Vybíráme bezzrcadlovku pro staré manuální objektivy

Úvod

Móda používání manuálních objektivů na digitálních fotoaparátech (hlavně kvůli jejich podání a charakteru) je starší, než současné bezzrcadlové systémy, ale teprve s jejich příchodem se otevřely dveře k naprosto volnému a bezproblémovému používání všemožných „staroskel“.

Je to dáno tím, že aby dané sklo fungovalo, jak má (tzn. šlo zaostřit od nejkratší vzdálenosti po nekonečno), je třeba, aby byla zachována správná vzdálenost od zadní čočky po film/senzor.

To může být problém u zrcadlovek, kde by v některých případech po nasazení adaptéru byla vzdálenost už moc velká. U bezzrcadlovek toto odpadá, protože jejich bajonety jsou mělké a tak je rezervy pro adaptér až až.

Rovněž ruční zaostřo­vání je na zrcadlovkách problém – tedy na těch současných. Jejich hledáčky jsou koncipované pro AF objektivy, jsou tedy světlé, ale ne dostatečně přesné pro precizní ruční zaostření, zejména na nízkých clonách. Hlavně laciné zrcadlovky mívají hledáčky téměř nepoužitelné. Řešením by byla výměna matnice, ale to nejde u všech zrcadlovek a hledáček se poté výrazně ztmaví. Můžete také ručně zaostřit přes displej, ale to je méně pohodlné. Navíc většina zrcadlovek nemá funkce jako Focus Peaking (zdůraznění ostrých hran).

Bezzrcadlovky Focus Peaking mají, navíc se díky elektronickému hledáčku s možností zvětšit si zaostřované místo stává ruční ostření jednoduchou záležitostí.

Dnes i relativně levné bezzrcadlovky mívají hledáčky kvalitní – pokud nějaká bezzrcadlovka hledáček nemá, jde obvykle nasadit externí.

Důležité je, aby pro vybraný systém existoval správný adaptér na objektivy, které chcete používat. Proto je dobré trochu zagooglit, zda takový adaptér existuje a kolik stojí.

Jakou bezzrcadlovku ale vybrat v té záplavě typů? Můžeme vám poradit – a vezmeme to podle typů senzoru:

Fullframe

Většina starých objektivů, se kterými se setkáte, budou pravděpodobně z kinofilmu. Pokud byste je chtěli využít na 100% (bez ořezu), měli byste použít fotoaparát se stejně velkým senzorem, jako je políčko kinofilmu.

Donedávna byly tyto přístroje velmi drahé, ale to už neplatí. Mezi bezzrcadlovkami máte na výběr v podstatě ze dvou značek, a to je Leica a Sony. Druhá zmíněná značka je výrazně levnější, její řady A7 a A9 jsou jediné „běžné“ bezzrcadlovky se senzorem velikosti kinofilmu. Modelů je dohromady osm, ale čistě pro používání manuálních objektivů asi nemá smysl pořizovat ty nejvyšší a tedy nejdražší.

Na výběr máte:

• Sony A7: Model první řady série, 24MPx fullframe senzor starší generace, ale pořád dobrý. Nejlevnější řešení začínající na cca 25 000 za tělo. Nemá stabilizaci a autofokus je mizerný (pokud byste chtěli přístroj používat i s nativními skly), ale kvalitní hledáček a výklopný displej znamenají pohodlnou práci s MF skly.
• Sony A7 Mark II: Vylepšená verze. Hlavně má stabilizaci čipu, větší grip a lepší dílenské zpracování. Také o něco rychleji ostří, když nasadíte AF objektiv. Cena už se ovšem šplhá výš.
• Sony A7R: Obdoba A7, ale s lepším 36MPx senzorem. AF je asi nejhorší z celé série, závěrka poměrně kope, sériové snímání je pomalé, ale snímky dělá excelentní. Pokud vám jde o rozlišení, je to dobrá volba.
• A7R Mark II: Vyšší model série, ale také dražší. 42MPx BSI senzor je možná nejlepší fullframe čip na trhu a nechybí zde ani stabilizace. Fotoaparát umí i rychlé ostření s nativními objektivy.
• A7R Mark III: Vylepšená verze se stejným senzorem, ale rychlejším snímáním, duálním slotem, lepším hledáčkem či joystickem a dotykovým displejem… Vynikající fotoaparát, ale spíše pro ty, kdo chtějí hlavní přístroj. Pro manuální objektivy samozřejmě skvělý.
• A7S/A7S II: 12MPx modely zaměřené na video, pokud není natáčení vaší prioritou, uděláte lépe s modely výše.
• A9: Superrychlý model na sport. Je skvělý na akční fotky s AF, ale pro manuální objektivy je zbytečný.

Uveďme ještě jedinou další moderní FF bezzrcadlovku, a to zmíněnou Leicu:

• Leica SL (typ 601): 24MPx bezzrcadlovka, kterou bych doporučil pro M-mount dálkoměrné objektivy. Díky speciálně posunutým mikročočkám na senzoru netrpí na vinětaci, kterou dálkoměrné objektivy jinak na digitálech způsobují. Škoda přemrštěné ceny… ale to je u Leica fotoaparátů ‚Made in Germany‘ normální.

