato situace ukazuje, že je potřeba být při koupi (hlavně zoomovací) Sigmy velmi obezřetný. Věřím, že většina kusů tohoto objektivu na trhu je bezproblémová, ale o některých to zkrátka neplatí.

Pocitově – není nic horšího, než že se na objektiv nemůžete spolehnout. Focení se Sigmou bylo pro mě nepříjemné a v zásadě jsem kontroloval každou fotku. Jak velké problémy s ostřením byly, si jistě všimnete v recenzi, kde je hodně fotek zaostřených špatně.

Chromatická aberace

Barevné fleky na kontrastních hranách se u Sigmy objevují hlavně na širokoúhlých ohniscích a u okrajů snímků. Tam je chromatická vada opravdu výrazná a bude ji potřeba odstraňovat. S postupným zoomováním mizí, ale může se objevit ještě na dlouhém konci.

Zkreslení

Objektiv je zoomovací, což s sebou nese vysoké riziko proměnlivého zkreslení. Na širokém konci je jasně vidět soudkovité zkreslení, které v praxi nemusí být jasně viditelné. Jeho výhodu je, že má souměrný tvar a bude se dát jednoduše odstranit při postprodukci. Na dlouhém konci má objektiv mírně viditelné poduškovité zkreslení, pravděpodobně ho nebude potřeba korigovat.


Vinětace

Ztmavnutí rohů je u tohoto objektivu bezproblémové. Na otevřenou clonu jde vidět (při celém rozsahu zoomu), ale po přiclonění rychle mizí. (První snímek ohnisko 24 mm, clona f/2.8, následně f/4 a f/5.6; poslední snímek ohnisko 70 mm, clona f/2.8)

Makro

Objektiv není konstruovaný na makro, ale zvládne focení detailů.

Protisvětlo

Odlesky budou silná stránka objektivu. I přestože jsme Sigmu testovali s nasazeným UV filtrem, který jich pár přidal, celkové výsledky byly velmi dobré. Navíc těch několik málo odlesků bylo zřejmě způsobeno právě tímto filtrem.

Noční scéna a bokeh

Sigma je vhodná pro použití v noci, nedělá problémy se silnými zdroji světla. Naopak okolo nich má solidní hvězdičku. Vzhledem k dobré světelnosti má také hezký bokeh. Ten je pěkně kulatý i díky 9lamelové cloně. Pouze po přiblížení lze vidět, že má velmi podivnou strukturu a je trošku kropenatý.

Chování v praxi

Když pominu problémy s ostřením, o kterých jsem psal podrobně dříve, jako problematická se ukázala hmotnost objektivu. Je to úplně ten samý případ jako u Nikonu 24–70mm f2.8E. Pokud se váha objektivu vyšplhá nad kilogram, přestane být jeho nošení pohodlné – minimálně pokud jste zvyklí na mnohem lehčí pevná skla.

Jinak se chová velmi podobně jako ostatní objektivy se stejným rozsahem zoomu. Možná se mi zdá (minimálně testovaný) model jako trošku slabší ve všech směrech, ale mohlo to být způsobeno špatným kusem. Třeba u optické stabilizace obrazu bych se zaručil za ustabilizování 2,66 EV, v některých situacích to bylo i více.

Najdete v ? e-shopech
Najdete v ? e-shopech

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Obsah článku

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Nejčtenější články:

Tento web používá k poskytování služeb, analýze návštěvnosti a marketingovým účelům soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace