Garik Avanesian: Charakter versus fotografie

Garik má tak vytrénované fotografické oko a prostředí fotografie zná tak dobře, že z vašich snímků dokáže odhadnout, jaký jste člověk. Jestli jste introvert, extrovert, kliďas, či pruďas. Co vše o vás vaše fotografie prozradí? Garik Avanesian je původem Armén, díky snímkům přináší svědectví o bídném životě lidí ve východních zemích. Jaký je život v Arménii? O tom už v rozhovoru.

Jak moc se na fotografiích zobrazuje fotografova povaha?

Fotografie, stejně jako jiné vizuální umění, odráží především svého autora. Já jsem velmi klidný člověk, a proto moje fotografie nemůžou být expresívní. U někoho, kdo má výbušný charakter, se to projeví i v jeho dílech…

Vy povahu fotografa skrze jeho snímky poznáte?

Jednou jsem se potkal s litevským fotografem Macijauskasem a říkal jsem mu, že nechápu, jak může mít tak expresívní fotografie, když je tak klidný. On se smál a řekl mi, že ho moc dobře neznám. Ostatní mi pak o něm řekli, že je schopný se z ničeho nic s někým porvat. Ten člověk je prostě vulkán a v jeho fotografiích se to zrcadlí.

Když fotografuji portréty lidí, také se tam zobrazuje moje povaha?

Když nafotíte například portréty herců a vystavíte je, tak na těch portrétech se zrcadlíte především vy a vaše povaha. Mně stačí podívat se na fotografovu výstavu a dokáži odhadnout, jaký je to člověk. Jestli bych se s ním přátelil nebo ne. A to je nejenom u fotografií, ale i u obrazů. Každé vizuální umění zobrazuje především svého autora.

Jakou roli na našich snímcích hraje talent, řemeslo a naše povaha?

Existuje talent, kdy člověk má dar něco vidět jinak než ostatní. A existuje řemeslo, kde člověk umí svou práci odvést kvalitně. Potřebujete vidění i řemeslo, abyste řemeslnému a technicky dokonalému snímku vdechli život, dali do něj citové projevy. To jsou dvě věci, které jsou potřeba u výtvarné fotografie. Aby diváka snímek nadchl. A to, jací jste povahově, má na vaše dílo obrovský vliv.

Když jsem byl mladší, portrétoval jsem jednoho pána, který byl tak o 20 až 30 let starší než já. Udělal jsem mu hezký portrét a on byl spokojený. Po dvou letech, když už jsem ho poznal blíže, jsem jej portrétoval znovu. A až na tomhle druhém portrétu to byl skutečně on. Již jsem ho dobře znal a dokázal jsem na snímku zachytit jeho povahu. U prvního portrétu byl na snímku spíše jemu podobný člověk, ale povahově to nesedělo. Na snímcích se projeví, jestli dotyčného člověka znáte a co k němu cítíte.Vaše fotografie zobrazují, jaký postoj máte k lidem. Jestli máte rádi hrdiny svých snímků nebo se cítíte být nad nimi. Když například fotografujete téma lidí na okraji společnosti, bezdomovce nebo feťáky, a díváte se na ně spatra, opovrhujete jimi, máte pocit, že jste výš než oni. Tohle všechno se na vašich snímcích pozná. Když fotografujete lidi s láskou, třeba svého milence, na snímku se to zobrazí. Kdysi dávno mi jeden fotograf ukázal fotografii aktu. Dívám se na snímek a říkám: „Já vidím, jak strašně jsi tu holku chtěl.“ On mi vlastně přinesl ukázat svou touhu po té dívce, kterou fotografoval. Akt je prostě velmi složité téma.Co vše ještě snímek na autora prozradí?

To, jaký snímek fotograf vybere, jak jej upraví a jak jej prezentuje, též odráží jeho samotného?