APS-C modely

APS-C senzor znamená cca o třetinu užší záběr se stejným objektivem vůči kinofilmu (crop faktor 1.5×-1.6×). Vaše padesátka se tak bude chovat jako objektiv o ohnisku cca 75mm, co se úhlu záběru týče. Prostč jako kdybyste fotku ořízli. Má to tu výhodu, že se uříznou rohy obrazu, kdy bývá výkon objektivu nejslabší. APS-C fotoaparáty jsou také výrazně levnější.

Zde máte na výběr primárně ze tří značek: Fujifilm, Canon a opět Sony.

Canon

24MPx modely EOS M3, M5 a M6 a nově M100 vám udělají díky povedenému ovládání, přehlednému menu a dotykovým displejům dobrou službu. Jejich nevýhodou je však poměrně horší dostupnost některých adaptérů. Dobře se hodí k autofokusovým EF objektivům, pro které vyrábí elektronický adaptér přímo Canon.

Nejlepší z nich je model  EOS M5, který nabídne zabudovaný hledáček. Nejlevněji však vyjde výběhový model EOS M3 s trochu starší verzí senzoru. O moc dražší by neměl být nový M100.

EOS M6 je pak v podstatě jako M5, ale hledáček si musíte dokoupit externí, pokud ho chcete používat.

Shrnutí: šikovná bezzrcadlovka, hlavně pokud už doma máte zrcadlovku Canon a chtěli byste využít i její objektivy a jste zvyklí na ovládání. Adaptérů je trochu méně, ale na běžnější manuální bajonety jsou. Z APS-C značek má největší ořez (1.6×).

Fujifilm

Retro-design bezzrcadlovek Fuji se ke starým objektivům hodí nejvíce. To samozřejmě je jen vizuální záležitost, ale je to tak:-)

Pro používání manuálních objektivů budete chtít nejspíš fotoaparát s hledáčkem, proto bych doporučil buď typy X-E (aktuálně X-E2S a nový X-E3) nebo X-T (aktuálně X-T20 s 4K videem). Nejvyšší modely X-T2 a X-Pro2 jsou pro manuální objektivy asi zbytečné. Pokud ale chcete i foťák na AF stojí za to.
Pokud nepotřebujete hledáček a chcete hlavně koupit levně, zkuste řadu  X-A.

Fotoaparáty Fujifilm používají (až na řadu X-A či GFX) čipy s vlastní barevnou maskou (X-Trans), což někdy komplikuje zpracování RAW. Ale v poslední době už se výrobci softwaru naučili pracovat s Fuji RAW dobře. Jejich lákadlem jsou také simulace filmů, které jsou skutečně povedené. Fujifilm bych tak preferoval, pokud hodně fotíte do JPEG. Z fotoaparátu vám budou „padat“ skvěle použitelné, hotové snímky.

Shrnutí: Adaptérů je docela dost, takže se hodí k manuálním objektivům. Skvělé snímky v JPEG a simulace filmů. Retro design vypadá dobře. X-Trans má výhody i nevýhody, ale ve výsledku to není takový rozdíl oproti klasickému Bayeru.

Sony

má v současné době dvě APS-C řady, „pětkovou“ (nižší, bez hledáčku) a „šestkovou“ (vyšší, vybavenější, s hledáčkem). Všechny současné modely patří k nejrychleji ostřícím bezzrcadlovkám, pokud byste plánovali používat i AF objektivy. Škoda jen, že Sony používá kompri­movaný RAW. Ale pro běžné snímky to nevadí.

Nejnižší model  A5100 boduje skvělým 24MPx senzorem a výklopným dotykovým displejem (ten vyšším modelům krom A6500 chybí). Patří také k nejmenším APS-C bezzrcadlovkám. Nepříjemné je, že hledáček nejde ani nasadit a to samé platí pro externí blesky (chybí sáňky). Musíte si vystačit s bleskem zabudovaným.

Oba tyto neduhy řeší model  A6000. Chybí mu oproti A5100 pouze dotykový displej.

Vyšší model  A6300 má sice lepší hledáček a sériové snímání, ale hlavní rozdíl je v rychlejším AF a 4K videu. Cena však vyskočí dost.

Skutečnou změnu pro používání manuálních skel pocítíte až u nejvyšší řady  A6500, která přidává stabilizaci obrazu. Je to tedy jediný stabilizovaný APS-C fotoaparát mezi bezzrcadlovkami.

Shrnutí: Na Sony je nejvíce adaptérů, takže je dobrou volbou pro manuální objektivy. Menu a ovládání je trochu překombinované a RAW využívá ztrátovou kompresi. Pokud byste chtěli využít i AF objektivy, bezzrcadlovky Sony patří k nejrychlejším. Škoda, že APS-C objektivů je celkem málo. Sony se soustředí na FF.

