Test Fujifilm GFX 50S v praxi a srovnání s Canon EOS 5DS R

Dnes se vrátíme k velice zajímavému fotoaparátu Fujifilm GFX 50S. Jde o 51MPx bezzrcadlovku se středoformátovým čipem a na svůj segment příznivou cenou. Fujifilm GFX 50S je po Pentaxech 645D/Z a Hasselbladu X1D další alternativou pro fotografy žádající maximální kvalitu obrazu. Při obdobném rozlišení 50MPix+ opět v testu předčil v šumu a dynamické pružnosti full frame fotoaparát s obdobným rozlišením. Fujifilm výborně pracuje s barvou včetně měření barevné teploty světla.

V předchozím článku jsme se věnovali přímo testu Fujifilm GFX 50S.

Konstrukce a ovládání

Na začátek mi dovolte trochu srovnání. Středoformátem se označuje fotoaparát s čipem nebo formátem filmu větším než 36×24mm (full frame). Jde typicky o velmi specializované a velmi drahé přístroje, které se tradičně hodí tam, kde ani výstup z moderních digitálních zrcadlovek nestačí – a takových odvětví zejména v poslední době hodně ubylo. Mnoho let jsem fotografoval hlavně krajinu na filmy Fujichrome s Pentaxem 645N. Když jsem si začal hrát v rámci testu s Fujifilmem GFX, připadal jsem si, že mám v ruce zase něco jako středoformátový Pentax 645. Nyní jsem si ale mohl otočným kruhovým ovladačem přímo volit ISO. Clonu jsem opět volil mechanicky přímo na objektivu, a to v režimu priority clony zvolené opět na klasickém otočném voliči. Ostření klasicky namáčknutím do půl-polohy spouště a pak domáčknout při exponování.

Přístroj je robustní, včetně objektivů, s perfektní ergonomií a velmi dobře zatěsněný. Ovládání naprosto intuitivní, manuál jsem ani neměl k dispozici. Vše potřebné je prostě vytaženo jako mechanické ovládání na tělo přístroje. Jedinou věc, kterou jsem nenašel, je elektronická vodováha. Tato vymoženost je skryta v Menu opravdu dokonale.

Přístroj je velmi dobře zajištěn proti nepřízni počasí a je stavěn do nepohody, což je pro fotografování krajiny důležité. Nebál bych se ho proto v terénu položit na kámen – je dostatečně velký a těžký a zase ne moc těžký. Prostě máte v ruce kus solidního železa.

Proti Pentaxu 645N mi tu chybí jen dva stativové závity, takže při fotografování s kulovou hlavou si musíte pořídit L-ko pro upevnění pro snímání ve vertikální poloze. Proti novým digitálním Pentaxům 645D a Z zvolil Fujifilm GFX 50S elektronický hledáček - tedy není to klasická zrcadlovka.

Tady je to něco za něco. Kvalita elektronických hledáčků se začíná poslední dobou hodně zlepšovat. Určitě je výborný. Při náběhu se však obraz zatřese, zlomek vteřiny musíte počkat. Velký optický hranol Pentaxů prostě jen tak nenahradíte. Jenže má to i jednu velkou výhodu – přístroj je mnohem lehčí a to proti novému středo-formátovému Pentaxu skoro o 50 %. Z hlediska hmotnosti a manipulací mi proto mnohem více připomínal robustní full frame zrcadlovky řad Canon 5D či Nikon D800. Hasselblad X1D je naopak lehčí a to včetně objektivů. To je zase jiná volba – „středoformát do kapsy“.

Na ovládání si zvyknete velmi rychle. Jen občas mi trochu trvala kompenzace expozice. Tlačítko volby je umístěno hned vedle spouště, z tohoto hlediska je to výborné. Hodnotu měníte palcem otočným kruhovým ovladačem zezadu přístroje. Jen ne vždy přístroj reagoval okamžitě, takže jsem si myslel, že jsem dostatečně nenamáčkl… Autofokus není rychlý, ale z hlediska přesnosti se na něj můžete spolehnout. Kvůli detekci kontrastu si před zaostřením zacuká dopředu a dozadu.

Kvalita obrazu

První, čeho si všimnete, je výborná kontrola barev. Při fotografování v noci se – na rozdíl od Canonu 5DS R, který šel hned dočervena – Fujifilm nenechal oklamat pouliční výbojkou.

Moc se mi líbí režimy simulace filmů. Ušetří to prostě spousty času u počítače. „Film look“ je prostě vždy dobrá volba v porovnání s různým přebarvováním v počítači. Řada Photoshopových obrázků se vám časem přestane líbit.

Filmové režimy – ukázky:

Porovnání s Canon 5DSR (a Hasselbladem X1D)

(plné rozlišení po rozkliku)

ISO 100

ISO 6400

Výřezy ze stejných snímků, ale po aplikaci +4EV zesvětlení v ACR pro odhalení skrytého šumu

Z hlediska šumu v obraze je dle předchozí zkušenosti vítězem Hasselblad X1D, srovnávali jsme s 5DS R v tomto článku.

Diskuze je však o kolik délek a za jakou cenu.

Fujifilm GSX 50S je na těsném druhém místě (asi zapracovalo odlišné zpracování obrazu), ale je rovněž lepší než EOS 5DS R. V dynamické pružnosti je Fujifilm s Hasselbladem srovnatelný a Canon 5DS R oba poráží.

Výhodou je, že pro systém GFX začal Fujifilm budovat systém objektivů s velkou vervou. Jsou to: Fujinon 120mm/f4 Makro (ekv. 95mm full frame), nově přibyl i portrétní objektiv s vysokou světelností světelností 110mm/f 2,0 (ekv. 87mm), širokoúhlý 23mm/f4 (ekv. 18mm), univerzální zoom 32–64mm/f4 (ekv. 25–51mm) a základní objektiv 63mm/f2,8 (ekv. 50mm). Ve srovnání s Hasselbladem jsou objektivy navíc levnější.

Výhodou velkého senzoru je práce s hloubkou ostrosti – rozostření pozadí. To se dá již využívat i u makroobjektivu 120mm, kde je přitom minimální clona f4.

Středoformátové přístroje jsou ideální pro studio, krajinu, makro. Nikdy to nebudou přístroje pro fotografy divoké přírody, kde potřebujete rychlost autofokusu a dlouhé teleobjektivy. Tady budou vládnout Canon s Nikonem s širokou nabídkou tohoto druhu objektivů.

Kvůli velkému displeji a stále běžícímu live-view musíte počítat s větší spotřebou energie. Fujifilm proto nabízí bateriový grip. Tady jasně vyhrávají klasické digitální zrcadlovky.

Závěr

Fujifilm GFX 50S potěší všechny fotografy, kteří milují film a filmové přístroje. Je to fotoaparát do nepohody s výbornými objektivy a vynikající kvalitou obrazu. Jedinečná je práce s barvou včetně simulace filmů. Jeho vlastník se odliší od dvojice Canon/Nikon.