Když někdo cizí vytáhne z archivu již zemřelých světoznámých autorů jejich fotografie a tyto fotografie upraví a představí nám defakto neznámá díla autorů jako jsou Bresson, Drtikol nebo Sudek, tak si myslím, že je to špatně, protože sám autor to za svého života neukázal. Je důležité, které snímky ukáže světu sám fotograf. Fotograf vybírá snímky dle svých emocí a své povahy. Přemýšlím nad tím, že svůj celý archiv zničím a nechám si pouze snímky, které ukazuji na veřejnosti. Je důležité, co autor ukáže světu, ne to, co schovává.

Co vypoví o autorovi snímků pozice, ze které fotografuje?

Kompozice obrazu má velký význam. Například při výběru rakursu fotograf musí pamatovat na to, že když fotografuje své modely shora, tak je vlastně ponižuje a zdola zveličuje. Ale teď mluvíme o kompozici, kterou má každý výtvarný fotograf znát.

Vy fotografujete nejvíce ve Východní Evropě. Čím vás tyto země lákají, jsou tam lidé blíže přírodě, a proto jsou spontánnější?

Všude jsou lidé stejní, ale mentalita lidí je jiná. Například v Rusku se dá fotografovat velmi těžko, většinou spíše žánrová fotografie. Tak jako lidé v různých zemích pijí různý alkohol, tak také velmi různě jednotlivé země reagují na fotografování.


Jste rodilý Armén, v Arménii fotografujete často, jací jsou Arméni?

Arméni jsou podle mě nejpohostinnější lidé na světě. A není to tím, že jsem sám Armén. Kdokoliv do Arménie přijede, jsou k němu zdejší lidé velmi pohostinní a přátelští. S větší pohostinností jsem se nikde nesetkal. Mimo to je v Arménii nádherná krajina a velmi lahodné jídlo. A také skvělý koňak (směje se Garik).

Jak lidé v Arménii žijí? Co je tam tak fotogenické?

Kdyby tam nebyly mobilní telefony a podobná moderní technika, řekl bych, že tam žijí jako v 18. nebo 19. století. I když mají stroje, traktory a tak dále. Na vesnicích dodnes topí uhlím v kamnech. Na kamnech i vaří. V barácích skoro nic nemají. Jsou tam velmi kruté zimy, kdy je i –35 stupňů. Na toaletu chodí ven do dřevěné budky. Je tam velmi tvrdý a bídný život. Arménie je pro fotografa, dá se říci, starožitnost.

Jak jsou na tom fotografové v Arménii, uživí se fotografováním?

Tam se neuživí nikdo, je tam velká bída. Podnikání má v rukou někdo jiný, ale to bychom začali mluvit o politice… Je tam bídný život a vydělat si tam peníze je velmi těžké. Na základní živobytí ano, ale mít něco navíc, to není možné. Lidé z Arménie jezdí za prací hodně do Ruska. Je to přežívání, ale já věřím, že se to změní.

Web: www.photoart.cz

     

Líbil se vám článek?

Komentáře

Tento článek nemá žádné komentáře

Pro vkládání komentářů musíte být přihlášen.

Komentáře k článku (0)

Tisknout článek

Tip na článek

Jak funguje režim vysokého rozlišení
Jak funguje režim vysokého rozlišení

40 mo­delů fo­to­a­pa­rátů dnes ge­ne­ruje fo­to­gra­fie s vy­so­kým roz­li­še­ním (high re­so­lu­tion mode) ty­picky 4× vět­ším, než je roz­li­šení vlast­ního sen­soru. Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II tak zvýší množ­ství pi­xelů z 24Mpix na 96Mpix. Re­žim vy­so­kého roz­li­šení u Pa­na­so­nic Lu­mix 5S II jsem vy­zkou­šel na Šu­mavě při fo­to­gra­fo­vání hor­ského po­toka dlou­hými časy, kra­jiny krát­kým te­le­ob­jek­ti­vem a rysa os­t­ro­vida krát­kou ex­po­zicí.

Doporučujeme

Nejčtenější články

Nejčtenější fototesty

FotoAparát.cz - Instagram