Leica

Leica má i APS-C bezzrcadlovky – dokonce se dají ve výprodeji sehnat za rozumné peníze v podobě 16MPx modelu Leica T. Co by vás mohlo zaujmout je precizní dílenské zpracování a promyšlené dotytkové ovládání. Jen se raději nedívejte na ceny nativních objektivů. A s adaptéry to také není slavné, jsou hlavně na M objektivy (Leica, Zeiss, Voigtlander…) a m39 objektivy.

Micro 4/3

Tyto přístroje dělá hlavně Olympus a Panasonic, jejich senzory jsou ještě o něco menší (Crop faktor 2×, tedy poloviční úhel záběru s daným ohniskem vůči kinofilmu). To v případě manuálních skel dělá neplechu s krátkými ohnisky (širokoúhlé objektivy z větších formátů přestávají být širokoúhlé), ale zase prodlužuje dosah teleobjektivů. Můžete však na druhou stranu použít objektivy na malé formáty, jako jsou 16mm kamery či fotoaparáty na 110 film (Pentax 110…), což je také výhoda.

Další výhodou – zejména v případě Olympusu – je velmi výkonná vestavěná stabilizace a také dostupnost a nabídka AF objektivů. Objektivy všech výrobců m4/3 systému jsou záměnné.

Olympus

nabízí dvě řady – „kompaktovitou“ řadu PEN a „zrcadlovkovitou“ řadu OM-D. Základní PEN (E-PL7) nemá hledáček (jde nasadit), ale jinak umí většinu toho, co vybavenější kolegové. Novější E-PL8 se liší jen designem.
Nejvyšší  PEN-F naopak hledáček má a k tomu novější 20 MPx senzor a celou řadu „retro“ analogových ovladačů. Je srovnatelný s fotoaparáty OM-D, chybí mu jen utěsnění.

OM-D vypadají a ovládají se jako malé zrcadlovky; Existují tři řady – 10, 5 a 1. Všechny navíc mají již dvě či tři generace. Pro manuální objektivy perfektně poslouží nejmenší E-M10 Mark II. Nově dostal update Mark III, který se liší přidáním 4K videa a lepším úchopem.
Za vyšší řadu  E-M5 Mark II se vyplatí připlatit si kvůli výkonnější stabilizaci, odolnějšímu tělu a funkcím navíc; za vrcholný E-M1 Mark II pak v případě, že ho chcete používat i k jiným účelům – na manuální objektivy by byl dost nevyužitý…

Panasonic

v poslední době nabízí rovněž stabilizovaná těla. Vyznačují se velkým důrazem na video – i ty základní modely obvykle nabídnou 4K video.

Nejmenší model  GX800 bohužel není stabilizovaný a nemá hledáček, takže bych se pro používání mechanických objektivů podíval o kus výše. Řada GX80 už ovšem obojí má. Je to stále kompaktní a dostupné tělo, ale velmi dobře vybavené. Jeho 16MPx senzor také nemá low-pass filtr, takže dělá ostřejší snímky.

Další možností je „zrcadlovkovitý“  G80. Je to tak trochu „OM-D v podání Panasonicu“, ale najdeme zde třeba právě výborné 4K video.

Nejvyšší „obyčejný fotoaparát“ je  GX8 s novějším 20MPx senzorem s utěsněným tělem a perfektním výklopným hledáčkem. Je to už nákladnější přístroj, takže bych ho volil, pokud chcete s přístrojem dělat více, než „jen“ na něj šroubovat historické objektivy.

Dvojnásob to platí pro nejvyšší řadu Lumix GH5, což je z půlky videokamera. Může být zajímavý pro nadšené filmaře, kteří koneckonců manuální skla také rádi využívají.

Menší formáty

Ještě menší senzory mají bezzrcadlovky Nikon (1“) a Pentax (1/1.7“), ale obě tyto řady se zdají být výrobci opuštěné a takto malé senzory nejde pro staré manuální objektivy doporučit s výjimkou nutnosti dostat z objektivu maximální zvětšení nebo maximální přiblížení – velký crop faktor pomůže obojímu.

Nikon však podle všeho pracuje na nové bezzrcadlovce s velkým čipem (dle vyjádření prezidenta Nikonu) , takže se nechme překvapit.

Středoformát

Na konec jsem si nechal fotoaparáty, které mají naopak větší senzory, než kinofilm. I takové najdeme mezi bezzrcadlovkami (Hasselblad X1D a Fujifilm GFX 50s). 

Zejména pro druhý zmíněný se začínají objevovat adaptéry pro manuální středoformátová skla. Pokud taková máte a považujete je za dostatečně kvalitní pro podobnou investici, je to také možná cesta.

Tak co, vybrali jste si? Pokud máte nějaký dotaz, či chtěli jakékoliv konkrétnější doporučení, napište nám do diskuse pod článek. Je ovšem potřeba být registrovaný uživatel (registrace je zdarma).